Tohle město, tahle řeka

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Jeden čas, jeden dům, mnoho osudů Každý dům má svůj příběh, některý skrývá tajemství a jiný má vlastní osud. Tak jako žlutý činžák v nenápadné ulici Města poblíž Řeky. Jak moc jej určí obyvatelé — fotografka a ornitoložka Róza, spisovatel Hilský, podnikatel Majer, agorafobička Klára nebo paní Cartierová a… kam se vlastně ztratil domovník Vrána? Zatímco obyvatelé domu žijí zdánlivě nezávislé životy, silné vyprávění graduje k nečekanému konci. Nikdo z nich v té chvíli netuší, jak moc svým každodenním rozhodováním nejen spolehlivě zaceluje vlastní osud, ale také spřádá úděl letitého činžáku. Podobně jako nedaleká Řeka, i životy sousedů podléhají pod iluzí stálosti nenápadným, avšak o to ve svých důsledcích dramatičtějším proměnám. A zůstává jen otázka, nakolik mohou cizí příběhy, ve kterých se člověk ocitá, změnit celý jeho život…...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463540/big_tohle-mesto-tahle-reka-8LT-463540.jpg 498
Nahrávám...

Komentáře (28)

Kniha Tohle město, tahle řeka

Kniznicerv
19. ledna

O autorce jsem dříve neslyšela a jsem rozhodně ráda, že jsem na ni narazila, budu vyhlížet další knihy.
Není to ovšem čtení pro každého. Věřím, že mnohým bude knížka připadat příliš pomalá, málo dramatická, postavy “obyčejné”, jako my,
právě proto Si mě osobně ale získala. Svou uvěřitelností, hloubkou, podívat se do nitra obyvatel jednoho žlutého činžáku. Zamilujeme se do spisovatele Hilského a chceme si “ochočit jeho samotu”, ač to s těmito bohémy nebývá v životě jednoduché, z Majera se nám ježí chlupy odporem na rukou, protože s těmito slizáky už jsme se setkaly několikrát, Rózu naprosto chápeme, když už si řekne “a dost!” a nad poťouchlostí babky Cartierové nám usměvně cukají koutky.
Leirová si mě také získala krásným stylem psaní, jazykem a myšlenkami
Ač nevyhledávám v příbězích nutně drama, přesto jsem čekala, že záhada domovníka, kterou se kniha otevírá, a tragédie, ke které směřuje a na niž v průběhu upozorňuje, bude mít trochu větší vyvrcholení
Rozhodně ale skvělý čtenářský zážitek a radost z objevení nové české kvalitní autorky

bosorka78
12. ledna

Tak takhle blaze jsem se dlouho u knihy necítila. Za mě nádhera. Popisy postav a jejich osudů mě v táhly do příběhu a já nemohla přestat číst a zároveň jsem nechtěla aby kniha kdy skončila. Příběh Rózy a její přirovnání lidí k ptactvu to bylo asi na celé knize nejhezčí část. Ta neuvěřitelná představivost paní spisovatelky...... prostě krásné!!!


liberecanda
08. ledna

Styl psaní, který nesedne všem. Pro mě málo doceněná kniha zasloužící si vyšší hodnocení. Nelehké příběhy, přesto byly momenty, které mě pobavily.

JaLenka
06.12.2021

V knize jsou zajímavé myšlenky i krásný jazyk, nezajímavý není ani příběh samotný, jako celek to ale stoprocentně nefunguje… a nepodařilo se mi zjistit proč…
“Za mým ne-pláčem hledají něco svého, dokážou si tam dosadit jen něco ze zásobníku vlastních provinění.
Já se tu nebudu hroutit jen proto, abych dokázala, že jsem svoji mámu milovala jako nikdo jiný. Pohřební dramata jdou nejlíp lidem znecitlivělým, smutečním hereckým profíkům. My neherci jsme ubožáci, co mají problémy pohřby ustát. Mami, můj život se tvojí smrti úplně vylidnil.”
“Je nutné přeměnit energii, která vzniká z trápení, v něco zajímavějšího. V tvůrčí, nikoli destruktivní sílu.”
“Je lepší spojovat nemožné s pravděpodobným než možné s nepřesvědčivým, řekl Kláře Šimon o psaní básní.”
“Málem do mě vrazí kluk, který hypnotizuje mobil v ruce. Určitě pozná druh telefonu z dálky, žádného ptáka ale nevidí, ani kdyby se vedle něj koupal v listí, nemá na to čas, člen generace sklánějících se hlav, osvícenců tajemným modrobílým světlem, ze kterého zkouší vyčíst, co se děje metr od něj.”

Bustedka
25.11.2021

Velké překvapení. Jeden činžák, pár bytů, spousta příběhů. Styl autorky je zvláštní. Musíte dávat pozor, kdy končí přímá řeč a začíná myšlenka, nebo kdo zrovna vypráví svůj postřeh. Spousta metafor i klišé. Ale pěkné!

Vlcijama
13.09.2021

Vyjímečná kniha. Netuším, zda autorka píše lehkou rukou nebo ne, ale ve výsledku má její psaní lehkost, se kterou dokáže do hloubky analyzovat postavy i jejich pocity. Někdy člověk nemá očekávání a najde knihu, která ho strhne, což byl pro mne tenhle případ. Nešlo se odtrhnout.

los
10.09.2021

zase takové ženské psaní, ve kterém si autorka sublimuje osobní bolístky (tentokrát zastoupené fenoménem znásilnění) a v němž si to se špatnými a zlými muži náležitě vypořádává; ale nesmí samozřejmě chybět ani další témata, která dnes prodávají, jako LGBT komunita nebo příběh z předlistopadové doby atd.;
postavy jsou ploché a bez vývoje, detailněji jsou vykresleny jen hlavní hrdinky, resp. způsob jejich vítězství nad osudem, fóbií atd.;
topoi domu - města - řeky jsou sice prezentovány jako konstitutivní a symbolické, ale ve skutečnosti se jedná o naprosto prázdné a nevyužité symboly, které mají slepit dohromady příběhy různých lidí (Hodrovou na vás!);
kompozičně to působí, jako by autorka napsala novelu, a protože "to je na knižní vydání málo", použila ji jako zde druhou kapitolu (zabírá skoro polovinu knihy), pak našla v šuplíku další tři starší povídky, které pomocí rámcové kompozice podsunula jako umělecké/žurnalistické texty napsané jednou z postav, a vše propojila pomocí krátkých oslích můstků - a hle, hned je tu román ... ne, není

Knihomolka544
09.09.2021

Tohle nebyl muj salek kavy. Na knizku jsem se tesila, mam rada splet ruznych osudu, ale moje ocekavani se bohuzel nenaplnilo.
Dej mi prisel takovy nijaky a lyrika a ruzne metafory, kterymi je kniha prospikovana na me pusobily strasne umele, navic na ukor plynulosti deje. Skoda.

1