Co vás v dějáku nenaučili
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500584/bmid_co-vas-v-dejaku-nenaucili-Ywc-500584.jpg
4
352
88
Pamatujete na školní dějepis? Vždycky končil druhou světovou. Jenže právě to, co nás v dějáku nenaučili, ovlivnilo naše životy nejvíc. Jak se komunisté dostali k moci, že propaganda byla i v seriálech, že politika do sportu bohužel vždycky patřila nebo že lidé utíkali ze země v nafukovacím balonu. Nečekejte hromadu dat, ale skutečné příběhy i náladu tehdejší doby. Obojí je důležité znát, protože národ, který nezná svou historii, je odsouzen k tomu ji opakovat.... celý text
Přidat komentář
Docela mě zajímá, jak bude na tuto svou knihu autorka nahlížet, až vystuduje tu historii, na niž se nyní hlásí.
Autorka je velmi dobrá vypravěčka, takže píše odlehčeně, čtivě a vcelku záživně. Kniha je velmi dobře strukturovaná, některá témata jsou nedopovězená, ale nijak to neubírá významu knihy. Oceňuji, že v závěru jsou přidány rozhovory s pamětníky. Ale právě tady vidím problém. Tyto rozhovory mi přišly hodně odbyté, jedná se o lidi, kteří by mohli cílové skupině čtenářů mnohé životní postřehy. Škoda, ale existuje Paměť národa, takže nic není ztraceno. A největší připomínka na závěr: Kde se pořád bere premisa, že učitelé druhého stupně se vyhýbají moderním dějinám a končí dějinami 2. světové války? Je k tomu nějaký relevantní výzkum? Osobně si myslím, že tomu tak není a záleží pouze na osobě toho kterého vyučujícího. Ale tak je to snad u všech školních předmětů, no ne?
Ano, ideální pro zaplnění toho poloprázdného místa, které zůstalo po školním dějepise. A perfektní odraz pro zkoumání do hloubky toho, co zaujme více. Takže ano, je to stručnější, ale zase přístupnější i pro nehistoriky. Příjemné, střízlivé, čtivé, lehké, moderní a stravitelné - tak by mohl vypadat dějepis! Skvělý nápad, tleskám!
Knížka se pěkně čte a závěrečné rozhovory uzavírají kruh informací. Knížka mohla být v některých kapitolách podrobnější. Možná je to tím, že jsem částečný pamětník :o).
Myslím, že jsem byla přesně tím cílovým čtenářem, neboť mi kniha sedla - přesně takový rámec, který potřebuji, aby pro mě byla historie stravitelná, uchopitelná a zapamatovalená - žádné lpění na přesných datumech, ale spíše znát souvislosti, celkový rámec, a pak co se kdy proč stalo a vidět v tom ať už tu příčinnost nebo paradoxy :) Dokonce i já, zarytý nedějepisec, jsem si chvílema říkala, že přeci jen to mohlo být o kousek obsáhlejší...
Podcast autorky mě neoslovil, ale knižní zpracování, byť jistě ne pro každého, je fajn :)
"Nejsem historička ani pedagožka. Jsem vypravěčka a glosátorka. Snažím se o popularizaci těžké disciplíny, jakou dějiny bezpochyby jsou." - A přesně to se Markét skvěle podařilo! Kdo zná díky podcastu "Příběh, který se opravdu stal" (ze kterého kniha vychází) formu jejího mluveného projevu, nebude překvapen a skvěle mu to sedne. V různých částech dokonce vystopujete, z jakých epizod podcastu vycházela, což mi přišlo naprosto super. Ale samozřejmě knížka nabízí mnohem víc a trošku uhlazenější formou.
Jednotlivé kapitoly a témata v nich byly geniálně seskládané a celkově utvořily docela přesný obrázek o dané době. Autorka zabrousila do všech možných zákoutí života za socialismu a mně se to fakt moc líbilo.
Jediné, co bych tak možná vytkla je vazba, která mi přišla dost "těžkopádná" a knížku jsem raději otvírala maximálně pod úhlem 90 stupňů, ať se mi úplně nezničí, když už ji mám tak hezky podepsanou!
Dost lidí tady taky komentuje délku závěrečných rozhovorů. Osobně mi přišly naprosto přiměřeně dlouhé a pokud vás zajímají třeba delší a mnohem konkrétnější - rozhodně si jich můžete spoustu dohledat na internetu. Ale co je ještě lepší - ptejte se svého okolí! Skládejte si své vlastní příběhy, které se opravdu staly.
Tady jsem trošku měla problém s formou. Myslím, že obecně má tento koncept potenciál a může nachytřit i zaryté odpůrce dějepisu. Kdyby autorka dodržela, co v anotaci slíbila. Jednotlivé kapitoly i témata - super. Jen mám pocit, že se občas k tomu "prostému výčtu faktů" přece jen uchýlila. Některá slovní spojení avizovala, že se bude jednat o publikaci pro mladší čtenáře, u některých pasáží zase autorka skočila do knižních výrazů, které navazují na klasické naučné příručky. Za mě bych ocenila více osobních příběhů (rozhovory na konci knihy by si rozhodně zasloužily více prostoru, nebála bych se takto okořenit i jednotlivé kapitoly). Chyběl tomu ještě čas navíc. A možná, když už žijeme v tom obrázkovém světě, více dobových fotek :)
Pro studenty středních škol bych ji zvolila do povinné literatury. Za mě by autorka mohla vydat rozšířenou verzi, klidně kolem 500-600 stran, aby nemuseli být kapitoly, tak osekané. Skvělý a originální počin.
Nejsem posluchač podcastu, ale i díky IG jsem knihu zaregistrovala a slyšela samou chválu.
Je to taková jednohubka na 1 max 2 večery, psaná velmi poutavě a pokud vás trošku zajímá historie (a že by měla), nebudete zklamaní. Je tam spousta zajímavostí, která tu moderní českou historii vždycky trochu ozvláštní
Za mě 1 věc - název knihy. Vzhledem k tomu, že o podcastu nevím zhola nic, nevěděla jsem, do jakého období daleko Markéta Lukášková půjde, takže mě zprvu celkem překvapilo, že se jedná pouze o období komunismu. Název totiž evokuje trochu větší historické období.
Tento typ knih se asi nedá úplně hodnotit hvězdičkami, nicméně Co vás v dějáku nenaučili je pro mě jako pro fanynku podcastu must-have. A moc se mi líbila - přístupnou formou podané dějiny, u nás se končilo pomalu druhou světovou, takže jsem to fakt ocenila.
Tato kniha mě dlouhou dobu lákala a konečně jsem se do knihy začetl. Podobně koncipovanou knihu jsem ještě nečetl. Je pravda, že v hodinách dějepisu se probírá všelicos, ale novodobým československým dějinám po roce 1948 se věnuje málo prostoru, jen okrajově, povrchně a nezáživně, alespoň z mých školních vzpomínek.
Kniha je zpracovaná podle podcastu PŘÍBĚH, KTERÝ SE OPRAVDU STAL. Tento podcast neznám, neposlouchal jsem jej. Myslím si, že kniha osloví čtenáře, kteří se zajímají o toto období a také bude užitečnou pomůckou pro studenty základních a středních škol.
Kniha je rozdělena do těchto časových období: 1948–1959, 1960–1969, 1970–1979 a 1980–1989. V každém období se nachází tyto části: Duch doby, Sport, Jak se lidem žilo. Líbila se mi také poslední část – PŘÍBĚHY, KTERÉ SE OPRAVDU STALY.
Z knihy jsem se dozvěděl hodně zajímavých informací. Některé informace jsem věděl z minulosti, jiné informace byly pro mě nové. Kniha určitě není žádná nuda a po přečtení knihy získáme náhled na československé dějiny od nástupu KSČ v roce 1948 až po sametovou revoluci 1989.
Tato kniha určitě vybízí k diskusi. Narodil jsem se na počátku osmdesátých let, takže si vzpomínám na některé události, které jsem prožil v dětství. Vzpomínám si na pěkné chvíle, ale zároveň si připomínám chvíle, které nebyly nejšťastnější. Každé období – ať už komunismus nebo demokracie, má své klady a zápory, ale o tom by se dalo dlouho diskutovat. Čtenáři, kteří se narodili po roce 1989, si mohou udělat představu o životě v Československu v letech 1948–1989 a dozví se spoustu zajímavých informací. Přiznám se, že o některých událostech jsem slyšel úplně poprvé. Mladší čtenáři se mohou zeptat svých rodičů, jak se jim žilo v této době, nebo svých prarodičů. Samozřejmě jsem se také dotazoval rodičů a mého dědy, který prožil 2. světovou válku a většinu svého života prožil v období komunismu.
Kniha má pěknou obálku. Kniha je vytištěna na kvalitním křídovém papíru a celkově je graficky pěkně zpracovaná. Je sice vydaná v paperbacku, ale je kvalitní.
Nebylo by vůbec na škodu, pokud by autorka DŮLEŽITÉ POJMY a LETOPOČTY zvýraznila tučnou barvou a v závěru knihy tyto pojmy a důležité letopočty vypsala pro celkovou rychlejší orientaci. Zároveň bych uvítal, pokud by se v závěru vyskytoval výčet československých prezidentů po roce 1948 a jejich funkčních období včetně významných komunistických funkcionářů. Jen pro přehled. Bylo by fajn, pokud by se tyto informace v knize vyskytovaly, aby se mohl čtenář kdykoliv podívat a informace rychlostí blesku vyhledat. Máme sice internet, vše lze vyhledat, ale v knihách tohoto formátu by tyto informace mohly být uvedeny. Pokud bych byl studentem základní nebo střední školy, určitě bych to uvítal. Škoda, že autorka nevěnovala více prostoru československým zpěvákům a zpěvačkám popmusic nebo informacím o rozvoji informačních technologií v Československu.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ, ZDROJE, ze kterých autorka čerpala a REJSTŘÍK.
Celkově hodnotím knihu pozitivně. Je vidět, že autorka čerpala z nepřeberného množství různých zdrojů jak klasických papírových, tak také z internetu. Dotazovala se různých pamětníků, takže máme širší pohled na události, které se odehrály v minulých dobách. Autorka píše jednoduše, odlehčeně, ale dokáže zaujmout.
Patřím ke generaci, která se toto v dějepise ani učit nemohla. My to žily. A že občas bylo hodně krušno. Ale jak sama autorka píše, dokud je člověk mladý a zdravý, snadněji se s životem pere. Co se knihy týče, byl to takový přehled moderních dějin v Čechách.
Kniha podle mě přesně splňuje účel - pro ty, kteří se narodili po roce 1989 a neměli to štěstí na vyučujícího dějepisu, který by ve výkladu došel dál než ke druhé světové válce (a tento jev je velmi častý), bude sloužit jako čtivá, tak trochu jiná publikace k získání alespoň základního přehledu. Jako nejzajímavější hodnotím poslední část rozhovorů s pamětníky, škoda, že na ně nezbylo více prostoru. Také děkuji za zamyšlení na konci knihy, se kterým velmi souzním.
Tak tahle kniha by měla být povinnou literaturou pro všechny, co propluli dějákem a ani neví jak a taky pro ty, kteří chodili do školy tam, kde se poslední roky historie nestihly probrat. Přehledné členění a spousta informací podaných zajímavou formou už jsou jen třešnička na dortu. Markéta Lukášková do toho skvěle šlápla a mně by se moc líbilo, kdyby dostala větší prostor a psala tento styl knih i dál.
Pořádně nevím, jaký si na knihu mám utvořit názor. Takhle - rozhodně jsem ráda, že kniha vznikla, protože jako devadesátkové dítě jsem o téhle době nic moc nevěděla a čtení mi dalo milion otázek k rozhovorům s rodiči. Co mi však přijde jako škoda, a za co jsem ty hvězdy ubrat musela, je povrchnost témat a především hodně faktických nesrovnalostí, když si člověk ta témata začne samostatně vyhledávat. To, že je tam použit hovorový jazyk, budiž, aspoň se to dobře čte. Ale některými svými osobními názory mě autorka vytáčela. Konkrétně třeba u kapitoly o kutilství, kde si neodpustila poznámku, že by měl někdo majitelům některých dvorků říct, že je jednadvacáté století. Ano je. Přesně to století, kdy si začínáme hrát na udržitelnost a recyklaci a zjišťujeme, že bezhlavé vyhazování věcí není cesta. Taky mi vadilo, že všechno bylo psané pouze o Čechách a chyběly zmínky o Moravě a Slezsku.
Celkově na mě kniha působila, jako by byla šitá horkou jehlou. Škoda. Dalo se z toho určitě vytěžit daleko víc.
Tahle kniha je skvělá!
Dějepis mě ve škole bohužel vůbec nebavil. A už dlouhá léta, nejen díky tomu, pociťuju mezeru ve svém vzdělání. Protože mě dějiny nebavily, tak jsem znala jen základní fakta, ale o víc jsem se ani nesnažila zajímat.
Díky Markétě Lukáškové jsem si zopákla základní informace, které tedy nemám ze školy, ale spíš jsem je tak nějak pochytila v průběhu života od svého okolí a rodiny, a dozvěděla jsem se i mnoho dalšího.
Musím vypíchnout skvělý vypravečský styl autorky a události, které sice přímo s tehdejším děním souvisely, ale nejsou tak známé a obohatily mé vnímání tehdejší doby.
Rozhovory s pamětníky - příběhy, které se opravdu staly - jsou jen třešničkou na dortu.
Za mě je tahle kniha musthave a měla by se zařadit do doporučené literatury na střední! :)
Autorka vše podává velice nenásilnou formou a když o jednotlivých etapách čtete, tak máte pocit, jako když si povídáte s kamarádem. Jsem si jistá, že to někomu může vadit, já jsem tento styl projevu ale opravdu uvítala, protože díky tomu jsem veškeré informace lépe vstřebávala a čela mě i více bavila.
Každý časový úsek je rozdělen do několika kapitol, kde se dozvíte samozřejmě o politické situaci, ale i o tom, jak se lidem v dané době u nás žilo a nejsou opomenuty ani různé fenomény dané doby. Dalším zajímavým prvkem je i poslední část knihy, která je věnována rozhovorům s pamětníky, což bylo ovšem něco, co pro mě až tak atraktivní a unikátní nebylo, protože tohle mám hodně zprostředkované třeba od svých prarodičů, kteří mi často vyprávěli o tom, jak se jim dříve žilo.
Celkově tohle dílo hodnotím jako přínosné, zajímavé a čtivé, což je podle mě ideální kombinace. Pokud tedy patříte mezi fanoušky dějepisu, ale štve vás, že se ve škole nikdy pořádně neprobíralo období po druhé světové, tak je tahle kniha něčím, co by vám mohlo udělat radost.
Autorka patří mezi moje oblíbence. Mám od ní všechny knihy, proto jsem se těšila i na tuto. Na jednu stranu se mi líbí, jak to celé pojala. Kniha si rozhodně najde své čtenáře, a to především u mladých generací, které potřebují získat nějaký historický přehled z nedávné historie. I já jsem se dozvěděla pro mě spoustu nových faktů.
Na druhou stranu mě zklamalo, že většina témat byla popsaná dost povrchově. Ráda bych si o každé dekádě početla víc do hloubky. Na autorčin hovorový styl vyprávění jsem, hlavně u podcastu, celkem zvyklá. Tady mi to ale nějak nesedlo a nehodilo se to sem. Také mě, jako korektorku, sem tam zarážely nějaké chyby a překlepy v textu. Škoda. Myslím, že kniha má dobrý potenciál, ale mohlo to být ještě o fous lépe zpracováno. Palec nahoru ale za závěrečné rozhovory s pamětníky. Jen nemusely být tak osekané. Ráda bych se toho dozvěděla víc.
Štítky knihy
komunismus dějepis rok 1968-1989
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Mela jsem ji pujcenou z knihovny a rozhodne ji musim koupit i do sve domaci knihovny. Boží čtení.