Můj bratr
Karin Smirnoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527741/bmid_muj-bratr-657050fceba6a.jpg
4
70
29
Jana Kippová série
1. díl >
Syrové rodinné drama plné vášně i napětí. Švédská literární senzace. Jana Kippo se vrací na rodný statek na severu Švédska. Kdysi odsud utekla poté, co její bratr napadl otce lopatou. Bratr se nyní upíjí k smrti a matka po mrtvici chátrá v domově důchodců. Návštěva v Janě oživí vzpomínky na dětství plné násilí, přesto se rozhodne zůstat, aby se pokusila vyrovnat s minulostí. Jenže drsná realita venkova, kde v rodinách po generace vládne alkohol a nikoho nezajímá, co se děje za zavřenými dveřmi, bude krutým soupeřem. Naděje na odpuštění ale umírá poslední. Snad. Karin Smirnoff je švédská spisovatelka, původně pracovala jako novinářka, ale pak se rozhodla změnit obor a koupila dřevařskou firmu v severním Švédsku. Později vystudovala literární akademii při univerzitě v Lundu a právě v té době začala psát trilogii s hlavní hrdinkou Janou Kippovou, jejíž děj se odehrává ve vesnici nedaleko autorčina rodiště v Umea. Hned první díl se stal ve Švédsku senzací a byl nominován na prestižní Augustovu cenu. Celá trilogie je ceněna jak čtenáři, tak kritiky za svou literární kvalitu. Rodinné drama vypráví o skrytých traumatech, boji se závislostmi a touze někam patřit. Na osudech Kippových líčených se syrovou něhou a jedinečným jazykem autorka odhaluje kruté lidské pohnutky v celé jejich bolestné obnaženosti. Boří při tom nejen pravidla gramatiky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Jag for ner till bror , 2019
více info...
Přidat komentář
Hrozně zvláštní kniha, jejíž hlavní hrdinka mi strašně lezla na nervy.
Chybějící velká písmena a diakritika mi zase až tak nevadila, při čtení jsem si na to zvykla. Do poloviny jsem četla s nadšením, ale poté mi začal vadit příběh samotný. Ale druhý díl si ze zvědavosti přečtu.
Ze zajímavosti jsem si přečetla první díl z nové série o Janě Kippové. Karin Smirnoff ve svém syrovém rodinném dramatu "Můj bratr" odhaluje temné stránky lidské povahy prostřednictvím hlubokých a bolestných rodinných vztahů.
Hlavní hrdinka Jana Kippo se vrací na rodinný statek na severu Švédska, kde se musí vypořádat s traumatickou minulostí, v níž hrála roli její ztracená rodina. Její nekompromisní styl mě dokázal vtáhnout do prostředí venkova, kde alkohol a tajemství vládnou nad rodinnými vazbami. Autorka s mistrovskou šikovností kombinuje temné motivy s nadějí na odpuštění a uzdravení. Postavy jsou bohatě vykresleny a jejich vnitřní konflikty způsobují, že jsem neměla problém soucítit s jejich osudy. Zaujala mě nebojácnost, se kterou konfrontuje témata jako je právě násilí, závislost a touha po přijetí, což činí tento román silným a emotivním čtením.
"Můj bratr" není jen příběhem o rodinných vazbách a boji se závislostí, ale také o hledání identity a místa, kam patřit. Dle příspěvků se autorka stala důležitým hlasem ve švédské literatuře, který odhaluje krutou realitu lidského srdce s hlubokou citlivostí a nekompromisní upřímností. Přiznám se, že na mě to bylo hodně syrové, proto nehodnotím plným počtem, ale pokračování se nebráním.
Kdo jsem co a proč ?
Protože všechno,co mi zbylo jsou moje vzpomínky ze včerejška oh tyto nevlídné časy.
Jednoho rána odjela jsem autobusem za bratrem.
Chumelilo metelilo fučelo nebylo vidět na krok.
Přivezla jsem si vzpomínky.
Co se dozvím.Jak dlouho to vydržím co tu budu.Co mě tu vůbec čeká.Dozvím se něco o sobě ?
Cokoliv dalšího prozrazovat by vám narušilo zážitek.Snad v každé kapitole se něco stane.Stane se něco nepříjemného.Někomu.Něco.Stane se.Současnost.
Minulosti.Vyprávění.Stáří.Umírání.Chlast.Fet.Nemoce.Zneužívání.Násilí.Ponižování.A někdy pro změnu zasvítí i sluníčko,ale jenom někdy.ATD.
Severská drsná škola.Taky by se vám nelíbilo přivázat jako psa k boudě.Psychologická vztahová syrová trnitá mrazivá melancholická záležitost splínového typu.
Každý si nese něco v sobě.Jde oto jak to vyplyne a vybublá na povrch a taky kdy.Když se něco může posrat a ono se to posere ještě víc.
A hlavně to není krimoška.Taky májí jména u žen koncovku - ová :)
Nebude leckdy příjemná.Neodložíte ji.Jenom na chvíli.A pak znovu a zase.Pak to skončí.Skončí první díl.
Bez mašliček.Bez čárek.Poněvadž na tom zase nemůžeme být až tak špatně aby nemohlo být ještě hůř.Když si někdy zoufáme nejede třeba vlak.Co na to kluci v zákopech první války ?
Protože nikdo mě nemá rád.Je to pravda.Nejsou jako ty.
Znovu a znovu nahořklá chut.
Nevinosti poctivost nebo štvanice.Roztroušená semena pohřbené životy.Tajemství našeho převleku se točí.
Okolnosti budou rozhodovat.
Tak toto byla dost drsná kniha, která se nedala na dlouho odložit. Nevadila malá písmena, chybějící přímá řeč nebo několik slov dohromady. Četla jsem, abych se dozvěděla konec . Už se těším na další pokračování .
Stejně jako už psala v recenzi meliclu,kniha jako by v poslední třetině ztrácela dech. Do té doby jsem byla uchvácena tímto opravdu drsným příběhem. Těším se na další pokračování,které má v češtině vyjít letos v létě.
Příběh má jednu zvláštnost, chybí mu interpunkce, přímá řeč či velká písmena, s tím jsem se doposud nesetkala, ale co mě překvapilo bylo, že mi to četbu vůbec nerušilo.
Syrové drama, psané bez lítosti tak poutavě, že vás nenechá vydechnout. Neotřelý příběh z mrazivého Švédska, jehož temnota vás pohltí. Tohle si dejte, stojí to za to!
To byla síla. Byla jsem přitahována jako můra ke světlu přes všechno to násilí, zneužívání, závislosti. Velice poutavě napsáno. Opravdu syrové rodinné drama, kterému přihlížela celá vesnice.
A pasovala mi k tomu i ta zvláštní gramatika.
Strašně dobře rozehraný, ale někde kolem dvou třetin jak kdyby autorce došel dech a nápady, jak se ze všeho toho bizárku vymotat. Škoda. (Ale pro druhý díl v srpnu stejnak poběžím, ne že ne.)
Původně jsem si myslela, že se ke mně dostalo nějaké "vadné vydání", které neprošlo korekturou (knihu jsem měla vypůjčenou z knihovny jako e-knihu). Pak jsem teprve dočetla, že chybějící interpunkce a velká písmena jsou záměr autorky. Přiznám se, že jsem tento záměr nepochopila, ale zvykla jsem si na něj. Myslím, že by příběh vůbec neztratil na zajímavosti, kdyby byla respektována všechna pravidla pravopisu a skladby. V některých knihách je vybočení z "normálu" geniálně korespondující s obsahem (Růže pro Algernon), ale tady vlastně nevím, jaký to mělo smysl. Nic to ale nemění na tom, že příběh byl opravdu zajímavý, neotřelý a stojí za přečtení.
Syrové drama přesně tak jako země ve které se odehrává. Pro mě další kniha kdy se začtu a musím jet v kuse celou noc, tak moc to bylo čtivé. Místy jsem myslela na mou oblíbenou islandskou autorku Ólafsdóttir (její knihy vřele doporučuji), je velmi zvláštní jak jsou si skandinávští autoři v té syrovosti podobní. Příběh dvojčat kippových je něco co vás natolik zasáhne a žijete tu krutost s nima do posledních řádků, protože je to napsané v dávkách tak aby vás to ničilo, ale zároveň nutilo číst dál. Zvláštní styl překladu, na který se ovšem dá rychle zvyknout a nevadil. Jen dodal na zvláštnosti a síle knihy, která ve mě stále doznívá. A doporučuji přečíst druhé pokračování, byť je momentálně jen ve slovenštině.
Můj bratr má naprosto skvělou severskou náturu. Je to syrový, zkažený, drsný, divný ... ale přesto skvělý.
Janna se vrací do své rodné vesnice, odkud kdysi utekla poté, co její bratr napadl otce. Teď se vrací, odkrývá temnou minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Přítomnost ale není o nic lepší...
Příběh měl celou řadu bolavých míst a beznaděj na mě křičela skoro z každé stránky, přesto mě to ale nezlomilo tolik ...v čem byl ten háček?
Háček byl ve stylu autorky. Žádná přímá řeč, žádné čárky a žádná velká písmena u jmen. Vím že absence uvozovek u přímé řeči umí občas navodit takovou tu odosobněnou atmosféru, díky které pak kniha čtenáře zasáhne ještě víc. Tady to ale na mě ten efekt nemělo a k těm velkým písmenům se radši nebo ani víc vyjadřovat. Narovinu říkám že to není kniha pro každýho, šanci si ale zaslouží.
Klobouk ale musím smeknout před překladatelkou, tahle kniha musela být velký oříšek, se kterým si Lucie Olešová poradila na výbornou.
Musí se ale nechat, že Karin Smirnoff píše skvěle a absolutně chápu, proč je ve Švédsku oblíbená. Navíc jsem někde zvětřila, že Karinino pokračování Milénia, Dívka v orlích drápech by měla vyjít letos na podzim a to já si určitě ujít nenechám!
Kniha, kterou jsem nemohla odložit. Temné a ledové.
Dechberoucí a napínavé.
Strach, beznaděj, touha, pocity vyjádřené tak, že jsem se dokázala vcítit.
Co je pravda, co je lež?
A ten konec vyvolal zvědavost.
Těším se na druhý díl, snad brzy.
Opravdu zajímavě napsané. Příběh pro mě úplná Topka nebyla, ale za přečtení stálo
... Zapomeňte na interpunkci, na velká písmena na začátku vlastních jmen, na uvozovky. Písmenka tečou po stránkách a vám jde z toho hlava kolem. Překladatelka Lucie Olešová to měla hodně těžké, své role se ale zhostila skvěle. Od knihy se nedá odtrhnout, a to ani když cítíte, že pro zachování svého duševního zdraví byste ji měli aspoň na chvíli odložit.
Je to jedna z nejtemnějších knih, které jsem kdy četl - po ...a uzřela oslice anděla Nicka Cavea možná vůbec nejtemnější.
Autorka popsala příběh švédského severu bez jakéhokoliv soucitu, pozlátka a s naprostou upřímností. Ta kniha je plná krutosti - a věřte mi, že podrobnosti znát nechcete. To si přečtěte sami.
Několikrát se mi stalo, že jsem při čtení otevřel pusu a musel si těch pár předchozích šokujících řádků přečíst znovu. Když jsem si myslel, že už si autorka dovolila moc, přišla s něčím ještě tvrdším. Ne, tohle fakt není kniha pro citlivé duše. To by mělo stát na obálce knihy jako varování na krabičce cigaret.
Teď k formě, tomu se nevyhneme. Autorka se rozhodla pošlapat základy gramatiky. To, že v knize chybí interpunkce je jedna věc, ale pro českého čtenáře je ještě horší, že jména a místní názvy píše malým písmem - a jména dohromady (klassjohansson, katarinakarlsonováhanssonová, paníkippová atd.). Na začátku vám to bude dělat trošku zmatek (hlavně asi v postavách), ale navzdory tomu jsem tou knihou prakticky profrčel. Tyto autorčiny pasti mě sice vždy na začátku knihy na malou chvilku zastavily, ale jak jsem pokračoval v příběhu dál, už mě zastavit nedokázaly. Je to vodopád emocí, pocitů a mnoho dalšího.
Karin Smirnoff má obrovský talent a já už se vůbec nedivím tomu, že je ta kniha (alespoň to tvrdí český nakladatel) tak ceněná. Pokud se nebojíte toho, že vaši duši kniha rozloží, tak si ji určitě přidejte na seznam. Je fakt skvělá.
A skláním se před Lucií Olešovou, která ji přeložila. To muselo dát práce.
Hodně specifická kniha, kterou hodnotím na pomezí 3 a 4 hvězdiček. Příběh je nesmírně surový a odpovídá severskému místu, ve kterém se odehrává. Každopádně musím říct, že jsem četla silnější severská rodinná dramata.
Zároveň přiznávám, že jsem trochu měla problém s formou knihy
Temné, syrové, geniální! Chvílemi snad ani nechcete rozplétat další osudy, ale přesto až zoufale chcete číst dál. Těším se na další díl.
Kniha mi vytřela zrak. Nejdříve tím, jakým stylem je psaná. Žádná přímá řeč, jména s malými písmeny, mnohdy dvě až tři slova dohromady. Ale kupodivu to knize vůbec nevadilo. Po chvíli jsem si zvykla a četla a četla.
Kniha s upřímnou surovostí odkrývá bolavá místa minulosti. Švédská vesnice na okraji světa. Jana Kippo se vrací do míst, kde se narodila. Za bratrem dvojčetem, který pije. Za matkou, kterou nenávidí téměř stejně jako svého otce. Neví jak dlouho se zdrží
Přítomnost odkrývá minulost a na povrch se otvírají staré rány. Tak moc to bolí. Jana zjišťuje další okolnosti a tajemství. Zdá se, že pravda nikde nekončí. Každý občan v téhle zprapadené vesnici má svoje tajemství, které je provázané s nějakým dalším.
Jana se musí s tím vším vyrovnat. Přiznat pravdu, vzpomenout si. Kdo neměl hezké dětství, bude posílat zlobu dál. Kdo byl v dětství bit, bude bít své děti. Jde to někdy zastavit?
Kniha vás nenechá vydechnout, až na konci. Najde Jana své místo v životě? Dokáže dostat bratra ze závislosti? Dokáže všechny kostlivce minulosti pozavírat zpátky do skříně? Do dalšího dílu určitě půjdu.
Kniha se mi velmi špatně četla.Nejsou velká písmena u jmen, chybí uvozovky přímé řeči, další interpunkční znaménka. Začala jsem číst, ale daleko jsem se nedostala. Obsah tudíž nehodnotím.
Štítky knihy
láska venkov švédská literatura rodina rodinné vztahy psychologické romány Švédsko vztahy mezilidské vztahy vesnice
Můj bratr
Kniha Můj bratr je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 69x |
| Čtenářské výzvě | 21x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 151x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 1x |
Jana je svéráz, její bratr jakbysmet, o většině obyvatel vesnice na konci světa nemluvě. Skvěle popsaná depresivní atmosféra, včetně klaustrofobie z toho, jak vám každý vidí do talíře a myslí si, že vás zná... A naděje se, chválabohu, časem vyloupne.