lernami komentáře u knih

Myslím, že hlavní přednost této knihy je vyprávění historie skrz příběh a rovněž hluboký průzkum, který knize předcházel. Děj stojí na pravdivém jádře a díky tomu dílo působí velice autenticky. Je zajímavé vidět, jak události, které se v dějepise odbyly letmou zmínkou, mohly mít tak enormní dopad na život jednotlivců.
Po dočtení člověk najednou získá více osobní pohled na něco jemu tak vzdálenému - pod událostí, která se odehrála před 100 lety, si najednou dokáže představit konkrétní životní osudy - a to je mnohem silnější než nějaká strohá věta v učebnici.
Nejhorší na tom asi je, že lidé žijící v 20. století těch hrůz zažili hned několik a já se jen klaním nad jejich nezlomností, že i přesto všechno měli stále sílu jít dál.
Na závěr se neubráním přirovnání k Aleně Mornštajnové. Její díla mi Šikmý kostel především stylem psaním, ale i formou velmi připomínal. To však nezmiňuji jako výtku, ba naopak, je skvělé, že počet novodobých talentovaných spisovatelů se neustále rozrůstá!

Alenu Mornštajnovou považuji za nejlepší novodobou českou autorku. Její knihy jsou velmi čtivé. Co víc, každá stránka je protkaná citem a autentickými životními příběhy, které připomínají hrůzy minulých dob. Až je mi líto, že Mornštajnová je známá pouze u nás, protože její díla by si zasloužila i světovou pozornost! Zpracovat téma, které bylo už v minulosti milionkrát zpracováno a stále si uchovat originalitu a nový pohled na věc, není zajisté jednoduché, ale Aleně Mornštajnové se to neochvějně daří!:)

Geniální dílo, které si mě pro jeho nadčasovost a autentičnost naprosto získalo.
Knihu jsem četla již po druhé a věřím, že ne naposledy. Také jsem zrovna po dotčení Svědectví o životě v KLDR a některé paralely jsou opravdu děsivé. Jedna věc je fikce, ale něco úplně jiného je, když si člověk uvědomí, že mnoho principů předložených v knize je reálných a že takovým způsobem někdo i v dnešní době může žít.
1984 je velké dílo.
Klaním se, Orwelle!

Knihu jsem přečetla na jedno posezení, opravdu se od ní nejde odtrhnout. Silný román s neobvyklým koncem. Ani moc nevím, co k tomu mám říct. Je pravda, že knih na téma holocaustu bylo napsáno již nespočet, a tak nemohu říct, že by mě kniha něčím překvapila, nebo nějak výrazně vystupovala nad ostatní knihy podobného ladění. Přesto si myslím, že je přečtení důležité - nejenom kvůli tomu, aby se na hrůzy tohoto období nikdy nezapomnělo - ale také kvůli pokoře. Pokoře vůči svému životu a tomu, co člověk má, neboť se opravdu nemá špatně.

Nejsem taková fanynka fantasy a nejspíše proto mě kniha (až) tolik nezaujala. Rozhodně jí však nemohu upřít její nesporné kvality - osobité a originální postavy (Gandalf, Aragorn - už jenom ta jména jsou skvělá!), vyzdvižení pravých hodnot (přátelství, pokora, vytrvalost), promyšlenost příběhu, barvitý popis míst a mnoho dalšího.

Zaujala mě autorova předmluva. V té se Tolkien vymezoval proti tomu, že je Pán prstenů alegorií druhé světové války. Nepopíral, že ho jeho životní zkušenosti mohly ovlivnit, přesto však apeloval na to, že příběh nevznikl za a ani nebyl inspirován tímto účelem.

„Pokud jde o nějaký vnitřní význam nebo „poselství“, podle autorova záměru žádné nemá. Příběh není ani alegorický, ani aktuální.“

Za mě je to jen další důkaz, že čtenář si toho dokáže v knize často najít víc, než autor zamýšlí. Což je jeho - jak říká Tolkien - čtenářská svoboda, jen bych si na to možná dala pozor při interpretaci.

„Myslím, že mnozí si pletou „aplikaci“ a „alegorii“; základem první je však čtenářova svoboda, kdežto základem druhé je cílevědomé autorovo řízení.“
Pán prstenů Společenstvo prstenu (Tolkien J.R.R.)

Další zajímavostí je také to, že Pán prstenů původně nebyl rozdělen do tří knih. V důsledku nedostatku papíru po druhé světové válce byl však Tolkien dílo nucen rozkouskovat.

Do knihy jsem šla na základě filmu, který nastavil laďku velmi vysoko. Kniha se mi líbila, i přesto, že mi trvalo poměrně dlouho, než jsem se začetla. Děj jsem prožívala s McMurphym a ostatními členy ústavu. Postupem knihy se moje apatie vůči Velké sestře stále více a více zvyšovala a McMurphymu jsem upřímně fandila (= přiznejme si, že McMurphy není typický prototyp hrdiny:D).
Porovnat film a knihu je těžké. Řekla bych, že obojí je mistrovské dílo. Každopádně jestli jste už viděli film, tak bych se tím vůbec nenechala odradit a knihu si přečetla - přeci jenom se spousta věcí do filmu nevešla, a tak je kniha takovým krasným dokreslením celého příběhu.

Myslím, že tyto knihy jsou velmi důležité. Už jenom proto, že mnoho lidí o existenci arménské genocidy ani neví. Kniha má svá silná a překvapivá místa.

Nalezneme v ní mnoho témat, pro mě osobně byla zajímavě zpracovaná po psychologické stránce. Soužití v úzké, odloučené komunitě, postupný rozklad způsobený nejenom vnějším vlivem.

„V dobrých časech lid dovede dobře rozlišit, co je na lidech a jejich slovech hodnověrné a co ne, a chová se ke všemu zdravě skepticky,..Tentýž dav totiž, který se k velkým slovům v normálních časech chová s tak obnažující skepsí, je v okamžiku nějaké pohromy vždy jejich obětí. A to potom vždy nejsilněji působí pojmy neurčité, rozplizlé. Slovo zrada bylo takovým pojmem."

Skvělé!

Skvělý, skvělý a skvělý!
Postava Atticuse je naprosto kouzelná a ke knížce se určitě ještě ráda vrátím!:)

Velmi vtipné a jako oddech ideální!:)

Na první pohled ničím originální téma, přesto to ve mně zanechalo spoustu emocí. Autorovi se podařilo zobrazit lásku, tak jak já ji chápu a dokonale popsat ryzost citu (lásky, bezmoci, strachu, naděje..). Podařilo se mu zachytit něco nezachytitelného a na knížku budu ještě dlouho vzpomínat.:)

Z recenzí na Databázi knih jsem měla poměrně smíšené pocity, a to více mě však kniha příjemně překvapila. Dílo vnímám jako jakousi autorovu katarzi a jeho nový začátek - řekla bych, že nemá pouze terapeutický vliv pro samotného autora a jeho blízké okolí, ale má daleko větší přesah.

Co jsem se tedy v knize naučila?
...aby člověk byl úspěšný, nemusí pocházet ze sluncem zalitého prostředí
...že někdy opakujeme životem dané programy a vzorce, aniž bychom si to uvědomovali
...že je důležité vysvětlovat - když nedáme lidem kontext, nelze se divit, že nám nemohou rozumět
...že je lidské dělat chyby, a to důležitější ale je se z nich poučit
...že si člověk rodinu ani špatné vztahy v ní nevybírá..a že někdy, i když se snaží sebevíc, některé lidi nezmění
...že úspěch je většinou vykoupen celou řadou neúspěchů
...a mnoho dalšího

Tomáš Šebek šel s kůží na trh a mně se to hrozně líbí. Ve společnosti se o chybách a problémech moc nebaví, všichni se snaží pouze prezentovat jejich dokonalé životy, lví podíl na tom mají samozřejmě i sociální sítě. V důsledku ale vzniká jakési přesvědčení, že problémy v životě jsou něco nenormálního, že se jedná o osobní selhání člověka, když nějaké má... ale tak to není, spoustu problémů si člověk prostě nevybírá a je fajn propíchnout tuto pomyslnou bublinu dokonalosti a ukázat, že život se všemi jeho výzvami není jednoduchý a všichni v něm s něčím zápasíme.

Židovská tématika z trochu jiné perspektivy. To důležité však zůstalo zachováno - bezvýchodnost doby byla zachycena velmi jasně.
Vlastně bylo zajímavé i to, že se Fuks nesoustředil na dobu strávenou v koncentračním táboře, nýbrž na to, co tomu bezprostředně předcházelo. Autorovi se totiž podařilo zachytit něco, co si mnoho lidí neuvědomuje - to, jaký zhoubný vliv může mít nejistota na lidskou psychiku.
Říkám si, co je horší. Představovat si nepředstavitelné a snažit se to utišovat planou nadějí, anebo zažívat nepředstavitelné, ale s vědomím toho, že člověk alespoň konečně ví, proti čemu čelí.

Kniha mi připomínala spíše antiutopický román nežli realitu a je hrozné si uvědomit, že takhle někdo opravdu žije.
Toto dílo rozhodně patří mezi knihy, které vás vrátí na zem a zdůrazní malichernost našich každodenních problémů.
Myslím, že kniha přináší řadu
témat na zamyšlení. Pro demonstraci - Jak moc je člověk vytvořeným konstruktem společnosti? Do jaké míry je možné se takové všeobecné demagogii ubránit? Je možné být po celý život obklopen utrpením a krutostí (= která je ke všemu předkládána jako “spravedlnost” a norma) a přesto si zachovat lidskost?

Klasický příběh s trošku netradičním koncem. Jak se říká - v jednoduchosti je krása.:)

Myslím, že hlavní přednost této knihy je to, že Remarque vyjádřil nevyjádřitelné.
Smutné a výstižné.

Dílo představuje zajímavý náhled do autorčina profesního ale i osobního života. Zaujal mě způsob, jakým si Martina Viktorie Kopecká našla cestu k víře.

Jinak je kniha plná naděje a pokory. Veřím, že někomu může opravdu pomoci přečkat zlé chvíle.

Esence knihy by se dala vyjádřit citátem od Ruth Rendellové: ,,Nikdy neměj strach ze stínů, protože znamenají, že někde nablízku svítí světlo.", který se ostatně v knize i objevil.

Skvělá kniha. Moc se mi líbilo, jakým stylem byla autorem pojata.
Myslím, že má rozhodně přesah a po psychologické stránce je naprosto geniální!
Vřele doporučuji!

Kniha, která zajisté rozšíří obzory a dá nový pohled na svět kolem nás. Je plná známých i neznámých zajímavostí. Spíš bych ji však zařadila do sociologie než do historie. Autor se skrz historii pokouší proniknout do mentality lidstva a komplexně se zamýšlí nad důvody našeho historického vývoje. I přesto, že ne každá část se mi četla lehce, tak se mi kniha moc líbila. Za zmínku určitě stojí autorovo varování před dalším vývojem lidstva. V závěrečných kapitolách jsem si opravdu připadala jako ve světě sci-fi. Skvělá kniha na zamyšlení!

Pro někoho Alchymista může být velký kýč a klišé. Na druhou stranu si myslím, že se někdy v těch největších klišé skrývá nejvíce pravdy. Styl vyprávění je pohádkový a velmi pochopitelný. Knihu můžu jen doporučit:)