Skleněný pokoj

Kniha není špatná, oproti filmu jiné dějové línie.
Je to poprvé co musím říct a uznat, že film je daleko lepší než literární předloha, a to je, u mně, co říct.

Mawer se často snaží o zachycení prchavosti okamžiku. A ne vždy se mu to daří.

První dvě části knihy jsou chladné, nudné, s nejnezajímavější dvojící postav za hodně dlouhou dobu, což je o to horší, že kolem nich defiluje jedna zajímavější postava než druhá. Stále si říkáte, sakra, já chci číst o nich, ne o těch dvou. Naštěstí třetí až pátá část to napravují právě tím, že se soustředí na ty ostatní.

Skleněný pokoj není zlý, ale druhý Gottland v něm nehledejte (a čistě za sebe nominaci na Man Booker Prize vůbec nechápu, takovýhle knih bylo, je a bude...).

Líbila se mi historie vzniku domu a popisy jeho atmosféry s tím, jak se měnila doba. Ovšem samotný příběh mne zvlášť neoslovil. Obecně nemám ráda, pokud se do reálných kulis dává naprosto smyšlený příběh, když v té době se na tom konkrétním místě odhrálo něco jiného a jinak - zvlášť pokud pamětníci skutečného příběhu stále žijí a budou se potýkat s tím, že část lidí bude pokládat příběh za víceméně reálný... Navíc postavy opravdu postrádají hloubku a kromě toho, kdo s kým a jak, se o nich ani nic moc nedozvíme. Vzhledem k dramatickým okolnostem příběhu by jim slušela větší hloubka a propracovanost. Takhle nějak příběh proběhl kolem mne, aniž by zanechal větší stopu. Ale skleněný pokoj a celou vilu si pamatovat budu.

Když jsem se onehdá na brněnské hnojárně účastnil nějaké konference, venku periferně zahlédnu směrovku Vila Tugendhat. Hele, ten opěvovaný zázrak trčí kousek odtud! A namouduši, jen pár kroků po Černopolní a… No to mě podrž, vždyť to připomíná opršelou zásobovací rampu smíšeného zboží tam u nás! Koukám zezadu, netuše, že to má taky předek.
Do Brna bych se jen kvůli fyzické prohlídce baráku dneska nehrnul, postačí erudovaný výklad architekta třeba na youtube. A také vskutku výstavní Mawerův román, který vilu zalidňuje skutečnými osudy a vztahy. Tedy skutečnými asi ne, ale realitu věrně a šťavnatě fabulujícími. Další potvrzení, jak poučená beletrie podnítí mysl víc než stohy odborných monografií. (Mawer letos sice zesnul, avšak pro mě s vědomím, že jeho tvůrčí rozptyl přesahuje dříve již přečtený horolezecký Pád.). 36/25

Nádherná kniha, čtení jsem si moc užila. Ve vile Tugendhat jsem byla několikrát, je to magické místo a tak jsem příběh viděla přímo před sebou...Komplikované vztahy, těžké osudy na pozadí krásného čarovného místa. Určitě doporučuji.

Kniha se mi moc líbila, mám ráda tyhlety rodinné ságy zároveň s historickými událostmi a láskou :-)... a teda na to, že to psal chlap... spoustu těch vztahových pocitů popsal skvěle... a na závěr i slza ukápla....a dům... rozhodně ho teď chci vidět!... P.S...některé úzkoprsé komentáře tady mě naprosto udivují...

Za mně velmi čtivá a poutavá kniha, i když neodpovídá historii zcela, tak náznak toho, jaký byl osud vily zde je. A i osud správce by mi odpovídal době ...

Zřejmě jsem čekala něco jiného. Více historie a architektury, méně slaďárny. Nejsem prudérní, milostné scény v knihách mi nevadí, ale musí mít důvod, musí se jimi nějak posouvat děj. Jinak je to prostě červená knihovna. A přesně tak na mě kniha působila. První třetina, možná polovina se mohla odehrát kdekoliv a kdykoliv, nic na mě nedýchalo atmosférou první republiky. Druhá polovina mi zase přišla dost letem světem. Prostě takové nevyvážené...

Kdysi jsem viděla filmové zpracování, ale když jsem knihu četla, z filmu se mi skoro nic nevybavovalo. A s knihou to budu mít asi bohužel dost podobně. Za pár dní nebo týdnů se mi už nevybaví. :( Nesedl mi styl psaní autora a za mě byla kniha trochu zdlouhavá, osobně bych ji pár stran klidně ubrala. Co se však týče tématu - to mě až překvapilo, jak se anglický autor vžil do české historie. Bylo příjemné číst o osudech lidí "z vily" autorovýma očima, přesto mám v plánu si najít i fakta...

// ČV 2025 = Kniha, u níž jste viděli nejprve filmové zpracování

Obdivuji autora, že se pustil do popisu cizí země a cizi budovy, měla jsem obavu, ale skvěle to zvládl. Popisy okolí jsou reálné, úplně jsem to viděla živě, jakožto obyvatelka Brna. A i samotný příběh mě chytl.

"Jsou různé stupně lásky, různé odstíny, vůně a chuti lásky. To není jako se štěstím nebo s trápením, to jsou pocity jednotvárné, omezené. Láska je neomezená, cítí Zdenka."
Kniha ma přiměla najít si osudy lidí Tugendhat a možná se tam jednou přijedu podívat i když styl psaní autora není můj šálek čaje vždy mě inspiruje dovědět se víc a to už něco znamená

Moc hezky napsaná kniha inspirovaná skutečným osudem vily Tugendhat. Možná je škoda, že není napsán podle skutečné události. Je zde zmíněno spoustu událostí, nevěděla jsem, zda jde o výmysl či fakt. Za mě velká škoda.

Je až neskutečné kolik toho anglický spisovatel ví o české historii a jak je schopen se vcítit do těch dobrých i špatných a velmi těžkých dob minulého století. Příběh před kulisami známé brněnské vily je výborně vypracovaný, odehrávající se v několika časových úsecích a s kupou velmi uvěřitelných postav, které to nemají v životě jednoduché. Ať už svým přičiněním nebo i přičiněním jiných. Za mě posloucháno jedním dechem.

Zajímavý námět, děsivá doba. Za mě tedy místy zbytečný akcent na “chytlavá témata a k vytvoření si představy o charakteristice postavy opravdu nepotřebuji mít detailní popis jejího pohlaví :-)) Také to na mě dělalo dojem, jako by se autor za každou cenu snažil o cosi uměleckého, filozofického, “hlubokého, ale jaksi laciným způsobem. ( U spisovatelů, jako Čapek, Dostojevsky, Steinbeck, si říkáte Ano!, to je přesně ono, to jsem si vždycky myslela a tady to někdo přesně vyjádřil slovy. V této knize jsou takové staitmenty prostě “na sílu, jakoby si spisovatel řekl Tak, teď tam vrazím něco filozofickyho, ať je to dost intelektuální… )

Po knize jsem sáhla především pro její téma - příběh jedné architektonicky skvostné brněnské vily. Dá se říct, že v tomhle směru naplnila mé očekávání. Došlo tím samozřejmě i na mé oblíbené googlení, ve kterém jsem se především dozvěděla o skutečném příběhu původních stavitelů, majitelů a obyvatel a skutečném architektovi, který vilu postavil (zajímavá byla konečná cena za stavbu 8 mil. Kčs, přitom se běžný dům v té době dal postavit za 150 tis. Kčs). Co bylo z mého pohledu v knize nadbytečné (leč velmi umně popsané), bylo na mě až přespříliš sexuálních zápletek. Je možné, že autor uvažoval tak, že by měl do díla vnést trošku této svěžesti pro lepší čtivost o něčem tak nudném, jako je stavba domu, přesto za mě tam bylo příliš mnoho sexuální fantazie. Být původními majiteli, také bych se na to asi trošku zlobila.

Velmi oceňuji, že se autor pustil do románu, který zasadil do pro něj cizí země a byla tam spousta reálií, kde je vidět jeho velký zájem... Nicméně mi je líto když se moc míchá skutečnost s fantazií, víte, že se tam objevují skutečné postavy a zároveň je příběh vymyšlený, ráda se dozvídám fakta z knížek a tady vlastně nevíte... jestli když někde něco řeknete, co víte z knížky, tak jestli nevyprávíte bludy.
Překlad hodnotím jako velmi zdařilý, hra s češtinou... pár překlepů jsem našla, ale nebylo to nic hrozného.
Některé popisy sexuálních scén byly velmi naturalistické... téma bisexuality ve 30.letech hmm.
Příjemná knížka, umím si ji představit i kratší, ale doporučuji, jednou si ji přečíst za to stojí.

Velice zajímavý válečný román, kde postavy přímo ve válce nebyly, ale zažívají její důsledky. Kniha inspirujte si taky pořídit nadčasové bydlení jako byla vila Tugendhat. Škoda, že příběh je smyšlený, byl by to moc hezký záznam o památce a jejích majitelích. Bylo pro mě zajímavé vidět, jak prožili válku ti nejbohatší z nás.

Prečteno znovu a musím říct, že teď se mi ten román líbil nějak víc.

Hezký příběh, dá se říci i s dobrým koncem, určitě se na vilu pojedu podívat.