Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500584/bmid_co-vas-v-dejaku-nenaucili-Ywc-500584.jpg
4
352
88
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Když to "bouchlo", bylo mi deset let. A ani mě v dějáku nenaučili, co u nás bylo po druhé světové, školní výuka mojí generace či mého ročníku končila právě někde u té druhé světové války. Takže jsem se nechal zlákat povětšinou nadšenými komentáři a knížku si pořídil. A ne, já opravdu zdejší nadšení většiny nesdílím. Popravdě řečeno...od začátku mi bylo trochu divné, že takovou knížku napsala osoba ročníku narození 1988. Co o tom asi tak může vědět? A už úvodní pasáže mi daly poměrně jasnou odpověď. Dohromady ...nic. Většina témat je v knize popsána dosti povrchně. Od samého začátku jsem měl dojem, že autorka jen poskládala více či méně úspěšně (no, častěji spíš méně) dohromady nějaká hesla z Wikipedie. Protože naprostá většina z toho, co je v knize uvedeno, je k dohledání na Internetu během pár vteřin. Stačí si na Wikipedii najít třeba Sametovou revoluci a porovnat s textem knihy, některé věty aspoň pozměnila, některé opsala doslova.
Já jsem část té doby, to poslední desetiletí, ještě stihl " v přímém přenosu", většinu z toho zbytku jsem pak nějak pobral v letech následujících z různých zdrojů. Takže opravdu nového tam toho bylo pro mě pomálu. Ročníky narození 2000 a dál to asi budou kvitovat s povděkem až nadšením, já tuhle knížku rozhodně nepovažuju za nějakou plnohodnotnou náhražku dějepisu. Původně jsem chtěl dát velmi průměrné tři za jakž takž čtivé zpracování Sametové revoluce, ovšem jen do té doby, než jsem si to heslo našel na Wiki...
A když už ... autorka (ač mě napadá hned několik mnohem jiných, výstižnějších pojmenování) sepisuje takový elaborát, měla by vědět třeba to, že:
- skokan na lyžích Raška opravdu nebyl Josef
- napsat v souvislosti s tím, co předcházelo 21. srpnu 1968, formulaci, "že případné vystoupení Československa ze Sovětského svazu by ohrozilo jejich zájmy" taky není zrovna bystré. V té době sice u nás bylo všelijak, ale jednou z republik Sojuzu jsme opravdu nikdy nebyli
- letadlo americké výroby, které spadlo v říjnu 1975 v pražském Suchdole (zpracování v seriálu Sanitka asi zná každý) opravdu nebyl Tupolev. "Tupolev mířil z jugoslávského Tivatu a měl přistát na Ruzyni okolo půl desáté."
A když už takové věci neví, mělo by stačit si ten text po sobě aspoň přečíst. Průměrně inteligentního člověka takové nesmysly praští do očí na první pohled.
Reputaci nevylepšily ani závěrečné rozhovory. Většina z nich - o ničem. Nebo možná původně o něčem byly, ale jejich délka v knize z nich dělá jen torza. Dost jsem nepobral ten třetí, kde paní píše, jaké měla s bratrem problémy při studiu na střední škole a na konci to zcela zazdí větou, že vlastně s bratrem studovali až po revoluci. Četl jsem to asi 3x a prostě to nechápu.
Další samostatná kapitola je vazba té knihy. Pro mě jedním slovem STRAŠNÝ. Buď se to musí držet oběma rukama, aby se to pořád nezavíralo nebo na to člověk použije trochu síly a je z toho trhací kalendář. A když to člověk drží oběma rukama a snaží se to udržet otevřené, po zavření se to zase pro změnu otevírá jak péro z gauče.
I když tam bylo pár světlejších okamžiků, tohle byl poměrně dost velký knižní omyl, který milerád posílám dál. Pokud se ho tedy někdo ujme.
Autorka má pravdu v tom, že většinu školní docházky se člověk babrá s pravěkem, Římem, středověkem a i 2. světovou válkou. Pak nastoupí na střední školu a začne znovu pravěkem. Období po druhé světové válce se tak nějak do osnov asi nevtěsná. Nebo aspoň za mých studijních let to tak bylo (a to jsem studia neabsolvovala za komunismu). Proto jsem si ráda půjčila tuhle knížku. I když mi z velké většiny popisované události nejsou neznámé, občas se naskytla nějaká perlička, která zaujala. Celkově jsem se ale nic zásadního nedozvěděla a myslím, že se leccos dalo detailněji rozebrat.
Co mě ale vůbec nesedělo, byly některé slovní obraty a výrazy (jako například: "soudruzi se mydlili mezi sebou"). Autorka možná chtěla text odlehčit, nevím. Každopádně sama o sobě píše, že není historička, ale spíše glosátorka. Tomu styl knihy asi odpovídá. Možná by se spíš ujala u mladších čtenářů, kteří o komunistickém režimu u nás ví jen něco málo z doslechu.
Souhlasím s tím, že z historie se musíme poučit a nezapomenout na ni. Paní Lukášková, nám chtěla ukázat, co nás v dějáku nenaučili, leč nenaučila nic ani ona mě. Začátek knihy dobrý, ale pak to ztrácí na zajímavosti a získává spíše styl investigativní novinařiny. Havárie letadel, proč? Ty se dějí stále a tají se i dnes proč padají. Spartakiádní vrah? Co ten má s našimi dějinami, potažmo komunistickou ideologií, společného. Nebudu vše vypisovat, kdo chce, ať si ji přečte. Nedávná minulost, ze které se dalo dost knižně vytěžit, ale z téhle, celkem útlé knížky, bych polovinu vyškrtal. Škoda, opravdu velká škoda nevyužitého potenciálu.
Kniha byla napsaná čtivě, ale místy velmi povrchně. Většinu věcí člověk se základním vzděláním věděl, ale našlo se dost zajímavostí a perliček. Celkově mohla být kniha podrobnější i závěrečné rozhovory delší.
Skvělá knížka. Mám kamaráda dějepisáře, tak jsem mu jí koupila. A že jen tak nahlédnu. A jak to dopadlo? Musela jsem jí celou přelouskat, protože jsem byla zvědavá, co bude dál....
Některé věci jsem věděla, některé mi při čtení naskakovaly, ale o některé (ač jsem už pamětník) mě autorka obohatila. Mám sto chutí knihu koupit i svým dětem, totalitu nezažili a i když od nás mají informace, jak se žilo, nebylo by na škodu si to připomenout. A o to víc pak bojovat za demokracii a svobodu.
Ať už jste komunistický režim v Československu zažili nebo ne, je to ta část naší historie, kterou bychom si měli neustále připomínat a brát ji jako varování do budoucna. Já sama jsem patřila k těm, kteří toho o této době věděli velmi málo, proto jsem byla nadšená, že tahle kniha vyšla a doufala jsem, že mi poskytne ucelený pohled na naše moderní dějiny. To se autorce opravdu podařilo a i když ke knize mám pár výtek, jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla.
Autorka v knize stručně popsala, co se u nás dělo od nástupu komunistů k moci v roce 1948 až do revolučního roku 1989. Kromě obecných informací o politické situaci a nejdůležitějších událostech je v knize skvěle vykreslená atmosféra minulého století, dozvíte se tu, co se v jednotlivých letech smělo a nesmělo, jak lidé žili, kde a co nakupovali, jak to chodilo v práci, jaká byla situace v kultuře a ve sportu, zkrátka, při čtení si dokážete velmi dobře představit, jaký ten komunistický režim asi byl.
Za mě to ale určitě mohlo být daleko podrobnější. Myslím, že některé důležité události mohly být více rozebrané, někdy jsem měla pocit, že neznám všechny souvislosti a hlavně kontext. Ten tomu chyběl. Já vím, je neskutečně těžké popsat 40 let naší historie tak, aby to nebylo nudné a zdlouhavé, ale tady mi přišlo, že to bylo až moc zjednodušené. Takže ano, knížka je skvělá a hodně jsem se toho dozvěděla, ale přece jen bych těch informací zvládla trošku více.
Poutavě napsané, i když jsem myslela, že moc nového se nedozvím, opak byl pravdou a spousta kapitol byla pro mě nová. Takže určitě mám v plánu shlédnout doporučené seriály a také sledovat autorčin podcast.
Dobře napsané. Detailů je tak akorát, aby byly pochopeny souvislosti, ale any nebyl čtenář zavalen balastem informací. Styl je lehký, místy ironický. Dokážu si představit, že hlavně mladším čtenářům to sedne mnohem víc než jakákoliv klasická naučná kniha. Autorka se netají svým názorem v textech, ale také to vysvětluje v předmluvě. Kniha není neutrální učebnice, ale soubor příběhů. Tím, že mám určité názory stejné jako autorka, mi bylo její vyprávění hodně sympatické.
Velké díky autorce za tuto knihu! Tyto události by neměly být zapomenuty nebo snad promlčeny. Povinná četba pro deváťáky do dějepisu. Fuck the KOMUNISM!
Ke knize jsem se dostal náhodou (Čtenářská výzva) a byla to šťastná náhoda.
Přehledné členění a spousta informací podaných zajímavou formou.
Některé informace pro mě byly úplně nové, ostatní sem buď věděl, nebo alespoň tušil, že je něco jinak, než uváděla oficiální verze.
Teď se ještě musím podívat na autorčin podcast.
Díky.
Autorka nešla příliš do hloubky, přesto dokázala vypichnout důležité události naší historie. Dokázala je vypichnout zajimavě a s humorem, že Vás to lákalo číst dál a dál.
Za mě velmi povedená kniha. Jsem ráda, že ji můžu mít ve své knihovně.
Velmi příjemnou formou připomíná důležité dějiny Československa a Česka. O době komunismu, StB, nátlaku na lidi. Nesmíme zapomínat a myslet si, že to tak bylo správně. Zabírání lidem majetku, rozdělení pro všechny, nutnost pracovat, povinné volby, za politické názory vězení, nedostatkové zboží, pod nátlakem donášet na své okolí, …
Spoustu věcí jsem věděla, něco slyšela od rodičů, něco malinko zažila, při převratu 17.listopadu mi bylo 9 let. Ale stejně mi v mnoha případech kniha vyrazila dech. Je moc dobře, že taková kniha vyšla a je potřeba ji rozšířit i mezi mladé lidi, kteří už tuto dobu mají opravdu jen z vyprávění.
Rozdělená na období vždy po deseti letech. Začíná to rokem 1948 a končí 1989. Vykresluje, jak se spousta věcí hrnula pod koberec, aby se to veřejnost nedozvěděla. Studovat mohli jen děti rodičů, kteří byli ve straně. Cestovat se nemohlo a nebo jen hodně obtížně, spousta věcí byla nedostatková. Sportovci byli pod velkým tlakem, zrovna tak umělci a zpěváci.
Kniha obsahuje i opravdové příběhy, které autorka napsala po té, co se s lidmi, kteří pamatují tuto dobu setkala a povídala. Kniha si zaslouží plný počet hvězd v hodnocení. Já děkuji a doporučuji.
Co vás v dějáku nenaučili je kniha, která mě lákala už názvem
Byla jsem moc ráda, že obsah mu odpovídal, každý z nás podle mě na střední nebo základce v dějepisu skončil tak druhou světovou a naše dějiny po ní se prostě nikdy nestihly... No a tato novinka vám předá vše, co by se probrat mělo plus něco navíc!
Moc se mi líbil styl psaní a řazení kapitol - vždy po jedné naučné přišla jedna o životě lidí
Za mě se tohle rozhodně povedlo a je to něco, co u nás chybělo!
Dějepis mě nikdy nebavil a přesto dějepisné podcasty Markéty Lukáškové hltám s nadšením. Proto jsem byla moc ráda za tuhle knížku. Teď ji posílám svým dospělým dětem, aby si o dějinách naší země přečetli trochu více a hlavně formou, která je bude bavit. Některé věci jsem věděla, jiné ne. A ty které jsem věděla, ty jsem si moc ráda osvěžila. Autorka dějiny popisuje s lehkostí, často vtipně a tak, že už je prostě nedostanete z hlavy.
Co vás v dějáku nenaučili vychází z podcastu Příběh, který se opravdu stal a je to podle mě ta nejvíc příjemná forma, jak se něco dozvědět o naší historii. Knížka sama o sobě je skvělá. Jelikož je poměrně útlá, nestihnete u ní ztratit pozornost, protože se pořád dozvídáte nové a nové informace. Super je taky to, že knížka není plná pouze "suchých" informací ale je obohacena i o vzpomínky pamětníků a ukázky toho, jak se tady za socialismu žilo.
Stejně jako jsem byla na jaře nadšená z Životic od Karin Lednické, jsem teď stejně nadšená z této knížky. Obě jsou důkazem toho, že historie není nuda a dá se o ní psát poutavě.
V dnešní době je víc než kdy jindy důležité si připomínat naší historii. A tahle knížka by podle mě mohla být pro spoustu z vás skvělým odrazovým můstkem. Zároveň vám tentokrát nechci doporučit jenom knížku ale i Markétin podcast, já osobně ho miluju, poslouchám ho skoro každý den v práci a díky tomu považuji @pandikralovna tak trochu za svou kolegyni
Od knihy jsem dostal přesně to co slibovala - jednoduchou, srozumitelnou a čtivě podanou historii Československa v dobách komunismu. Palec nahoru za takovýto počin.
I já patřím mezi ty, kteří se v dějepise dostali max ke 2. světové válce. Sice jsem si pak sama dostudovala, co se tu dělo po roce 45, ale je paráda, že konečně někdo velice čtivou formou zpracoval 40 let komunistické vlády na našem území. Super souhrn, kde nejsou opomíjené zásadní události, které hýbaly celou společností. Takže rozhodně doporučuji a doufám, že ji jednou budou číst i moje děti.
Markéta veškeré informace podává s lehkostí a velikou otevřeností. Přesně tak, jak by se to mohlo líbit školákům a dějepis by pro ně nebyla nuda spojená s drilem letopočtů a nicneříkajících jmen s nudnými holými fakty bez vysvětlení souvislostí. Musela pročíst spousty a spousty materiálů, novinových článků a navíc do knihy připojila i několik příběhů s pamětníky což udělalo celou knížku ještě víc autentickou. V této knížce opravdu nečekejte hromadu dat, ale svižně vyprávěné příběhy, které vás osloví, vyděsí, překvapí. Já jsem si několikrát při čtení říkala, sakra, jak může moje maminka říct, že za komunistů bylo lépe...vždyť to byla drsná doba a nejspíš se opravdu časem ty vzpomínky natolik zkreslí, že si člověk vezme jen to lepší a toho za komunismu moc nebylo...já jsem byla malá a pamatuji si jen prvomájový průvod.
Do této knihy jsem šla proto, že mám pro autorku slabost. Všechny její předchozí knihy se mi moc líbily a od letošního ledna, kdy jsem přišla na její podcast, mě její vyprávění provází několikrát týdně.
Kniha je rozdělena na dvě části. Jedna se postupně věnuje desetiletím totalitního komunistického režimu, druhá, kratší, rozhovorům s lidmi, co tuto dobu pamatují.
Ačkoliv mě v první části nepřekvapilo vlastně nic, protože naší historii znám celkem dobře, ráda jsem si knihu i tak přečetla. Následné rozhovory byly velice zajímavé. Dostal mě ten s dámou, která vyprávěla o svém tatínkovi, kterého komunisti prakticky uhnali k smrti.
Rozhodně doporučuji nejen tuto autorčinu knihu!
Štítky knihy
komunismus dějepis rok 1968-1989
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Osobně si myslím, že pokud vás historie prostě nebaví, nebude vás bavit ani tato kniha. I když je třeba zpracovaná zábavnějším stylem než klasická učebnice. Líbila se mi část se vzpomínkami pamětníků – škoda, že nebyla rozsáhlejší (zabírá jen pár stránek). Právě tady vidím přidanou hodnotu knihy. Jinak musím souhlasit s tím, že vše, co je uvedeno v knize, jednoduše naleznete na internetu. Nicméně chápu, že mladší ročníky kniha baví – a právě tady vidím cílovou skupinu čtenářů. Vše na jednom místě, v jedné knize a od autorky, kterou znají.