Čtyřicet dnů

kniha od:


Koupit

Německy píšící autor narozený v Praze zachycuje v rozměrném románě, dokončeném v roce Hitlerova nástupu k moci, útlak Arménů a vyhlazovací boje proti nim v Turecku v době první světové války. Jádrem příběhu je čtyřicet dní trvající hrdinský boj malé nezkušené arménské armády, statečně odolávající na Hoře Mojžíšově na pobřeží Středozemního moře mnohonásobné turecké muslimské přesile. Román byl v době svého zrodu přijat jako varovné, umělecky podmanivé humanistické poselství. 6. vydání, tohoto překladu vydání 2....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/28894/ctyricet-dnu-vqr-28894.jpg 4.6115
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Vyšehrad
Orig. název

Die vierzig Tage des Musa Dagh, 1933

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (37)

Kniha Čtyřicet dnů

Přidat komentář
draka
30. září

Strhující děj knihy, kterou jsem četl v době vydání a silně mě zasáhla. A nyní ji začínám číst znovu. Jedná se o těžké, tragické a kruté období dějin jednoho národa, které má i v současné době smutné pokračování, jak můžeme sledovat v mediích a denním tisku. Smutné, ale krásné a dojemné čtení.

Petr1977
26. září

Jeden z nejlepších románů jaký jsem kdy četl.


Jho
07. července

Na základě zdejšího hodnocení jsem čekal dobrou knihu. Přesto jsem byl zaskočen - nenapadlo mě, že tato ne zcela neznámá, ale vedle jiných děl 20. století zdaleka ne tak protežovaná kniha, suveréně zaujme místo mezi desítkou nejlepších knih, které jsem kdy četl. Je to dílo, na které stupnice nestačí, dílo stejně působivé jako Vojna a mír nebo Bratři Karamazovi, kniha, která v člověku doznívá ještě dlouho po tom, co otočil poslední stránku.
Koncert je to i po stylistické stránce - Werfel v sobě nezapře básníka. Není to ovšem nic pro příznivce hemingwayovského minimalismu.

bob0985
19. června

Dílo, které fascinuje svým obsahem, rozsahem...

oli123
19. ledna

najlepšia kniha.

zuzka894
05. ledna

Hodně zajímavá kniha o hledání sama sebe v historicko-politickém kontextu. Je zde zobrazen boj Armenu proti muslimům. Kniha mě překvapila, nečekala jsem že mě bude tak zajímat.

Ziriath
14.12.2019

Tohle nebylo zadarmo.
Zdálo se mi, že jsem tuhle knížku už někdy nedočetla, což se mi pak potvrdilo. A že i teď jsem mnohokrát chtěla hrdiny opustit a utéci k odlehčenější literatuře, kde by narozdíl od této bylo aspoň trochu vtipu (což popravdě v knize o genocidě nemohu zrovna čekat - ale i tak hádám, že v jejich situaci by se skuteční lidé občas bavili šibeničním humorem) . Nemaje takovou k dispozici, vždycky jsem se k nim zas vrátila. Výhodou knihy je, že si připadáte, jako byste tam se vzbouřenci fakt byli. A nevýhodou je, že si připadáte, jako byste tam s nima fakt byli. Pocitově celejch těch 40 dnů, opírajíc se o strom a pozorujíc jejich bídnou existenci a mnohé roztržky v nepřáteli obklíčeném pohoří, frustrovaně sedíc na kameni, nemoci se odtama hnout. Mnohokrát sem si říkala, kde je váš bůh teď, no? Někdo vzpomněl Malevil, kdy se v krizové situaci pořád řešilo náboženství a bohoslužby, i já si na něj vzpomněla.
Mám pocit, že, jak by řekl Josef II, je tam moc not. Tedy vět. Zastaralý způsob psaní je docela znát, prospělo by tomu, kdyby to mělo méně introspekce hlavních charakterů, resp. tak o polovinu méně vět, kolikrát jsem se přistihla, že mám přečtenou celou stránku a nevím co se na ní psalo. Ačkoliv jsem spíše knižní osoba, stravitelnější by ten příběh byl v podobě velkofilmu - jako bych už slyšela všechnu tu machometskou brblaninu, co by se teď proti tomu strhla.

Lector
04.12.2019

Objevil jsem pro sebe nového autora, kterého jsem dosud neznal, přestože na hospodský kvíz chodím s člověkem, který píše doktorandskou práci na téma meziváleční pražští spisovatelé píšící německy. Ostuda.
Závažné, byť tragické téma, pěkný styl a poutavý děj. Toť kombinace, která si mne získala a donutila mne poohlížet se v antikvariátech po dalších dílech Franze Werfela.
A teď vážněji:
Genocida Arménů Turky, jež proběhla před sto lety, se snad modernímu člověku dostala do podvědomí, byť např. USA oněm událostem statut genocidy nechtějí přiznat, aby si nepohněvaly spojence v NATO (snad také proto má Turecko našlápnuto k tomu, aby to udělalo znova, tentokráte s Kurdy). Rozhodně ale o tom, co tenkrát dělo, našinec moc neví. Na druhou stranu to není těžké vydedukovat: vládnoucí národ vystaven tlaku v těžkých dobách hledá nepřítele vně i uvnitř svých hranic. Uvnitř to jde vždy lépe a frustrovaný národ ví, kam má obrátit pozornost a přitom ho to ani moc nebolí. A tak armáda, státní policie a zmanipulované davy, jak tomu bylo mnohokrát v minulosti, jdou a konají svoji povinnost – zbavují svoji zemi „těch darebáků, těch parazitů, těch zrádců a zaprodanců, těch nečistých prasat…“ Něco nám to připomíná, viďte? Jo, jo, stačí se podívat na facebook nebo do diskusních fór některých „renomovaných“ webů.
Werfel se pravděpodobně nechal inspirovat starověkým příběhem obránců pevnosti Masada a vykreslil příběh statečného a zoufalého boje několika tisícovek Arménů na kopci kdesi ve východním Středomoří. Jeho příběh je strhující a musel jsem se k němu vracet a chtě nechtě prožívat těch 40 dnů s těmi “fiktivními“ hrdiny a obětmi zároveň na jejich Noemově arše.
Opět mám pocit, že ty nejsilnější „postapo“ romány jsou ty, které vycházejí ze skutečných událostí.
Je to sugestivní a uvěřitelné…
… a je to smutné.

1

Doporučujeme

Dumasův klub
Dumasův klub
Čarovný princ
Čarovný princ
Bubny podzimu
Bubny podzimu
Úplně cizí lidé
Úplně cizí lidé