Srdcem mojí babičky

(SPOILER) Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi

Recenze:
Příběh je volné pokračování knížky Jménem mojí sestry.
Děj začíná v roce 1941 a končí s koncem války na Přerovsku. Tentokrát je popisován život Ester. O něm jsme toho moc nevěděli. Vždy jen tak okrajově.

V době války to nikdo nemá jednoduché, nikdo neví jak se má správně zachovat a co má správně dělat. Ester po své ukončené baletní kariéře začne pracovat jako poštovní doručovatelka.
Na maloměstě se toho zas tolik neděje a tak tam má jen jednu kamarádku. Bohužel ne každý se chová podle toho jak režim chce, a ne každý soused je dobrý soused. Závist a strach je všude.

spoiler Vzhledem k tomu, že víme jak to dopadlo se Soňou, tak jejím posledním přáním bylo, aby se postarala o jejího Jiříka a Alenku. Ale teta u které teď jsou rozhodne, že u ní budou více v bezpečí, tak si je nechá během války u sebe. Přeci jen, Soňa měla změněné jméno a přitahovalo by to určitou pozornost.

Samozřejmě i Ester potká svoji velkou první lásku, možná osudovou. Ale kdo ví jak to s nimi dopadne.

Jelikož je Ester mladá, bezdětná, neprovdaná, dostane předvolávání na nucené práce do Drážďan.
Cestou ve vlaku pozná možná fajn dívky. Jedna raději mlčí a jen poslouchá co si kdo povídá, druhá mluví skoro jen o sobě a o tom jak si místo v Drážďanech zaplatila, protože původně měla jet jinam a že jinde je to o dost horší.

Ester si na nucených pracích zažívá své a jednoduché to pro ni rozhodně není. Přeci jen všichni víme co se v historii odehrálo a Ester postihlo bombardování Drážďan Brity v plné síle. Ovšem z takového vyprávění pamětníka až mrazí.

Jak to celé dopadlo. Jestli to Ester zvládla. A Pokud ano, zůstala v Drážďanech nebo se vrátila do Čech. To si musíte přečíst sami.

Musím říct, že se mi místy až tajil dech.
Knížku doporučuji.

Volné pokračování příběhu dvojčat Ester a Soni, kde máme větší možnost nahlédnout do života obyčejných lidí, kteří se protloukali těžkým období druhé světové války. Zde mě nejvíce bavila postava babičky Lírové a její snaha pomoci vnučce. Ester se snaží vyrovnat se ztrátou rodiny a především sestry Soni. Nemá to jednoduché, někdy se chová jak trucovité děcko, ale bojuje o lepší zítřky a tím si mě získala. Za mě povedenější než předchozí kniha jsem zvědavá co přinese kniha následná.

Knihy lákají již svou krásnou obálkou a příběhem, kdy čtenáři musí být jasné, že to nebude jen krásné a radostné čtení.
Jsou nádherným příkladem toho, jak může literatura citlivě a lidsky zachytit vztahy mezi lidmi. Každá z těchto knih přináší čtenáři jedinečný pohled na rodinné i blízké vztahy a dokáže velmi přirozeně vyvolat silné emoce.

S autorkou jsem se setkala poprvé a líbí se mi její jemný, ale zároveň velmi působívý styl.Text je čtivý, autentický a místy až překvapivě hluboký. Čtenář má často pocit, jako by se díval do skutečných dopisů nebo myšlenek blízkých lidí. Právě tato upřímnost a lidskost dělá z knih něco výjimečného.
Každá z knih se dívá na život jedné rodiny z jiného úhlu, z pohledu někoho jiného. Což je velmi zajímavé. Každá kniha doplňuje a dokresluje další detaily. Období války, ve které se knihy primárně odehrávají, jsou obdobím bolestným, ale přesto tam najdete radostné okamžiky, lidsky krásné. Atmosféra je taková opravdová a dokáže čtenáře zastavit a přimět ho přemýšlet o vlastních vztazích, vzpomínkách a emocích. Zároveň se čtou velmi lehce a rychle si k nim člověk vytvoří osobní vztah.
„Jménem mojí sestry“ krásně zachycuje sourozenecké pouto – někdy komplikované, ale vždy silné a opravdové.
Ve válce a v lásce je vše dovoleno. Kamila při úklidu babiččina bytu objeví fotografii odhalující tajemství – babička měla sestru dvojče.
Autorka dokáže krásně vystihnout, jak silné může být sourozenecké pouto a jak velkou roli hraje v životě každého člověka. Text působí velmi autenticky, jako by čtenář opravdu nahlížel do dopisů nebo osobních myšlenek. Díky tomu je příběh velmi osobní a čtenář se s ním snadno ztotožní. Kniha zároveň připomíná, jak důležité je vážit si blízkých lidí a vztahů, které nás formují od dětství.

„Srdcem mojí babičky“ má velmi hřejivou a nostalgickou atmosféru. Připomíná moudrost starších generací, jejich zkušenosti i laskavost, kterou často předávají dál.
Volné pokračování historického románu Jménem mojí sestry. Jaké tajemství skrývají deníky Židovky Julie, které Ester dostane do opatrování? Pod tlakem okolností je mladá žena nucena hrát vabank o svou existenci, lásku a štěstí.
Autorka zde krásně zachycuje vztah mezi generacemi a ukazuje, jak důležité jsou vzpomínky, rodinné tradice a životní rady, které si neseme po celý život. Text je plný jemných emocí a často vyvolává pocit klidu, bezpečí a vděčnosti.

A „Písmem mojí přítelkyně“ přináší pohled na velmi blízký vztah založený na důvěře, otevřenosti a porozumění.
Dvě ženy oddělené dobou spojují deníky. Závěrečné rozuzlení románů Jménem mojí sestry a Srdcem mojí babičky. Budoucnost patří těm, kdo v ni věří.
Autorka zde citlivě zobrazuje přátelství a blízkost mezi lidmi, kteří si navzájem sdílejí své myšlenky, pocity i životní zkušenosti. Text je velmi osobní a místy až intimní, což dodává celé knize silnou autenticitu. Čtenář má pocit, že se účastní skutečného dialogu mezi dvěma blízkými lidmi. Kniha krásně ukazuje, jak důležitá je v životě podpora, empatie a možnost někomu se svěřit.
Tuto sérii lze doporučit každému, kdo má rád literaturu zaměřenou na mezilidské vztahy, vzpomínky a emoce. Jsou to knihy, které se čtou s radostí, ale zároveň nutí čtenáře na chvíli zpomalit a zamyslet se nad tím, co je v životě skutečně důležité.

Srdcem mojí babičky je volné pokračování románu Jménem mojí sestry. V tomto díle sledujeme osud Soniny sestry, jejího dvojčete Ester, která po zranění opustila divadlo a tím i svůj milovaný balet. Přestěhovala se na Moravu do Velkých Prosenic ke své babičce. V nedalekém Přerově si našla práci poštovní doručovatelky a díky této práci potkala svou první lásku Tondu Karáska.
Dokáže jejich láska ustát válečné období?!

Válka zasahuje lidem do každodenního žití, potýkají se s nedostatkem potravin, zažívají strach o své blízké. Výslechy Gestapa, hrozící totální nasazení na práci v Německu je každodenní realita a všudypřítomná hrozba.

K Ester jsem si chvíli hledala cestu, byla zatrpklá, protivná a trochu sobecká. Chvílemi jsem chápala její chování a další kapitolu jsem měla chuť s ní zatřást ať se probere. I přestože jsem se s ní nedokázala úplně ztotožnit, stejně mě zajímalo jaký byl její osud. Celý příběh byl neskutečně čtivý, zajímal mě ten konec, uf … tam i slza ukápla.
Nakonec si Ester přece jen získala mé sympatie. Už teď se těším na další pokračován.

Mnohem silnější příběh,jak první díl. Opravdu obdivuji sílu a odvahu Ester a všem milovníkům historického románu doporučuji.

Pokračování příběhu sester-dvojčat; vnučka Kamila se dožaduje babiččina vyprávění o letech, které byly pro naši zemi a její obyvatele asi nejtěžší, o letech druhé světové války. Babička Ester, ač nerada, se tak vrací k zážitkům, na které by nejraději zapomněla . . .
Podobně jako u první části, i tady jsem byla místy na rozpacích a chování Ester mi připadalo minimálně zvláštní. Přesto si myslím, že vylíčení tehdejší doby, života v protektorátu a myšlení obyčejných lidí se povedlo a zakládá se na pravdě. Hrůzné bombardování Drážďan opět vnucuje otázku: bylo to nezbytné? Lze ospravedlnit ty obrovské ztráty (nejen) totálně nasazených? A jen velmi nesnadno jsem se smiřovala s Tondovým poválečným postojem, připadalo mi neuvěřitelné, že by se mohl takhle změnit – on, veselý a vždy optimisticky naladěný mladík s velkou fantazií.
To nic nemění na tom, že knihu určitě doporučuju. Naši čtenáři mají k dispozici všechny tři díly i s milým věnováním autorky, krásný bonus.

„Babička Gregorová je sice přesvědčená, že děti jsou jenom na výpůjčku, že jednoho dne odejdou a zapomenou, že jste je vychovali a podporovali na cestě do dospělého života, a asi je v tom velký kus pravdy, odstrašující pravdy, ovšem mě je to lhostejné. Já si ty děti vypůjčit chci!“

Za mě určitě mnohem slabší díl než první. První díl se mi líbil moc, tento mě většinu knihy nudil.

K Ester jsem si po jedničce vůbec nemohla najít z cestu, i přes to, že vychovala dvě v podstatě cizí děti, zprovodila ze světa existenci své sestry. Ester příběh za druhé světové války mi přišel poklidnější než Sonin, snažila se válku přežít v klidu, i když osud s ní měl nakonec jiné plány. Na druhou stranu mi ji bylo líto, když čelila bolestem v lásce.

Druhý díl nám odkrývá život Ester, druhé z dvojčat. Stejně jako v prvním dílu, i zde děj plyne pomalu až rozvláčně, aby byl zakončen strhujícím závěrem.
Kamila se tak dozvídá, proč babičku opustila její velká láska Tonda a odkrývá mnoho dalších tragédií z jejího života. I když se Ester zdála hlavně zpočátku trochu sobecká, její jednání nakonec pochopíme a za to, jak se zachovala k sestřiným dětem, ji musíme obdivovat. Přála jsem jí, že nakonec našla štěstí s doktorem Karáskem: "Ustanovil se mým zachráncem a ukázal mi, že mít rád je více než milovat."
Moc se těším, až do knihovny dorazí třetí díl, zajímá mě příběh Julie a jak to dopadlo s dědečkem Wolfem.

Pokračování historického románu Jménem mojí sestry, tentokrát z pohledu dvojčete Ester. Určitě doporučuji číst postupně, příběhy na sebe lehce navazují.

Ester to nemá v životě vůbec jednoduché nejen tím, že žije v období války. Přes nesouhlas rodiny se vydá do Plzně na dráhu baletky, ale po zranění kotníku má po kariéře. Rodina jí zavrhla, jedinou oporou jí je babička Lírová, u které začne bydlet a najde si práci jako pošťačka. Zanevře na život a válku se snaží vytěsnit. Vše se změní, jakmile se potká s partyzánem Tondou. S ním to také nemá snadné, protože vždycky na čas zmizí a pak se jednoho dne zase objeví. Je jejich láska dost silná na to, aby přežila válku, zradu i odloučení?
I přes všechnu snahu vyhnout se totálnímu nasazení se to Ester nepodaří a v lednu 1944 je odvezena s dalšími dívkami do drážďanské továrny na výrobu letadel a leteckých motorů. Stane se i součástí bombardování Drážďan, což autorka moc pěkně vykreslila, tu atmosféru a strach hlavní hrdinky.

Styl psaní už mi tolik nevadil jako v prvním díle a zdrobnělin bylo jen pár. První dvě třetiny knihy byly pomalejší, stejně jako u prvního dílu, a to mě tolik nenutilo číst dál. Až poslední třetinu jsem zhltla rychle. Autorka ty závěry prostě umí… No a konec mě dojal...
Jen okrajově nahlédneme do deníků, které si Julie nechá u Ester, aby je schovala. Těším se na poslední díl, kde nás čeká osud Julie. Ten určitě nebude jednoduchý, protože je původem Židovka a právě probíhá válka.

„Každý člověk na tomhle světě si odžije svůj osud, nevyhneme se mu. Nicméně je jenom na nás, jak se ke všem těm výzvám a pohromám postavíme."

I přes těžké chvíle válečných let byla kniha odlehčeně, čtivě a chvílemi i vtipně napsaná. Ester jsem si nakonec oblíbila a fandila jí. Jsem zvědavá na třetí díl.

Druhý díl a opět krásný, i když smutný příběh. Jednání hlavní postavy bylo pro mě nepochopitelné, ale zároveň bych nechtěla být v její kůži. Doporučuji ke čtení a chystám se na třetí díl.

Nádherný příběh

3,5*

Oba dva dosud přečtené díly byly velice povedené, čeho si na nich cením nejvíce, je právě ten náhled do života obyčejných lidí v nelehké době. A také toho, že paní autorka vytvořila postavy, které nebyly černobílé, u obou holek byla spousta situací, kdy bych je za jejich jednání roztrhla jak hada, ale na stranu druhou jsem je měla ráda. Nebyly dokonalé, právě o to více však byly uvěřitelné.

pokračujeme v rozprávaní Ester ale tentoraz jej príbeh o jej prežívaní vojny.

To, že s Ester by sme kamosky neboli to je jasná vec, tak narcistickeho človeka mať po boku asi by som ju prefackala.

Ale to, že jej osud nebol vôbec ľahký za to by som ju poľutovala, hoci.. jej nezapojenie sa do ničoho bolo na kednu stranu dobré riešenie na druhú stranu mohla mať viac pochopenia pre tých, ktorí chceli pomôcť hoci aj za cenu svojich životov.

Vojna ako taká bola zlá, tak ako každá iná a to čo robili podporovatelia bolo ešte horšie. Nálet na Drážďany bol príšerný a odsrali si to prevažne ľudia, ktorý chceli len pokoj. Hoci to boli aj Nemci - pretože nie všetci o vojnu stáli.

Táto kniha bola opäť emocionálna bomba a na konci som sa rozplakala, pretože to ako sa Ester dokázala vyvinúť a dospieť to bolo nádherné, tak ako Fénix vstane s popola, tam si aj Ester uvedomí na čom v skutočnosti záleží

Nesmierne sa teším na tretí diel, už len kôli jednej osobe, ktorú som si obľúbila v prvej časti

Nebylo to nejhorší čtení, ale úplně mě to nenutilo stále hltat stránky... asi trochu lepší průměr. Třetí díl přečtu..... asi už jen ze setrvačnosti.

První díl se mi zdál zajímavější, tento jsem sice dočetla, ale třetí už nemusím.

„K přežití potřebujeme lásku. Bez lásky není svět, především není co budovat.“

Kniha Jménem mojí sestry se mi moc líbila, takže jsem věděla, že si určitě přečtu i pokračování. Byla jsem zvědavá, jak se mi tento díl bude líbit, protože jsem si Ester zdaleka neoblíbila tolik jako její sestru Soňu.
Ale v tomto pokračování dostane možnost Ester blíže poznat a pochopit, proč se chová, tak jak se chová.
Čtení opět, vzhledem k době, ve které se odehrává, nebylo úplně jednoduché, ale přesto byla kniha velmi čtivá, stránky utíkaly jedna za druhou a mě bylo, stejně jako u první knihy líto, že kniha nemá stran více.
Velmi jsem ocenila možnost lehce vidět příběh i „z druhé strany“ a to díky scénám, ve kterých došlo k bombardování Drážďan.
Na konci knihy bych ještě určitě ocenila rozvinutí osudů dvou vedlejších postav, tak třeba se dočkáme dalšího pokračování, kde se nám i toto vysvětlí.
Kniha byla velmi čtivá, příběh z období 2. světové války, který se nezbývá přímo koncentračními tábory, ale ukazuje, jak žili obyčejní lidí, zároveň propojení historické a současné linky, přesně toto mám v knihách z tohoto období ráda. Malinko více se mně osobně líbil první díl, ale opravdu jen o malý kousek a těším se na případné pokračování či jinou knihu autorky.

Hodnocení 4,5*/5*