Čtyřicet dnů

kniha od:


Koupit

Německy píšící autor narozený v Praze zachycuje v rozměrném románě, dokončeném v roce Hitlerova nástupu k moci, útlak Arménů a vyhlazovací boje proti nim v Turecku v době první světové války. Jádrem příběhu je čtyřicet dní trvající hrdinský boj malé nezkušené arménské armády, statečně odolávající na Hoře Mojžíšově na pobřeží Středozemního moře mnohonásobné turecké muslimské přesile. Román byl v době svého zrodu přijat jako varovné, umělecky podmanivé humanistické poselství. 6. vydání, tohoto překladu vydání 2....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/28_/28894/ctyricet-dnu-vqr-28894.jpg 4.589
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Vyšehrad
Orig. název:

Die vierzig Tage des Musa Dagh (1933)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Čtyřicet dnů

Přidat komentář
bejan
předevčírem

Skvělá kniha! Hrdinský epos o statečném vzdoru Arménů proti mnohonásobné přesile na biblické hoře Musa Dagh během genocidy Arménů. Napsáno podle skutečných událostí.
Pozor! Číst pouze v překladu Hanuše Karlacha!

gwineth
30. května

Tři hvězdičky jsou málo, čtyři moc... Kéž by se dalo volit z deseti. Kniha je velmi nevyrovnaná. Začátek je rozvláčný až nudný, první ze tří knih by se klidně dala vynechat. Nemyslím, že je to jen tou dobou, kdy autor psal - jsou i literární díla o celá staletí starší a podstatně čtivější. Werfel si zkrátka nemůže pomoct, chce rozehrát psychologii postav i společenství se vší důkladností a myslím, že je to zbytečně moc. Když jsem ale přežila prvních tři sta stran, nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Co se psychologie týče, je opravdu brilantní. Autor skutečně nikoho nešetří, postavy jsou nahé ve své omezenosti i hloubce, ve své malosti i rozletu. To samé platí o společenství, které na jedné straně prokáže úžasnou soudržnost a solidaritu, na druhé straně houževnatou potřebu se hašteřit pro nesmysly. Potud jsem nadšená.
Méně nadšení už ve mě vyvolal jednak fakt, že autor si příběh de facto vymyslel a hlavně že nám neříká, co z toho si vymyslel. Že se nechal historickými událostmi pouze inspirovat k napsání něčeho takto výborného mi vůbec nevadí. Hodilo by se ale vydat počet z toho, co se odehrálo doopravdy a kdo skutečně žil - alespoň v pár řádcích.
Autorův záměr se mi zdá rozpolcený mezi touhou popsat příběh na jedné straně mytopoetický, na druhé straně naturalistický. S tím nemám problém. Osobně mi ale příliš nesedlo to vyprávění o Bohu a jeho úradcích, které se knihou prolíná. Werfel např. popisuje "nájezd" kobylek jako trest Boha za genocidu Arménů... Mno, nevím... Ale bylo by to asi bohu podobné, aby se za smrt nevinných mstil smrtí nevinných, neboť kdo jiný než chudé děti umíral při takové ráně první? Ti, co genocidu zavinili, jistě ne... Pro ně by to byla jen další komplikace. Která ostatně uškodila i samým Arménům. Podobné z mého pohledu často absurdní závěry nadto popisované s příkladnou rozvláčností mě osobně dost vadily.
Stejně tak mi vadily jeho vesměs dlouhé a nikam nevedoucí úvahy o vrozenosti národní povahy. Takové úvahy byly v té době velmi moderní (ostatně zažívají renesanci), ale myslím, že v knize, která popisuje, k jak tragickým koncům vedou, působí poněkud bizarně.
Na závěr musím říct, že mě poněkud rozladil i závěr (možný SPOILER), který pro mě celý příběh poslal do ztracena. Myslím, že konec fiktivní postavy Gabriela Bagratjana by byl smysluplnější, kdyby se spíše držel toho, jak to dopadlo se skutečným mužem, který mu byl předobrazem. Jenže to by se vymykalo Werfelovu cíli psát příběh o Božích záměrech, příběh s přesahem do transcendentních dálek, ve kterých se, podle mě, zbytečně ztratil.

tonysojka
13. dubna

Čteno ve vydání z r.1950, v překladu Pavla Eisnera. Možná proto se mi zdál příběh více patetický,než je napsán v němčině ,i když to nemůžu posoudit ,jelikož z němčiny rozumím jenom:achtung,hande hoch a bier.
Ale přesto.
Je to pro mne jedna z knih-klenot.
Tohle téma genocidy jednoho národa je napsáno tak moderním, objektivním stylem,vyjadřujícím úctu k čtenářům a vyzařujícím zodpovědnost k psaní poselství o tom,že za svobodu stojí zemřít i v těch nejhorších podmínkách,by ,(si myslím¨) ,nikdo ze současných autorů takhle poutavě nezpracoval.
Pravda,je to čtení rozvláčné a těžké,ale kde je psáno,že by čtení takové nemělo být?
Přiznávám ,že v dnešní době zkrácených ,nic neříkajících internetových titulků je problém se do takové knihy začíst,ale kdo si tu námahu udělá ,je odměněn zážitkem na velmi dlouhou dobu.
Já osobně z knihy vyčetl nejen příběh o boji proti útlaku ,ale také o Božím vyvolení,povolání a smíření s tím ,že jen On ví co je pro vyvoleného dobré. Jsou tam nezapomenutelné,na tehdejší dobu překvapivě naturalisticky zobrazené scény,např.porodu,
pochovávání zvonů, pohansko-křesťanského zaříkávání,věštění,nebo třeba dětského tančení vedoucího až k dervišské extázi.
Kapitoly "Mezihra bohů" jsou údajně přepisem skutečného vyjednávání.Fascinovala mne objektivita v popisu povah jak Arménů,tak Osmanských Turků.Negativní,jakož i kladné vlastnosti obou národů,co se týče povah,oblékání a národní zatvrzelosti vynáší bez milosti na povrch.Werfel opravdu nešetřil nikoho,ani Evropany,jež zaseli sémě této bouře a pak se nestačili divit,co za plody v této oblasti sklidili.
Pikantní je,že údajně USA,Velká Británie a Izrael toto utrpení arménských křesťanů za genocidu neuznali,neb Turecko je důležitým partnerem v NATO.
Dle Wikipedie.

Chesterton
26. března

Nahlédnutí do doby, kdy nebyla televize, lidé po večerech četli a spisovatelé dýchali za hrdiny i čtenáře mělo co do sebe!!
Jsem už rozmazleným a zpovykaným čtenářem "moderní" doby, proto se mi nečetla snadno a mnohokrát jsem se do Arménie musela pokorně vrátit z jiných snazších či líbivějších knih.
Příběh skupiny 5000 Arménů je o samé podstatě přežití určité vyšší úrovně kultury či lidského společenství, jež se snaží nejen uchovat lidskou důstojnost, ale také neztratit svou duši. O obtížné a křehké rovnováze mezi jednotlivcem a nároky společnosti.
Werfel dokázal nádherně do svého mnohovrstevnatého, monumentálního a velice popisného líčení vtělit snad veškerou lidskou a společenskou moudrost směrem k boji za přežití v nelidských podmínkách. Tolik touhy po životě, lidské křehkosti, jemnosti i bojovnosti a odvahy k utrpení. Zároveň hluboká inspirace křesťanskou identitou tohoto malého společenství.

Pro mě nejsilnějším úryvkem bylo pohřbení zvonů a odnášení hlíny na budoucí pohřby na Mojžíšově hoře....stejně jako první porod při němž tři arménské plačky přijdou od pohřbu k rodičce. Nuničino křesťanské "zaříkávání" při porodu má v sobě kromě pověr skryto jemné tajemství dobra a zla. Ničily mě paralelní vztahy ústřední dvojice Julie a Gabriela a jejich vyrovnávání se vzniklou situací. Postava Julie mi byla blízká, moje sympatie k ní kolísaly, ale snažila jsem se jí pochopit. Největší soucit jsem měla se Štěpánem a obdiv vůči schopnostem a houževnatosti Gabriela - postavy, na které vše stojí.
V ČASECH SMRTELNÉ NOUZE MUSÍ KAŽDÝ ARMÉN BÝT KAŽDÉMU ARMÉNOVI KNĚZEM I OTCEM

Nebyla to moje první kniha tohoto Mistra pera, proto vzhledem k Nevysvětlitelnému v nás i nad námi, byl konec přesně na míru každému jednomu účastníku čtyřiceti dnů na Mojžíšově hoře :o)

Naprosto nesmrtelnou myšlenkou či duchem tohoto zdařilého příběhu mi přišel diametrální rozdíl mezi celkovou mentalitou či nastavením turecké a arménské společnosti jako celku. Ano. Dobro i zlo bylo na obou stranách, ale . . .

cicon
25.09.2018

Tak na tento příběh hned tak nezapomenu. Po čtyřiceti dnech s Bagratjanem na Mojžíšově hoře se sice dá zavřít kniha a odložit, ale myšlenkám a dozvukům lidských osudů a celé utlačované národnostní menšiny, nenaplněné lásky a nevysvětlitelnému což v nás je i nad námi, se ubránit nedá...

OPAT223
25.06.2018

Paráda. Ve zfilmované verzi hrál "Sandokan".

Abia
24.05.2018

Těžká, těžká, těžká kniha a zároveň velmi krásná. Nejen počtem stran, příběhem, ale i stylem psaní a myšlenkami. Ze začátku jsem byla dost zmatená tureckými výrazy, i stylem vyprávění, ale časem se to lepšilo. I tak se mi nečetla lehce, četla jsem ji 14 dní a to se mi stává málokdy. Od té chvíle, kdy byli všichni na Mojžíšově hoře, už jsem se nemohla odtrhnout. Dobrý konec jsem nečekala, žádný by nebyl dobrý, ty věci se prostě děly. A úplně mě překvapilo poznání, že i lidé odsouzení k smrti, kteří jí čekají, stále trvají na svých malých pravomocích, na svých výsadách a na svém majetku. Asi je to drží ve starém životě. Tolik myšlenek a vět k zamyšlení, tolik popisů lidství, malosti a lidského nezájmu. Opravdu krásná kniha.

Switchfoot
19.02.2018

Krásná kniha, bolestně aktuální. Poslední část jsem četl jedním dechem; přiznávám ale, že některé předchozí pasáže jsem přeskakoval. Jako svědectví toho, co zmůže lidská nenávist vůči určité skupině obyvatel, je to však kniha nadčasová. Doporučuji.

Doporučujeme

Hrej hráčem
Hrej hráčem
Mor
Mor
Jih proti Severu 2
Jih proti Severu 2
Robinson Crusoe
Robinson Crusoe