Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500584/bmid_co-vas-v-dejaku-nenaucili-Ywc-500584.jpg
4
349
86
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Po dočtení knihy nejsem bohužel nadšená tak, jako tomu bylo, když jsem jí poprvé třímala v rukou. Ačkoli autorka dokázala stručně a jasně pojednat o komunistickém období v ČSR (a jak sama zmiňuje, nejen se zastavit u fronty na banány), upřesnit mi určité věci a občas mi ukázat i nové, scházelo mi tu více detailů a občas jsem se nemohla zbavit pocitu, že autorka používá citově zabarvená slova na místech, kde to není úplně vhodné.
Tak tohle bylo fakt špatný. Nic nového jsem se nedozvěděla, četlo se to špatně. Kdyby aspoň věci, co lidi ví, byly napsané poutavě, ale takhle to fakt bylo špatný.
Pokud má kniha suplovat to, co nás v dějáku neučili, očekávala bych tedy především přesné informace. V této knize je ovšem poměrně dost věcí, které jsou chybné. Nechápu, že na tyto chyby odpovědný redaktor autorku neupozornil.
Tak tohle se opravdu povedlo. Stručně sepsáné, co se dělo. A především události, o kterých se nemluví.
Za me fajn prehled novodobych dejin. Nektere udalosti jsou popisovany pres 3 stranky, nektere se odbydou jednou vetou, v tom mi chybi konzistence.
Knizka je psana ctive, hovorovou cestinou, neni tedy nijak narocna a lze ji precist rychle. Autorky podcast neposloucham, takze v komantarich zminovana duplicita me netrapi.
Zaverecne rozhovory mohly byt klidne delsi. Autorka pise, ze s dotazovanymi sedela i 2 hodiny a pak jsou z toho 3 stranky, tak mi to prijde skoda.
Z mého pohledu je tahle knížka tak trochu promarněná šance. Jednoznačně kladně hodnotím to, že vcelku polopaticky popisuje, jak to tady fungovalo za vlády jedné strany. Leccos jsem znal, některé věci jsem si oživil, něco nového jsem se i dozvěděl, a věřím, že zejména pro některé později narozené by tam těch nových informací mohlo být rozhodně víc.
Bohužel je tu ale pár věcí, které knihu v mých očích poněkud sráží. Nekvalitní či žádná jazyková korektura je v současné době už bohužel trochu standardem, ale v tomto případě mi víc vadila absence korektury obsahové. Udělat z Jiřího Rašky Josefa Rašku, nechat Libyi sousedit se Sýrií, nebo napsat, že v roce 1988 bylo 70. výročí okupace... no, každý může ustřelit a napsat nesmysl, ale než se ta kniha vydá, měl by tu být někdo, kdo celý text důkladně přečte a chyby opraví. Navíc tohle jsou jen věci, které mě trkly natolik silně, že jsem si je zapamatoval, tudíž je pravděpodobné, že tam bude pár dalších úletů, které jsem vůbec neodhalil nebo mi v mezičase vypadly z hlavy. Dále mě docela zarazilo, když jsem se v jedné chvíli (konkrétně při čtení o akci Kámen na straně 68) chtěl podívat na Wikipedii, jestli tam nebude více informací. Některé věty přesně odpovídaly větám v knížce, jiné byly jen mírně stylisticky upravené, a to vše bez uvedení zdroje. Možná to byl jen ojedinělý případ, raději už jsem to v dalším průběhu čtení dále netestoval, ale i kdyby to bylo jen jednou, nepřijde mi to úplně v pořádku. A do třetice - vzhledem k tomu, že autorka má na kontě již několik dalších knih, mohlo to místy být i stylisticky trochu učesanější. Někdy jsem se docela divil, jaké informace byly spojené do jednoho souvětí.
Navzdory výše uvedeným řádkům si pořád myslím, že kniha za přečtení stojí. Třeba i s ohledem na závěrečné rozhovory s pamětníky, ze kterých by se možná taky občas dalo vytěžit i víc, ale na druhou stranu myslím ukazují leccos zajímavého. Třeba ten poslední s panem Falešníkem je podle mě dokonalou ukázkou toho, proč jsme se teprve nedávno zbavili komunistů v parlamentu a jak je možné, že jsou tu tak oblíbené různé populistické partičky.
Knížku jsem začala číst v době, kdy jsem měla naposlouchané související epizody podcastu Příběh, který se opravdu stal a tedy musím přiznat, že spoustu informací jsem už zaslechla z podcastu a nebyly pro mě nové, kniha tyto epizody defacto kopíruje, což není určitě špatně, ale pro posluchače podcastu je kniha lehce nadbytečná. Co musím vyzdvihnout jsou jednotlivé příběhy lidí, kteří tu popisovanou dobu zažili, to bylo velmi přínosné. Celkově je kniha velmi povedená a čtivá a určitě doporučuji přečíst všem pro doplnění si znalostí z hodin dějepisu ze střední (sjednocení horního a dolního Egypta 3000 let před naším letopočtem, ještě teď mi to hraje v hlavě, ale kdo byl Rudolf Slánský jsem fakt nevěděla).
Čekala jsem přehled zajímavostí, ale spíš jsou to stručné dějiny socialismu. Určitě užitečné, ale kniha se prezentuje trochu jinak, než jaká doopravdy je.
Čtivě, stručně, ale přesto výstižně popsané hlavní události od roku 1948 do roku 1989. Knihu doplňují rozhovory s pamětníky.
Bylo by fajn navázat i knihou o událostech po roce 1989/1990.
Autorčin styl mě baví, poslouchám i její podcast a znám její knížky.
Čestné místo v knihovničce. Na zmíněné události by se nemělo zapomínat, ani budoucí generace. Souhlasím však s ostatními názory, že prostor pro jednotlivá témata není vyvážený - něco byla nuda, něco by zasloužilo prostoru mnohem více.
Je mi líto závěrečných rozhovorů (spíše pamětníků, pro které byly mnohé události zásadní a chtěli na ně nechat vzpomínku). Za mě jsou hodně nepovedené, nicneříkající. Chtělo to možná lépe klást otázky a vést respondenty k věcným a zajímavým odpovědím (nebo umět tyto odpovědi napsat:))
Nicméně hodnotím knihu jako zdařilou.
Perfektně zpracovaná knížka. Nejde se zde příliš do hloubky, takže je to vhodné pro lidi, kteří chtějí hlavně získat všeobecný přehled. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí. Doufám, že autorka zpracuje i další historická období.
3,5*
Zajímavé shrnutí a připomenutí nejrůznějších událostí. Co mi trošku vadilo, byly chyby v knížce a občas dávala autorka některým tématům až moc prostoru a jiným zase málo.
Jsem ráda, že se autorka rozhodla pro vydání této knihy - přesně z toho důvodu, který sama uvádí v úvodu knihy. Já jsem jedna z těch, která se ve škole (ZŠ i SŽ) dostala jen ke druhé světové válce. Vše, co se dělo na našem území po r. 1945, znám buď jen z toho, co jsem si sama nastudovala během studia literatury na VŠ nebo co jsem tak slyšela od rodičů. Jako ročník '88 jsem z té doby nezažila takřka nic, takže se v tomto ohledu musím spoléhat na jiné prameny, než je moje vlastní zkušenost s touto dobou.
Myslím, že tato populárně-naučná publikace může být dobrým odrazovým můstkem pro čtenáře, kteří se chtějí dozvědět něco o českých (československých) dějinách 2. pol. 20. století a neví, kde začít. Autorka tu podává průřez 40 lety naší historie (od r. 1948 do r. 1989). Kapitoly jsou přehledně děleny na jednotlivé dekády, kde je vždy shrnuto v kostce, co se dějinně stalo, a pak následují další témata jako třeba sport, jak se lidem žilo, nebo náhled do kulturního dění toho období. Závěr knihy pak nabízí 8 kratších rozhovorů s pamětníky.
Kniha je psaná srozumitelně, v souvislostech. Vzhledem k rozsahu (cca 250 stran) je třeba počítat s tím, že se jednotlivé věci nerozebírají více do hloubky, ale jak jsem psala, nejedná se o odbornou literaturu, která by chtěla popsat každý detail. Za sebe vidím smysl této knihy v tom přilákat lidi (a hlavně mladší lidi) k zájmu o naši nedávnou historii. Dát možnost nahlédnout do toho, co se dělo. Předat především základní přehled událostí a skutečně vytvořit takový odrazový můstek. S tím, že každý, kdo by chtěl vědět více, se pak může sám po vlastní ose vydat za dalšími knihami s tímto tématem - za knihami detailnějšími a klidně již odbornějšími. Tato publikace by třeba mohla i inspirovat k tomu, aby čtenář mluvil se svými staršími příbuznými, kteří dobu pamatují, a zeptat se, jak onu dobu prožívali např. jeho rodiče nebo prarodiče...
Nevím, co přesně mi na knize chybělo, abych hodnotila plným počtem. Nicméně minimálně 4 hvězdy jsou určitě na místě a mohu doporučit.
Pro nás, kdo jsme něco z toho zažili, nic překvapivého. Pro mladší ročníky asi zajímavější.
Uspokojivé.
Knížka má dobrou myšlenku, ale výsledek pokulhává. Je vhodná tak možná pro cizince, který toho o Česku moc neví, nebo pro malé puberťáky. Pro každého v kategorii 30+ je její obsah notoricky známý. Rozhovory na konci knihy jsou pak úplně o ničem.
S knihou mám jeden zásadní problém. A tím je název knihy. Jaká je cílová skupina? Pokud mladší generace, pak je to zcestné, protože tohle téma se už normálně probírá, většina škol se dostane do r. 1989 nebo 1993 a někdy i dál. A starší generace? Ta v době komunismu žila, zažila to a pak je ten název zase zcestný.
Kniha není špatně psaná, ale za mě obsahuje informace, které plus mínus stejné obsahuje dnes každá učebnice dějepisu.
Hodnotím tedy jako průměr. Neurazí ani nenadchne.
Nemůžu si pomoct, ale mám z knihy rozpačité pocity. Určitě je čtivá a bude vás bavit. Jednotlivé kapitoly jsou hezky chronologicky uspořádané a bavilo mě i barevné dělení podle dekád. Říkám si ale, pro koho je kniha vlastně určena. Bez základních znalostí dějepisu vám mnohé z popsaných událostí moc neřeknou, zvlášť když je proletíte sotva v pár větách. A pokud patříte k těm, kdo ukončili školní vzdělání před nebo těsně po listopadové revoluci, učili jste se novodobé dějiny tím, že jste je žili. Ve finále tak nejzajímavějšími kapitolami zůstávají ty o různých leteckých či železničních neštěstích, kterým je navíc věnováno mnohem víc prostoru než politickým událostem.
Konečně "učebnice", ve které se dozvím všechno, co jsem se ve škole nenaučila. Přesně jak píše autorka, skončil školní rok vždy, když mělo dojít na českou historii. Nevím, jak je to ve školách teď, ale naše historie je důležitá. Já jsem si věci začala hledat až v pozdějším věku ve svém volném čase, ale protože jsem tomu moc nerozuměla, tak jsem od toho nakonec upustila.
P.S.: dodnes si pamatuju, že Napoleonův první syn se jmenoval Orlík. Ale z české historie ani ťuk.
POVINNĚ TUHLE KNIHU DO ČESKÝCH ŠKOL!
Autorka vypíchla některé běžné věci, které asociují socializmus a které jednoznačně rozkrývají, jak se nám žilo za vlády KSČ. Doporučuji k přečtení. Psáno s lehkostí Markétě vlastní.
Štítky knihy
komunismus dějepis rok 1968-1989
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Kniha Co vás v dějáku nenaučili je v
| Právě čtených | 27x |
| Přečtených | 478x |
| Čtenářské výzvě | 140x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 201x |
| Chystám se číst | 380x |
| Chci si koupit | 114x |
| dalších seznamech | 9x |
Markétiny knížky mám přečtené všechny a jsem věrným fanouškem jejích podcastů, proto jsem i po této knize musela sáhnout. Mně se kniha líbila hlavně kvůli tomu, že historické události vysvětluje co nejjednodušeji neodborným jazykem. Čtenář se dozví jakýsi základ a pokud se chce dějinami dál zabývat, sáhne po jiných zdrojích. Na získání přehledu to nejspíš stačí, nemyslím si, že by si autorka kladla za cíl udělat ze svých čtenářů odborníky na poválečné období v Československu.
Osobně mě nejvíce bavily "zajímavosti" každé doby - jak se žilo, jaký vliv měla politika na sport atd. A rozhodně bych ocenila mnohem delší rozhovory s pamětníky, bylo skvělé nahlédnout do soukromí "obyčejných" lidí.
Největší výtku bych měla k tomu, že si autorka neodpustila nám sdělit svůj negativní názor na M. Zemana. Vím, že jsem tu psala, že kniha není učebnicí, ale přeci jen se jako jakýsi vzdělávací materiál tváří, a do něj nepatří politické názory jednotlivce.