Dívka, která spadla z nebe

Marian jsem vnímal jako Mélanii Laurent („Au revoir, Shosanna!“), protože jsem si do ní bůhvíproč promítl její filmový obraz.. Nelze jí nefandit a těším se na volné pokračování "Provazochodkyně".

Téma příběhu bylo skvělé, moc mě to bavilo. Nechybělo napětí, člověk se úplně vžil do Marian a jejích každodenních obtíží a starostí. Je skoro nepředstavitelné, v jakém strachu musela Marian žít, ale samozřejmě i ostatní v té době civilisté i odboráři. Kniha mě moc bavila, četla jsem od autora více knih, ale po Pádu ho zařazuji mezi své nejoblíbenější.

K tejto knihe som pristupoval s určitým očakávaním, no úplne sa nenaplnilo. Veľmi zaujímavý námet, ktorý autor, podľa mňa, úplne nezúročil, čo je veľká škoda. Chýba mu trochu pútavejšia forma. Celú nekonečne dlhú "úvodnú" časť som, podobne ako pri prvých dvoch románoch Antona Myrera, čakal kedy sa dej pohne a tempo sa zrýchli. Stalo sa, no až po presune deja do Francúzska. No ešte stále to nebolo úplne ono, tak z tvorby Mawera u mňa zostáva Pád nepokorený, prave kvôli tým nenaplneným očakávaniam.

Zajímavý příběh, ale místy jsem se na děj úplně nesoustředila - hlavně v první polovině knihy. Druhá část se četla mnohem lépe.

Pekný, zaujímavý príbeh, ale veľmi som s čítaním bojovala.

Fascinující kniha z doby druhé světové války. Všechny postavy byly velmi sympatické a děj byl strhující. Jen jsem byla překvapená z kvapně ukončeného závěru.

Moje první kniha od tohoto autora a musím říct, že mě pohltila. Moc se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla všeználek a i když měla dost často velké štěstí, nebylo to takové to klasické knižní štěstí, kdy hlavnímu hrdinovi prochází naprosto všechno.
Byly tam city, romantika, vztahy, emoce, napětí, dobrodružství a samozřejmě i boj o přežití.
Moc se mi líbilo neotřelé vyprávění trochu z jiného úhlu z období druhé světové války. Velmi mě to vtáhlo opět do čtení.

Po Skleněném pokoji moje druhá kniha od Simona Mawera, opět skvělá. Líbí se mi, jak autor vezme jednu skutečnost (zde konkrétně 39 vycvičených mladých špionek nasazených ve Francii) a vymyslí k tomu poutavý příběh, který se navíc klidně mohl přihodit.
"Jde mi víc o zachycení atmosféry než o fakta, předem nedělám výzkum, představím si, jak chci, aby se to celé stalo, a pak si ověřím, že to bylo možné." S. Mawer
" ...fascinovalo mě, jak devatenáctileté dívky dokázaly zvládnout náročný trénink, výcvik agentky se zbraněmi a se vším, co k tomu patří. Včetně zabíjení lidí. A kolem byli samí muži, muži vojáci. O tom jsem chtěl napsat." S. Mawer

Četla jsem už před lety, když kniha vyšla, ale protože mám špionážní romány ráda, využila jsem tentokrát možnosti poslechu. A taky pro oživení, protože na mě tentokrát čeká i 2. díl. Na knize oceňuji plynule stupňující se napětí. Pomalý start a ze začátku pomalu ubíhající děj vám nijak nenaznačuje, jak strhující finále máte očekávat.
Příběh jsem si užila i podruhé, i když Kavky od Kenna Folletta přece jen stojí na vyšším stupínku. Vzhledem k hodnocení a doporučení mých oblíbených uživatelů se ještě chystám na Alicinu síť, tak uvidím zda pořadím zamíchá.

Vůbec nevím, co o knize napsat.
Autor si vybral zajímavé téma a to nám vyprávěl až snovým jazykem.
Líbilo se mi, že Marian člověk viděl do hlavy. Pasáže, kde čtenář četl, co si Marian myslí, co cítí, jak se cítí a z čeho má vztek, nebo až umrtvující strach patřili k tomu nejlepšímu z knihy. Škoda, že co nadělil autor jí, o to ubral u dalších postav.
Na válečný román bylo v příběhu málo nějakých zásadnějších situací, či zvratů.
Na druhou stranu to bylo vlastně to, čím se pro mě kniha odlišovala. Snovost hrdinky reagující na kontr války. A konečně vystřízlivění a Marianina snaha až zarputile stát aktivně na té správné straně a burcovat ty, co myslí, že se jich válka netýká.
I přes to, že kniha se mi četla dobře, tak tenhle koktejl snů, poetiky a válečné reality mě ale nezasáhl tolik, abych dal plný počet.
Za mě lepší tři hvězdy.

Skvěle zpracované historické téma, od knihy se mi nedařilo odlepit. Dočteno na jeden zátah.

Moje první kniha od autora a nesáhla jsem vedla. Období válečné Francie je dechberoucí a děsivé zároveň. Marian mi byla velmi sympatická a celkově se mi líbilo vykreslení postav. Děj plynul přirozeně a extrémně poutavě, často jsem se přistihla, že prožívám s hrdinkou podobné emoce a tají se mi dech, což se mi dlouho u žádné knihy nestalo. Je skvělé, že autor nic nepřikrášloval a nechal dobu, čas i vztahy, tak surové, jak tehdy byli.

Válečná Francie je mi svým způsobem blízká, takže tohle téma mě bavilo hodně. Už dlouho se mi nestalo, že by se mi něco četlo tak dobře. Dokonce jsem se přistihl, že jsem si přál, abych v noci nemohl spát, protože pak přece můžu pokračovat v četbě. Škoda jen toho rychlého konce. Ach jo, Marian Sutro! Potřebuji vědět, co se stalo potom! Provazochodkyně čeká :)

Moc čtivé, děj plyne bez vytáček až k nemilosrdnému závěru. Marie, Alice nebo Anne Marie? Naivka z Londýna nebo francouzská studentka s výcvikem agenta? Clement nebo Benoit? Bezpečí nebo smrt? Odpovědi se nedozvíme, aspoň ne v 1. dílu série. Perfektně odvyprávěno a citace str. 245: "Znovu vyšle svou volací značku. Živě vidí, jak se antény otáčejí, jak naslouchají, jak se jako draví netopýři snaží zachytit ve večerním vzduchu ten nový zvuk, píseň nočního ptáka, který se bojí, že ho odhalí a chytí, ale zoufale potřebuje být slyšen."

Je to moje druhá kniha autora, který má svůj způsob vyprávění pro mě velmi sympatický. Kromě dobré koncepce se mi líbí i to co je v příběhu nevyřčeno a čtenář o tom může uvažovat, přičemž ani nemluvím o otevřeném konci, jako v Mendelovu trpaslíkovi, kdy na konci nechá velký otazník v místě, kde by jiný autor pokračoval.

Hvězda dolů za ultra rychlý závěr. Šlo to trochu pomaleji, abychom se stačili připravit a začít se těšit na pokračování. Jinak se kniha skvěle četla a uteklo to na můj vkus až moc rychle. Rovnou jsem se vrhla na druhý díl ...

Velmi poutavě napsaná kniha. Opravdu se čte jedním dechem. Bohužel ve výsledku přichází určité zklamání. Tohle téma by si určitě zasloužilo hlubšího záběru především do psychologie postav. Takhle to jen klouže po povrchu a vlastně se s hrdinkou pořádně zžít nedokážete. Škoda.

Velmi poutavé a dechberoucí čtení. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Všechny postavy jsou velmi sympatické. Konec byl hodně utnutý. Neštěstí je druhý díl, který si můžu přečíst.

Řemeslně vycizelovaný současný román z druhé světové války. Už samotné rozdělení do dvou částí odehrávajících se v odlišných prostředích, ale se stejnými postavami, je zárukou udržení pozornosti čtenáře. Ve chvíli, kdy se nabažíte výcviku ve Velké Británii, dopadnete s padákem do temna okupované Francie, abyste se zúčastnili několika operací s výsadkáři, z nichž ta hlavní vězí jen na vašich bedrech. Simon Mawer má po celou dobu děj pod kontrolou. Když už se mu začíná příliš rozjíždět, vloží další informace dokreslující charakteristiku nebo minulost hlavní postavy Marian Sutrové, aby jej trochu přibrzdil. Vygraduje tím napětí, ale zároveň čtenáře nenudí, protože Marian Sutrová je od prvních řádků sympatická postava se zajímavým dosavadním životem. Toto je ještě Mawer, který tepe od začátku do konce v podobném rytmu. Oproti tomu děj pozdějšího Skleněného pokoje mi přišel nevyvážený – v první polovině příjemný rozjezd, v druhé výrazné dějové, až zkratkovitě působící, zrychlení, jako kdyby autor neměl dost času na dopsání. Na závěr bych ještě u Dívky, která spadla z nebe vyzdvihl atmosféru - všudypřítomný strach v městě ovládaném okupanty - to se Mawerovi hodně povedlo.