Anatomie rodu

Trochu jsem se bála, že to bude rodokmenová nuda. Ale ani trochu nebyla. Naopak jsem dostala možnost nahlédnout do skromných životů několika Angličanů ve druhé polovině devatenáctého století. Asi nejsilnější částí byl popis podmínek za krymské války a nelze než obdivovat houževnatost protagonistů.

Překvapuje mě, jak slabé hodnoceni v procentech kniha má, přitom jednotlivé komentáře mají vesměs 5 hvězd. Ani já nehodnotím jinak. Autorův styl mě baví, nikdy nezklame.
Příběhy, které jsme si vyslechli, nebyly lehké, povinná vojna, válka, chudoba, nemoci, úmrtí dětí... jak jsem rada, ze žijeme už v jiné době.

Historie, která dává smysl a příběh. Není jen o datech, ale je oživlou kronikou jednoho rodu a velmi čtivým způsobem nás seznamuje s životem britské společnosti a hlavně žen v 19.století, díky autorovi můžeme spolu s nimi snít, milovat, plavit se po mořích, odžít si těžké úděly, cítit emoce.

Vzhledem k tomu, že mám od autora už celkem načteno a pokaždé jsem byla nadmíru spokojená, nenechala jsem se odradit hodnocením a dobře jsem udělala. Příběhy z Viktoriánské Anglie jsou poutavé samy o sobě a druhý důvod spokojenosti byl spojený s mým vlastním zkoumáním genealogie našeho rodu. Mnohokrát jsem si říkala, že v tom bezpočtu jmen, datech narození a úmrtí, sňatků, novorozených a mrtvorozených, nelze vyčíst víc, než jen strohé záznamy. Mnohokrát jsem sama sobě kladla otázku, jaké by to asi bylo - vdechnout těm neznámým jménům touhy, sny, emoce, vášně, prožívání...zkrátka vdechnout jim život. Simon Mawer to dokázal a já jeho příběh se zatajeným dechem rozplétala s ním.

15.12.2025

Poslouchala jsem jako audioknihu a v tomto případě je pro mě vždy problém množství postav + podobná jména. Jak se nemůžu v listováním jednoduše vrátit zpět a utvrdit se v dané postavě, tak se občas ztrácím :-)
Moc hezky namluveno.
Děj je poutavý a velmi realisticky vystihuje život chudé vrstvy obyvatel ve viktoriánské době. Je zde spousta lidí svázaných předsudky a tradicemi a pak ti, kteří museli v tomto ovzduší "bruslit" a vybírat zatáčky, které jim život přinesl a stavěl do cesty. Vždy mě znovu a znovu nepřestane udivovat síla a odhodlání žen ( a je jedno v jaké době a v jaké zemi), na kterých leželo většinou obrovské břemeno starosti o rodinu a a ony samotné v tu dobu byly maximálně přehlíženy a kolikrát brány jako příčina všech problémů :-(
Jste chudá, vdova po vojákovi a jste tak nezodpovědná, že máte ještě další dítě ... a vůbec se nikdo nepozastaví nad tím, že to dítě má s tím vojákem, který zemřel v boji za královnu v době, kdy ona už byla těhotná ... tyhle paradoxy mě nepřestanou fascinovat.

Se Simonem Mawerem jsem se poprvé setkala u Skleněného pokoje, který se mi moc líbil. Anatomii rodu jsem si původně nevybrala sama, ale hodila se mi do Čtenářské výzvy (Kniha, která má na obálce hodiny). A přestože má kniha spíše průměrné hodnocení, nenechala jsem se odradit, a dobře jsem udělala. Velmi příjemně mě překvapila.

Anglie 19. století nebyla jednoduchým místem k životu. A přesto hrdinové této rodinné kroniky dělali vše pro to, aby jejich život měl smysl: následovali sny, odvažovali se opustit domov a hledali štěstí jinde. I přes všechny těžkosti si dokázali uchovat vnitřní sílu a drobné radosti, které jim pomáhaly obstát. Autorova znalost lodnictví a válek je až překvapující a velmi autentická. Obzvlášť oceňuji jeho styl – krátké, úsečné věty, které dokáží mistrně navodit rozličné atmosféry; v některých pasážích jsem měla pocit, že skutečně cítím mořský vánek a sůl ve vlasech.

Je zřejmé, že pro Mawera má kniha i osobní význam, citlivě a s fantazií rekonstruoval životy svých předků a vtiskl jim mnohem osobnější podobu, než jakou nabízejí strohé zápisy v archivech. Jako feministka musím vyzdvihnout i ženské hrdinky: Ann i Naomi byly nesmírně odvážné. A i kdyby autor jejich sílu vylíčil s trochou nadsázky, na jejich skutečné odvaze to nic nemění. Ann mě navíc zaujala svou energií a životním nadhledem, díky nim se stala mimořádně výraznou postavou.

Anatomie rodu pro mě nakonec nebyla jen kronikou jedné rodiny, ale i inspirací či připomínkou, že odvaha a odhodlání dokáží překonat i ty nejtěžší okolnosti.

Člověk by si řekl, že život v 19. století měl svoje kouzlo – kočáry, cylindry, pára, první železnice… Jenže realita pro většinu obyvatel byla spíš survival hra na těžkou obtížnost. Pokud jste nebyli aristokrat s vlastními „dobročinnými“ spolky na uklidnění svědomí, tak jste se většinou jen potili v dílně, hladověli doma a čekali, až vás sežere nemoc nebo válka. A války? Kapitola sama pro sebe. Umírat za královnu zní možná hrdinsky, ale ve skutečnosti šlo o logistický bordel, kde víc lidí padlo díky špíně a chorobám než díky kulkám.

Námořní pasáže knihy ukazují, jak fascinující byl Londýn coby „vnitrozemský“ přístav – celé to šílenství s Temží, loděmi a zástupy dělníků, kteří to všechno táhli na zádech. Lidský život měl tehdy hodnotu asi jako dneska plastová lžička z fastfoodu – jednorázovka, spotřebuj a zahodit. Elita byla od reality totálně odtržená a tvářila se, že dobročinností tu propast nějak přemostí. Aha, jasně. Dneska to není jiné, jen akumulace bohatství je ještě o několik levelů dál.

K tomu všemu bigotní postoj k sexu – protože přirozenost se přece musí zavřít do klece. Výsledek? Frustrace, potlačování a samozřejmě všelijaké formy zneužívání. Ale hlavně že se tvářili „ctnostně“.

A samotná kniha? Čte se překvapivě lehce. I když se sem tam objeví nudnější pasáže, člověk je bez problémů překlene – protože celek stojí za to. Autor umí spojit dějiny, společenskou kritiku a lidské osudy tak, že vás to nenechá chladným. A navíc vám připomene, že i když se od 19. století hodně změnilo, spousta věcí zůstala až děsivě stejná.

Moje první kniha od tohoto autora. Tematika námořnictva a vojáků nejsou mým šálkem kávy, ale i přesto se mi kniha líbila. Je svým způsobem jedinečná a oceňuji jakou práci muselo autorovi dát všechno dohledat a pak z těch střípku poskládat příběh.

Musím říct, zekniha mě velice mile překvapila. Autor si umí pohrát s historií a příběhy lidí. Námořní část pro mě byla asi lepší, ale celkově moc pěkné čtení.

Silný, mnohovrstevnatý román o tom, jak bolestné i osvobozující může být hledání pravdy o vlastní rodině – a tím i o sobě samém. Mawer opět potvrzuje, že patří mezi mistry v budování atmosféry a jemné psychologii postav.
Vyprávění se pohybuje mezi současností a minulostí, v osobních vzpomínkách i historických záznamech, a přitom nikdy neztrácí tah. Postavy nejsou černobílé, vztahy nejsou jednoduché – a právě proto působí tak věrohodně.
Pokud vás bavil Skleněný pokoj, najdete tady jiný tón, ale stejnou hloubku a cit pro příběh. Nenápadný, ale důmyslný román o lásce, zradě, paměti a tíze rodového odkazu.

Simon Mawer ve svém charakteristickém stylu mistrně spojuje historii, vědu a emoce. Anatomie rodu je fascinující příběh o touze, vášni a vědeckém bádání, který odhaluje, jak úzce jsou lidské osudy propojeny s biologií. Kniha je napínavá, dojemná a zároveň hluboce lidská. Skvělé čtení pro ty, kteří mají rádi kombinaci vědeckého a osobního vyprávění.

Hodnocení: 4/5

Určitě je to zajímavé téma a kvalitní zpracování historických podkladů, ale mně se kniha četla špatně. Ještě na stránce 300 jsem čekala od knihy víc a že se děj rozjede, ale nic moc.

Obrazotvornost autora musi byt nezmerna, kdyz z par kusych informaci stvoril tenhle roman. Cteni se mi libilo velmi, dokonce jsem se dozvedela neco noveho z historie (i kdyz popisy krymske valky pro mne byly nejnudnejsi casti celeho romanu). Zachyceni historickeho kontextu povazuju za nejcennejsi - nejde mi nesrovnavat, v jak narocnych podminkach tehdy prosti lide zili a jak se zije dnes...

Dramatické příběhy obyčejných malých lidí, které vás vtáhnou a nepustí až do poslední stránky.
Mawer vypráví s obrovskou laskavostí a lidským pochopením pro postavy a jejich boj s životem a světem okolo.
Výběr doby a postav je na základě rodinné historky, což celé knize dodává punc určité intimity z nahlédnutí blíž do rodiny Mawerů.
Doporučuji - dlouho jsem nečetla něco tak zvláštního námětem, a přitom poutavě a velmi citlivě napsáno

Anglický spisovatel Simon Mawer napsal knihu Anatomie rodu o svých předcích. Na základě několika rodinných historek, předmětů, fotografií a samozřejmě pátrání v archivech sepsal historii svých
předků v 19.století. Příběh námořníka, švadlenky, vojáka, jejich rodin na pozadí historických událostí. Genealogii se věnují a bavilo mě propojení suchých dat z archivu s příběhem.

Nádhera. Jsem zrovna uprostřed objevování historie své vlastní rodiny a Mawer dokázal naprosto přesně vystihnout, jaké to je. Záznamy v oficiálních pramenech jsou suché, nudné, málo vypovídající. Generacemi předávané ústní vzpomínky jsou nepřesné, pokroucené, spíš na úrovni legend než faktů.
Pro poznání svého vlastního příběhu využívá Mawer obojí a jak sám píše, snaží se „obalit nalezené fragmenty koster masem a krví“. Proto lidé tak rádi navštěvují místa ze seriálů, filmů nebo knih. Protože pro poznávání minulosti potřebujeme dosadit do suchých letopočtů a záznamů z matrik emoce a vyprávět PŘÍBĚH.

Mawer, opět jiné téma, ale čte se stále dobře. Příběh plyne velmi svižně, jen v poslední části jsem se trochu ztrácela.
Rodiny vojáka a namořníka to neměli v 19.století jednoduché, přesto se vypracovali postupem času do vyších vrstev a spojili se v jednu. Škoda, že příběh pak tak náhle končí.

Nezvyklý způsob vyprávění příběhu vlastní rodiny, domýšlení jednotlivých osudů na základě prokazatelných skutečností. Velmi živé, dojemné, čtivé. Doporučuji.

29.08.2024

Knihu jsem poslouchala.
14 hodinami poslechu vás provedou tři skvělí vypravěči - Jan Vlasák, Jan Vondráček a Eva Hacurová. Nicméně hlavním vypravěčem je Jan Vondráček, který vás perfektně přenese do 19. století, ve kterém se děj knihy odehrává. Perfektně střídá hlasy různých postav.

Simona Mawera asi většina zná jako autora knihy Skleněný pokoj. Knih mu u nás vyšlo již poměrně dost a jednou z nich je právě Anatomie rodu.
Mawer pátral po svých předcích v matrikách a dalších archivech a na základě osob, které dohledal, sestavil příběh, jak asi mohl život jeho předků vypadat. Příběh je zasazen do viktoriánské anglie, poznáme námořníka, švadlenku i vojáka a jeho ženu s dětmi. Je to zajímavý vhled do života obyčejných lidí, žijících na hranici chudoby.

Je zajímavé, že muži jsou zde spíše ti druzí a vše se točí kolem houževnatých žen, které sice rodí děti, jak na běžícím pásu, mají hluboko do kapsy, ale nevzdávají se a žádná překážka jim v cestě nestojí dlouho. Zároveň se postupně generaci za generací, zvedá i úroveň života.

Větší část příběhu, kde je postava vojáka, se také točí kolem Krymské války v 19.století. Kromě toho, že jsem si zase díky knize rozšířila obzory, je to dost smutné a místý drsné. Autor zde také opakuje slůvko “kdyby. Kdybychom věděli, kdybychom udělali … Bohužel je to minulost a tu nezměníme.

Anatomie rodu je příběh, který bych si asi sama nevybrala. Dala jsem na doporučení, bylo to lehké vystoupení z mé komfortní zóny, nikoliv však špatné.