Hory zpívají
Nguyen Phan Que Mai
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/516476/bmid_hory-zpivaji-6461ff9151203.jpg
5
365
365
Rodinná sága o lidské vytrvalosti, křehkosti rodinných pout a odhodlání. Cesta matky, která pro své děti obětuje vše, a spletitá cesta vnučky vyrovnávající se se zděděnou rodinnou zátěží. Kniha Hory zpívají je příběhem několika generací rodiny Tranovy mapujícím téměř celé jedno století vietnamských dějin – od francouzské koloniální nadvlády přes nástup osvobozeneckého levicového hnutí Viet Minh, rozdělení země na severní a jižní část, válku ve Vietnamu až po současnost. Pohnuté dějiny země sledujeme očima houževnaté Dieu Lan a její vnučky Huong. Dieu Lan, narozená v roce 1920, přichází v životě téměř o vše, co měla – o otce, manžela, bratra i nejstaršího syna. Během pozemkové reformy je její rodině zabaven veškerý majetek a ona musí s šesti dětmi uprchnout z rodinné farmy, aby si zachránila holý život. Turbulentní historické změny i nedostatek ale snáší s hrdostí a laskavostí. V 70. letech v Hanoji obchoduje na černém trhu, aby zajistila důstojnější životní podmínky svým blízkým i celé komunitě. Její vnučka Huong začíná dospívat právě ve chvíli, kdy se její příbuzní vydávají bojovat do konfliktu, který rozdělí celou její milovanou zemi i rodinu. Válka ve Vietnamu totiž nebyla pouze mezinárodním ideologickým střetem, ale i občanskou válkou mezi příbuznými.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , JotaOriginální název:
The Mountains Sing , 2020
více info...
Přidat komentář
Kniha popisuje osudy vietnamské rodiny z pohledu babičky a vnučky.... Babička byla neuvěřitelně silná a statečná žena a vše co prožila a musela vytrpět by stačilo má několik dalších životů. Jsem moc ráda, že jsem si mohla knihu přečíst a rozhodně na ni hned tak nezapomenu. Vřele doporučuji
Dějiny Vietnamu jak je neznáme. Silný příběh jedné rodiny,kterou poznamenala válka. Krutost o kterých jsme spousta z nás ani netušila,americké postřiky ,které poznamenali spoustu rodin a dětí.Stejně jako Zlodějka knih nám kniha ukazuje ,jak ji prožívali obyčejní lidé na druhé straně, kteří s válkou taky nesouhlasili,ale žili tam a nesli těžké břemeno svých vlád.
I pro mě to byl velmi silný příběh, hrůza té doby je jen těžko uvěřitelná. Vadily mi však občasné vietnamské věty. Jestliže je příběh vyprávěn Vietnamkou jejím jazykem, pak nechápu proč jsou některé promluvy nepřeložené. Pro mě to bylo rušivé.
Nádherný, ale hodně smutný příběh, který přibližuje vietnamské dějiny z pohledu babičky a vnučky, jak se život může rázem změnit, ale pevnost rodiny nerozbil, ani hladomor, války nebo pozemková reforma, stále toužili téměř všichni členové rodiny, trávit chvíle s těmi ostatními, černé ovce se najdou všude
Už som prečítala pár románov z takéhoto prostredia ( Pačinko...), ale toto bolo pre mňa slabé.Tak velmi som sa snažila, ale bohužiaľ, tak do polovice som bojovala a potom koniec.Asi som náročná, ale nebavilo ma to.
Skvělá knížka, která přibližuje vietnamské dějiny, děsivé je, že celkem nedávné. Knížka se skvěle četla, celou dobu jsem si myslela, že čtu o příběhu reálné rodiny. Založila jsem si taky několik zajímavých citátů, v knížce je hodně moudrosti, určitě moc doporučuji milovníkům rodinných ság.
Kniha Hory zpívají mě velmi překvapila, a to nejen proto, že je skvěle napsaná. Slýchala jsem o válce ve Vietnamu, ale pořádně jsem nevěděla, proč se tam válčilo, díky knize jsem již v obraze. O velkém hladomoru jsem už vůbec neslyšela.
Vietnamská jména se mi moc líbila a těšila jsem se na další, která v příběhu přibudou. Líbil se mi popis jídel, která se ve Vietnamu vaří i rostliny, o kterých jsem nikdy neslyšela.
Je jedno, kde jste, všude jsou hodní lidé a hovada.. a je jedno, jestli to jsou běloši, černoši nebo asiaté.
Na Dieu Lan, Huong, matku i strýce budu dlouho vzpomínat.
Krásně napsaný příběh, ale nečetl se snadno historie ve Vietnamu vypráví ze dvou časových liniích od babičky a vnučky. Trochu jsem měla problém si zapamatovat jména, ale příběh o mladé dívce, která se narodila do bohaté rodiny a jakým těžkým životem procházela za války, hladomoru...
Kniha se četla velice dobře, dojemný příběh vřele doporučuji...
Hory zpívají je nejen skvěle napsaná kniha, ale taky skvělá výpověď o posledních sto letech jedné země od nás táákhle daleko. Tak proč by nás to mělo zajímat, že jo? No, už jenom proto, že je jedno, jak jsou od sebe různé země daleko. Že lidé jinde mají například jiný přístup k životu a věcem kolem. Ale bohužel jde vidět, že nejvíc nás vždycky spojují především špatné věci. A taky naše reakce na ně: chceme mít prostě šťastný a spokojený život.
("Část dějin naší země byla vymazána spolu s životy bezpočtu lidí. Nesmíme mluvit o událostech, které se týkají mylných rozhodnutí v naší minulosti, ani o přečinech těch, kdo jsou u moci, protože oni si osobují právo přepisovat historii. Ale jsi dost stará na to, abys věděla, že dějiny se vepisují do vzpomínek lidí, a dokud tyto vzpomínky žijí, můžeme věřit, že se nám bude dařit lépe. Takže, co se stalo od toho dne, co jsme uprchli z vesnice našich předků?" - léto 1955)
Hodně mi sedlo, jak je kniha napsaná. Nebo spíš, jak je vedený příběh. Protože vyprávění není lineární. Střídá se vyprávění babičky a její vnučky, obojí je v první osobě a není oddělené kurzívou, jak to obvykle bývá, pokud není alepsoň změna vyprávění (tady je pořád ich). Já se díky tomu do knihy začetla lépe, protože mě to nevytrhávalo právě touhle nevhodnou "oddělovací změnou", nemám to ráda. Každá další kapitola má napsaný rok, kdy se odehrává, takže ztratit se je nemožné. A díky tomu je čtení fajn. I když ne vždy o hezkých věcech. Jenže ty tady nejsou zase až tak dopodrobna rozepisovány. Spíš jde o to, jak dopadají na obyčejné lidi. Jak ničí rodiny (přičemž rodina je to nejdůležitější, co člověk má, to snad ví každý), vztahy ve vesnici a vnímání jeden druhého. A částečně v obou vyprávění jdou vidět i paralery, takže chápu, proč autorka zvolila právě tenhle způsob vyprávění. Navíc je jedna část vyprávěna už těma dospělýma očima, ale s druhým postupně dospíváme...
Hory zpívají je moc povedená kniha. A přestože je to "vyprávění", které prostě nejde až moc do hloubky určitých věcí, ty podstatné se nepřeskočí nikdy. A je tak snadné se tam ocitnout s postavama! A sžít se s nimi. Protože je to prostě strašně dobře a především krásně napsané.
Ze začátku mě knížka trošku nudila, ztrácela jsem se v těch vietnamských jménech. Ale pak najednou ty jména dosedla, začala jsem se orientovat líp v příběhu, a ten mě vtáhl a už nepustil. Krásný a dojemný příběh. Zároveň jsem se dozvěděla spoustu věcí o vietnamské historii a bylo to opravdu zajímavé. Někdy, když čtu knížky, příběhy v nich, si říkám, co všechno dokáže zvládnou člověk?! Co dokáže vydržet, přežít, ustát?! Mně to pomáhá si uvědomit, jak je ten život proměnlivý a jak je důležité vědět, že vždycky může být hůř, ale zároveň i ty nejhorší situace se můžou obrátit k dobrému.
Knížku vřele doporučuji.
Neskutečný, neuvěřitelný, nádherný. Krásný příběh, který proplujete se slzou na krajíčku dějiny Vietnamu. Nemůžu nic vytknout a je to určitě jedna z knížek, na které nezapomenu.
Ráda čtu knihy, které mě dostávají do jiného místa, kultury a obohacují informacemi z historie. Kniha je ale jinak průměrně napsána.
"Zabiju svého bratra ve zbrani, abych zachránil pokrevního bratra?"
Emotivní vyprávění plné bolesti chytí za srdce a nepustí. Příběh několika generací vietnamské rodiny, který popisuje téměř jedno století jejich dějin. Nejsou tu ale jen výbuchy bomb, umírání při hladomoru, fanatismus, ale také obdivuhodná láska a síla rodiny a odvaha jednotlivců. Kniha je moc krásně napsaná, dozvíme se i mnoho o kultuře, jejich památkách a určitě získáme i jiný pohled na historii. Víc takových knih.
"Kdybych si mohla něco přát, nechtěla bych nic zvláštního, jen obyčejný den, kdy bychom jenom vařili, jedli povídali si a smáli se. Přemítala jsem, kolik lidí na světě prožívá takový obyčejný den a netuší, jak je ten den výjimečný a posvátný.
Uff, tak to bylo těžké čtení. Rodinná sága z Vietnamu, období války. Utrpení Vietnamců, zmíněno spoustu zajímavých věcí ze života ve Vietnamu, zvyky, události. Pro mě byla kniha těžká na čtení, poměrně dost vietnamských jmen, vyžadovalo hodně soustředění, ale zajímavé, pěkné.
Strhavam jednu hvezdu za to, ze me to nestrhlo tak, abych u nekterych pasazi neztratila pozornost.
Jinak skvela kniha, jakych je potreba vice. O Vietnamu vime porad malo a tato kniha je plna zvyku, pisni, prislovi, jidel a napoju. A plna informaci v pozadi rodinne tragedie vypravene vnuckou a babickou.
Dvacáté století ve Vietnamu. Japonci, Francouzi, hladomor po vzoru rudého bratra. Komunisti a jejich pozemková "reforma"a následná válka komunistického (socialistického) severu proti demokratickému (kapitalistickému) jihu podporovaného Američany. Osudy jedné rodiny, kde ani jedna generace nezůstala nezasažena. Mrtví, zabití, zavraždění, hladoví, okradení, znásilnění, tělesně a psychicky poznamenaní. Nekonečné útrapy způsobené opakovanou ztrátou majetku a rodinných příslušníků, přátel, rozvratem rodin. Vyprávění babičky Din Lan a vnučky Huong je přesto velmi citlivé a čtivé. Popisuje vietnamské zvyky a tradice a vietnamskou rodinu, která je místním nade vše. Kniha je také plná tamních přísloví a vaření domácích pokrmů.
Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Něco jiného, zajímavého a strašného...
Kniha byla z pro mě neznámého prostředí (i když pojem válka ve Vietnamu samozřejmě znám) a rozhodně nepopírám, že byla historicky velice zajímavá. Na příkladu několika generací jedné rodiny jsme mohli prožít vzestupy a pády, režimy, ústrky, reformy a válku a hlavně její důsledky pro život obyčejných lidí a pro fungování lidí ve společenstvu.
Kniha má velkou sílu, ale myslím, že by se z tohoto tématu dalo dostat víc, hlavně emocionálně. Neoslovila mě tak, jak jsem si myslela, tempo je rychlé a styl spíš prostě-sdělovací, nedokázala jsem se do příběhu dokonale vžít a užít si ho se vším všudy.
Nicméně kniha stojí za přečtení, rozhodně mi rozšířila obzory.
Pochmurné úděly veškerých národů.
Více a nebo méně,se takové věci stávají.Je to fuj ! Dá se něco dělat ?
Tenkrát ... a o tom bude tato knížka.
Nejdřív frantíci,poté japončíci a následují amíci.
Mezi tím ještě figurují domácí,ti tzv.nejhodnější i třebas sousedé.
A aby toho nebylo málo,co třeba velký hladomor či pozemková reforma.
Takže storka o tom,co si lidé dokáží dělat navzájem,nebo dokáží vymyslet,jak toho druhého ...
Ironie není na místě.Prostor dostává jedna rozvětvená vietnamská rodinka.Silná postava a osobnost babičky v jednom.
Holčička,vnučka Huong,ta která vypravuje a zasvěcuje čtenáře do pohnutých osudů své rodiny.
Sejdou se její členové ještě někdy spolu ? Najdou se ? Budou se smát a mít se rádi. Budou si užívat,těch nejkrásnějších věcí a na dosah obyčejných zdánlivě přirozených všedních okamžiků ?
Pokud jste jen trošku něco někdy zvěděli o minulosti oblasti Indočíny a říká vám něco Agent orange,dokážete si odpovědět sami.A jestli ne,tak to vůbec nevadí.
Dějově střídající se příběh z různých epoch vzpomínek a vyprávění.Sugestivně napsané.Strhující čtení.
Autorka netlačí na pilu.Někdy jen načrtne a už se věnuje dalšímu.Nezabýhá do detailů,nevysvětluje dějinné střípky.Nezahlcuje učenicově,od tohou jsou encyklopedie.Citově nevydírá i když je tu spousty emocionálních situací i zvratů.
Lidský příběh a mnohá utrpení příbuzných,nespravedlnosti i strastí.
Mnohé se jistě stalo v reálu a nebo se jimi inspirovalo.
Nguyén Phan Qué Mai zaslouží pozornost.
Je mi to líto strýčku.Je mi to moc líto.
Strýc se ke mně obrátil,tvář měl vlhkou slzami.
I mě je to líto,Huong.Nevím,co se stalo s tvým otcem,ale jedno vím jistě.
Že at je kdekoliv,strašně moc tě miluje.
Mateřská láska a odvaha dokážou divy.
Dík za náhled do nelehké historie Vietnamu.
Štítky knihy
rodina Vietnam válka ve Vietnamu (1959-1975) ságy dějiny národů a států hladomor mezigenerační vztahy vietnamská literatura
Hory zpívají
Tolik bolesti, tolik krutosti a taková síla jít dál. Silný příběh i když styl napsání byl trochu jednodušší. Nikdy asi nepochopím, co lidi žene, aby využili jakékoliv příležitosti k tomu ubližovat druhým. A je zcela jedno zda jde o národy či o jednotlivce. Zda je to (jak praví básník) ve jménu boha nebo bohatce. Ano, jsem moc ráda, že jsem si to přečetla.