Hotel Atlantic

Kniha, která vykresluje další z osudů Židů za 2. světové války. Popravdě jsem o této události vůbec nevěděla, dokud jsem si knihu nepřečetla. Za mě silné čtení, kdy sledujeme jak se parta mladých lidí i s jejich nejbližšími mění. Oceňuji, že jsme se v knize dozvěděli i o osudu nejbližších lidech hlavních hrdinů.

Čtivá kniha, která mi ukázala další osudy židů za 2. Světové války, jejich cestu po Dunaji, do Černého moře, do Izraele a dál....

Mívám často pocit, že k tématu 2.světové války bylo za těch osmdesát let od jejího konce řečeno mnohé, že o Holokaustu toho bylo mnoho napsáno, ale i po tak dlouhé době se dostávají na světlo příběhy, o nichž dosud věděla jen hrstka lidí, z velké části přímých aktérů či jejich blízkého okolí.
Jedním z takovýchto případů je i potopení lodi Patria v haifském přístavu koncem listopadu 1940, kde bychom mezi přeživšími i zahynuvšími našli nemálo českých i slovenských Židů, kteří v té době strávili cestou z protektorátu téměř celý rok a tím jejich strastiplná odysea rozhodně neskončila.
Tuto skutečnou historickou událost se snaží ve svém vyfabulovaném příběhu vyprávět spisovatelka, novinářka a editorka Barbora Šťastná. Ve svém románu Hotel Atlantic s bravurou popisuje spleť životních osudů mladých židovských přátel, kteří se snažili před válkou ukrýt a najít nové místo k životu v Palestině. Její hrdinové tak chtějí uniknout světu, který jim dosud ležel u nohou a nyní se otřásá v základech. Tento svět zůstává v troskách i pro ty, kterým se podaří válku přežít, protože při návratu domů zjišťují, že v poválečném komunistickém Česko-slovensku pro ně opět není místo- v jejich bytech bydlí cizí lidé, jejich movitý majetek si přivlastnili sousedé a oni sami vlastně představují v očích mnoha spoluobčanů buď pichlavou výčitku svědomí, nebo šťastlivce, kteří se hrůzám války vyhnuli. Barbora Šťastná nepatří k těm autorkám, jejichž texty jsou stylisticky vycizelovány, zato vyniká v psaní silných lidských příběhů vycházejících z opravdových životních osudů a historických událostí. Možná, že je to díky své dlouholeté práci pro Paměť národa a Post Bellum, že její knihy nešustí papírem, ale tnou čtenáře do živého, dotknou se jeho srdce. Po autorčiných srdcebolných Samotářkách, které jsem četla už před léty, jsem nyní sáhla po jejím Hotelu Atlantic a přelouskala ho za víkend. Doteď ve mně rezonuje.

Kniha se mi moc líbila, přiblížila odchod Židů do Palestiny, o tom se moc nepíše. Doporučuji.

Autorka vytvořila příběh, který má základ ve skutečných událostech válečné doby. Parta mladých židovských přátel odchází z válečného nebezpečí v Československu do Palestiny, ale na cestě se musí potýkat se spoustou problémů a přátelé se musí rozdělit. Konec války je tragický, ale život jde dál. Čtení mě bavilo a je to zase jiný pohled na válečné období.
(Hodnocení 238 / 87%)

Smutné, velmi smutné, a naděje na konci.

Velmi zajímavý příběh, který mě chytil za srdce. Sáhla jsem po něm po doporučení na Databázi knih a byla to dobrá volba.
Další z řady kníh, které pojednávají o 2. světové válce z pohledu "konečného řešení židovské otázky". Tentokrát však úplně jinak. Zmínka o hrůzných podmínkách v koncentračních táborech a v Terezíně se v knize také objevuje, hlavním tématem je však cesta skupiny mladých lidí parníkem do země zaslíběné - tedy do Izraele. Kdysi dávno jsem četla knihu Exodus, ve které je také zmíněna situace, kdy židovští uprchlíci uvízli na lodi na moři, nemohli vstoupit ani na Izrealské území, ani se vrátit zpátky. Nakonec byli deportováni jako váleční zajatci na ostrov Mauricius. A to jsem vůbec netušila, jaká úskalí provázela tyto uprchlíky při samotné cestě do Izraele.
Příběh je proložen krátkými kapitolami z doby poválečné, což dává větší možnosti nahlédnutí do osudů hlavních hrdinů i po válce. Pro mě osobně bývá toto vždy nejsilnějším momentem při četbě knih z válečného období. Prožívám velký smutek za lidi, kteří se dokázali vyrovnat s hrůznými zážitky, aby po válce čelili ještě většímu ponižování a potlačení jejich osobní svobody. Celé období 50. let a posléze i normalizace let 70. je neodpustitelný hřích v historii našeho národa.
A poslední drobný postřeh, dojem... část knihy se odehrává v prostředí Karlových Varů, v hotelu Atlantic, podle kterého se celá kniha jmenuje. Shodou okolností jsem v době četby knihy navšítvila na 2 dny Karlovy Vary, hotel Atlantic jsem objevila a byla jsem unešena tím, že jsem součástí "příběhu". Samozřejmostí byla i návštěva místní kavárny plné makronek a artefaktů spojených s Paříží, kam se Charlota a Willy tolik toužili dostat!

Hotel Atlantic je další z knih, které pojednávají o hrůzné době 2.světové války zase úplně jinak. Naposledy mě takto zasáhla kniha Eliho Beneše, a síla téhle je zcela jistě srovnatelná. Příběhy několika židovských rodin, které prožily a aspoň někteří jejich členové přežili válečné běsnění, je doslova dechberoucí.
Ferda a její skvělé rodinné zázemí: maminka Vilma, sebestředná babička Augusta a neustále rebelující teta Helena. Charlotte, dcera komunistky a majitele karlovarského hotelu, osobnost, v níž se zřejmě celý život sváří právě tyto odlišné naturely obou rodičů. Tomáš a Daniel, dvě (ne)výrazné mužské postavy, a proti nim Herbie. Irena a Blanka, Štěpánka a Kurt, zkrátka kniha plná zajímavých postav, z nichž každá prožívá svoje neuvěřitelné osudy.
Já jsem měla autorku zafixovanou jako pisatelku nenáročných ženských románků, ale tohle je úplně jiná káva, a já smekám. A samozřejmě doporučuju.

„Pak ji napadlo, že možná zemřela a ocitla se v ráji. Třeba jsou v posmrtném životě všichni nazí. Nechutné, konstatovala v duchu. Na věčnosti to nejspíš vypadá jako ve sprchách v plaveckém bazénu. Samé nevyžádané výhledy na břicha, prsa a dolíčkovaté zadky. Bůh by měl mít trochu slušnosti a distribuovat lidem v ráji nějaké řízy nebo roucha.“

Zase trochu jiný pohled na odsun Židů do Palestiny v době druhé světové války. Jak to muselo být těžké pro rodiče,své děti poslat pryč za cenu toho, že věřili,že jejich děti se o sebe postarají a mají větší šanci žít beze strachu.jen kdyby věděli, co na ně v Palestině čekalo.Nikdy jsem si k tomuto tématu nic nehledala a myslela jsem si, že ti co odešli, vlastně udělali dobře, a v Palestině na ně čekala jejich země zaslíbená a nakonec tady čtu,že oni tam vůbec nebyli chtění a to, že odešli, byl vlastně jenom začátek další strastiplné cesty. Určitě doporučuji.

Vynikající kniha napsaná lehkým perem, i když je o hodně těžkém tématu. Dávala jsem jí veškerý volný čas, abych se dozvěděla, jak to s partou mladých lidí, kteří se na začátku války vypravili do Palestiny, dopadne.
Smyšlený příběh na základě reálné události o které jsem neměla žádné tušen, v průběhu příběhu jsem si informace dohledávala. Úvod knihy se odehrává z větší části v Praze, kde často chodívám, tak jsem si v duchu při čtení ty místa také procházela.

Ach! Tohle byla krásná kniha na úvod roku. Téma druhé světové války se v naší literatuře často opakuje, ale Barbora Šťastná ho uchopila zase z jiného pohledu, který mně nebyl známý a to vystěhování Židů vodní cestou do Palestiny. Šťasná používá prolínání časových rovin, což nutí k pozornosti a jednotlivé dílky skládačky postupně doplňují příběh. Hlavní hrdinka Ferda je obyčejné děvče s obyčejnými starostmi gymnazistky a než otázku židovství řeší první lásky a otázku budoucího povolání, leč historické události leccos změní. Na příběhu Ferdinandy a jejích přátel nám Šťastná nevtíravým způsobem ukazuje jinou stránku války, vyhnanství, tábory pro uprchlíky, tyfové epidemie, ukazuje nejrůznější charaktery lidí, které se vyskytují zřejmě všude a za každé doby. Šťastná dobře ovládá své řemeslo a já se velmi jednoduše přenesla kamkoliv mě autorka zrovna chtěla dostat. Dílo je drobnější avšak hutné, ne nezbytně srdcervoucí. Chytrá kniha na podkladě světových událostí řekla bych mezinárodní úrovně. Moc děkuji autorce a ve svém osobním žebříčku ji řadím na nejvyšší místa českých současných spisovatelů. Děkuji!

Konečně, KONEČNĚ jsem prolomila svou čtenářskou znuděnost a naopak jsem si musela Hotel Atlantic dávkovat, aby mi vydržel. A při čtení jsem googlovala a četla a vzdělávala se, pak si o tom povídala a zase dělala chytrou a posílala moudra dál, tohle prostě miluju.

Při čtení takovéhle knihy se člověk neubrání otázce, jak by se asi odvíjely osudy hrdinů, kdyby... nepřišel Hitler... nemuseli emigrovat... neztroskotala Patria atd. atd. I když postavy byly smyšlené, děj vychází ze skutečných událostí. Je těžké smířit se s tím, co se mohlo kdysi dít – a děje se v různých obměnách dosud. Jak muselo být pro rodiče chlapců a dívek těžké poslat svoje děti do neznáma, v naději, že válku přežijí v bezpečí, i když nikdo nevěděl, zda se rodiny po válce ještě shledají. Jak muselo být děsivé pro mladé uprchlíky, když se dozvěděli, kolik lidí z jejich rodin nepřežilo... z některých nepřežil již nikdo další.

Jsou události, které zasáhnou do života člověka nebo celé rodiny do té míry, že pak už nikdy nic není jako dřív. Těžký úraz, živelná pohroma, nemoc... Válka však poznamená mnoho lidí a mnoho rodin na celé generace. Všechny jistoty se zhroutí jako domeček z karet a základní práva – především právo na život – přestanou platit. Nechtějme to zažít!

Kniha vypráví o putování židovských dívek a chlapců za druhé světové války do Palestiny. Jsem ráda, že jsem se o této události dozvěděla. Na čtení jsem se musela hodně soustředit.

O této události naší historie jsem nevěděla. Díky knize jsem tak nahlédla do dalších osudů našich předků.

Moc hezky napsaný příběh. Navíc oceňuji i to, že jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací. Autorku si dávám do oblíbených a poohlédnu se i po její další knize.

Další kniha, která mi rozšířila obzory ohledně událostí, které se staly. Čtivě napsané příběhy osudů několika lidí, kterým válka změnila život.

Krásná knížka o nelehkých časech.. téma ATS a deportace židů na Mauricius uz jsem četla v knihách Nultá hodina a Poslední bratr. A bylo to opět zajímavé, doporučuji

Ferda a Charlotta, voda a oheň, kamarádky i sokyně..... se spolu s dalšími mladými lidmi vydávají na některými vysněnou, pro jiné racionální cestu do Palestiny.... Není to žádný výlet, neboť se píše rok 1940 a Ti, kdo cestu přežili a ještě chtěli, se do Palestiny dostali až po válce.... Osudy hrdinů knihy rozvinula autorka do reálné události, kterou zažili skuteční uprchlíci do Palestiny. Vycházela z vyprávění pamětníků zachyceného v rámci projektu paměti národa. Zajímavé a poučné bylo i nastínění mocenské politické šachové hry s osudy těchto lidí. Autorku určitě nespustím ze svého hledáčku...