Madelisi
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Kniha je čtivá, autorka umí. Pocitově je kniha rozdělená na dvě části, kdy člověk neví, co se děje, a poté, co se vše vysvětlí. Zápletka knihy byla předem probírána v médiích, takže pro mě nebylo překvapením, co se stane. Ocenila jsem zakamuflování zneužívání pomocí postavy lesu. Všechny postavy v knize dokážou vyvolat silné emoce u čtenáře. Nejhůře vidím babičku a matky mi je líto. Kvůli jejímu špatnému vedení poté její dcera řeší nastalou situaci tak špatně a fatálně. V podstatě ještě ovlivní život dvou cizích kluků.
Kniha hodně řeší vnější dojem, zdůrazňuje, že pod povrch nevidíme. Celkově se mi kniha moc líbila a zanechala ve mě spoustu dojmů. Jenom mi chybělo vysvětlení, proč otec opustil své dva syny.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Zajímají mě osudy všech postav. Na jejich příbězích je vyprávěná historie kraje kdesi daleko na severovýchodě.
V jednu chvíli jsem byla překvapená, že postavy jsou Poláci.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Skvělé. Oproti předchozím knihám jsme se tady nedozvěděli detailní historii každé postavy, objevujeme pouze Bohdanu a Svatopluka. Ten navíc není ani tak odporný exemplář komunisty, jací se vyskytovali v předchozích knihách.
Jako všechny romány paní Mornštajnové se i tento četl sám. Připadá mi, jako bych ho poprvé otevřela teprve před chvílí. Líbí se mi hrátky s kapitolami, což je ale asi u této spisovatelky už obvyklé. Nelíbil se mi otevřený konec, ten úplně volá po pkračování.
Listopád
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Z počátku jsem měla problémy se smířit s tím, že vše vypadá jako Mornštajnová, ale jí vystavěný příběh není příběhem z historie. Přesto tak vypadal.
Fiktivní svět, ve kterém se listopad 1989 nevyvedl, tu běží dál vedle Západu, kde dochází k událostem, co známe. Osobně nejsem přesvědčená, že by došlo ke všem teroristickým útokům. Ve světě Mornštajnové se ignoruje role východního bloku na africké diktátory a na Blízkém východě, tedy na oblasti, které jsou zdrojem nestability současného světa.
Příběh o sobě je klasická Mornštajnová, zde pouze se dvěma postavami, zbytek jsou jen komparzisté. Zaujaly mě konsekvence s obrazem Panny Marie.
Vše skončilo tak, že bych potřebovala druhý díl, abych si potvrdila moji domněnku, že se kolo dějin vrátí do své trajektorie.
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Zde jsem k postavám přilnula ještě více než v prvním díle. Bylo mi líto, že se některé z děje jen tak vytratily.
Opět krásné upozornění na historii, odsuny Čechů jsou popisovány stejně jako poválečné odsuny Němců. Válečné osudy Poláků a jejich internace…uprostřed noci vybuzení s tím, že musíte odjet. To ty odsuny měly alespoň formální papír.
V hlavě mám Karvinou a Ostravu jako dvě hornická sousední města. Ale tady jsem si uvědomila, že to tak není. Ostrava protektorát, Karviná Říše.
Nesympatický mi byl Tomek, oblíbila jsem si Barčiny děti Ženku a Leona.
Těším se na to, co bude dál.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Kniha byla často zmiňována v recenzích u Němců, nemyslím si, že je lepší: pouze se soustředí na tři postavy, všechny ostatní mají životopis pouze na půl odstavce.
Židovský původ do značné míry napověděl čtenáři, co se stane se Zuzanou. Nicméně její koncentrákové osudy nepatří mezi moc časté. Přemýšlela jsem, jak to, že vše přežila.
Stejně tak jsem musela celou dobu počítat, kolik let bylo její matce, když se narodila. A později jsem uvažovala, jak bylo možné se dostat z protektorátu až do Anglie.
Na knize se mi líbil zlom, kdy si Zuzanina rodina žije bez problémů, nic si nepřipouští a pak už je pozdě. Příběh stále víc graduje. Osobně by se mi líbil o trochu rozšířený konec, ten je s bohatým předchozím obsahem hodně chudý. Zuzana se vzepřela a chytře vymyslela, jak se z svit tyrana. Zajímalo by mě, zda jí to prošlo.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Četla jsem před lety, ale stále se k ní vracím. Parašutisté a jejich pomocníci mají touto knihou vystavěný nádherný pomník.
Kdo šije u Podolské?
Lucie Hlavinková
Báječné. Nemám slov. Ke každé postavě jsem přilnula, i k těm, co by neměly být sympatické. Nenapadlo by mě, že i taková Marta Gottwaldová tu bude za milou paní bez karikaturního nádechu.
Prostředí módního salónu je okouzlující. Neustále jsem byla zvědavá, co se stane dál.
Kaštánek
Søren Sveistrup
Klasická severská detektivka. Nicméně tato je nádherně propracovaná. Člověk se jen dívá na jednotlivé případy, které spolu vůbec nesouvisí, a nakonec je (opět) překvapený, jak vše do sebe pasuje.
Hlavní vyšetřovatelé jsou typicky seversky postižení, ale žádných extrémů typu nepiju vodu se naštěstí nedočkáme.
Pár dojmů - Hessovi jsem od začátku věřila (asi díky mým zkušenostem z tohoto žánru) a o policejním šéfovi jsem si říkala to je ale pitomec.
Další bonus - moc se mi líbil popis Kodaně a při zmínkách o kruhovém policejním ředitelství jsem si hned vybavila Zločin, ve kterém jsme budovu často viděli. A hle, autor je scénárista Zločinu.
Ztracená vládkyně
Steve Robinson
Genealogický thriller je skvělý vynález. Hlavní hrdina je takový normální, co spoustu vyšetřování zvládne od laptopu (upřímně, nikdy jsem nepochopila Langdona, že se musí na všechny památky trmácet osobně, zvlášť v dnešní době). Kniha je napínavá, čtvrtý díl série mě nezklamal. Příběh se špiónskými praktikami je působivý a napínavý. A postava v současnosti, co moc pije, se mi nelíbila oprávněně. Nemůžu se zbavit dojmu, že JT by to na filmovém plátně moc slušelo.
P.S.: Empress of Ireland jsem si musela vygooglit, stejně jako JT jsem slyšela o Titanicu a Lusitanii, ale tahle rozsahem srovnatelná katastrofa mi zůstala utajená.
Pražská zima: Osobní příběh o paměti, Československu a válce, 1937-1948
Madeleine Albright
Kniha Pražská zima od Madeleine Albrightové má zdlouhavý úvod, za který se však autorka omlouvá neamerickým čtenářům. Po prokousání se úvodem jsem nadšená. Kniha nabízí skvělou kombinaci osobní a národní historie. Líbí se mi poctivá rešerše a zmínění spousty detailů. Je vidět autorčina láska ke své rodné vlasti. Já jsem ráda, že mám s autorkou stejnou rodnou zemi, mluví mi krásně z duše. Od této chvíle pro mě Masaryk, Beneš, Gottwald nejsou postavy z dějepisných knih, ale lidi z masa a kostí.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Tak po následujících třech dílech jsem si přečetla, jak to všechno začalo. A mohu zajímavě srovnávat.
Minimálně se tu prozacu snědlo minimum a Marie III. je skutečně nejrozumější.
Popsat děj se nedá, jde o na sebe skoro nenavazující scénky.
Chápu popularitu, tento první díl se mi asi líbil nejvíc.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Smála jsem se, líbilo se. Jenom se nemůžu zbavit dojmu, že vlna zločinnosti těží z aristokratky, bez její existence bychom měli pouze šílený příběh se šílenými postavami.
Zkrátka je to něco jiného než předchozí trilogie. Navíc bez Karla Schwarzenberga.
Ovšem poslední stránka dává tušit, že se můžeme někdy těšit svatbu aristokratky a tedy na návrat ke stylu trilogie.
Sudetský dům: Jaro - léto 1945
Štěpán Javůrek
Citlivě popsaný pohled z obou stran na odsud sudetských Němců. Skutečně mohlo ono krvavé léto 45 někde v horách vypadat takhle. Zde nevypadá onen německý pojem vyhnání nijak mimo.
Připadá mi, že německá rodina byla představena mnohem sympatičtěji. Titulní Smolíkovi občas vypadali jako blbci, přestože byli velmi milí. Největší charakterový posun nastal u jejich syna Františka. Z naprostého trumbery do tuze rozumného člověka. I když na konci nevíme, co hodlal provést. Pokud neodejde za hranice, tak se obávám, že ho nečekají příjemná padesátá léta.
Román se mi líbil, nepříjemná témata otevírá velmi citlivě. A dnes si můžeme dovolit o nich mluvit.
Dívky od svaté Magdalény
V. S. Alexander
Trest za nic bez konce. Blíže se seznámíme pouze se třemi dívkami, z nichž jsem u jedné přemýšlela, proč pro ni neexistovala jiná instituce, a u druhých dvou mi přišlo padlé na hlavu, že se do Magdaléniných prádelen dostaly jako hříšné kurvy a přitom byly panny. Tedy nevinné ve smyslu obvinění, co je do kláštera poslalo.
Příběh je psaný velmi poutavě, mnohokrát jsem měla strach, aby se Taegan nebo Nora nevzdaly a nestaly se z nich ženy bez vlastní vůle. Obě dvě a vlastně i Lea měly smůlu na muže ve svém okolí. Jediný kladný muž byl pouze Taeganin kamarád Cullen a její strýc Harold. A to bylo ještě zdůrazněno, že jeden je protestant a druhý žid.
Hana
Alena Mornštajnová
Moje druhá kniha od autorky. Potvrdila jsem si, že mi sedí její styl. Spousta náznaků v textu, popisování možných odboček a toho, co kdo mohl udělat jinak. Tu je zase v textu letmá zmínka, co se s postavou stalo za několik let.
Příběh Hany a ostatních je hodně silný, se suchým okem jsem knihu nedočetla.
Černá lilie
Vlastimil Vondruška
Nejnovější případ Oldřicha z Chlumu má na začátku novinku - seznam postav. Zjevně pan Vondruška čte recenze, u předchozího Anděla smrti bylo až moc komentářů, že postavy splývají.
Tento problém tu není, vždy jsem věděla, kdo je kdo. Příběh je klasický, Oldřich a spol. řeší případ, který má kořeny ve dvacet let starých událostech. Vše je popsané skvěle, linka napětí nikdy nepoklesla.
Sice Oldřich najednou opět všechno věděl, ale zde uznávám, že náznaky stop jsou patrné.
Moc jsem si tento případ užila.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Kateřina Tučková má dar najít zajímavé téma a čtivou formou ho zpopularizovat. V Bílé vodě použila styl z Žítkovských bohyní, tedy hlavní děj je proložený archivním dokumenty, jako jsou dopisy, deníkově záznamy či zprávy. Autorka si tedy musela osvojit mnoho stylů. Z mého pohledu bylo zpočátku těžší se začíst, dopisy dvou církevních otců byly zdlouhavé a nudné.
Nadpřirozenou část se zjevením Panenky Marie jsem nepochopila - přemýšlela jsem, co se ve skutečnosti stalo. Mám svůj názor (pokud nechcete spojler, tak přeskočte na další odstavec), kdo by mohla být žena Marie.
Komunističtí posluhovači vypadají jako správné karikatury, jak se běžně vykreslují.
Knihu jsem si přečetla kvůli Tučkové, která mi moc seděla v Gertě, Fabrice nebo Vitce. Bílá Voda jsou stylově propracovanější Žítkovské bohyně.
Jak svrhnout vévodu
Evie Dunmore
Vévoda je darcyovský typ a opět tento koncept funguje. Oproti originálnímu konceptu zde máme milostné scény se vším všudy, jsou ale v celku cudné a zde skutečně rozvíjí děj.
Prostředí viktoriánské Anglie je super. Vystupuje zde i samotná královna. Ta nemá hlavní roli, takže není za největší klaďasku.
Moc se mi líbil obrat mladšího vévodové bratra k lepšímu.
Příběh z prostředí sufražetek jsem četla poprvé, netušila jsem, že jejich boj obsahoval i něco jiného než všeobecně volebni právo. Budu si pořad pamatovat, jak Annabelle krásně usadila jednoho konzervativního starého šlechtice, když ji citoval článek jedné ženy, která napsala, že ženský mozek neumí správně myslet.
Bojím se jedné věci. Hlavní pár mi tu přirost hodně k srdci, ostatní ženské postavy na mě tak moc nezapůsobily. Tudíž nevím jak se mi bude líbit další díl, ve kterém je jiný ústřední pár.
Mama milovala Gabčíka
Veronika Homolová Tóthová
Připadalo mi, že jsem četla dokumentární román. To ale knize neubírá na síle, líbilo se mi, že jsme se dozvěděli něco o rodinném pozadí Gabčíka a příběh Anny Malinové.