Můj bratr
Karin Smirnoff
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/527741/bmid_muj-bratr-657050fceba6a.jpg
4
72
30
Jana Kippová série
1. díl >
Syrové rodinné drama plné vášně i napětí. Švédská literární senzace. Jana Kippo se vrací na rodný statek na severu Švédska. Kdysi odsud utekla poté, co její bratr napadl otce lopatou. Bratr se nyní upíjí k smrti a matka po mrtvici chátrá v domově důchodců. Návštěva v Janě oživí vzpomínky na dětství plné násilí, přesto se rozhodne zůstat, aby se pokusila vyrovnat s minulostí. Jenže drsná realita venkova, kde v rodinách po generace vládne alkohol a nikoho nezajímá, co se děje za zavřenými dveřmi, bude krutým soupeřem. Naděje na odpuštění ale umírá poslední. Snad. Karin Smirnoff je švédská spisovatelka, původně pracovala jako novinářka, ale pak se rozhodla změnit obor a koupila dřevařskou firmu v severním Švédsku. Později vystudovala literární akademii při univerzitě v Lundu a právě v té době začala psát trilogii s hlavní hrdinkou Janou Kippovou, jejíž děj se odehrává ve vesnici nedaleko autorčina rodiště v Umea. Hned první díl se stal ve Švédsku senzací a byl nominován na prestižní Augustovu cenu. Celá trilogie je ceněna jak čtenáři, tak kritiky za svou literární kvalitu. Rodinné drama vypráví o skrytých traumatech, boji se závislostmi a touze někam patřit. Na osudech Kippových líčených se syrovou něhou a jedinečným jazykem autorka odhaluje kruté lidské pohnutky v celé jejich bolestné obnaženosti. Boří při tom nejen pravidla gramatiky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , Kniha ZlínOriginální název:
Jag for ner till bror , 2019
více info...
Přidat komentář
Tenhle příběh je napsaný tak moc depresivně, bolavě a všechny postavy zobrazuje s takovým pesimismem až zlostí, že se to odrazilo při čtení i na mé náladě. Cítila jsem tu zlobu spojenou s nevlídným prostředím, lezavým počasím, zabahněným statkem. Lidi, kteří jsou manuálně zruční, ale intelektu moc nepobrali. Ženy jsou prosté a muži násilničtí.
Knížka je psaná velice zvláštním stylem na který si musíte zvyknout. Bez přímé řeči, uvozovek, čárek v souvětí a jmény s malými písmeny. Zpočátku jsem si říkala, že kdyby to nebyla recenzní kniha, tak ji snad i odložím. Po přibližně třiceti stranách přišel naprostý zlom a já nedokázala přestat číst. Je to příběh, který vás znechutí a zároveň zasáhne. Příběh u kterého budete nadávat, ale i slzet. A konec? Ten mě rozhodil úplně, protože až po dočtení jsem zjistila, že jde o první díl rozepsané série
(SPOILER)
Vždy, když si přečtu takto drsné rodinné drama, kde jsou děti týrány a zneužívány, vždy si vzpomenu na své rodiče a na to,jak krásné a bezstarostné dětství jsem se svými bratry prožila.
Ale teď ke knize, knih na toto téma je spousta, ale ještě nikdo do toho nedokázal vložit tolik mrazu a temna. Bylo to tak skvěle napsáno, že jsem cítila jak mi chlad prostupuje tělem a svírá srdce. Hlavní hrdinka Jana i její bratr jsou drsným dětstvím, tak poznamenáni, že nejsou schopni normálního vztahu. Janu jsem v knize chvíli litovala, chvíli ji milovala a chvíli ji nenáviděla. Ale přesto bych na ní nic neměnila, byla tak jiná než klasické hrdinky, bylo to velmi osvěžující. Kniha má spád, neustále se něco děje a nutí Vas to číst dál a dál.
Musím říct, že větší požitek z četby by umocnilo, kdyby kniha obsahovala interpunkční znaménka. Ale chápu, že je to autorky styl psaní a v dnešní době se chce autor něčím odlišit, přesto doufám, že další díl už čárky bude obsahovat :-)
Včera dotčeno a stále mám příběh v hlavě... . Zpočátku jsem se nemohla začíst,vadil mi způsob psaní autorky,vše bez čárek,jména dohromady,postupně jsem si zvykla.Pribeh je hodně drsný,nebudu prozrazovat detaily,ale rozhodně stojí za přečtení.Hledam druhý díl "Moje matka",u nás ještě není přeložený,ale určitě si ho chci přečíst.Knihu doporučuji.
Chápu, že autorčin styl nesedne každému. Ale mně sedl neskutečně moc.
I když jsem to nejdřív chtěla po pár stránkách vzdát, když jsem zjistila, že autorka nepoužívá interpunkci, vydržela jsem. A dostala jsem za to nejsyrovější zážitek. Nemohla jsem se odtrhnout a na poslední stránce jsem si jen řekl: To už je konec? Chci další díl!
Tohle je jako Dogville od Larse von Triera. Syrové, temné, zkažené, divné, artové, katarzní. Jestli si chcete sáhnout na dno, tak tahle kniha je skvělá volba. A nejspíš díky ní zjistíte, že i dno má ještě sklep.
Větší divnoknihu, která není pro masy jsem asi nečetla.
Hutná, drsná až lepkavá rodinnou beznadějí na každé jednotlivé stránce.
Za mě je to artová knížka, taková, za kterou se dávají ceny a točí se podle ní filmy, které si právě zapneš na ČT art a těžko je budou hrát multiplexy.
A přesto nebo právě proto mi zasáhla srdce a je už takto zkraje roku nejlepší adept na nej knížku, kterou letos přečtu.
Zbožňuju, jak je ta knížka autentická. Jako brodění se v blátě bez bot. Zaručeně tě poznamená, olepí a zamazá křivdama z dětství. A dojmy jen tak nesetřepeš, jak z oddechových knížek, zůstanou s tebou.
Jako zjevení je pro mě a do soutěže ji nedám pardón, ta pujde na čestné místo na poličce.
EDIT:
Píšete ze jsem vás nalákala, těší mě to. Ale fakt moje recenze jsou šílení subjektivní, v žádném případě objektivní. Vím tak max o dvou zákaznících co bych jim to doporučila. Knížka, kde se víckrát dotknete dna, kde postavy postavy na tom dně hlavně chtějí zůstat, protože nic jiného neznají a happy end neřeknu, že nečekejte ale nepřijede na bílém koni a nebude hrát všema barvama.
Nejhorší recenzní výtisk, který jsem kdy dostala. Číst se to nedalo, nemělo to pointu, ani smysluplnou zápletku a pokud neumíte číst mezi řádky, nic vám to nedá.
Dávám do šuplíku s názvem: Ztráta času.
Dárek, který obsahoval právě tuto reading copy mě opravdu dostal. No a protože už bylo dost dní bez čtení, touto knihou jsem to rozsekla.
Hlavní hrdinka Jana Kippová, která se vydává za svým bratrem. Do svého rodiště a má tu čelit nejen jeho démonům, ale hlavně těm svým.
Moje pocity z této nenápadné knihy jsou přesně takové, jak se píše v anotaci. Syrové, vášnivé, na dřeň. Ocitáme se totiž v oblasti Švédska, prakticky na konci světa, kde se život s nikým nemazlí.
Stránky jsem otáčela vysloveně zoufale, urputně,abych se ani nemusela nadechnout a neuniklo mi ani písmenko. Přesto, že tam byly četné chyby, jména psaná dohromady, časem jsem to opustila a nadechla jsem se az s posledním slovem na poslední stránce.
A ačkoliv jsou prostředí i charaktery zpočátku velmi studené, odtažité a jakoby nepřátelské, bez emocí, zkrátka spíše dovnitř než ven, tak si na konci řeknete, že se vám to líbilo a že máte rádi Janu, že držíte palce bráchovi, že jste mimo z osudů ostatních z vesnice a že chcete druhý a třetí díl. Tento Můj bratr je totiž první díl trilogie. Na slovensku už vyšel i dil druhý, jmenuje se Moja matka, pro někoho, komu nevadí slovenština a potřebuje vědět, jak to bude dál. Já si ráda počkám na českou verzi:)
Střípky osudů lidí z této vesnice, kde jsou mnohdy velmi propletené, nepochopitelné a těžké, kde každý zná každého a kde máte na konci konečně celý obrázek o tom, jak to mohlo vypadat.
A pak příjde poslední slovo, poslední tečka a konečně to na sebe můžete plně nechat působit. Syrovost je to slovo, které to krásně vystihuje. Není to vřelé a přece ano. Není to romantické čtení a nebo ano? Složité, náročné, skvělé, severské...
Až po tom, co jsem si přečetla o Karin mi došlo, proč zařadila do děje okolí dřevařské pily. Ona totiž ukončila kariéru a koupila si dřevařskou firmu.
Moje hodnocení je 100%
Moje doporučení: Komu se líbily Samotářky od Barbory Šťastné nebo Mezi nimi od Verunky Gonzáles, pak tato rodinná severská prezentace nesmí vaší pozornosti uniknout.
Kniha vyjde 12.2.2024.
Jak na vás působí, když delší čas trávíte tam, kde jste trávili dětství? Tam, kde jste vyrostli. Kde vás formovali děti i dospělí? A kde potkáváte lidi z té doby?
Můj bratr, kniha s velmi poutavou obálkou, od které jsem absolutně nevěděla, co čekat.
Po dočtení musím říci, že se jedná o knihu, kterou rozhodně dlouho nedostanu z paměti. Autorka má specifický styl psaní, který mě ale velmi rychle pohltil. Příběh rozhodně není akční a rychlý. Naopak, bavíme se o ději, který pomalu graduje a sem tam se zde stane něco akčnějšího. Spíše se řeší pocity, myšlenky a prostředí. To na Vás mimochodem dýchne takovým chladem, že nejednou budete mít mráz na zádech.
Celkově je příběh hodně temný a surový, ale z mého pohledu rozhodně stojí za přečtení. Myslím si, že spoustu z Vás by mohlo objevit něco, co jste ještě nikdy nečetli!
Štítky knihy
láska venkov švédská literatura rodina rodinné vztahy psychologické romány Švédsko vztahy mezilidské vztahy vesnice
Můj bratr
Kniha se mi velmi špatně četla.Nejsou velká písmena u jmen, chybí uvozovky přímé řeči, další interpunkční znaménka. Začala jsem číst, ale daleko jsem se nedostala. Obsah tudíž nehodnotím.