Pan Theodor Mundstock

od:

Pan Theodor Mundstock

Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. 3. vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/42_/42876/pan-theodor-mundstock-42876.jpg 4.4441
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (46)

Přidat komentář
chamyl
31. srpna

Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.

jprst
29. června

Označit toto autorovo dílo za "majstrštyk" by bylo asi nadnesené, ale rozhodně se řadí k jeho nejlepším. Ale rozhodně je to dílo, které vás naláká přečíst si i další autorovy knihy.

morava
07. května

Ja se nemohla od knihy odtrhnout a to i presto, ze na mne ze stranek dychala uzkost, beznadej, strach. Autoruv bravurni styl psani mne pohltil hned po par strankach.

" Ach květiny. Jsou na tom hůř, řekne stínu, jak spěchá kolem keřů, ty musí čekat na jednom místě, až je někdo utrhne.Někdo příjde, utrhne je a tu musí tušit svůj konec. Víš,řekne stínu a zlítostní, tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději."

opic 12
05. dubna

Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou...
At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví.
Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál.
Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.

mišule5
28. března

Ze začátku čtení byla kniha docela nudná až jsem si říkala, že knihu odložím, ale pak se příběh pěkně rozvinul a byl velmi zajímavý. Pan Fuks byl velmi zajímavý člověk a styl jeho psaní mi osobně moc vyhovuje a jsem ráda, že jsem si tohle dílo mohla přečíst.
Krása.

Mayaku
26. února

Nevím jak je to možné, ale Fuks dokázal stvořit velmi niterní příběh, aniž by mě byť jedinkrát emocionálně zasáhl. Pro mě bylo vyprávění dost chladné a odosobněné (paradoxně - vzhledem k tomu, že zachycuje vnitřní pochody páně Mudstockův). Popravdě řečeno jsem se u čtení často docela nudila, a to rozhodně nebylo dáno skutečností, že závěr knihy mi byl znám již od dob gymnaziálních, ale prostě tím, jak byl příběh napsán. Vcelku zklamání.

Rup
16. února

Smysl přebalu s kolejemi a tramvají mi uniká, ale to je vedlejší. Velmi dobře napsaná psychologická analýza přerodu uťápnutého, vystrašeného človíčka, byť pohříchu nikoli zbytečně, v sebevědomého člena pronásledované komunity, kráčejícího důstojně na smrt. Pitoreskní podobenství tragické doby.

yaoiyuri
11. února

O této knize jsem zaslechla spoustu polopravd a mýtů, protože během povinné školní docházky se s jejím názvem setkal na hodinách češtiny snad každý. Každý proto ví, jak skončí, ale četlo ji naprosté minimum lidí, což je problém. Všechny ty historky člověka navnadí/odradí, aby pak v konečném důsledku zjistil, že od děje čekal něco úplně jiného, a proto se knize tak dlouho (a vlastně bezdůvodně) vyhýbal.
Je to odlišné od Spalovače mrtvol, který je pro běžnou čtenářskou obec stravitelnější. Schizofrenní Mundstock připomíná spíše uťápnutého Roubíčka ze Života s hvězdou. Pod tlakem okolností je donucen vylézt ze své ulity a snažit se čelit tomu, co ho neodvratně čeká. A překvapivě se rozhodne čelit tomu čelem, neutíkat a neskrývat se, ale pečlivě připravit se na odjezd tam, odkud se nikdo nevrací. A pak se pročtete na konec a upadnete do deprese, protože zjistíte, jaká je náhoda ošemetná svině, i když tak nějak celou dobu tušíte (víte), že Mundstock není ten typ hrdiny, který bude mít štěstí.

Hezzy
02. února

Abych se přiznal, tak mi kniha moc nesedla. První část(cca do 10. kapitoly) pro mě byla velkým zklamáním. Všechno bylo takové utahané a ani styl psaní (hlavně otravné onkání v přímé řeči) mi nesedl. Naopak druhá polovina líčící Mundstockovy přípravy na odjezd do koncentračního tábora byla vesměs zajímavá a celková absurdita byla mrazivě i vtipně "absurdní".

-Pečivo-
29. ledna

Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.

No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky.

Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.

Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba koukat z vokna.

makushenka
08. ledna

Fuks je mistr ironie a sarkasmu.

Danae001
14.11.2016

Další zvláštní kniha spisovatele Fukse....pronikající do niterné psychologie člověka....člověka zahnaného do kouta blížící se hrozbou...nemohla jsem se od knihy odtrhnout ,velmi silná ač chmurná, místy depresívní, o to více člověk musí číst dál....

Romanka89
22.10.2016

Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale poté, co se pan M. začal metodicky připravovat na koncentrák, nemohla jsem se odtrhnout. Velmi silné dílo. Žel, konec knihy jsem si pamatovala ještě ze školy, ale i tak to bylo silné. Každý by si měl přečíst tuhle knihu.

buccaneerka
18.10.2016

Krásná kniha, i když smutná.

Atuin
13.10.2016

Po takové knize zůstává tříska, stejně bolavá a stejně zoufalá. Žádné z hodnocení u ní opět nic neznamená, protože je vůbec nepotřebuje. Rána do žaludku, která po otevření knihy tlačí až do samotného konce, že není jiná možnost nežli ji dočíst a není možno ji kritizovat, leda držet....To je osobní pohled na věc 5/5, ostatně žádný jiný u knih nelze ani očekávat.

Pan Theodor Mundstock ...smekám.

Lucie85
11.10.2016

Kniha má zajímavý příběh, smutné a tragické téma, nicméně se mi tak strašně špatně četla :-( Musela jsem se dost soustředit na to, abych při čtení myšlenkami neodbočovala jinam.

Ječmínek
08.09.2016

Nedávno jsem četl knihu Dvorní šašci od V. Fischla a zdálo se mi, že ten příběh autor mohl rozšířit. Kniha Pan Th. Mundstock podle mě měla být naopak zkrácena a zhutněna do formátu povídky. Zajímavé a kvalitní téma bylo rozmělněno neustálým opakováním že se bojí, že tamten už jel, že dopis už asi přijde, co ho tam čeká, že třeba skončí válka, co chudáci Šternovi, ...

knedlik
05.09.2016

"Jsou myšlenky, které člověka drtí, jsou zoufalství těžká jak kameny egyptských pyramid."

Přečtena jedním dechem, nejen pro svoji neuvěřitelnou poutavost, ale i proto, že při ní dýchat moc nešlo a svým tématem a atmosférou spíše dusila. Naprosto mě pohltilo její/ Mundstockovo úvodní zoufalství, obestřené závojem temna, tajemna, nejistoty a deprese. Jakoby Mon vyrostl a zakrýval veškeré světlo, které by v takových chvílích mohlo a chtělo do lidského života proniknout. V jednu chvíli se mi až chtělo plakat nad tou bezmocí, beznadějí a ztrátou... Nicméně pak přijde onen osudný pátek, kdy se vše obrátí a naděje a odhodlání tryská z jednotlivých stránek. Toto pozitivní naladění člověka těší až do chvíle, kdy začne nabírat na grotesknosti a zároveň začne Mundstockovo odhodlání být děsivým, nebezpečným, fanatickým. Pořád však neklesá na mysli a rozhodne se být užitečným i pro ostatní. Vlastně to chápe jako své poslání, ač v konečném důsledku fatálně selže.
Co pro mě zůstává obestřeno tajemstvím, je postava Šimona/ Mona a do jaké míry se prolínají. Zda Mon symbolizuje výčitku, špatné svědomí vůči Šimonovi? Vidím v něm stín sebe samého? Své poslání? Spásu?

katynais
04.09.2016

Uplne neco jineho nez jsem doted o holocaustu cetla, velice zajima a stoji za predcteni

Skip
25.07.2016

Velmi silný příběh muže židovského původu, který žije jako ostatní Židé za 2. světové války ve strachu z transportů, přičemž má v sobě ale tolik vnitřní síly, že dokáže dodávat odvahu a naději svým přátelům. Sám jen pasivně nesedí, ale aktivně se připravuje na den, kdy mu přijde povolání k nástupu do transportu. Jak ale řídí lidské životy Bůh nebo osud, to neví pan Mundstock ani nikdo z nás.

RichardvonT.
07.06.2016

Vzal jsem si ji jednou na dovolenou k moři. Schválně, věděl jsem už přibližně, o čem to je.
Při válení se na pláži tak ještě silněji vynikla ta předurčenost, ten děs, ten pach z hnusné budoucnosti.
Chválabohu, že jsem se narodil o mnoho let později a mohl žít v míru.

sick.boy
30.05.2016

Je to tak, mám rád depresivní knihy, beznadějné knihy, ponuré knihy.
Proto mám rád knihu Pan Theodor Mundstock.
Protože pan Theodor Mundstock právě nezažívá nic veselého.
Pan Theodor Mundstock žije v neustálém strachu, paranoie, pan Theodor Mundstock blouzní, pan Theodor Mundstock se důkladně připravuje na odjezd do koncentračního tábora.
Ladislav Fuks vypráví jeho příběh a jde z toho chlad.
Je těžké se oprostit od jeho starostí, přestože se s ním seznámíte pouze na chvíli, stejně vám na něm záleží.
Pan Theodor Mundstock, ač ne na první pohled, byl neuvěřitelně tvrdej!

Pozdravujte Mona, pane Mundstock..

simecef
12.03.2016

Ve stínu Spalovače mrtvol se další Fuksova tvorba jakoby ztrácí. Ovšem Theodora Mundstocka považuji za prózu rovnocenných, ne-li vyšších kvalit. I zde autor čerpá z tematiky holocaustu, antisemitismu a 2. světové války.

Příběh je však poněkud složitější; přibývá metafor a hlavní hrdina se projevuje až kafkovsky absurdními rysy (podobně jako Karel Kopfrkingl se však dostávají až do komických rovin).

Co je v díle nadčasové, je kritika určité úřední preciznosti, což je zde vysmíváno tisicinásobně víckrát, protože hlavní hrdina - dbalý platných zákonů - by měl jít dobrovolně na smrt. Tento - typicky český - jev, kdy lidé slepě dodržují i ten sebehorší zákon, protože "ti nahoře to tak rozhodli" může vést k podobným situacím i dnes. Sláva nepřizpůsobivosti!

callahanh
25.02.2016

Po zdlouhavějším a přece jen těžkopádnějším začátku, který nemá spád a hůře se v něm orientuje, se rozjede strhující a opravdu strašlivě depresivní a bezvýchodný příběh, který by si přes tíživost tématu měl přečíst každý. Fuks umí zachytit lidské rozpoložení a psychologicky dokonale vykreslit obyčejného člověka, který je postaven do mezní a neobvyklé situace. Postupem času se román mění v jednu velkou absurditu a zároveň děsivou záležitost, neboť hlavní hrdina se začne svědomitě připravovat na pobyt v koncentračním táboře (učí se chodit s kufrem rychle, sám si pouští plyn a bije se o zeď), z čehož běhá mráz po zádech a především to v plné nahotě zobrazuje absolutní zrůdnost těchto zařízení. Přiznám se, že ač otrlý, tak v předposlední kapitole, kdy už se na řadu dostali i jeho nejbližší přátelé, mi nebylo úplně nejlépe a úplně jsem cítil to utrpení, ačkoli jsem seděl mezi lidmi a v současnosti. Samotný závěr je pak při zpětném pohledu temně groteskní a ve velkých uvozovkách se dá považovat vlastně za happy end, jakkoli to v této tematice zní nemístně a cynicky. Pan Theodor Mundstock není to nejlepší od Fukse, je na něm znát, že jde o debut, ve svém poselství je ale tak alarmující a mrazivý, že je nutné ho přečíst, i když se k němu nejspíš už nikdy nevrátíte. 80%

clare01
05.02.2016

Zvláštní kniha. Četla jsem ji v rámci povinné četby do semináře české literatury. Kniha je psaná tak sugestivně, že jsem se dovedla sžít s Mundstockem a to ve mě vyvolávala docela nepříjemné pocity a nemohla jsem knihu dočíst. Podobné pocity jsem měla i u Spalovače mrtvol. Asi mi Fuksovi knihy nesednou, ale věřím, že mnoho čtenářů určitě dokážou oslovit, protože píše výborně.

Petr.c17
14.01.2016

Pro pana Mundstocka ožívá i stín a je lítostivý: Mon. Měl jsem pocit, že čtu Kafku umocněného na druhou.Říkám si: každý čekáme na svůj transport, ovšem mnozí o tom neví a jsou tím šťastní.

Edona
25.12.2015

Zajímavý příběh s prvky absurdity, který vás zaujme zejména od fáze "příprav" na koncentrační tábor. Jen se divím, proč ji nemá přečteno více čtenářů!

petra6006
07.08.2015

zajímavá kniha

petvet
03.05.2015

Super kniha, kterou jsem si vybrala do ,,Seznamu knih k maturitní zkoušce z ČJ" - rychle jsem ji přečetla, byla i místy vtipná...akorát divně skončila... Ale na druhou stranu - skončila špatně pro nás a ne pro něj ;-)

smetyl
22.04.2015

Ladislav Fuks dokáže velmi rychle zaujmout. Tentokrát to pro mě bylo o něco složitější, protože jsem se v první čtvrtině velmi těžko orientoval. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, kdo je Mon a než jsem si zvykl na autorův neobvyklý styl, který byl tentokráte odlišný než u Spalovače mrtvol, kterého jsem četl předtím. Právě neobvyklý jazyk díla je jedním z těch nejzajímavějších prvků, které mu dodávají to tajemné kouzlo. Pan Theodor Mundstock mi sice není svou osobností příliš blízký, ale do jeho osudu jsem se dokázal skvěle vžít. Především v druhé polovině, kdy jsem zcela chápal nadšení hlavního protagonisty, které plynuly z přípravy na téměř jistou smrt v koncentračním táboře. I toto málo, co proti tomu mohl dělat bylo více než čekání před prázdnou dopisní schránkou. Zaujal mě i neobvyklý vztah pana Mundstocka k malému Šimonovi, který byl až zvláštně láskyplný a autor do něj možná vložil kousek své náklonnosti k mužům.