Emilka

Miluju rodinné ságy
Zde je obsaženo vše - rodinná tajemství, útrapy, radosti, kus české historie, vývoj vnímání rodiny v průběhu let.
Když jsem na konci knihy četla o babičce zkoušené životem jen nevěřícně jsem si ji spojovala s tou veselou a drzou holčičkou na začátku příběhu.
A to je vlastně to, co mě na tomto typu příběhu tak baví - Kam se dostaneme? Co člověka formuje?
Příběh byl často smutný, mnohé události mnou ještě nějaký čas doznívaly. Přesto z něj byla cítit velká pokora a úcta.
Jediné co mi moc nesedělo byla časová osa - místy jsem se ztrácela a asi na dvou místech jsem měla pocit, že mi počty úplně nesedí.
Naopak ve velkém množství postav se mi dařilo orientovat celkem bez větších potíží.

Mně se příběh Emilky moc líbil, mám ráda tyto ságy, které popisují celý život hlavní hrdinky od začátku až do konce. Často jsem u toho myslela na svou babičku, která vyrůstala ve stejné době jako Emilka a tak vím, že tehdy taková doba byla, kdy v rodinách byla spousta dětí a jen část se jich dožívala dospělosti. (Má babička byla ze dvanácti dětí a dospělosti se jich dožilo pouze pět!) A že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, to už také dávno vím, takže mi nepřišlo, že by takový osud nebyl možný. Autorka má navíc moc pěknou češtinu a i když mi vyprávění nejednou způsobilo slzavé údolí, čtení jsem si moc užila. Budu tedy doufat, že nám paní spisovatelka ještě něco pěkného napíše.

Knihu jsem měla vyhlédnutou docela dlouho, takže když jsem ji v knihovně uviděla, hned jsem ji vzala. Nelitovala jsem. Krásně vystavěný příběh Emilky od dětství až po stáří se mi velmi líbil. Vyprávění krásně plynulo, na čtení jsem se pokaždé těšila. Román si zaslouží 5 hvězdiček za milé vyprávění, ale vadily mi chyby (záměny jmen) v druhé polovině knihy. Jinak paní Fajnorové děkuji za pěkné chvíle strávené u knihy, určitě se poohlédnu po další její tvorbě.

Bohužel jsem čekala od románu trochu více, přála jsem si aby byl příběh více strhující, více vtáhnul do děje. Knihu jsem četla poměrně dlouho.

Příběh Emilky, se kterou se život vůbec nemazlil. Zakusila tolik příkoří a smutku, dokázala ale jít vždy dál.
Moc se mi kniha líbila. I sloh, kterým autorka popisovala místa a události. To, co já řeknu jednou krátkou větou, dokázala vylíčit nádhernou češtinou.
Za mne nejen 5 možných hvězdiček, dala bych klidně víc, kdyby to šlo.

Na Emilku jsem se chystala už tak dlouho! A má očekávání byla obrovská, hrozně jsem se na ní těšila. O to víc jsem ale zklamaná. Vím, že jdu s tímto svým názorem docela proti proudu, ale prostě si nemůžu pomoct.

Obsahově mi knížka na první dobrou připomněla Elišku od Táni Keleové Vasilkové, ale ta kvalita projevu a opravdovost děje byla někde trochu jinde. Vím, že jde o autorčinu prvotinu, ale stejně...

Příběh byl na mě moc obsáhlý, zbytečně uměle natahovaný (převážně první polovina), nepodařilo se mi vcítit se do hlavní hrdinky a tudíž ve mě život Emilky nic moc nezanechal.

V ději figurovala obrovská změť postav, až jsem se pak ke konci ztrácela a vracela se k určitým pasážím, abych si připomněla, kdo je kdo a ke komu patří. A v neposlední řadě se mi nechce věřit, že skutečně autorčina babička by za svůj život viděla tolik smrti. Vždyť v její rodině padali všichni jeden po druhém jak kostičky domina. Myslím, že v tomto případě je méně více. Chyběl mi nějaký hlubší děj, něco, co by textu dodalo hloubku. Takto mi to připomínalo spíš takovou práci genealoga na rodinném rodokmenu bez dalšího záměru. Škoda.

Co se mi naopak velmi líbilo, bylo používání lidového nářečí, případně slovenštiny. To bylo skvělé a k postavám i době se to hodilo. Oceňuji i kvalitu tisku a vyšší gramáž použitého papíru. A obálka je nádherná.

Každopádně, po další autorčině tvorbě bych už zřejmě nesáhla. Knížka se nečetla špatně, ale nedala mi to, co jsem od ní očekávala.

Hodnotím průměrnými třemi hvězdičkami.

Emilka mi byla doporučována od několika lidí a pořád jsem jí odolávala a pustila si ji, až když ji dali do klubu audiotéky.
Kniha byla zajisté zajímavá a autorka Emilce a členům její rodiny házela jednu katastrofu za druhou, možná až příliš. Vyprávění bylo značně rozsáhlé a hutné a měla jsem nutkání to stopnout, ale říkala jsem si, že ji dám až do konce.
Část, kdy byla Emilka dospělá mě bavila o dost méně, protože mi přišlo, že se to tak nějak opakuje. Dále pojmenovala své děti po některých postavách, které se v knize již vyskytovaly a to mě dost mátlo.
Pak občas ty její archaické slovní obraty, nad kterými jsem kroutila očima. No zkrátka mi stylem vůbec nesedla. I když některé ty události ve mně vzbudily emoce.

Emilka se mi ze začátku četla jedna báseň. Hned mě chytla. Je tam ale celkem dost postav a rodinných propletenců, takže jsem si to musela hlídat. Na druhou stranu je snadné si najít oblíbence. Já jsem si hned na začátku našla vztah k Líze.

Co mě ale fakt nechávalo s pusou dokořán, byl ten počet dětí. Marie jich měla sedm, z toho jedny dvojčata. Chápu, že tehdy nebyla antikoncepce, ale ženy to přece muselo vysilovat. Nebyly to stroje pro potěchu manžela a neustálé rození dětí. Působilo to ale velmi opravdově.

Ten venkovský a rodinný život, spousta dětí, které bychom dneska psychicky vůbec nezvládli. Hrůza z nemocí, dětská úmrtnost jako běžná součást života. Připomínalo mi to Zlou babičku od Dity Kůtové.

Uf… nebylo to lehké čtení, několikrát jsem měla husí kůži. Muži z Vácovic rodiny byli opravdu prokletí.

Bavily mě různorodé povahy postav a to, jak se v průběhu času měnily. Byla to hutná kniha, plná hutných událostí té doby. A popisy hrůzných a tragických momentů působily tak skutečně, že jsem knihu několikrát musela odložit a rozdýchat.

Popravdě mě víc bavilo dětství Emilky než její dospělost. Doba od druhé světové války už na mě nepůsobila stejně silně jako první půlka knihy. A když se děj odehrával na venkově, byla jsem nadšená. Jakmile se přesunul do města, atmosféra pro mě opadla.

Jedna z nejhezčích knih, které jsem za letošní rok přečetla.
Bylo to smutné, ale dojemné, nejvíce se mi líbilo vyprávění o dětství malé Emilky.
Příběhu by moc slušelo filmové zpracování.

Krutý životní příběh, jakoby jej vyprávěla moje babička, moc pěkné i když smutné čtení. Měli by si přečíst všichni stěžovatelé dnešní doby.

23.10.2025

V audioverzi super. Pokud chcete odpocinkovy poslech, nevadi vam, ze nedostanete historicka fakta, nebo vice o zpusobu zivota a nevadi vam na muj vkus caste zminky o kopulaci, masturbaci, kvalite a hustote spermatu, pak jste cilova skupina. Ja to nejsem. Kdybych to cetla, odlozila bych. Poslech ale dobry.

Velmi hezky napsaný životní příběh jedné moravské ženy, inspirovaný skutečnou postavou z autorčina života. Líbil se mi ten zvláštní styl, úžasná hra se slovy a nářečí. Těšila jsem se na každou další stránku, kdy na pozadí politických událostí je vykresleno, jak žili obyčejní lidé, jak si uměli vážit každého dne a prostých radostí, i přesto že byli neustále konfrontováni s těžkostmi oné doby a vysokou úmrtností svých dětí. Kniha, která ukazuje dobro, lidskost a také pokoru.

UCHOKNIHA.
Věta, uvedená na obálce plně vystihuje celý román - Život lidem nakládá tolik, kolik unesou. A Emilka toho unesla opravdu hodně. Román je hořkosladký - sice na bedra hlavní hrdinky nakládá dost, ale ona je schopná se se vším vyrovnat a nakonec se i smířit s Bohem. Knížka je psaná krásným jazykem, kdy jsou dialogy prošpikované brněnským hantecem, což celý příběh krásně dokresluje. Čtenářům (či spíše čtenářkám), kteří mají rádi silné hrdinky, které toho musí v životě hodně překonat, se kniha bude určitě líbit.

Na Emilku jsem se těšila, zaujala mě krásnou obálkou. Na mě to bylo příliš zdlouhavé, místy jsem se nudila a do čtení jsem se musela nutit.

Četla jsem na knihu různé názory.
Já osobně jsem přečetla knihu celkem rychle. Nebylo to špatné čtení, ale četla jsem už lepší knihy. Historie je popsaná pěkně, životní osudy nebyly jednoduché, v dobách našich babiček, prababiček se v rodinách rodilo hodně dětí, byl to těžký život. Hlavní představitelka Emilka, byla statečná, musela prožít hodně těžkých období v životě. Líbil se mi hezký vztah s Julkem, manželem dcery Libušky. Konec knihy je moc hezky napsaný a optimisticky ukončený postavou Judity, vnučky Emilky.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

Každých 50 stran jsem chtěla knihu odložit... Ať už pro schizofrenní styl, kdy autorka jednou popisuje nezajímavých pár chvil o ničem na spoustu stran a někdy přelétně měsíce a roky bez návaznosti a jen sdělí, kdo mezitím umřel... Autorka se přímo vyžívá v úchylných popisech intimity a sexuality... Chlupy na pipině, krev z prciny, olizivání šušňů a poševní otvory... Jestli chtěla zachytit syrovost sexuality, spíš to vše vyznělo nepatřičně a úchylně. Obálka knihy je na knize to nejlepší. Kniha není o Emilce, Emilka je jen jednou z více rozvedených desítek vedlejších postav. Přišlo mi, že jedinou zápletku/drama uměla autorka vnést jen smrtí, takže umírají všichni za více či méně bizarnícb okolností. Doslova desítky mrtvých všeho věku a to s většinou nemá nic společného válka... Negativum je hmotnost knihy, nedá se udržet v jedné ruce.

09.07.2025

Nevyrovnaná úroveň zpracování. Zatím co začátek mě bavil opravdu hodně. Od vypuknutí 2. světové války jsem měla pocit, že knihu píše úplně někdo jiný. Možná se paní Fajnorová zalekla kolik již má sepsáno stránek a přitom její příběh není ani v polovině. Ať tak či onak, první polovina knihy je psána velmi podrobně, s velkým množstvím drobných příběhů. A je to moc příjemné poslouchání. Ale druhá polovina příběhu je již psána velmi povrchně, až reportážně, což se na kvalitě velmi podepsalo. Většinou ke knihám píši, že by jim prospělo proškrtání. Tentokrát to chtělo vydržet od začátku, až do konce s podrobnějším popisem. Zatím co na začátku jsem příběh velmi prožívala, konec jsem protrpěla, těšila se na konec a osudy lidí mi byly lhostejné. Audiokniha je načtena dobře a načetl ji paní Michaela Rykrová.

Moc pěkná kniha se silným příběhem. Autorka vypráví příběh ženy, která čelí životním zkouškám s neuvěřitelnou silou a odhodláním. Kniha mi připomněla, jak důležité je neztrácet naději ani v těžkých časech

Seznam poznámek, co jsem si psala, když jsem knihu četla:

- strašně divně napsané, zvláštní přirovnání, especially když jde o sex nebo intimní partie. Bud bych to vynechala nebo to udělala víc "lyricky" poeticky
- rušivý styl psaní (ve 20. letech prosti lidé na vesnici asi nevěděli nic o ovulaci, vajecnikach nebo co to jsou dvouvaječná dvojčata), fakt nemusí tak divně psát i sexu
- starocesky buransky (což hodně lidí preferuje)
- Emilka je totální middle child
- strasne moc postav a prostě musíme znát backstory každé z nich
- prvních 100 stran nejhorších, pak dobrý, dost čtivý
- prvních 150 stran jen dětství pak zbytek života (má to cca 380 stran, takže ta první část je opravdu hutná a zbytek je celkem vláčný oproti té první. Jako - první půlku knihy jsme proste museli znát každou backstory, ale pak najednou nepotřebujeme vědět jak dopadly např její sestry?)
- opravdu až moc caste zmiňovaní spermatu a vajíček
- historicke události spise okrajově