Paví hody

Paví hody https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/497742/bmid_pavi-hody-cBt-497742.jpg 4 368 111

Venkovská románová kronika. Velké dějiny hýbou nebývalou silou i malými městečky – Horní Jelení je toho důkazem. Podivná sešlost, při které se místní obyvatelé oddávají pavím hodům, oživuje dávné démony, rodinná tajemství a především touhy, bez nichž by svět utonul v nehybnosti. Jak žít a přežít, když kolem bouří historie? Dramatické osudy první poloviny 20. století vás zavedou do jelenské divočiny, do krásné vily po Němcích v Trutnově i do luxusního hotelu ve válkou zmítaném Trenčíně.... celý text

Přidat komentář

zuzulique
08.04.2024 5 z 5

Pútavá románová kronika obyvateľov Horní Jelení, ktoré čítam veľmi rada. Rodinné príbehy, tajomstvá, kostlivci v skrini a túžba po živote, bez ktorej by sme tu neboli. Štýl autora ma nesmierne baví, Sběratele sněhu odporúčan takisto. Krásne obrazy a dokonale vyskladané vety, ktoré pohladia oči aj srdce čitateľa.

Šebestová3
02.04.2024 5 z 5

Lahůdka. Jazykově i esteticky.


Ada0004
29.03.2024 5 z 5

Krásná kniha, nádherný příběh s nejedním překvapením. Velmi citlivé vtažení do doby první republiky až do r. 1946 - poutavě a tak poeticky - bylo tak pěkné prožít s knihou její život. Potěšilo mne, že ač z tohoto období je vydáno tolik příběhů, tento je nový, výjimečný, nevšední, autor je moc šikovný!

Danago
24.03.2024 5 z 5

Zajímavá kniha, ale taky mi trvalo než jsem si zvykla na styl jakým je kniha napsaná. Od autora jsem četla všechno a každá jeho kniha má své kouzlo.
Tato mě hodně zasáhla , bez příkras, i když poeticky, nám ukazuje dobu a život na vesnici v období první republiky a během druhé světové války a po ní. Když to člověk čte tak ho na mnoha místech mrazí. Nechtěla bych v té době žít.


Jen tak mimochodem pávy bych určitě jíst nechtěla v žádném slova smyslu.

Dida86
08.03.2024 5 z 5

Jak už bylo několikrát zmíněno , je to skvělá kniha.

cornetka
07.03.2024 3 z 5

Moc mi nesedl styl psaní, ale kniha je to zajímavá. Určitě to chce mít na čtení dost času a nepospíchat.

AnjaBo
05.03.2024 5 z 5

Čtěte pomalu, nikam nespěchejte, sem, tam si něco přečtěte dvakrát, třikrát. Ovšem pozor. Na to, jak pěkně lyricky se všechno odvíjí, jsem při pár posledních stranách přejela zastávku tramvaje a prošvihla vlak. Tiché vody břehy berou.

mataaskorice
02.03.2024 5 z 5

Krásná knížka. Na způsob promluvy, který je z velké části postaven na lyrice, se chvíli zvyká. Ten prožitek z čteného je pak ale o to silnější. Barvité, hořkosladké. Nádherné a ohavné,něha i krutost se slévá v jedno. Kořeny, které člověku připomínají, kým je, pouto k místu, rodině a sousedské komunitě, znalost přírody v kraji dětství. Celým příběhem se prolínají květiny a jejich barvy jako symbolika lidských povah,emocí a nálad. Zvláštní, osobité počtení.

Kanylka
29.01.2024 5 z 5

Autor vám naservíruje dobře "upečeného Páva" na zlatém podnose, prosím, není to jednoduché čtení, mějte trpělivost, pomalu si vychutnávejte jednotlivé věty, nikam nespěchejte....Až budete "ohlodávat" tu pomyslnou kost, budete u konce se čtením a teprve tady oceníte celý příběh. Moc autorovi děkuji.

iška
19.01.2024 4 z 5

Moje první setkání s autorem. Na prvních stránkách jsem měla takový nějak rozpačitý pocit, ale pak jsem se nechala doslova zachumlat do té nádherné češtiny a už si to jen užívala.

Verrrunka
30.12.2023 4 z 5

Styl Jana Štiftera mě neskutečně baví, už když jsem četla jeho Sběratele sněhu, byla jsem okouzlená tím jazykem a jazykovou barevností. Já jsem trochu ujetá na tyhle věci, co vás úplně při čtení pohladí po duši.
Jak je v české současné literatuře dobrým zvykem, jde zas o významné období našich dějin, ale zakryto příběhy obyčejných lidí.

Tak jestli chcete jazykově pohladit po duši, nechat se pomalu unášet na vlnách příběhu a trochu se i dojmout, tak tady se podle mě fakt nespletete.

Jsem dneska nějaká něžná, ne? :-D

gbrgbr
20.12.2023 4 z 5

Štifter umí. Je to pomalý, celý si to tak nějak plyne, chvílemi si říkáte, jestli se vám to chce úplně číst, ale Štiftera už znáte a víte, že to vygraduje, že si vás pomalu omotává kolem prstíčku, že chystá půdu na to, co teprve přijde.

A tadá. Je to tady! Posledních pár stran nasadí zběsilý tempo vyprávění. Skoro nedýcháte. Chcete víc, tak honem čtete, ale zároveň se děsíte, že už bude konec. Jde až na dřeň. Přesně tak, jak vás to baví.

Štifter moc dobře ví, co dělá a slova vybírá trefně, skládá je do vět s dokonalou přesností. Takový je jeho psaní.

adela2316
02.12.2023 5 z 5

Na knihu jsem se velmi těšila, protože mě p. Štifter svým psaním skutečně nadchnul.
Zda se mi, že jsem knihu četla asi příliš dlouho, ne že by mě nebavila. A tím pádem jsem se trochu ztrácela v postavách, v kapitole o Vlastine, která je někde v druhé půlce, jsem se musela vrátit, protože jsem absolutne nevěděla, kdo je Vlastina. A i tak si nejsem úplně jistá, jestli mi něco neuniklo.
Velice mi vyhovuje autorův styl psaní, srdce plesa při čtení tak krásného textu.
Vtipné je, že mi celkem dlouho nedochazelo, že to Jelení, o kterém je řeč, je Horní Jelení u Jaroslavi, kde nyní žije můj blízký příbuzný.
Trochu mě překvapil konec, ale to u knih pana Štiftera je celkem normální.
Nakonec přeci jen dávám 5 hvězd, i když jsem zpočátku váhala.

Kaja1
23.11.2023 3 z 5

Čtete si a jste rádi, že máte ta válečná léta za sebou a ono ne, jsou tu zase, i když z pohledu jiné osoby. Byla tu krásně popsána příroda. A ti pávi teda překvapili. Někdo píše, že knihu odložil, ale zkuste vydržet, nakonec chcete vědět, jak to všechno bylo, a jak je to s těmi pávy.

JancaMia
12.11.2023 3 z 5

Moje první knížka od Štiftera (nedá mi to a musím ho srovnávat s Lednickou a Poncarovou, Mornštajnovou, píše ve stejném duchu) . Určitě stojí za přečtení nicméně wau efekt se nekonal. Ale pěkné čtení o chudých lidech za první a druhé republiky včetně jejich osudů to zase je. Půjčeno z knihovny.

broskev28
06.11.2023

Nedočteno a je mi to moc líto.
Po skvělém Sběrateli sněhu a nostalgickém Café Groll jsem byla velmi natěšená, ale nepovedlo se. Neměla jsem šanci číst knihu v kuse a po měsíci mám (nejen) v postavách zmatek: ty, které mě zaujaly, se momentálně z příběhu vytratily, a přibývají zase další, nové.
Takže sama pro sebe si umiňuju, že Paví hody určitě ještě otevřu a zkusím to s nimi, momentálně jsou nad mé síly.

snimcibdim
04.11.2023 4 z 5

Zážitek jako když prohlížíte staré album fotografií - vyprávění s retro patinou a trochu kaleidoskopické. Žel, přiznám se, že právě proto (a také proto, že jsem neměla příležitost si knihu přečíst na jeden zátah) jsem se časem trochu ztrácela v tom kdo je kdo a některým postavám ne zcela rozuměla. Zůstal zvláštně hořký pocit. Ne z kvality té knihy, ale tak nějak z toho příběhu.

lalela
18.10.2023 5 z 5

Zavři oči, a jíš páva. Věta, která mi dlouho zněla v hlavě. Stále jsem přemýšlela, proč se knížka jmenuje paví hody, než jsem ji začala číst. Ze začátku se mi trochu pletly kapitoly, nemohla jsem si je honem dát do souvislosti, ale jak se začítáte, začíná mít všechno smysl a vy chápete víc a víc. Těžká doba, těžký život, nejvíc mě uchvátil příběh Jana, kolik lidí mohlo mít takový osud.

Pavlína197
10.10.2023 4 z 5

Hodně jsem váhala, jak knihu hodnotit. Nějakou dobu mi doma ležela a moc se mi do ní nechtělo. Obálku má krásnou a o to víc mě dráždil její název - opravdu jedli pávi nebo ten výraz znamená něco jiného? Štifter je jeden z mých oblíbených autorů, takže jsem knížku nemohla vrátit nepřečtenou.
Jestli jsem to dobře pochopila, tak opravdu jedli, ale něco jiného; o takových hostinách jsem nikdy neslyšela, i když je jasné, že za války lidé jedli cokoli a bez předsudků. Meziválečná a válečná doba je v tomto románu podaná zase trochu jinak, hlavně skrze prožitky a pocity postav. Styl je místy tak poetický, až jsem si nebyla jistá, jestli text chápu správně. Ledacos si člověk musí sám domyslet, takže se knížka nedá jen tak zhltnout. Líbily se mi hlavně příběhy o osudech sousedů i ty, co vyprávěla Alžběta. Zase mi to připomnělo vyprávění mojí babičky. Celý román se nese v neveselé náladě, jako by žádnou z postav nečekaly lepší vyhlídky.
Takže ano, knížka se mi líbila, ale za srdce mě úplně nevzala.

Lucienka220
31.07.2023 4 z 5

(SPOILER) Příběh a rodinná kronika z Pardubicka, Horního Jelení, vypráví o přátelství a rodinných vazbách. Odehrává od prvních let První republiky do konce roku 1946.
Nejprve se seznámíme s dvěma přáteli, Tondou Markem, malířem a natěračem, člověkem, který mistrně ovládá barvy, dokonce vidí, jakou barvu mají jednotlivé lidské duše a Václavem Janebou, nádeníkem. Ten má sen odejít za příbuznými do Ameriky.
Ale osud plány zkříží a v další části knihy se seznamujeme s rodinou Václava Janeby, hrdinou je jeho ? syn Jenda.
Jenda se v době Protektorátu rozhodne odejít se svým nejlepším kamarádem za svou dívkou Alžbětou na Slovensko do Trenčína bojovat proti fašistům. Ale opět se osudy hrdinů vyvíjí zcela jinak než by si přáli.
Líbily se mi opakující motivy (pohřešovaní a nezvěstní), dívky váhající mezi muži, možnost spřízněnosti Jeníka a Oty (je možné, že byli bratry ?), dále drobné, někdy anekdotické, někdy smutné příběhy, které si hrdinové vypráví, další, živé vedlejší postavy (krámská Vlastina, dohazovačka Rumová pralinka, květákový magnát, strýc Čeněk, ale především nešťastná Jaruna. Její osud musí dojmout každého). A podstata pavích hodů mě pobavila. Má to být také narážka na to, že věci nejsou takové, jaké se zdají být?
Na knize se mi moc nelíbil závěr. Připadal mi takový zkratkovitý ... Možná jsem knihu úplně nepochopila. Je možné, že to je osud, který si pro Jendu autor vysnil? Je to to, co se opravdu stalo?
Naopak se mi velice líbil květnatý a bohatý jazyk, kterým je kniha napsaná.
A také grafická úprava nakladatelství Vyšehrad a krásné ilustrace Sabiny Chalupové.

Štítky knihy

česká literatura ságy české romány

Autorovy další knížky

Jan Štifter
česká, 1984
2018  89%Sběratel sněhu
2022  83%Paví hody
2016  84%Café Groll
2020  85%Světlo z Pauliny
2014  78%Kathy

Kniha Paví hody je v

Právě čtených14x
Přečtených464x
Čtenářské výzvě63x
Doporučených19x
Knihotéce143x
Chystám se číst331x
Chci si koupit75x
dalších seznamech4x