Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423267/bmid_chci-te-mit-ve-skrini-Q46-423267.jpg
4
256
77
Co všechno se dá v manželství odpustit, tolerovat, kam až zajít? Viola miluje Viliama a Viliam miluje Violu. Jenže Viliam už přítelkyni má a Viola zase malého syna. Ale pak se ti dva stejně vezmou. Najednou se zdá, že je všechno jinak, než si představovali. Zvlášť poté, co se jim narodí autistická dcera. Tíhu rodinného života každý řeší po svém. Viliam stoupá po kariérním žebříčku a utápí se v alkoholu. Viola maluje a možná miluje někoho jiného… Román české autorky o soužití dvou lidí, který upoutá také tím, že je psán z pohledu ženy i muže.... celý text
Přidat komentář
Potkali se první den v novém zaměstnání ve výtahu, a od toho okamžiku bez sebe nemohou být. Horší je, že být spolu také není jednoduché - zvlášť když je život úplně nešetří. A nebo oni nešetří život? Závislost na alkoholu, postižené dítě, život na odlehlé vesnici - to vše vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti, které se ani jednomu z nich nedostává....
Když si chci odpočinout od "svého" žánru (scifi, fantasy, krimi), tak poprosím ženu, aby mi doporučila nějakou ze "svých" knížek. "Chci Tě mít ve skříni" řekla, možná tím myslela něco jiného, ale já chňapl po této knížce od - mně úplně neznámé - autorky. Do knihy jsem se začetl docela rychle, na její styl psaní jsem rád přistoupil (i když mám pocit, že si střídáním postav trochu usnadňovala práci - vždy když se příběh dostával do nějaké nesnadné situace - blik, přeskočilo pár měsíců, let a vyprávění se posunulo dál). Zhruba do poloviny knihy mně to ukrutně bavilo, ale pak už mi přišlo, že autorka měla spoustu nápadů, a všechny chtěla v knize uplatnit - a počet stran byl dán. A hlavně jsem tu chtěl napsat, že mi celá kniha připadala jakoby inspirovaná jednou knihou od Patrika Hartla, než jsem zjistil, že ta konkrétní byla napsána o několik let později. Takže se paní autorce za tuto nevyřčenou myšlenku omlouvám :)
Poměrně tíživý příběh jednoho vztahu. Autorka se dotkla mnoha témat. Matka samoživitelka, hledání partnera a práce, rodiče potýkající se s výchovou autistického dítěte, slavné povolání, novinářská etika, nevěra, stárnutí, alkoholismus, sebevražda, rozvody, zdravý životní styl, ekologie. Všechny tyto ingredience smíchala a vytvořila čtivý příběh života. Chvílemi opravdu bezútěšné čtení. Každý z hrdinů má spousty problémů sám se sebou i s druhými. Pro mě byl velmi zajímavý pohled na výchovu dítěte s autismem. Autorka podle mne tuto problematiku vystihla přesně, celý příběh působí opravdově, o to těžší je chvílemi čtení.
I přesto, že je příběh reálný, velmi dobře popsaný, tak mi nesedl tak, jak kniha Provařená.
Autorku jsem neznala, recenze na knížku nečetla. Sáhla jsem po ní v době nemoci a nelituji. Zajímavě zpracované dvě desítky let jednoho manželského páru. Přes počáteční idylku a různé zvraty, autistické dítě, nevěru, boj a alkoholem, aneb co všechno nám život může nadělit. Příjemná oddychovka, i když místy ne příliš veselá.
Autorku jsem vůbec neznala, o to větší a příjemnější překvapení mě čekalo.
Životní osudy Viliama (nikoli Shakespeara) a Violy (nikoli houslistky). Chyby rodičů, které opakujeme, soužití s milovanou osobou, které trvá příliš dlouho a které se denně potýká s mnoha překážkami, ať už malými či velkými, a už jen proto je křehké a ohrožené.
Ale nejen ústřední dvojice V+V, ale také jejich rodinní příslušníci, kamarádi, kolegové v práci, sousedé celá galerie postav, které autorka popsala reálně a srozumitelně, tak, že se vám nebudou plést a hlavně se vryjí do duše - Zdenka, Eva a Petr, Lubor, Ilon. A samozřejmě děti, které odrůstají: Kryštof, Ema, Martin.
Mně se to četlo skvěle, takže určitě doporučím. A vyhledám si další knihy S. Votyové.
"V tu chvíli mi konečně dojde, že mámy jsou prostě jen lidi. Žádné bytosti s nadpřirozenými schopnostmi. Nemusí zvládnout všechno. Mají právo dělat chyby, a dokonce žít svůj vlastní život, který se může zdát v rozporu s tím, co od nich okolí očekává."
Od příchodu Emy kniha byla záživnější. Určitě se vyplatilo počkat. Příběh ze života. Ale není to žádná romantika. Ač začátek vybízel, že rodina bude držet spolu, tak to bylo právě naopak.
Kniha byla čtivá a opravdu ze života. Myslím,že v určitých situacích si každý našel to svoje. Vůbec by mě nevadilo některé věci i více rozvést ale je mi jasné,že pak by kniha nemohla obsáhnout takové dlouhé období. Další knize autorky se určitě bránit nebudu.
(SPOILER) Dvacet let uteklo jako voda, a na jednu drobnou blondýnku se toho dělo opravdu hodně. Příběh se nedá popsat jednoduše, i v těch krátkých kapitolách bylo promítnuto tolik, že emoce jely na plné obrátky, několikrát jsem měla pocit, že už s Violou nemůžeme ani jedna. Co mě ale dojímá je to nevzdavani se, ať už je řeč o manželství, dětech nebo rodině jako celku, dneska už lidi moc nezachranuji, spíš odchází/utíkají, aby přece nezahazovali drahocenný čas, hledají novoty, jdou za lepším. Ale tady se zachraňovalo a přes můj strach, že příběh skončí nějakou trágou, nám autorka dala naději, že i kdyz uz je hůř než hrozně, karty se můžou otočit. Viola mi nebyla vždycky sympatická, jsou věci kterýma by mě točila k nepříčetnosti, ale má můj obrovský obdiv, byla tolerantní a respektující, zůstala i když jiní už by byli dávno pryč a s osudem se rvala jako lev a životu nakonec porozuměla, štěstí našla tam, kde bylo nadosah. Nelehký osud všech hrdinů napsaný upřímně, vážně, i s humorem a vtipem, rozhodně doporučuju k přečtení a těším se na další knížky od autorky :-)
Bez toho, že bych si přečetla anotaci jsem se pustila do čtení knihy, od které jsem ani nic moc neočekávala. O to víc jsem na jejím konci mile překvapená, protože to byla dobrá kniha, velmi dobře napsaná a čtivá. Na posledních stránkách jsem měla stažené srdce a slzy v očích.
Střídavě z pohledu Violy a Viliama, pěkně svižným tempem, čtenář nahlíží do jejich životů, nejdříve sleduje jejich sblížení, lásku a touhu, potom narůstající trable v podobě autistické dcerušky, alkoholismu, nevěry..
Musím zkonstatovat, že jsem ráda za svůj vcelku normální život a tuhle knihu doporučuji.
Moje třetí kniha od autorky, ale tato mě tolik nechytla. Možná srovnávám stále s tou první, která mě bavila nejvíc (Myší díra). Příběh byl zajímavý, líbilo se mi střídání pohledů obou postav. Ale nějak mě příběh neokouzlil. Kniha za přečtení stojí a mohu ji doporučit.
Hned na začátku můžete mít pocit, že budete číst romantickou knížku, kde se do sebe zamilují dva lidé, kteří spolu na první pohled nemůžou být. Hlavní hrdina Viliam má totiž přítelkyni a hlavní hrdinka Viola je mámou malého synka. Knížka je ale jeden velký sešup jako na horské dráze. Viliam a Viola se vezmou, ale žádná velká romantika se nekoná. Viliam je kariérista, který se stane alkoholikem. Do toho nový přírůstek, dcera Emička, která trpí autismem. Všechny starosti a strasti popisuje autorka z pohledu muže i ženy a příběh to není úplně jednoduchý, nicméně velmi čtivý.
S autorkou jsem se setkala poprvé a určitě ne naposledy. Moc se mi líbí styl, jakým píše. Vše plyne velice rychle, žádné zdlouhavé barvité popisování všeho nepodstatného. Jen holé fakty a rychlý sešup všech událostí. Je fakt, že mě někdy zamrzelo, že některé záležitosti zůstanou pro čtenáře nedořešené, ale to je tím, že jsem moc zvědavá.
Knihu jsem si vybrala díky ČV 2023. Četla se dobře i když mě úplně nenadchla. Je to pohled do jedné rodiny, která to neměla úplně jednoduché. Vypořádat se a naučit se žít s autistickým dítětem, do toho alkoholismus a následně nevěra. A to ještě nebylo vše...
Závěr knihy to ještě víc podkopl.
Někdy je cesta k pochopení, že štěstí jsou jenom střípky malinkých radostí, dlouhá, pro hlavní hrdiny tohoto příběhu je navíc hodně trnitá. Viola a Viliam vedou život jako na houpačce, milují se a hádají se, zlobí se na sebe, ale nemůžou bez sebe žít, řeší alkoholismus jednoho z nich a k tomu se jim narodí autistické dítě. I bez všech ostatních problémů jen samotná péče o takové dítě dokáže vyčerpat a rozložit celou rodinu.
O tom, jak v téhle zkoušce zvané manželství hlavní hrdinové obstojí, je tento příběh.
Od Simony Votyové jsem četla dříve knihu Myší díra, která mě nadchla a tady jsem čekala něco stylově podobného. Ale toto je jiné, je to více typická četba pro ženy, i když se zajímavým námětem a dobře napsaná. Popisy chování autistického dítěte a jeho záchvatů vzteku jsou dokonalé. Asi každého napadne, že trpělivost a doslova sebeobětování rodičů těchto dětí jsou obdivuhodné.
Odkaz na tuto knihu jsem našla v žebříčku DK u tématu č. 5 ČV - hlavní hrdina alkoholik. A jsem za to moc ráda, protože jinak bych asi po této knize nesáhla. Bylo to mé první setkání s autorkou, ale určitě ne poslední. Jedná se o perfektní vztahovou sondu. Seznamujeme se s Viliamem a Violou, kteří se milují, ale po několika desítkách společného soužití vše vypadá úplně jinak. Život jim přinesl přehršel problémů - honbu za kariérou, autismus, alkohol, deprese, nevěru.... A vyrovnat se s tím vším není jednoduché. Situace jsou vylíčeny věrohodně, zajímavým způsobem - z pohledu Violy i Viliama, a i když se jedná většinou o závažná témata, neubránila jsem se při čtení občas i úsměvu. Líbí se mi, že kniha končí nadějí, protože asi všeobecně máme rádi šťastné konce a bez naděje nemá život žádný smysl. Není to úplně jednoduché čtení (po dočtení se cítím docela vyšťavená), ale přesto mohu doporučit.
Tak tohle nebylo lehké čtení.
(Ale čtivá kniha byla, o tom žádná.)
Alkoholismus a autismus pospolu v jedné útlé knížce a hlavně v jednom obyčejném manželství. To je trochu moc!
Stejně jako jiné čtenářce tady v komentářích se mi od včerejška, co jsem knihu dočetla, honí hlavou tolik myšlenek a nevím, co ke knize napsat. Byla to jízda. A taky houpačka. Houpalo to s nimi se všemi slušně. Chvilku byli nahoře a hned zase dole.
Popravdě mi ani Vio ani Vil od začátku nebyli sympatičtí a do konce příběhu se to nezměnilo. Teda vlastně jo, Vildu jsem nesnášela stránku od stránky víc. Namachrovanej suverén a frajirek, žárlivec a alkoholik. A jeho rádoby dojemná péče o Emu (když měl zrovna čas a hodilo se mu to) a velká pompézní omluvná gesta to fakt nezachránily.
S alkoholismem mám celkově "problém", představa žití s takovým člověkem mě děsí a nechápu, jak to někdo může vydržet. No a autismus, to je kapitola sama pro sebe (jak už jsem psala v komentáři ke Zvukům probouzení, já se prostě na tyto děti nedokážu dívat a vidět je jako krásné, zakleté, výjimečné, které náš život obohacují. Klobouk dolů před všemi rodiči, kteří péči o ně zvládají...)
Potěšil mě závěr - happy end, člověk by mohl namítnout, že k tak depresivnímu a temnému příběhu se skoro nehodí, ale já ho beru :-).
Jak hezky napsala EvikU.: Život přináší různá úskalí, kdy se musíme rozhodnut jak se zachovat. A někdy jen musíme přijmout osud a naučit se s ním žít. A snažit se být spokojený, ne šťastný, protože, jak píše Viliam Kryštofovi "...štěstí se strašně přeceňuje. Každý ho hledá a pokud ho nenachází, tak se cítí nenaplněný, bojí se, že je něco špatně. Být šťastný denně, to je prostě strašná blbost..."
Knihu napsal sám život. Velmi pěkný příběh. Tak jak to v životě chodí, jednou dole jednou nahoře. Život přináší různá úskalí, kdy se musíme rozhodnut jak se zachovat. A někdy jen musíme přijmout osud a naučit se s tím žít.
Není jednoduché mít „jiné“ dítě. Dítko, které musí mít přesná pravidla, protože má velký autismus. Vyrovnat se se stereoptypem po 20 letech manželství. S tím, že se nám líbí někdo jiný. Být v pohodě s životem své matky, kamarádky, známých. Vyrovnat se se smrtí blízké osoby nebo s manželovou závislostí na alkoholu nebo nevěře.
Kniha je velmi dobře napsaná, čte se úplně sama. Jak mně jsou knihy od českých spisovatelů blízké. Hlavní hrdinka Viola toho měla naloženého hodně. Přesto nějak žila. Někdy lépe, jindy hůř. Někdy se za své chování styděla. Prožila takový normální obyčejný život a já ho mohla skrz knihu prožít s ní. Knihu doporučuji.
Štítky knihy
nevěra autismus pro ženy partnerské vztahy psychologické romány alkoholismus žárlivost nevlastní otec rodiče a děti české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Chci tě mít ve skříni |
| 2021 | Myší díra |
| 2017 | Provařená |
| 2023 |  Kdyby |
| 2015 | Nedávejte do hrobu motýla živého |
Kniha Chci tě mít ve skříni je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 340x |
| Čtenářské výzvě | 73x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 153x |
| Chystám se číst | 186x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 1x |
Svižná vztahovka vyprávěna z pohledu 3 zúčastněných osob, což pomáhá pochopit někdy nelogický jednání a setrvávání v toxickém vztahu, ať se děje co se děje.
Opět mi nebyl sympatický vlastně vůbec nikdo, některý postavy mi přišly přestřelený, v týhle knížce je vlastně každej nějak divnej, což je až nepřirozený.
Zároveň to je ale hrozně zajímavá sonda do života lidí, co mají autistické dítě, nevědí co v životě chtějí a z různých důvodu chlastaj.
A vlastně i ukázka toho, že láska někdy nedává smysl a jen prostě je..