Hotel Atlantic
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519629/bmid_hotel-atlantic-n7R-519629.jpg
4
139
45
Když ti život roztrhá válka, trefíš ještě domů? Na konci listopadu 1940 se v přístavu v palestinské Haifě potopil zaoceánský parník Patria, na jehož palubě byly skoro dva tisíce židovských uprchlíků. Mezi nimi i velká skupina Čechoslováků. Tajemná katastrofa lodi rozdělí i osudy čtyř dospívajících přátel a důkladně zamíchá jejich vztahy. Dvě dívky a dva chlapci na útěku z Čech do Palestiny za sebou nechávají nebezpečí válečné Evropy, ale netuší, že jim osud připravuje řadu nových těžkých zkoušek. Dočkají se všichni konce války a najdou ztracený domov?... celý text
Přidat komentář
Vcelku zajímavý pohled na vystěhování Židů z ČR před a v průběhu 2. světové války. Sledujeme hlavně osudy dvou hlavních ženských postav, ale postav je zde povícero. Snad o trochu více než může průměrný čtenář, jako já, pobrat. Kniha sice nepřináší nic moc objevného, ale pro připomenutí některých momentů našich a židovských dějin je určitě více než vhodná.
Jednoduchý styl, hutný obsah. Osudy čechů s židovskou národností v období kolem druhé světové války. Stěhování z pohraničí do Prahy, útěky z Rakouska sem a odtud na západ. Mladí podniknou cestu lodí z Bratislavy do Palestiny. Lodě jsou vraky, posádka pochybná, kapacita lodě mnohonásobně převýšená a zásoby dochází. Němci nalézají lepší odpověď na židovskou otázku a Britové nechtějí do Palestiny pouštět další uprchlíky, zejména německy mluvící... Propracovaná kniha, napsaná pro současného čtenáře, tedy nenáročně. Našinec ocení reálie Prahy a Karlových Varů té doby. Nepředstavitelné osudy lidí, ale nesvádějme nic na osud...
Obdivuju knihy, při jejichž psaní si autoři musí ověřovat spoustu historických faktů. Kniha se četla dobře. Ale do 5 hvězdiček mi něco chybělo.
Kniha se navzdory tématu četla velice dobře. Nejprve jsem se nemohla začíst ale později kniha ubíhala sama. Spoustu věcí jsem netušila, například o lodích s židy směřující do Palestiny. Kniha pro mě tedy měla přidanou hodnotu. Jako každá taková kniha o židech nebo celkově o válce byla kniha smutná a člověk cítil až bolest. Myslím ale, že je důležité tyhle knihy číst. Nesmíme zapomenout na lidi, kteří umřeli úplně zbytečně a stejně tak nesmíme zapomenout na lidi, kteří přežili a statečně vyprávěli své příběhy. Děkuji za další takovou knihu.
Tento příběh nás zavede do roku 1940 do Palestiny. Hlavní téma knihy je holocaust, o kterém sice píše už doslova ,,kdekdo", ale autorka nám přinesla nepříliš známé informace a navíc poutavým způsobem. Málokterá kniha mě dokázala takhle dojmout. Jedná se o příběh, který se sice pouze opírá o skutečná fakta, ale je napsán velice věrohodně, hlavně proto, že jsou do něj zakomponovány skutečné postavy. Tohle mě hodně bavilo a ráda si od autorky přečtu něco dalšího.
Skvěle napsáno. Opět další pohled na téma holocaustu. Opět další dílek, který pro mě byl zcela neznámý. O to víc mě překvapil a kniha, dá-li se to tak říct, potěšila. 5* a díky! Doporučuji.
Tak toto ANO!
To byla jízda. Za mě kniha roku!
Naprosto famózně napsaná, skvělý dej, krásné se to četlo, ani chvilka nuda. Nechtěl jsem knihu vůbec odkládat. Pro mě úplně nové téma, velký, ale vážně velký dík autorce za popsání těchto osudu a kdo ještě váha, tak ať si knihu určitě přečte. Je fantastická. Díky, díky, díky.
Jestli tento komentář čte autorka, tak děkuji. Děkuji. DĚKUJI.
Za tak krásnou knihu a tak poutavé vyprávění u kterého opravdu tekly slzy. Knížek o válce a o osudu Židů v Evropě je spousta, ale takovýto pohled na hromadné útěky před Hitlerem jsem četla poprvé. Vůbec jsem o této události neměla tušení a proto hned po přečtení knihy jsem se vydala, jak nějaký historický badatel, po těchto stopách a výpovědích pamětníků, např. na ivysílání, jak je uvedeno v závěru knížky.
A protože Karlovy Vary znám a pravidelně se tam vracím, už se moc těším, jak si na terase hotelu znovu budu vychutnávat kávičku s makronkou.
Paní Šťastná tedy doopravdy psát umí, je to přesně můj šálek kávy. Zatím jsem od ní četla úplně všechno, co vydala a jednoznačně je pro mě tato kniha ta nejlepší.
Měla jsem ji dlouho před vydáním zamluvenou a zaplacenou v mém oblíbeném internetovém knihkupectví a datum vydání červeně označené v kalendáři.
Moc jsem se těšila a taky bylo na co.
Dávám nejvyšší hodnocení a knížku doporučuji všem.
A pokud toto čte autorka, tak Báro, jen tak dál. Budu se těšit....
Začala jsem číst dopoledne, pak se mi odložila práce a tak jsem četla a četla a teď jsem ji dočetla a jsem naprosto nadšená. Z příběhu i způsobu vyprávění. Není to vůbec špatná kniha, autorka by měla psát knihy z této doby dál.
Nejvíc oceňuju, že přinesla nové informace. Nikdy jsem o této lodi neslyšela. Ano, je to má nedovzdělanost, ale je super, že mě má současná beletrie možnost překvapit i dovzdělat.
Kniha vypráví o dvou kamarádkách Ferdě a Charllotě, které vypráví svůj příběh, seznámení, cestu za války do Palestiny, protože byly židovky a byly tam pak i rok po válce, rok 1968 a rok 1990 epilog.
Občas mě rušilo přeskakování v čase válka a rok 1946, nevím proč, v jiných knihách to mám ráda, ale je to asi nějak jinak zakomponované. Navíc jsem si nějak nedokázala ani k jedné postavě najít cestu a mít ji ráda.
Přišlo mi jakoby tam něco chybělo, hloubka postav? Jinak popis cesty a některé informace o válce, co se dělo konkrétně těmto židům, kteří na začátku války, vesměs mladí lidé cestovali do Palestiny, aby nešli do transportu do koncentračních táborů jsem ani nevěděla.
Největší problém, že jsem ubrala hvězdu v hodnocení je, že jsem necítila velké emoce, což u tohoto příběhu, ač byl o válce úplně nenastalo.
Četlo se to dobře, ale nebyla jsem tolik vcítěná do postav. Celá kniha po mě tak nějak stekla. Přitom minulá kniha od autorky se mi moc líbila. Ale i tak se mi příběh zamlouval.
Některé historické události jsou samy o sobě natolik silné, že by se neměly stávat kulisou. Hotel Atlantic sice vychází ze skutečné události, ale nabalil na ni tolik vaty, že samotné putování a ztroskotání Patrie se v příběhu tak nějak "utopilo". Nikdy předtím jsem od Barbory Šťastné nic nečetla a Hotel Atlantic mě v tom utvrdil, že to bylo dobře. Styl jejího psaní mi nesedí.
Příběhy, které se opírají o skutečné události mají tu výhodu, že se nemusejí potýkat s věrohodností. Život sám je často mnohem dramatičtější než ta nejbujnější fantazie. Dalším plus tohoto příběhu je fakt, že se jedná o události, jejichž podrobnosti nejsou až tak detailně známé. Můžete si tak vychutnat krásný, dramatický a dojemný příběh jednoho přátelství, zkoušeného ranami osudu a zasazeného do (v nejlepším slova smyslu) atraktivních historických kulis.
Snad jen místy lehce odtažitý styl vyprávění a zbytečně ubrané napětí mi brání dát v hodnocení plný počet hvězdiček.
Historii bychom si měli neustále připomínat a poučit se z ní. A proto jsem ráda sáhla po knize Hotel Atlantic od Barbory Šťastné, která vypráví o dlouhé cestě Židů do Palestiny za druhé světové války. Poznáváme několik lidí, kteří tuto strastiplnou cestu podstupují. Muselo být hrozné zanechat zde vše co vlastnili a zamířit daleko do neznámé země. Rodiny byly rozdělovány a válečné roky způsobily, že se některé již nikdy nesetkaly ...
Autorka zakomponovala do smyšleného příběhu skutečnou postavu a to Bertholda Storfera. Člověka, který byl národními socialisty považován za Žida. Zorganizoval lodní transporty do Palestiny. Všechny lodě byly ale ve špatném stavu. Zásoby vody a uhlí nedostatečné a navíc se objevil i tyfus, protože lodě byly nepřipravené na velké množství lidí. Berthold zachránil na 9 tisíc lidí. Jeho život byl ukončen v roce 1944 v Osvětimi.
Každá z postav byla něčím výjimečná a odvážná. Lidé šli do neznáma, ale přesto bojovali jako lvi, aby přežili. A i v této strašlivé době plné nebezpečí se snažili vzájemně si pomáhat. Největší prostor dostaly dvě ženy, zpočátku dívky, Ferda a Charlotta. Každá měla své sny, které si chěly po válce splnit. Nejdřív ale musely překonat válečné roky, kdy ztatily úplně všechno. Všechno, kromě naděje.
Je znát, že si autorka dala velikou práci s dohledáváním informací, aby byl příběh co nejvíce reálný. Přesto jsem měla problémy se místy začíst. Napínavé scény byly střídané méně čtivými. Navíc kapitoly byly hodně dlouhé a jak se skákalo v ději, letech, tak jsem se někdy dost ztrácela. Nedokázala jsem si k žádné postavě vytvořit vztah. S Ferdou a Charlottou prožijeme několik let, a v závěru se dostaneme až do roku 1990, kdy dojde ke shrnutí životů všech postav, které v knize vystupují.
Je to naprosto jiný pohled na druhou světovou válku a dozvídáme se historická fakta, která jsem dosud neznala, ale bohužel si mě příběh nedokázal získat.
Kniha vypráví hlavně o čtyřech lidech z Československa,. Kteří jsou na lodi, která je veze z Československa do Palestiny, jenomže katastrofa lodi rozdělí osudy těchhle 4 přátel a důkladně zamíchá jejich životy, dvě dívky a dva chlapci za sebou nechávají nebezpečí válečné Evropy, ale netuší že jejich osud ani zde nebude bezpečný.
Největším mínusem téhle knihy jsou strašně dlouhé kapitoly, které podle mě nemá snad nikdo rád. Ale až na ty kapitoly je tahle knížka psaná krásně a já ji můžu doporučit snad všem milovníkům historických románů.
Na knize Hotel Atlantic mě nejvíce zaujalo nevšední téma. O putování Židů z Československa do Palestiny za druhé světové války jsem totiž nikdy neslyšela, ale byl to pro mě hlavní důvod, proč si knihu přečíst.
Za začátek musím přiznat, že preferuji kratší kapitoly a těch v knize opravdu moc nenajdete. Je to však něco individuálního a tyto na můj vkus až moc dlouhé kapitoly pravděpodobně jiný čtenář ani nezaznamená. Příběh měl navíc různorodé tempo. Chvíli byl napínavý, poté se část cesty vyloženě vlekla. Ale zase mi to dodávalo na opravdovosti, protože z toho čišely emoce a zoufalství postav. Přestože kniha popisuje osudy smyšlených postav, díky inspiraci ve skutečných příbězích působí velmi autenticky. A to i díky přítomnosti historické postavy Bertholda Stofera. Na příběhu je opravdu vidět, že autorka strávila spoustu času zjišťováním informací a vytvořila tak smyšlený příběh, který působí až neskutečně reálně.
Nejvíc se mi však na knize líbilo, jak Barbora Šťastná zachytila změnu, kterou v životech postav způsobila válka.
Doporučuji všem, kteří se o této části historie chtějí dozvědět něco víc.
No myslím, že je zbytečné tu o knize cokoliv více psát.
Četlo se to krásně a bylo to napínavé.
Doporučuji :).
(SPOILER)
Číst tuto knihu v dnešních dnech, v okamžicích, kdy je Izrael ve válce s teroristy z Hamásu je opravdu hodně zvláštní. Člověk si uvědomuje velký přesah a bolestivost židovských dějin. Dějin lidí pronásledovaných po staletí na různých místech světa, nechtěných, statečných a nikdy se nevzdávajících
Kniha vypráví osudy židovských dívek Ferdy a Charlotty, jejich přátel, lásek a rodin od roku 1938 do roku 1946 (a pak krátce v epilogu do roku 1990). Jejich putování- alija- vede z Prahy do Bratislavy, kde čekají dlouhou dobu na nalodění. Dále pak přes Budapešť, Bělehrad, Istanbul a Heraklion až do Haify. Ale zde není cesta u konce. Cesta plná útrap, čekání, hladu („rodinný šperk měl cenu hrsti oliv nebo kila brambor“), nedostatku soukromí a hygieny, nemocí a bolesti a obav z budoucnosti. Část poutníků ukončila svůj život na potopené lodi Patria. Ti, kteří se zachránili, směli zůstat v Palestině. Ti, kteří v době neštěstí nebyli na Patrii, ale na lodi Atlantic, museli pokračovat dálaž na daleký ostrov Mauricius, kde je ovšem čekal opět sběrný tábor. A tak se i cesty kamarádek Ferdy a Charlotty na dlouhých 5 let rozdělily
V knize jsou popisovány osudy smyšlených postav, pro něž byly předobrazem skuteční pamětníci, jejichž příběh byly zaznamenány v archivech Paměti národa. A také skutečné historické osoby, především vídeňský finančník Berthold Stofer. Tak trochu by mohl připomenout továrníka Oscara Schindlera. I on hrál ruletu s ďáblem a za podpory samotného Adolfa Eichmanna organizoval za židovské peníze cesty do vysněné Palestiny. Do jaké míry byly jeho úmysly ušlechtilé či ziskuchtivé lze těžko posoudit. Ale, kdo zachránil jeden život... a on jich zachránil více než 9 tisíc. Ten jeho paradoxně skončil v koncentračním táboře Osvětim v roce 1944.
Barbora Šťastná napsala knihu skvěle. Postavy jsou živé, mají vlastnosti dobré i méně obdivuhodné, jsou plné touhy po životě, nezdolné a zároveň zranitelné a bolestiplné. Takové jako byla těžká doba, ve které žily. Rovněž všechna místa ať už je to karlovarský hotel, páchnoucí podpalubí, komunistická garsonka nebo přeplněný tábor jsou popsány tak plasticky, že člověk je v danou chvíli na daném místě s hrdiny, se kterými se dokonale sžil a se kterými doufá lepší zítřek a ví, že to nesmí vzdát. Děkuji za krásný a hluboký čtenářský zážitek.
Ferda a Charlotta, dvě rozdílné dívky, ze kterých se v začínající válce stávají kamarádky. Kniha Hotel Atlantic vypráví příběh jejich putování do Palestiny za druhé světové války. Se skupinou přátel se vydávají do země zaslíbené na lodi.
Celou akci organizuje reálná postava dějin, rozporuplný Berthold Storfer, vídeňský bankéř, který byl pověřen samotným Adolfem Eichmannem, aby pomohl vyřešit židovskou otázku. Storfer však v řešení hrál jinou roli, než jakou měli jiní. Storfer pomohl transportovat 9096 Židů do Palestiny, čímž je zachránil před koncentračními tábory. Sám v jednom z nich v roce 1944 zahynul. Tato postava dějin si jistě zpětně zaslouží více pozornosti.
Téma přesunu židovské mládeže je pro mne zcela nové a jsem ráda, že jsem si díky knize rozšířila obzory. Ačkoli je na trhu spousta knih s tématikou druhé světové války, koncentračních táborů, Hotel Atlantic otevírá téma zcela nové. A autorka si za to jistě zaslouží zásluhy.
Zpracování tématu ovšem malinko pokulhávalo - byly pasáže, které se četly jedním dechem, napjatě jsem otáčela stránku za stránkou, a pasáže, které se mi vlekly a z knihy bych je klidně vynechala - ale vím, že bez nich by nebyl příběh kompletní.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) útěk Palestina kamarádky holokaust, holocaust přeživší holokaustu české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
(SPOILER) O tom, že se Židé plavili do Palestiny, jsem nikdy neslyšela. A možná proto jsem knihu přečetla na jeden zátah. Bylo to čtivé, plné postav, které se potýkaly s nepřízní osudu, ale nedaly se. Holokaust a židovská otázka trochu z jiné strany. Ferda a Charlota vypravují svůj příběh, setkávají se a rozcházejí. Ferda vychová syna a syna své zemřelé kamarádky, Charlota usiluje o vrácení hotelu v Karlových Varech, který jejich rodině patřil. Děj se přelévá do současnosti, setkávají se v Paříži, vzpomínají.