Chci tě mít ve skříni
Simona Votyová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423267/bmid_chci-te-mit-ve-skrini-Q46-423267.jpg
4
257
77
Co všechno se dá v manželství odpustit, tolerovat, kam až zajít? Viola miluje Viliama a Viliam miluje Violu. Jenže Viliam už přítelkyni má a Viola zase malého syna. Ale pak se ti dva stejně vezmou. Najednou se zdá, že je všechno jinak, než si představovali. Zvlášť poté, co se jim narodí autistická dcera. Tíhu rodinného života každý řeší po svém. Viliam stoupá po kariérním žebříčku a utápí se v alkoholu. Viola maluje a možná miluje někoho jiného… Román české autorky o soužití dvou lidí, který upoutá také tím, že je psán z pohledu ženy i muže.... celý text
Přidat komentář
Honí se mi hlavou tolik myšlenek a nevím, co ke knize napsat. Byla to jízda. Občas jsem si říkala, že tohle už ne, tolik se vydržet nedá. A pak zase bylo líp.. a pak zase hůř. Čím víc se blížil konec, tím víc mě Viliam opravdu štval.. a pak jsem měla za Violu radost, že dokázala konečně vzít život do svých rukou.. jenže zazněla ona věta o závislostech a mně došlo, jak strašná je to pravda a nemá to konce. Nebo má?? Výborný příběh, výborně napsáno! Až najdu dost psychických sil, rozhodně sáhnu po další autorčině knížce. Teď jsem ráda, že jsem dočetla.. jenže vlastně mám pocit, že mi ten příběh chybí, že bych chtěla číst dál.. Není to lehké čtení, ale opět mi to především připomnělo, za co všechno mám být vděčná. Děkuji!
Po knize jsem sáhla náhodou s představou lehkého čtení pro ženy. Potřebovala jsem se odreagovat, anotaci jsem nečetla. Mýlila jsem se!
Je to skvělá kniha, která mě velmi překvapila. Čím déle jsem četla, tím více jsem knize propadala a oceňovala obsah i způsob, jakým nám ho autorka sdělovala. Kniha je výborná! Reálná, nepřikrášlující, čtivá. Svým způsobem bolestná, ale i poučná. Popisy chování autistické dcery byly pro mě přínosné.
Kniha se opravdu dobre cetla, pribeh me bavil a vtahnul hned ze zacatku. Doporucuji k precteni.
Zajímavé téma, ale podle mě mu a celé knížce trochu uškodila až moc červenoknihovnská linie příběhu.
Už od první strany mě to zaujalo a chvílemi jsem se od toho nemohla odrthnout. Violu i Viliama jsem si hned zamilovala (Violu o něco více) a strašně moc jsem jim to přála. Obdivuju, že autorka píše z pohledu obou hlavních hrdinů, občas mě ale docela štvalo, že se mezi jednotlivými kapitolami udála tak dlouhá doba. Hrozně moc mě zajímalo, co se dělo mezi tím, občas mi fakt lámalo srdce, že to nevím. Rozhodně by mi teda nevadilo, kdyby kniha byla delší.
Taky obdivuju, že autorka popsala život s autistickou dcerou.
Violu fakt miluju, ale ke konci mi začalo vadit její chování. Nebo teda, ne že by mi přímo vadilo, spíš mě to hrozně mrzelo. Čím víc se blížil konec, moje srdce se pomalu ale jistě lámalo na malinké kousíčky a hrozně mě to všechno štvalo.
Opravdu to vždycky musí takhle skončit?
Upřímně doufám, že někde v knižním vesmíru, jsou po tom všem Viola a Viliam pořád spolu.
Z knížky mám poněkud smíšené pocity. Je zajímavé, jak některé autorky dokážou popsat vztah nebo manželství takovým způsobem, že se do toho člověku vlastně ani nechce. Knížku jsem přečetla jedním dechem, vtáhla mě, naskakovala mi husí kůže, a často jsem byla i znechucená. Postava Viliama mi ke konci vadila tak moc, že jsem podvědomě čekala nějaký jeho špatný konec, aby se mi ulevilo. Všichni víme, že život není peříčko, tahle knížka to dokázala popsat dokonale. Na rozdíl od knih R. Třeštíkové nebyla hlavní hrdinka pitomoučce depresivní, neplácala se ve vlastních pocitech, ale konala. To se mi líbí a dokážu se s tím ztotožnit. Z konce knihy jsem ale smutná a říkám si - opravdu je takový život? Takhle to chodí v manželství? Ne, tomu nevěřím. Každý svého štěstí strůjcem. Proto jedna hvězdička dolů, jenom kvůli mým osobním pocitům. Jinak super, stojí za přečtení.
Viola má ráda Viliama. Viliam má rád Violu. Ema nemá ráda nikoho. Ema má autismus. Komorní příběh ze současnosti o jedné rodině, o tom, že nestačí mít rád nebo nerad. O touhách, potřebách, očekáváních, toleranci, lásce, pochopení, o každodennosti a statečnosti. Určitě doporučuji.
Hodně se soustředila na vnitřní život postav. Přišlo mi zajímavé vžít se do pocitů opilce, autistky, znavené matky i malého kluka a vidět svět jejich pohledem.
Takový příběh ze života. Život prostě není procházka růžovou zahradou.
Určitě si přečtu i další knížku autorky.
Nechci knížku podrobně rozebírat, ale je velmi čtivá - od první do poslední strany mě bavila. Je zde velmi dobře cítit, že autorka má osobní zkušenost se soužitím s "komplikovanými" blízkými. I takový je život, nerouhejme se a nefňukejme nad malými neúspěchy a karamboly našeho běžného života.
Simona Votyová je spisovatelka, která mi prostě sedí. Můžu vám vřele doporučit jak román Provařená, tak její novou knihu Chci tě mít ve skříni. Baví mě styl autorčina vyprávění, příběh je čtivý, ze života, psaný z pohledu muže i ženy. Vyzkoušejte - věřím, že nebudete litovat!
Na této knize mě hned ze začátku zaujalo několik věcí. Například že je napsaná z pohledu muže a ženy, kteří vyprávějí svůj příběh po dobu dvaceti let. A i když jsou to partneři, mají kolikrát úplně jiný pohled na věc, jak už to tak v životě bývá... A to se autorce povedlo perfektně vystihnout.
Také mě zaujalo, že se autorka inspirovala svými vlastními zkušenostmi, které do knihy promítla.
Celkově se mi kniha velice líbila, přečetla jsem ji jedním dechem. Nechyběly vtipné pasáže, ani ty, u kterých se člověk musí zastavit a zamyslet se. Knížku doporučuju, stojí za to jí mít v knihovně. ;)
Nečtu zas tak často, ale tohle jsem si chtěla přečíst, protože mě zaujalo, že spisovatelka píše podle svých zážitků, to jsem se dočetla náhodně v nějakém rozhovoru. A jelikož tady jde dost o alkohol, o tom, jaké to je žít vedle takového člověka, zaujalo mě to. Protože to žiju taky. navíc se hrdinka jmenuje jako já. Takové trochu znamení. Při čtení jsem kolikrát brečela, protože jsem se uměla ztotožnit s tím, co Viola prožívá. Moc mi pomohlo, že nejsem sama. A i díky téhle knížce to nenechám ve svém životě pokračovat takhle dál, jako Viola dvacet let.. děkuju.
Autorka opět nezklamala. Umí se skvěle vžít do pocitů postav, do jejich niterného života, který je v nesouladu s tím, co žijí navenek. Fandila jsem oběma Vilole i Viliamovi, přestože mě zároveň i štvali. Viliam svým pitím, Viola takovou tou ukňouraností, ale oběma jsem naprosto rozuměla. Místy cynický pohled na manželství (ale asi to tak je), místy okořeněný humorem. Bavilo mě to.
Štítky knihy
nevěra autismus pro ženy partnerské vztahy psychologické romány alkoholismus žárlivost nevlastní otec rodiče a děti české romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Chci tě mít ve skříni |
| 2021 | Myší díra |
| 2017 | Provařená |
| 2023 |  Kdyby |
| 2015 | Nedávejte do hrobu motýla živého |
Kniha Chci tě mít ve skříni je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 341x |
| Čtenářské výzvě | 73x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 153x |
| Chystám se číst | 186x |
| Chci si koupit | 46x |
| dalších seznamech | 1x |
Super kniha plná emocí, psychologie, zoufalství ženy, která se stará o autistické dítě a musí řešit mužovu nevěru. Vřele doporučuji.