Pan Theodor Mundstock

od:

Pan Theodor Mundstock

Autorův románový debut (1963) byl už ve své době oceňován jako mimořádný literární čin. Co hlavně upoutalo pozornost, byla originalita Fuksova životního názoru a způsob vyprávění. Až podivně působí titulní postava nenápadného, čestného, pasivního úředníka, lpícího na lidské důstojnosti a dobrotě a hledajícího postup, jak se ubránit a uniknout před blížícími se hrozbami. Osobitá je vypravěčova perspektiva, takže četba provokuje nejistotu, nakolik je realita absurdní a temná, nebo banální a obyčejná, a zvědavost, jestli je příběh bláhový a groteskní, nebo smutný. Ani nevíme, jestli román myslí na tísnivý obraz doby, anebo na docela osobní autorovu úzkost. Právě ze sugestivní tajuplnosti se rodila autorova sláva zasahující nejenom českou kulturu. Hned následovaly překlady do mnoha jazyků a dílo se tak obracelo k těm, kdo se trápili tragédií holokaustu a existenční nejistotou soudobého člověka. 3. vydání....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/42_/42876/pan-theodor-mundstock-42876.jpg 4.4487
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (53)

Přidat komentář
jengibre
09. května

Úžasné čtení, které mi v závěru zlomilo srdce a to i přes to, že jsem dopředu věděla, jak to skončí. Smutné, hořké, ironické, plné úzkosti, … Uchvátila mne dokonale vykreslená psychologie hlavní postavy a sugestivně melancholická atmosféra, která provází celý příběh. Málokdy se stane, že ve mně kniha zanechá natolik silnou emocionální stopu, že nevybledne ani po několika letech, které již od přečtení uplynuly. Pro mne naprosto geniální a výjimečné dílo. Jedna z nejlepších knih s touto tematikou.

SoňkaSoník
02. května

Krásně čtivá, opravdu zajímavá, v člověku nechá hlodavou myšlenku na zamyšlení se.

lena2653
28. března

Silná kniha, která mi vyrazila dech. Bylo mi Theodora neskutečně líto, ale zároveň jsem si v určitých pasážích říkala, že je to blázen. Příběh o tom, že někdy prostě osud nepřemůžete, byť se snažíte sebevíc. Jedna z nejlepších knih s židovskou tématikou.

ZiPur
05. března

Vyhrát nemusí vždy znamenat přežít. Vyhrát může znamenat zachovat si vlastní lidskou důstojnost, svobodu a schopnost držet svůj osud ve svých rukách nebo se o to alespoň pokoušet do posledního dechu. A tak vyhrát sám nad sebou i nad jinými.

Dep8
29. ledna

Obsahově velmi pěkný, dojemný, procítěný příběh. O obrovském odhodlání žít a přežít a zároveň o drsné ironii osudu, která svým výsměšným prstem poukazuje na to, jak malinkými a bezvýznamnými figurkami v jejím scénáři vlastně jsme. - Přesto se mi kniha dobře nečetla. Velmi často jsem se v textu ztrácela, jen velmi těžko udržovala mou pozornost. Do dočtení jsem se přemáhala a to hlavně z důvodu, že jsem to musela přečíst do školy. Číst znovu nemusím.

alef
06.11.2017

Přízračná atmosféra světa na hranici racionality a těžkého snu ... světa plodícího absurdní realitu zdeformovanou okolnostmi ... Vás obestře už na prvních stránkách ... sledujete marnou snahu o přizpůsobení se téhle absurdní realitě a uzavření se do vnitřního světa ... seznamte se s panem Theodorem Mundstockem a taky s Monem ... protože právě sledujete jejich rozhovor ... rozhovor pana Theodora s jeho alter egem ... v prostředí rozostřené reality jež je důsledkem bolavé mysli ... snažící se zachytit ... ve světě kde se už nejeví nic jako reálné ... a v němž, chceme-li v něm žít, musíme v něm žít se vším všudy ... musíme přijmout jeho absurditu ... nemá cenu hledat únik ... protože existenci, ikdyž nesmyslné a zvrácené nemůžeme uniknout ... všechno pevné a jisté se rozpadlo, aby se posléze poskládalo do absurdní skutečnosti ... postrádající smysl života ... zastřená okna nepropustí ani paprsek světla ... a normálnosti ... svět se změnil v nenormální, úskočné, chaotické a nevypočitatelné prostředí ... a přesto pan Mundstock i v této krajnosti ... nalézá a získává lidskou důstojnost ...

"Jako by se tím stálým strachem ... z cesty ...ze všeho, čím se dny a noci trýzní a pod čím klesá ... jako by se tím dralo něco zeleného do jeho bolavého vědomí ...neví zdaleka, co to je, jen mlhavě cítí, že se ho to týká ... jako se týká člověka život ... a týká se to i mnohých jiných ... jakoby se mu v jeho beznadějné hrůze zjevoval paprsek ... a tu před ním vyvstane představa, která ho obestře krásou, jež naposledy cítil před třemi roky ... víš, řekl stínu, ... tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději ..."

Máte před sebou příběh, který rezonuje a až fyzicky bolí ... napsaný krásnými slovy ... slova mohou bolet ... a přesto si nemůžete pomoct a čtete dál ...

janadibelkova
03.10.2017

Zajímavé "pocitové" čtení, ale člověk musí být na celý příběh tak nějak naladěný, nesmí ho nic rušit, aby mohl v klidu o osudu a životě vůbec pořádně popřemýšlet. Nikdo z nás si dnes neumí představit, jaké to pro židy muselo být, když se tajně scházeli a doufali, že další transport už nepojede..a určitě je dobré si občas přečíst tuhle, nebo podobnou knihu, možná si pak budeme víc vážit dnešní doby..

chamyl
31.08.2017

Zvláštní kniha o mnohokrát zpracovaném tématu, tentokrát ovšem z pohledu dnes populárního "obyčejného slušného člověka". Fuks zviditelňuje další rozměr dlouhodobého působení strachu na psychiku, pod jehož vlivem dochází k objektivně nenormálnímu chování, jenž má ovšem zcela racionální vysvětlení. Velmi silné a smutné čtení.

jprst
29.06.2017

Označit toto autorovo dílo za "majstrštyk" by bylo asi nadnesené, ale rozhodně se řadí k jeho nejlepším. Ale rozhodně je to dílo, které vás naláká přečíst si i další autorovy knihy.

morava
07.05.2017

Ja se nemohla od knihy odtrhnout a to i presto, ze na mne ze stranek dychala uzkost, beznadej, strach. Autoruv bravurni styl psani mne pohltil hned po par strankach.

" Ach květiny. Jsou na tom hůř, řekne stínu, jak spěchá kolem keřů, ty musí čekat na jednom místě, až je někdo utrhne.Někdo příjde, utrhne je a tu musí tušit svůj konec. Víš,řekne stínu a zlítostní, tušit konec je právě tak strašné, jako ztratit naději."

opic 12
05.04.2017

Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou...
At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví.
Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál.
Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.

mišule5
28.03.2017

Ze začátku čtení byla kniha docela nudná až jsem si říkala, že knihu odložím, ale pak se příběh pěkně rozvinul a byl velmi zajímavý. Pan Fuks byl velmi zajímavý člověk a styl jeho psaní mi osobně moc vyhovuje a jsem ráda, že jsem si tohle dílo mohla přečíst.
Krása.

Mayaku
26.02.2017

Nevím jak je to možné, ale Fuks dokázal stvořit velmi niterní příběh, aniž by mě byť jedinkrát emocionálně zasáhl. Pro mě bylo vyprávění dost chladné a odosobněné (paradoxně - vzhledem k tomu, že zachycuje vnitřní pochody páně Mudstockův). Popravdě řečeno jsem se u čtení často docela nudila, a to rozhodně nebylo dáno skutečností, že závěr knihy mi byl znám již od dob gymnaziálních, ale prostě tím, jak byl příběh napsán. Vcelku zklamání.

Rup
16.02.2017

Smysl přebalu s kolejemi a tramvají mi uniká, ale to je vedlejší. Velmi dobře napsaná psychologická analýza přerodu uťápnutého, vystrašeného človíčka, byť pohříchu nikoli zbytečně, v sebevědomého člena pronásledované komunity, kráčejícího důstojně na smrt. Pitoreskní podobenství tragické doby.

yaoiyuri
11.02.2017

O této knize jsem zaslechla spoustu polopravd a mýtů, protože během povinné školní docházky se s jejím názvem setkal na hodinách češtiny snad každý. Každý proto ví, jak skončí, ale četlo ji naprosté minimum lidí, což je problém. Všechny ty historky člověka navnadí/odradí, aby pak v konečném důsledku zjistil, že od děje čekal něco úplně jiného, a proto se knize tak dlouho (a vlastně bezdůvodně) vyhýbal.
Je to odlišné od Spalovače mrtvol, který je pro běžnou čtenářskou obec stravitelnější. Schizofrenní Mundstock připomíná spíše uťápnutého Roubíčka ze Života s hvězdou. Pod tlakem okolností je donucen vylézt ze své ulity a snažit se čelit tomu, co ho neodvratně čeká. A překvapivě se rozhodne čelit tomu čelem, neutíkat a neskrývat se, ale pečlivě připravit se na odjezd tam, odkud se nikdo nevrací. A pak se pročtete na konec a upadnete do deprese, protože zjistíte, jaká je náhoda ošemetná svině, i když tak nějak celou dobu tušíte (víte), že Mundstock není ten typ hrdiny, který bude mít štěstí.

Hezzy
02.02.2017

Abych se přiznal, tak mi kniha moc nesedla. První část(cca do 10. kapitoly) pro mě byla velkým zklamáním. Všechno bylo takové utahané a ani styl psaní (hlavně otravné onkání v přímé řeči) mi nesedl. Naopak druhá polovina líčící Mundstockovy přípravy na odjezd do koncentračního tábora byla vesměs zajímavá a celková absurdita byla mrazivě i vtipně "absurdní".

-Pečivo-
29.01.2017

Pan Mundstock je žid, kterej má doma slepici. To, že je žid, je relevantní, protože je rok 1941 a to nebylo pro Židy moc veselé období. Všude jezdily tanky a tak. To, že má pan Mundstock slepici, relevantní neni.

No a pan Mundstock vidí jak mu sousedi a známí mizí postupně do koncentráků a tak si říká, že brzy bude řada i na něm. Jednoduchá dedukce - když uvařím špagety a všichni se z nich podělaj, tak je velmi pravděpodobné, že se z nich zkadim taky.

Pan Mundstock se tedy na pobyt začne připravovat. Proto doma spí na žehlicim prkně, ji chleba po kouskách (taky ho takto preferuji) a nechává si dávat po hubě. No a pak ho odvedou, ale ne tak úplně. Můžu snad jen prozradit, že ho nepřejede tank. Spoiler alert - slepice to nedá. Ale ani ji nepřejede tank.

Nadšenej jsem z toho nebyl, Spalovač mrtvol je lepší, ale zase to bylo záživnější než třeba koukat z vokna.

makushenka
08.01.2017

Fuks je mistr ironie a sarkasmu.

Danae001
14.11.2016

Další zvláštní kniha spisovatele Fukse....pronikající do niterné psychologie člověka....člověka zahnaného do kouta blížící se hrozbou...nemohla jsem se od knihy odtrhnout ,velmi silná ač chmurná, místy depresívní, o to více člověk musí číst dál....

Romanka89
22.10.2016

Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale poté, co se pan M. začal metodicky připravovat na koncentrák, nemohla jsem se odtrhnout. Velmi silné dílo. Žel, konec knihy jsem si pamatovala ještě ze školy, ale i tak to bylo silné. Každý by si měl přečíst tuhle knihu.

buccaneerka
18.10.2016

Krásná kniha, i když smutná.

Atuin
13.10.2016

Po takové knize zůstává tříska, stejně bolavá a stejně zoufalá. Žádné z hodnocení u ní opět nic neznamená, protože je vůbec nepotřebuje. Rána do žaludku, která po otevření knihy tlačí až do samotného konce, že není jiná možnost nežli ji dočíst a není možno ji kritizovat, leda držet....To je osobní pohled na věc 5/5, ostatně žádný jiný u knih nelze ani očekávat.

Pan Theodor Mundstock ...smekám.

Lucie85
11.10.2016

Kniha má zajímavý příběh, smutné a tragické téma, nicméně se mi tak strašně špatně četla :-( Musela jsem se dost soustředit na to, abych při čtení myšlenkami neodbočovala jinam.

Ječmínek
08.09.2016

Nedávno jsem četl knihu Dvorní šašci od V. Fischla a zdálo se mi, že ten příběh autor mohl rozšířit. Kniha Pan Th. Mundstock podle mě měla být naopak zkrácena a zhutněna do formátu povídky. Zajímavé a kvalitní téma bylo rozmělněno neustálým opakováním že se bojí, že tamten už jel, že dopis už asi přijde, co ho tam čeká, že třeba skončí válka, co chudáci Šternovi, ...

knedlik
05.09.2016

"Jsou myšlenky, které člověka drtí, jsou zoufalství těžká jak kameny egyptských pyramid."

Přečtena jedním dechem, nejen pro svoji neuvěřitelnou poutavost, ale i proto, že při ní dýchat moc nešlo a svým tématem a atmosférou spíše dusila. Naprosto mě pohltilo její/ Mundstockovo úvodní zoufalství, obestřené závojem temna, tajemna, nejistoty a deprese. Jakoby Mon vyrostl a zakrýval veškeré světlo, které by v takových chvílích mohlo a chtělo do lidského života proniknout. V jednu chvíli se mi až chtělo plakat nad tou bezmocí, beznadějí a ztrátou... Nicméně pak přijde onen osudný pátek, kdy se vše obrátí a naděje a odhodlání tryská z jednotlivých stránek. Toto pozitivní naladění člověka těší až do chvíle, kdy začne nabírat na grotesknosti a zároveň začne Mundstockovo odhodlání být děsivým, nebezpečným, fanatickým. Pořád však neklesá na mysli a rozhodne se být užitečným i pro ostatní. Vlastně to chápe jako své poslání, ač v konečném důsledku fatálně selže.
Co pro mě zůstává obestřeno tajemstvím, je postava Šimona/ Mona a do jaké míry se prolínají. Zda Mon symbolizuje výčitku, špatné svědomí vůči Šimonovi? Vidím v něm stín sebe samého? Své poslání? Spásu?

katynais
04.09.2016

Uplne neco jineho nez jsem doted o holocaustu cetla, velice zajima a stoji za predcteni

Skip
25.07.2016

Velmi silný příběh muže židovského původu, který žije jako ostatní Židé za 2. světové války ve strachu z transportů, přičemž má v sobě ale tolik vnitřní síly, že dokáže dodávat odvahu a naději svým přátelům. Sám jen pasivně nesedí, ale aktivně se připravuje na den, kdy mu přijde povolání k nástupu do transportu. Jak ale řídí lidské životy Bůh nebo osud, to neví pan Mundstock ani nikdo z nás.

RichardvonT.
07.06.2016

Vzal jsem si ji jednou na dovolenou k moři. Schválně, věděl jsem už přibližně, o čem to je.
Při válení se na pláži tak ještě silněji vynikla ta předurčenost, ten děs, ten pach z hnusné budoucnosti.
Chválabohu, že jsem se narodil o mnoho let později a mohl žít v míru.

sick.boy
30.05.2016

Je to tak, mám rád depresivní knihy, beznadějné knihy, ponuré knihy.
Proto mám rád knihu Pan Theodor Mundstock.
Protože pan Theodor Mundstock právě nezažívá nic veselého.
Pan Theodor Mundstock žije v neustálém strachu, paranoie, pan Theodor Mundstock blouzní, pan Theodor Mundstock se důkladně připravuje na odjezd do koncentračního tábora.
Ladislav Fuks vypráví jeho příběh a jde z toho chlad.
Je těžké se oprostit od jeho starostí, přestože se s ním seznámíte pouze na chvíli, stejně vám na něm záleží.
Pan Theodor Mundstock, ač ne na první pohled, byl neuvěřitelně tvrdej!

Pozdravujte Mona, pane Mundstock..

simecef
12.03.2016

Ve stínu Spalovače mrtvol se další Fuksova tvorba jakoby ztrácí. Ovšem Theodora Mundstocka považuji za prózu rovnocenných, ne-li vyšších kvalit. I zde autor čerpá z tematiky holocaustu, antisemitismu a 2. světové války.

Příběh je však poněkud složitější; přibývá metafor a hlavní hrdina se projevuje až kafkovsky absurdními rysy (podobně jako Karel Kopfrkingl se však dostávají až do komických rovin).

Co je v díle nadčasové, je kritika určité úřední preciznosti, což je zde vysmíváno tisicinásobně víckrát, protože hlavní hrdina - dbalý platných zákonů - by měl jít dobrovolně na smrt. Tento - typicky český - jev, kdy lidé slepě dodržují i ten sebehorší zákon, protože "ti nahoře to tak rozhodli" může vést k podobným situacím i dnes. Sláva nepřizpůsobivosti!