Skleněný pokoj

1 23. září

Po přečtení prvních stránek jsem myslela, že knihu snad ani nedočtu. Začátek byl hodně “architektonický”, ale pak se příběh hezky rozjel. Poslední část mi však přišla už zbytečně přehnaná. Taky mi vadily neustálé narážky na Skleněný pokoj. A celou dobu šlo poznat, že to psal prostě chlap :)

30. srpna

Já se bohužel opravdu začetla až za polovinou knihy a jsem celkově spíše zklamaná. Téma jako takové je velmi zajímavé, ale zpracování mi nesedlo. Poprvé po velmi, velmi dlouhé době jsem i přeskakovala dlouhé vnitřní monology a popisné části a zaměřovala se na dialogy, které ovšem byly místy až na hranici triviálnosti. Škoda, škoda.

2 13. srpna

Moc zajímavé čtení, velmi mě po přečtení láká jet se do Brna hned podívat! A také zjistit, v čem je příběh shodný se skutečnou rodinou Tugendhat...

4 24. července

Velice poutavé vyprávění. Ačkoli člověk ví, co přijde, co je nevyhnutelné, pořád doufá, stejně jako postavy v díle.

(Dlouho jsem nechtěla knížku číst, jelikož jsem už viděla film, ale naštěstí ve filmu hodně věcí chybí, především historických souvislostí.)

4 18. července

Kniha mě mile překvapila, dost dlouho jsem se po ní pídila. Nyní dočteno, je mi to skoro líto...
Osud této vily si zaslouží, aby se o ní vědělo a psalo. Pokud jste tak trochu jako já, už jste jistě zkoukli fotky vily a možná jste byli i na virtuální prohlídce...
Možná se mě tato kniha dotkla právě proto, že jsem kolem této vily nesčetněkrát prošla, babička totiž bydlela na Černopolní o pár čísel dál a moje máma byla jedna z těch baletek, co tam chodily tancovat...

3 14. července

(+ SPOILER) Od knihy, která dostala prestižní ocenění, jsem očekávala, že bude více čtivá. Na začátku jsem se musela do čtení nutit, pak se to zlepšilo, ale znovu přišly nudnější pasáže a do děje mě vtáhl až konec knihy.

Mile mě překvapilo zasazení příběhu do historických událostí a výstižné popsání dobové atmosféry. Autor poukázal na to, že dějiny nemají vliv pouze na životy jedinců, ale i na architektonické památky. Ale zatímco obyvatelé vily odcházejí a přicházejí noví, kouzlo skleněného pokoje zůstává stejné bez ohledu na politickou situaci.

Rušivě na mě působilo množství erotických scén a milostných trojúhelníků. Vážně by se bez toho příběh líčící osudy významného architektonického skvostu neobešel? A bylo nutné vtisknout téměř každé ženské hrdince lesbické sklony?

Závěr knihy, kdy se setkají Marika s Otýlii působí hodně nepravděpodobně, možná měl autor knihu ukončit o pár kapitol dříve a čtenář si mohl osud Katy a její dcery domyslet.

Ačkoliv jsem s knihou nebyla úplně spokojená, po jejím přečtení jsem si vyhledala informace o skutečné historii vily Tugendhat a v blízké době se chystám i na její prohlídku.

4 10. června

Na knihu jsem se moc těšila, po všech těch hodnoceních. Pro jistotu jsem se nedívala ani na film. Bohužel, zase taková pecka to pro mě nebyla. První část knihy mi přišla až nudná. Příběh mi přišel zajímavý asi až od momentu, kdy se rodina odstěhovala. Pak už to bylo svižné, i když některé dějové linky mi přišly nedotažené, některé zase velmi rychle ukončené.