mag097 komentáře u knih

Příběh mateřídoušky prolínají dvě dějové linky. V té současné Anna vyráží do chalupy, kterou zdědila po své babičce a utíká se schovat před problémy jejího manželství. V té z minulosti narážíme na Anninu prababičku Věru, která byla na svou dobu velmi pokroková a u sousedů nenacházela příliš pochopení.

Linka z historie se mi líbila. Na knížce je poznat, že autorka neodflákla práci se zdroji a velmi čtivým způsobem odhaluje historii jedné pohraniční vesničky. Česko-polské vztahy po první světové válce jsou pro mě pořád málo probádané téma a jsem tak ráda, že jsem se zase dozvěděla o něco víc.

Knížka má jeden zajímavý prvek, kytičku mateřídoušky, která na můj vkus byla až moc ezo. Na druhou stranu, autorka v tomto směru až tolik netlačí na pilu a mě tento prvek čtení moc nanerušoval.

Knížka kopíruje už celkem tradiční šablonu odkrývání historie rodiny hlavní hrdinky, která krom své rodinné historie řeší i své vlastní šrámy. Nechci, aby to vůči příběhu vyznělo kriticky, on je totiž napsán dobře, já osobně už ale asi začínám být takovýhle knih přehlcená. Donedávna byl tento typ příběhů jedním z mých nejoblíbenějších, teď ale cítím, že si od nich potřebuju dát pauzu.

Pokud máte tento typ příběhu rádi nebo jste jich naopak ještě moc nečetli, tak vám Mateřídoušku můžu s klidným srdcem doporučit. Vím, že kdybych ji četla třeba před dvěma lety, byla bych z ní nadšená.

3 26.03.2024

Negativní recenze na knížky píšu fakt nerada, protože obdivuju každého, kdo dokáže několik týdnů/měsíců/let věnovat svůj čas jednomu příběhu a napsat knihu. Bohužel, platí zlaté pravidlo, že každá kniha má svého čtenáře a já tak u této knihy budu vybočovat z řady nadšených ohlasů.

Ema dostane příležitost bydlet v uzavřeném městečku pro hrstku vyvolených a vést tak (zdánlivě) dokonalý život. Bohužel, po příjezdu zjistí že to není tak dokonalé, jak slibovali propagační letáky....

Můj zásadní problém s touhle knížkou je její rozsah. Po tom, co jsem se dostala zhruba do třetiny knížky jsem věděla, že 248 stránek je pro tenhle příběh sakra málo. U příběhu tohoto typu mám ráda smysl pro detail, baví mě knížky s promyšleným světem, který čtenáři nedá prostor pro pochybnosti o fungování světa, který v knize vznikl. Bohužel, tady to podle mě celé plave tak trochu na vodě. Prostředí působí jak z amerického filmu, přitom v něm vystupují postavy s typicky českými jmény a já tak pořád musela přemýšlet, jak by toto v Česku mohlo/nemohlo fungovat.

U knihy jsem se taky těšila, že se u ní budu trochu bát a bude mi běhat mráz po zádech, protože je zaškatulkovaná pod mystery/horor. Označení psychologický román sedí, tyhle dvě ale vůbec. Je to škoda, protože tohle celé tak trochu podtrhlo celé moje zklamání z knížky. Když už nic, tak jsem se celou dobu těšila na nějakou děsivější a tajuplnou scénu, která ale nepřišla.

Knížka ubíhala v žánrově zaběhnutých kolejí a většinu příběhu jsem tušila, jak se to bude vyvíjet dál. Konec mi ale úplně vytřel zrak a překvapil mě. Musím uznat, že málokdy mě vývoj příběhu tolik překvapí, jako tomu bylo tady. Jestli to ale bylo dobře, to pořád vlastně úplně nevím.

Co se knížce nedá upřít to, je její čtivost. Je to čtivě napsaná jednohubka, kterou dáte za dva večery.

14.03.2024

Můj bratr má naprosto skvělou severskou náturu. Je to syrový, zkažený, drsný, divný ... ale přesto skvělý.

Janna se vrací do své rodné vesnice, odkud kdysi utekla poté, co její bratr napadl otce. Teď se vrací, odkrývá temnou minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Přítomnost ale není o nic lepší...

Příběh měl celou řadu bolavých míst a beznaděj na mě křičela skoro z každé stránky, přesto mě to ale nezlomilo tolik ...v čem byl ten háček?

Háček byl ve stylu autorky. Žádná přímá řeč, žádné čárky a žádná velká písmena u jmen. Vím že absence uvozovek u přímé řeči umí občas navodit takovou tu odosobněnou atmosféru, díky které pak kniha čtenáře zasáhne ještě víc. Tady to ale na mě ten efekt nemělo a k těm velkým písmenům se radši nebo ani víc vyjadřovat. Narovinu říkám že to není kniha pro každýho, šanci si ale zaslouží.

Klobouk ale musím smeknout před překladatelkou, tahle kniha musela být velký oříšek, se kterým si Lucie Olešová poradila na výbornou.

Musí se ale nechat, že Karin Smirnoff píše skvěle a absolutně chápu, proč je ve Švédsku oblíbená. Navíc jsem někde zvětřila, že Karinino pokračování Milénia, Dívka v orlích drápech by měla vyjít letos na podzim a to já si určitě ujít nenechám!

01.03.2024

Trend romantických komedií doslova zaplavil knižní svět a tak když jsem dostala možnost přečíst si Bodyguardku, řekla jsem si proč ne, musím to taky vyzkoušet!

A vlastně to bylo přesně takové, jako jsem čekala. Bylo to jako pustit si film, o kterém od první minuty víte jak dopadne, ale přesto vás z nějakého nepochopitelného důvodu baví na něj koukat.

Bodyguardka Hanna dostane za úkol hlídat hollywodskou hvězdu Jacka, aby ho ochránila před šílenou stalkerkou. No a co by se asi tak mohlo přihodit?

Ačkoli mě knížka ze začátku štvala, protože nemám ráda, když hlavní postava mluví přímo na čtenáře, nakonec jsme si k sobě našli cestu a já si čtení užila. Děj dobře odcípal, nebyl prvoplánově hloupý a já si při čtení odpočinula.

Pro mě knížka splnila svůj účel, bylo to jako pustit si v pátek po práci oblíbený film z telecích let a vypnout.

1 13.02.2024

Pokud z historie Vietnamu znáte jenom válku ve Vietnamu a chtěli byste vědět víc, tak vám můžu knížku určitě doporučit. Jedná se o klasickou rodinou ságu, kdy se za pomoci osudů členů jedné rodiny seznamujeme s vietnamskou historií. Byla jsem v šoku, co všechno se tam vlastně za minulé století stihlo stát a jaký dopad to mělo na obyčejné obyvatele.

Bylo to drsné, zničující, téměř bez vyhlídky na světlejší zítřky. Přestože je ale knížka jedna velká depka, čekala jsem, že mě zasáhne o kapku víc. Je to vynikající kniha, jenom jsem měla trochu problém najít si cestu k hlavním hrdinkám a nějak se s nimi napojit na stejnou vlnu. Možná mi to stěžovala spousta asijských jmen, které jsem měla problém si zapamatovat, nebo mezi námi zkrátka nepanovala ta správná chemie.

Velmi cením rodokmen na začátku knihy, dost mi ulehčí čtení, hlavně že začátku...kdyby tam nebyl, asi bych si ho začala psát sama.

Knížka je to ale výborná a obohacují, o Vietnamu jsem se dozvěděla mraky informací a potřebuji toho teď číst o asijské historií víc, takže přijímám tipy!

Pokud se i vy chcete dozvědělat, nebo máte rádi knížky z trochu netradičního prostředí, Hory zpívají by vás neměly minout.

8 09.02.2024

Dlouho jsem nepotkala detektivní sérii, která by mi fakt sedla. S Henrym Fordem jsme si ale padli do oka!

Temná pláň je už třetím dílem série. Tentokrát Henry vyšetřuje podezřelou sebevraždu jedné mladé vojačky.

Tato série mě baví víc a víc. Ze začátku mě sice trochu štvalo, že má Henry, skoro jako každý jiný detektiv, nějaký šrám z minulosti, který si sebou vleče. Čím víc ale jeho soukromí postupem dílů odhalujeme, tím min mě vlastně jeho mrtvá manželka štve. Naopak mě její příběh začíná zajímat a potřebuju další díl.

Osobní linka dobře doplňuje hlavní vyšetřovací linku a knížka se dá číst i samostatně. Já třeba začala tuto sérii od druhého dílu a nijak mi to nevadilo.

Proc mě tato série ale hlavně baví je styl, jakým je napsaná. Je to klasická detektivka, na vyšetřování je tu kladen velký důraz, není to ale vůbec zdlouhavé a utáhané, jak u detektivek občas bývá. Knížka je svižná a dobře se čte, a vy zvládáte vyšetřovat zároveň s Henrym. Autor vám dává nepatrné indicie, nenaznačuje ale příliš okatě.

Jestli hledáte dobrou detektivku, která dobře odcípá, tak tuto sérii vyzkoušejte.

4 06.02.2024

“Syrový příběh z českého podsvětí. “Špinavý a zvrácený svět narkomanů, bezdomovců a prostitutek na jedné straně, drsný a nekompromisní svět přepracovaných policistů na straně druhé.

Zní to jako skvělé čtení že? Bohužel, tahle kniha mě docela zklamala. Čekala jsem od ní, že to bude napínavá detektivka, která nás nechá nakouknout do českého podsvětí, na 320 stránkách by toho měl autor měl stihnout víc než dost. A teď přichází kámen úrazu, velikost písma. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle doslova uráží čtenáře. Když knihu vezmete do ruky, působí to, jako by chtěl autor vydat knihu, ale neměl na ni dost materiálu.

Když jsem knihu otevřela, bylo mi jasné, že nemůžu dostat plnohodnotnou, propracovanou detektivku. Autor neměl prostor to stihnout. Kniha tak byla spíš takovým deníkem policistky, kde se střídal jeho úhel pohledu s pohledy různých narkomanů a jiných delikventů. Což nebylo špatné. I když jsem se asi nedozvěděla nic šokujícího o české podsvětí, udělala jsem si zase kapku lepší obrázek o fungování policie. Problém ale u mě zůstal v tom. že jsem na knihu naštvala hned, jak jsem ji otevřela, protože to písmo mě prostě zklamalo.

Hodně jsem přemýšlela, komu bych knihu doporučila a napadla mě jedna skvělá věc! Pokud máte v okolí nějakého nečtenáře, kterého by tahle tématika zajímala, zkus mu ji dát. Přečte ji hned, velké písmo a spousta přímé řeči mu čtení ulehčí a on třeba získá pocit, že zvládne přečíst knihu. Na databázi knih má pozitivní ohlasy, kdy si čtenáři chválí, jak rychle a snadno ji přečetli.

Takže pokud by tahle kniha přivedla ke čtení aspoň jednoho nečtenáře, tak bych jí asi i dokázala odpustit tu velikost písma.

2 25.01.2024

Díky boomu kolem knih Martina Moravce jsem loni objevila knižní rozhovory a nadchlo mě to. Baví mě číst o lidech, co mají nějaké netradiční zaměstnání a nakouknout tak trochu do zákulisí.

Na knižní rozhovor s Karlem Pošívalem, policejním vyjednavačem jsem se moc těšila, policejní prostředí mě fascinuje a tak jsem hned věděla, že knihu musím mít.

Bohužel, tohle se ale podle mě úplně nepovedlo.

Kniha se točila tak trochu v kruhu. I když se v rozhovoru otevíralo více témat, já měla pocit, že čtu pořád tak trochu to stejné dokola. Zdálo se mi, že autorka ne úplně vhodně kladla otázky, aby z pana Pošívala vytáhla co nejvíc různorodých informací.

Abych ale nebyla jen kritická, dozvěděla jsem se i pár zajímavých věcí - jak vlastně taková práce vyjednavače vypadá, jak často a k jakým typům případů se v Česku vyjíždí nebo jaké metody a zásady vyjednavači u své práce používají.

Zároveň taky vím že na knihu nezapomenu, protože jsem ji četla těsně před vánocemi a některé pasáže se nepříjemně prolínaly s tehdejší realitou a dost mě zasáhly.

Suma sumárum to vlastně nebylo špatné, jenom si myslím že by této knize spíš slušelo, kdyby byla novinovým rozhovorem než samostatnou knihou.

06.01.2024

Když jsem tuhle knížku začala číst, ani ve snu mě nenapadlo, kolik rozporuplných pocitů ve mě vzbudí.

Zapomenutá vypráví příběh z Domu paměti, do kterého jsou umístěni pacienti s kognitivní poruchou. V knize najdeme nejen příběhy jejich pacientů, rodin a zaměstnanců, ale i historii samotného domu. V tomto Domě se po téměř půl století setkává Pavel s Boženou a pokusí se ve svém příběhu pokračovat.

Po většinu času jsem si myslela, že čtu jednu z nejlepších knih tohoto roku. Zajímavé a netradiční téma, propracované postavy a dobře vyladěné prolínaní minulosti a současnosti. Ta knížka prostě měla vsechno...pak se to ale zlomilo...

Co mě ale mělo trochu varovat, byly zmíněné mysteriózní prvky v anotaci. To co se stalo nakonci knihy vůbec nebyl můj šálek čaje a podle mě se ani k tomuto stylu románu nehodil. Dá se říct, že mě i trochu naštval.

Když se ale od toho konce odprostím, tak je to skvělý román se skvělé vestavěným dějem a bravurně vykreslenými postavami.

Opět jsem si ale potvrdila, že edice Tvář značí kvalitu a těším se, co dalšího si z ní přečtu.

1 14.12.2023

Můj vztah se Scarlett Wilkovou je trochu jako houpačce. Až uvidíš moře mě úplně dostalo, Ty chladné oči naopak zklamaly....takže jsem byla celá nedočkavá, jak se mi bude líbit její nová kniha, která ale není historickým románem.

Autorka nás ve svém příběhu opět vezme do Řecka, tentokrát ale skrze seznamku pro lidi po padesátce.

Ze začátku jsem byla během čtení trochu nejistá, protože mě překvapilo, kolik postav na nás autorka vychrlila v rámci poněkud utlé knížky. Jakmile si to ale všechno sedlo, do knížky jsem se začetla a čtení si užila.

Líbilo se mi, jak přirozeně autorka příběh o stárnoucích ale nikoliv starých ženách napsala. I když je knížka spíše oddechovým čtením nabízí hned několik témat k zamyšlení.

Možná se v některých pasážích může kniha zdát trochu odtržená od reality, zároveň to ale není nic, co by se klidně nemohlo stát.

Suma sumárum, byla to milá oddechovka, na kterou ale po přečtení asi brzo zapomenu, nejsem přeci jen úplně cílový čtenář. Za mě je kniha ideální tip na vánoční dárek pro mamku nebo babičku.

2 13.11.2023

To jsem si takhle jednou chtěla přečíst nějakou odpočinkovou detektivku, místo toho jsem ale dostala nevšední příběh s detektivními prvky, který se mi úplně zaryl pod kůži!

Na kopci není tradiční detektivka, nečekejte mrtvoly, detektivy ani potoky krve. Připravte se spíš na českou vesnici, která je zároveň poutním místem, kam zavítá mladý student píšící svou diplomku o místním biblickém zjevení.

Kniha letos vyšla znovu s autorovími úpravami a jak zmiňuje autor v prologu, v knize se toho dost proškrtalo a musím říct (i když jsem původní verzi nečetla), že to knize takto moc sluší. Dokážu si i představit, že by se v ní škrtatalo i trochu víc, ale to už je spíš otázka vkusu.

Nechci úplně zabíhat do detailů tohoto příběhu. I když od začátku vlastně tušíte, jakým směrem se bude vyprávění vyvíjet. Má to přeci jen svoje kouzlo čekat na ten moment, než to uvidíte černém na bílém.

Po do čtení mi běhal mráz po zádech. Bohužel i kvůli tomu, že kniha už je deset let stará, přitom by se ale klidně mohla odehrávat tady a teď. Holt naše společnost některé otázky a právní definice řeší déle, než je potřeba.

Jiri Březina podobně jako třeba Michaela Klevisová naprosto věrohodně zasadil svůj příběh do české společnosti, nebylo to překombinované ani plné dramatických zvratů. Tu českou zaprdněnost autor popsal dobře.

6 07.11.2023

Mám ráda příběhy, které mě chytnou za srdce, nepustí a nakonci vyplivnou. Když ale celou dobu víte, že čtete něco, co se skutečně stalo, mrazí vás z toho ještě víc.

Tara vyrůstá v Idaho, v rodině fanaticky propadlé víře. Otec se chystá na konec světa, matka se snaží homeopatiky léčit i rakovinu a společně bojkotují celý systém. Bylo fascinující pozorovat, jak moc izolovaně od společností dokáží lidé v dnešní době vychovat své děti. Sledovat Tařino dospívání mě fascinovalo. Sledovat ale to, jak se sama pak učila zapadnout do běžné společnost, zapadnout mezi své vrstevníky mě fascinovalo ještě víc.

I když mám k příběhu několik ale, nemůžu příběh hodnotit jinak než pěti hvězdičkami. Občas jsem při čtení řešila dilema, jestli je to všechno skutečně pravda a nesnažila se to autorka schválně psát skandálněji. I kdyby to ale byla pravda, dokázala dát do kupy tak silný příběh, který mě přinutil zamyslet se nad neuvěřitelnou spoustou věcí, že bych ji to neměla problém odpustit.

1 02.11.2023

Osamělost prvočísel má naprosto skvostný jazyk. I když je to depresivní příběh, díky tomu jazyku to bylo zároveň pohlazením na duši. Přestože osamělost a lidská neštěstí nejsou úplně originální témata, Paolo Giordano ten příběh postavil skvěle a mě po prvních dvou kapitolách málem vypadly oči z důlků.

2 02.11.2023

Vnučka byla skvělým vhledem do německé historie i současné společnosti. Je to skvělé rodinné drama, které se odehrává na pozadí rozděleného a později sjednoceného Německa. Navíc díky nepřečtení anotace mi kniha otevřela jedno nečekané téma a já toho o Německu asi teď potřebuju číst víc.

1 02.11.2023

Knížka je historickým románem, který se opírá o celou řadu reálných historických událostí a autorka své zdroje zmiňuje i v doslovu. Bohužel, často mi při čtení přišlo, že čtu spíš nějakou historickou faktografickou knihu než beletrii a ubíralo to pro mě na čtivosti. Během první třetiny na mě autorka nasypala tolik postav, že jsem několikrát zmateně přemýšlela, kdo je kdo a litovala, že jsem si nemalovala rodokmeny postav.

Když se ale odprostím od tady toho, tak to bylo fajn čtení, díky kterému jsem se dozvěděla zase něco nového a osvěžila si hlavně chilskou historii. Jakmile jsem se zvládla zorientovat v postavách, příběh mě začal mnohem víc bavit.

Pokud máte rádi historické romány s hromadou postav, tak knížce určitě dejte šanci. Já se díky ní dozvěděla spoustu věcí o Pablu Nerudovi, lodi Winnipeg a osvěžila si své znalosti o Allendem a Pinochetovi. A to není nikdy na škodu.

2 02.11.2023

Skoncovat s Eddym B je zpovědí mladého Francouze vyrůstající na přelomu milénia, který dospívá na francouzském venkově a postupně odhaluje svou homosexualitu.

Člověk by místy ani nevěřil, že čte knihu z přelomu tisíciletí. To, čím si musel Eddy projít bylo víc než děsivé a nastavila to velmi nepříjemný odraz francouzské společnosti. Kromě špatných rodinných vztahů a absence rodičovské lásky se Eddy potýká i se šikanou od spolužáků a posměšků okolí.

První dvě třetiny knihy mě moc nebavily. Čekala jsem, že kniha bude víc příběhová a on je to spíš takový deník/ sbírka myšlenek a vzpomínek. V poslední třetině se to ale zlomilo a mě bylo místy fyzicky špatně, strašně jsem chtěla Edyho obejmout a říct mu, že to bude.

Knížka je syrová, upřímná a drsná, rozhodně stojí za přečtení i když asi úplně každému nesedne do noty.

2 13.10.2023

Lukáš se vydá na letní dovolenou do jednoho chorvatského městečka, které začala jeho alzheimerem nemocná matka zmiňovat krátce před smrtí. Dokáže vypátrat něco o minulosti jeho matky a zjistí, kam se vytratila ta mladá usměvavá holka?

Začátek příběhu podle mě mírně váznul a měla jsem pocit, že se autorka trochu hledá ve psaní hlavní mužské postavy. Pak se to ale rozjelo a příběh mě do sebe nečekaně vtáhnul.

I když se na počátku může zdát, že se jedná o lehce povrchní příběh, jeho konec a postupná gradace mě úplně dostali. No a ten název knihy jak do toho nakonec zapadne? Bomba!

Bylo to bolestivé, kruté a já týden po dočtení pořád přemýšlím, jak bych se srovnala s tím, být v pozici hlavního hrdiny. Až tak silný dojem ve mě knížka zanechala a to se mi moc často nestává. Jsem spíš ten tip čtenáře, co má tendenci děje knížek zapomínat.

Knížku vám jednoznačně doporučuji, určitě by se hodila na nějaké společné čtení či čtenářský klub, protože po jejím dočtení je o čem debatovat!

3 13.10.2023

Samotářky jsou příběhem tři generací žen, od 50. let až po současnost. Všechny tři jsou samotářky a tak trochu podivínky...proč to tak je a co skrývá jejich rodinná historie...?

Velký prostor v knížce dostávají 50. léta a mě pořád nepřestává překvapovat, co všechno se v naší zemi dělo mezi válkou a okupací. Vznik družstev, zabírání majetku, útěky přes hranice...naše historie má opravdu spoustu témat k vyprávění.

Čtení to bylo smutné, lehce depresivní ale hlavně naprosto uvěřitelné. Knížka mě na začátku vtáhla a i přes lehce slabší druhou půlku vyplivla až na konci. Ludmile, Amálii a Věře jsem celou dobu držela palce a doufala, že k nim bude osud aspoň trochu milosrdný.

Pokud máte rádi minulé století v podání českých autorek, Samotářky si určitě dejte!

6 05.10.2023

Po přečtení letošní autorčiny novinky Josefíně všichni lžou jsem věděla, že mi dvě si budeme rozumět. Její černý humor a cynismus byl přesně podle mého gusta a tak mi bylo jasné, že její tvorbu budu muset dohnat.

A Anna byla naprosto skvělá!! Je to přesně ten tip knížky, která má pár stránek, dá se přečíst jako oddechová jednohubka ale zároveň pokud budete chtít, tak v ní najdete spoustu myšlenek.

Pokud se vám líbila Myší díra od Simony Votyové, Kdo se postará o Annu si dejte.

Pokud máte rádi současné české spisovatele a hledáte něco trochu jiného, tak Kateřině Pantovič a jejím knihám dejte určitě šanci!

6 05.10.2023

Smysl vraždy je první dílem detektivní série s šéfinspektorkou Helen, která má na goodreads přes 4 hvězdičky a její pokračování jsou hodnoceny stejně výborně.

V prvním díle řeší Hellen případ Anny, která jednoho dne najde ve svém bytě mrtvého muže. A aby to nebylo jednoduché, do vyšetřování vstupuje odhalování rodinných tajemství i ztráta blízké osoby.

Ze začátku mě knížka chytla a já se těšila na každou další stránku. Postupem času jsem se ale u příběhu začala malinko nudit a ke čtení kapku nutit, na můj vkus se příběh trochu vlekl. Podařilo se mu mě ale držet napjatou až do konce, který byl naopak oproti zbytku knihy trochu uspěchaný a vlastně nijak překvapivý.

Co ale musím na příběhu pochvalit je fakt, že není plná detektivkových klišé. Poslední dobou mě detektivky tolik nebaví hlavně kvůli nim a já jsem tak moc ráda, že v této knize neměl detektiv problém s alkoholem ani temnou minulost.

Sumasumárum to není špatná knížka, zkrátka takový příjemný průměr.

2 05.10.2023