Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500584/bmid_co-vas-v-dejaku-nenaucili-Ywc-500584.jpg
4
375
375
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Docela zábavná kniha, pěkně seskládaná. Myslím, že skvěle poslouží těm, kteří si chtějí připomenout (nebo mladším, kteří chtějí ochutnat) atmosféru dané doby. Že si autorka některé texty tak trochu vypůjčila odjinud, jí odpouštím, i tak je to moc zajímavý počin. Co mi kazilo dojmy: 1. Několik zásadnějších faktických chyb. Mohl si to před vydáním přečíst nějaký odborník. 2. Název knihy je taky trošku zavádějící, jsou to spíš takové "perličky z éry českého socialismu". 3. Citově zabarvené výkřiky a dojmy autorky, které se hodí do podcastu, ale formát knihy je snáší hůř. 4. Rozhovory. Ano, ty rozhovory, které většina čtenářů přijala vděčně a já se na ně tak těšila, mě hrozně zklamaly. Jsou děsně osekané, divně vedené, měla jsem při jejich čtení pocit, jako bych dostala jen jakousi ochutnávku "zdarma" a k jádru věci bych se možná dostala za peníze, jenže tady žádné jádro asi v nabídce ani nebylo.
Co vás v dějáku nenaučili je stručný, zábavný a snadno čitelný popis historických událostí v ČSSR po roce 1948. Autorka popisuje každé desetiletí zvlášť, důležité historické okamžiky, ale i běžný život obyvatel v té době, dopady komunismu na sport a kulturu, zajímavé nehody nebo i „slavné“ sériové vrahy ČSSR.
Naprosto skvělý nápad, protože nás tohle vážně nikdo na gymplu neučil – po dobrání druhé světové války jsme se my nematuranti z dějepisu soustředili na své maturitní předměty a tenhle důležitý úsek dějin, který nás tolik formoval, už šel mimo nás.
Kniha je hodně stručná a zmiňuje vše jen okrajově, ale chápu, že málokdo by se pustil do takovéto knihy, kdyby měla mít 800 stran. A jak sama Markéta na začátku knihy píše – pokud Vás ten text přiměje googlit si některé věci a zjišťovat si více, tak její počin byl úspěšný. Já teda googlila a hledala podrobnosti hned několikrát.
Co bych možná trochu vytkla, tak z knihy je cítit postavení autorky a text je poměrně hodně subjektivní. Na druhou stranu, Markéta je glosátorka a nikoliv historička, takže se i tohle dá pochopit.
Jsem ráda, že jsem si mohla zase trochu rozšířit obzory, ačkoliv se nepovažuji zrovna za nějakého ignoranta, který by si myslel, že socialismu = fronta na banány.
Pokud hledáte nějaký letmý náhled do dějin socialistického Československa, tak určitě doporučuji, je to psané takovou formou, že Vás to bude bavit a učit zároveň.
PS: Ještě bych ocenila více obrázků a dobových fotografií.
3,8*/5*
IG: @cotaholkacte
Kdysi jsem poslouchala i podcast (než se mi Markéta zprotivila), knihu jsem si nadšeně koupila a ani ji nedočetla. Nápad dobrý, ale po celou dobu mi něco chybělo.
Co vás v dějáku nenaučili svým názvem skvěle reflektuje svůj záměr. Pro přečtení a snad i hlubší pochopení knihy je však jistě třeba znát hlubší kontext, do kterého autorka zasazuje vyprávěné příběhy (tedy to, co vás v dějáku naopak naučili nebo měli naučit). Jde totiž skutečně o takové „perličky na dně“, které se za minulého režimu odehrály. Pro svou zkratkovitost je kniha v předchozím komentářích lehce kritizována, ale já osobně k tomu nevidím důvod. M. Lukášková si rozhodně nekladla za cíl historicky přesně rekonstruovat uběhlou etapu dějin, ale jde jí spíše o popularizaci vybraných dějinných „jednohubek“, které seznámí s děním na různých frontách v tehdejším Československu a v celku pak tvoří poměrně zajímavou mozaiku komunistické každodennosti.
Je však jasné, že tato kniha by měla sloužit spíše jako rozcestník, který v čtenáři prohloubí zájem o zkoumanou etapu a donutí ho sáhnout k odbornějším publikacím (jako je např. Rychlíkovo Československo v období socialismu, ze kterého ostatně sama autorka – pokud se nemýlím – čerpá). Kladně je ale třeba hodnotit i autorčinu snahu o využití dnes velmi populární metody orální historie ve formě rozhovorů s pamětníky, které jsou na konci knihy a které dodávají publikaci přece jenom víc na osobitosti.
Uf, určitě chválím nápad. Tohle tu určitě chybí a podobných knih není nikdy dost. Bohužel mi však zpracování vůbec nesedlo. Je to psané hodně jednoduše, leckde by tomu slušela větší hloubka a více detailů, takhle to má sice krátké kapitoly, ale je to šíleně rozlítané a zkratkovité. Plus je vyznění hodně ale hodně subjektivní, autorka si nemůže odpustit spoustu zbytečných komentářů. Chápu, že pokud to vychází z podcastu, tam to vyzní úplně jinak, ale tady bych toho byl rád ušetřen.
Na jedno přečtení fajn, čtivě napsané, ale dosti subjektivní, což chápu, autorka je glosátorka, ne historik. Ale je to dost jednoduše podané a osekané, řeší se věci dost na přeskáčku a z každé doby se dozvíme jen to špatné. Ale patří to do dějin, tak proč ne. Poté co to přečtete, to posunete dětem, aby se naučily to co se ve škole jen proletí a jak nám už název knihy napovídá v dějepise se to nenaučí. Přesto mě to drobně zklamalo.
Markétiny knížky mám přečtené všechny a jsem věrným fanouškem jejích podcastů, proto jsem i po této knize musela sáhnout. Mně se kniha líbila hlavně kvůli tomu, že historické události vysvětluje co nejjednodušeji neodborným jazykem. Čtenář se dozví jakýsi základ a pokud se chce dějinami dál zabývat, sáhne po jiných zdrojích. Na získání přehledu to nejspíš stačí, nemyslím si, že by si autorka kladla za cíl udělat ze svých čtenářů odborníky na poválečné období v Československu.
Osobně mě nejvíce bavily "zajímavosti" každé doby - jak se žilo, jaký vliv měla politika na sport atd. A rozhodně bych ocenila mnohem delší rozhovory s pamětníky, bylo skvělé nahlédnout do soukromí "obyčejných" lidí.
Největší výtku bych měla k tomu, že si autorka neodpustila nám sdělit svůj negativní názor na M. Zemana. Vím, že jsem tu psala, že kniha není učebnicí, ale přeci jen se jako jakýsi vzdělávací materiál tváří, a do něj nepatří politické názory jednotlivce.
Po dočtení knihy nejsem bohužel nadšená tak, jako tomu bylo, když jsem ji poprvé třímala v rukou. Ačkoli autorka dokázala stručně a jasně pojednat o komunistickém období v ČSR (a jak sama zmiňuje, nejen se zastavit u fronty na banány), upřesnit mi určité věci a občas mi ukázat i nové, scházelo mi tu více detailů a občas jsem se nemohla zbavit pocitu, že autorka používá citově zabarvená slova na místech, kde to není úplně vhodné.
Tak tohle bylo fakt špatný. Nic nového jsem se nedozvěděla, četlo se to špatně. Kdyby aspoň věci, co lidi ví, byly napsané poutavě, ale takhle to fakt bylo špatný.
Pokud má kniha suplovat to, co nás v dějáku neučili, očekávala bych tedy především přesné informace. V této knize je ovšem poměrně dost věcí, které jsou chybné. Nechápu, že na tyto chyby odpovědný redaktor autorku neupozornil.
Tak tohle se opravdu povedlo. Stručně sepsáné, co se dělo. A především události, o kterých se nemluví.
Za me fajn prehled novodobych dejin. Nektere udalosti jsou popisovany pres 3 stranky, nektere se odbydou jednou vetou, v tom mi chybi konzistence.
Knizka je psana ctive, hovorovou cestinou, neni tedy nijak narocna a lze ji precist rychle. Autorky podcast neposloucham, takze v komantarich zminovana duplicita me netrapi.
Zaverecne rozhovory mohly byt klidne delsi. Autorka pise, ze s dotazovanymi sedela i 2 hodiny a pak jsou z toho 3 stranky, tak mi to prijde skoda.
Z mého pohledu je tahle knížka tak trochu promarněná šance. Jednoznačně kladně hodnotím to, že vcelku polopaticky popisuje, jak to tady fungovalo za vlády jedné strany. Leccos jsem znal, některé věci jsem si oživil, něco nového jsem se i dozvěděl, a věřím, že zejména pro některé později narozené by tam těch nových informací mohlo být rozhodně víc.
Bohužel je tu ale pár věcí, které knihu v mých očích poněkud sráží. Nekvalitní či žádná jazyková korektura je v současné době už bohužel trochu standardem, ale v tomto případě mi víc vadila absence korektury obsahové. Udělat z Jiřího Rašky Josefa Rašku, nechat Libyi sousedit se Sýrií, nebo napsat, že v roce 1988 bylo 70. výročí okupace... no, každý může ustřelit a napsat nesmysl, ale než se ta kniha vydá, měl by tu být někdo, kdo celý text důkladně přečte a chyby opraví. Navíc tohle jsou jen věci, které mě trkly natolik silně, že jsem si je zapamatoval, tudíž je pravděpodobné, že tam bude pár dalších úletů, které jsem vůbec neodhalil nebo mi v mezičase vypadly z hlavy. Dále mě docela zarazilo, když jsem se v jedné chvíli (konkrétně při čtení o akci Kámen na straně 68) chtěl podívat na Wikipedii, jestli tam nebude více informací. Některé věty přesně odpovídaly větám v knížce, jiné byly jen mírně stylisticky upravené, a to vše bez uvedení zdroje. Možná to byl jen ojedinělý případ, raději už jsem to v dalším průběhu čtení dále netestoval, ale i kdyby to bylo jen jednou, nepřijde mi to úplně v pořádku. A do třetice - vzhledem k tomu, že autorka má na kontě již několik dalších knih, mohlo to místy být i stylisticky trochu učesanější. Někdy jsem se docela divil, jaké informace byly spojené do jednoho souvětí.
Navzdory výše uvedeným řádkům si pořád myslím, že kniha za přečtení stojí. Třeba i s ohledem na závěrečné rozhovory s pamětníky, ze kterých by se možná taky občas dalo vytěžit i víc, ale na druhou stranu myslím ukazují leccos zajímavého. Třeba ten poslední s panem Falešníkem je podle mě dokonalou ukázkou toho, proč jsme se teprve nedávno zbavili komunistů v parlamentu a jak je možné, že jsou tu tak oblíbené různé populistické partičky.
Knížku jsem začala číst v době, kdy jsem měla naposlouchané související epizody podcastu Příběh, který se opravdu stal a tedy musím přiznat, že spoustu informací jsem už zaslechla z podcastu a nebyly pro mě nové, kniha tyto epizody defacto kopíruje, což není určitě špatně, ale pro posluchače podcastu je kniha lehce nadbytečná. Co musím vyzdvihnout jsou jednotlivé příběhy lidí, kteří tu popisovanou dobu zažili, to bylo velmi přínosné. Celkově je kniha velmi povedená a čtivá a určitě doporučuji přečíst všem pro doplnění si znalostí z hodin dějepisu ze střední (sjednocení horního a dolního Egypta 3000 let před naším letopočtem, ještě teď mi to hraje v hlavě, ale kdo byl Rudolf Slánský jsem fakt nevěděla).
Čekala jsem přehled zajímavostí, ale spíš jsou to stručné dějiny socialismu. Určitě užitečné, ale kniha se prezentuje trochu jinak, než jaká doopravdy je.
Čtivě, stručně, ale přesto výstižně popsané hlavní události od roku 1948 do roku 1989. Knihu doplňují rozhovory s pamětníky.
Bylo by fajn navázat i knihou o událostech po roce 1989/1990.
Autorčin styl mě baví, poslouchám i její podcast a znám její knížky.
Čestné místo v knihovničce. Na zmíněné události by se nemělo zapomínat, ani budoucí generace. Souhlasím však s ostatními názory, že prostor pro jednotlivá témata není vyvážený - něco byla nuda, něco by zasloužilo prostoru mnohem více.
Je mi líto závěrečných rozhovorů (spíše pamětníků, pro které byly mnohé události zásadní a chtěli na ně nechat vzpomínku). Za mě jsou hodně nepovedené, nicneříkající. Chtělo to možná lépe klást otázky a vést respondenty k věcným a zajímavým odpovědím (nebo umět tyto odpovědi napsat:))
Nicméně hodnotím knihu jako zdařilou.
Perfektně zpracovaná knížka. Nejde se zde příliš do hloubky, takže je to vhodné pro lidi, kteří chtějí hlavně získat všeobecný přehled. Dozvěděla jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměla ani ponětí. Doufám, že autorka zpracuje i další historická období.
3,5*
Zajímavé shrnutí a připomenutí nejrůznějších událostí. Co mi trošku vadilo, byly chyby v knížce a občas dávala autorka některým tématům až moc prostoru a jiným zase málo.
Štítky knihy
komunismus dějepis rok 1968-1989
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Za mě super. Jsem sice učitelka výtvarky, ale kdyby mi řekli: „Supluješ v devítce děják., tak beru Lukáškovou pod paždí a běžím. Mnoho čtenářů tu zmiňuje osekanost toho, jak je to napsané. Za mě je to spíš lehkost, s kterou autorka píše a přiblížení velmi složitého tématu, těžké doby, která mladé lidi mnohdy nudí. Bavily mě i subjektivní poznámky autorky, je vidět, že to napsal člověk a ne AI. Co mi přijde hodně dobré jsou odkazy na filmy, podcasty a další dokumenty - možnost prohloubit si téma, které zrovna čtenáře zajímá. Markéta Lukášková je prostě skvělá v tom, že neservíruje univerzální pravdy a občas taky přizná, že neví úplně všechno, což je mi velmi sympatické a možná kdyby tento přístup měli pedagogové našich škol, nemusí se na konci základky končit u druhé světové. Takže opakuji - za mě bomba.