Růže pro Algernon

od:

Růže pro Algernon

Růže pro Algernon si poprvé získala čtenáře jako slavná povídka, která se dočkala uvedení v nesčetných antologiích a byla přeložena do mnoha jazyků. Stejně úspěšná byla i jako televizní inscenace – a nakonec jako celovečerní film s názvem Charly. Pak Daniel Keyes svůj znepokojivý příběh rozšířil a zabydlel dalšími postavami, takže vznikl román, který obdržel od asociace Science Fiction Writes of America cenu Nebula za nejlepší science fiction roku. Fascinující příběh o odvážném (snad až příliš odvážném) experimentu s lidskou inteligencí popsal jeden kritik jako „milostný trojúhelník tvořený dvěma lidmi“. Jiné nadchla jeho obraznost, napětí nebo lidskost. Růže pro Algernon v sobě spojují všechny tyto kvality. Je to jeden z nejoriginál­nějších a zároveň nejcitlivějších románů naší doby. Skvěle přeložil Richard Podaný....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13562/ruze-pro-algernon-CZz-13562.jpg 4.71545
Originální název:

Flowers for Algernon (1966)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (233)

Přidat komentář
Butch-core
14. listopadu

Nevědět a mít naivní představu o světě plnou nenazřeného ponížení je možná mnohem snazší, než v průzračném ponížení vědět a uvědomovat si, že plné vědění a pochopení nikdy neobsáhneme. Mnohem lepší je pak možná naopak mít příležitost, dobýt svět a odrazit se s chutí dotknout se hvězd. A co když žár těch hvězd ničí? Co když se v nich skrývá to největší zlo našich životů? Ať už je v sázce mentální kapacita nebo je rukopisem magickým pouze vyřčený přirozený běh člověka od dětství přes zralost k postupnému odcházení v podobě stáří, čeká nás na konci návrat k našim kořenům, tedy k velkému spánku v podobě ničeho. Životem tepe vedle vědění taky láska. Stejně tak se rodí, zušlechťuje ze stavu nekvalitního přebarveného prášku do podoby co nejčistšího krystalu. Pak se opět zakalí a v neurčitých indíciích postupně mizí do ztracena. Je to krása, je to hnus!

Daenerys
05. listopadu

Nezapomenutelné.

Yarwen
01. listopadu

Kniha vycházející ze slavné povídky rozvádí původní příběh do větší šíře. Nedá se říct, že by kvalitu příběhu nějak měnila, milostný románek s Alicí považuji za celkem zbytečný, nicméně námět je stále velmi silný a nechává nahlédnout čtenáře hluboko do propasti, ze které se hlavní hrdina téměř vyškrábal.

noemus
21. října

Tohle je snad jediná kniha u které se mi chtělo na konci plakat

Francesca14
19. října

U knížky jsem moc nevěděla do čeho jdu a ze začátku jsem byla z příběhu (resp. hlavně z postavy) trochu nervózní, hrozně rychle mě ale četba pohltila. Přemýšlela jsem nad ní i ve chvílích, kdy jsem ji zrovna nedržela v ruce, byla jsem zvědavá, jak to dopadne (věděla jsem jen, že ne moc dobře)... Jednu hvězdičku strhávám jen za to, jak byla knížka smutná a depresivní, což není žádná racionální vada, jen to má vliv na to, jak jsem ji jakožto čtrnáctiletá čtenářka vnímala. Jinak mě moc bavila, jen tak na ni nezapomenu a určitě se k ní zase vrátím.

meluzena
13. října

Být chytrý není totéž co být moudrý.
Mít nízké IQ neznamená být méně člověkem.
Jak spolu souvisí IQ, vědomosti, city, přátelství, láska?
Co vlastně přináší člověku klid a spokojenost?

Kniha nabízí pohled očima různých typů lidí: hlupáka, který neví, že je hloupý a že si z něj ostatní dělají šprťouchlata, hlupáka, který ví, že je hloupý, arogantního vzdělance bez špetky tolerance a pochopení, přeplněného vědomostmi a pohrdajícího vším lidským, člověka vzdělaného a vyrovnaného, který dosáhl jisté moudrosti...

Kniha o pochopení, toleranci a smíření.

R.E.M.
09. října

Kniha, kterou stojí za to si přečíst. Nechala jsem si od dočtení čas než napíšu komentář. Nechala jsem rezonovat vzbuzené emoce, v klidu doznít příběh...

Částečné spoilery!
Nevím, jest-li mi bylo Charlieho víc líto na začátku nebo později. Sice byl zpočátku bezelstně šťastný, když si většinou neuvědomoval, že mu někteří lidé ubližují a posmívají se mu, milosrdně zapomínal na příkoří, ale byl na tom opravdu lépe? Vydán napospas zlobě a hloupé zášti. Po zvýšení IQ na něj padl pochopitelný smutek a rozčarování z lidí kolem.
SPOILER poslední odstavce!
Po extrémním zvýšení inteligence musel Charlie brzy pochopit, co ho čeká, jak krutě neúprosná bude jeho budoucnost. Co bylo pro něj horším okamžikem? Chvíle, kdy si uvědomil, že přišel o znalost cizího jazyka, chvíle prvních pravopisných chyb nebo poznání údělu Algernon, okamžik odchodu malé bezbranné myšky.

S paralelou se ztrácením schopností a znalostí u nemocných seniorů, jak si všimli mnozí čtenáři přede mnou, nelze nic jiného než souhlasit.


(Možná bylo zbytečné upozorňovat na spoiler, když konec příběhu a osud hlavní postavy je tu prozrazen bez varování nesčetněkrát. Ale nechť.)

Jm.bazar
08. října

Skvělá a výjimečná kniha, při které Vám vznikne v hlavě tolik otázek. A o tom právě kvalitní knihy jsou.

h.mose
05. října

Nádherná povídka. Perfektní námět. Jen mi po dočtení bylo dost smutno.

FofrNožka
02. října

S povídkou jsem se setkala na základní škole a od té doby se mne drží a nepouští. Jedna z mála povídek/knih/ divadelních představení i filmů, ze kterého si doslova sednu na zadek a padá mi dolní čelist. Na základce příběh zaujal gramatickými chybami a roztomilou myškou, na gymnáziu milostným příběhem, který (ne)má dobrý konec a v dospělosti se člověku honí hlavou, jak snadno se dobrá myšlenka ( zde lék. zákrok na zvýšení inteligence) může změnit v danajský dar, který ve své podstatě více ublíží, než pomůže...

rodak
01. října

Tak nevím v jaké části života byl Charly Gordon štastný asi v žádné.Bylo to teda neuvěřitelně napsáno.Po přečtení řeším spoustu otázek a více se kolem sebe dívám.Hlavně se snažím nesoudit na první pohled.K čemuž lidé občas směřují.

Terva
30. září

Dnezka se mnou ďelaly tezt.
Mislím že sem to neuďelal
a mislím mňe teťka nepoušijou.

Pracovňý hlášeňi č.1 tř. břesen

Ríkal mně můj kňychkupec ať si to kupým že prí mňa to svíši íkvé a ja ani nevým co toto íkvé vobec je aň netušým estli vobec umym čisť A sem si říkal to skuzím a snad mňato opravdu to íkvé ňěgke v mozku najdě ihneď spočaťku mi to ďelalo obrovzkéj průblém sem si něpamatoval co štu to prí buďe lapší gkiž si budu psát ďěníček abich jako veďěl co štu bich to nesapomňěl

pracovňý hlášeňí č2 štvrt. břesen

malý ohuthnávki
Kdyš mně budou platit budu to dělat. Ale psát je velmi těškí.

Pracovňý hlášeňí 5 6ho břes

Předtím sem aspoň nevjeděl že sem hloupjejší neš miš. Asi uš nebudu psát pracovňí – pracovní – hlášení.

PRACOVNÍ HLÁŠENÍ ČÍSLO 10 - 22. DUBNA

Dnes mňe můj beta čtenář visvjětlil co to je interpukce a já vní našel oblíbeňí. ::,.!““a sem“, !si !řekl., Že je.... to,,,? Dobrá ?_!!věc/(/ tahle““ interpukce, ..,tak%% proč jí nezačít ˇ““poušívat....

24.dubna:
Pracovní hlášení, které jsem dříva psal jsou nějaké divné.
Snad jsem to ani nebyl já.
Říkali mi: s pravopisem si nedělej starosti nebudeme stoho dělat vědu.

30.dubna:
I to slovo „interpunkce“ jsem si musel najít ve slovníku. A našel jsem tam i další slova a teď už jim rozumím. A zjistil jsem, že mé IQ tam někde bylo a začíná pracovat na plné obrátky.

10. května – Je ironické, že veškeré mé IQ (teď už má hodnotu 180) nedokáže vyřešit takovou banalitu, jako je lidské chování. I Algernon je chytřejší než všichni ti vědci, které denně potkávám.

20. května - – Nejsem ten Terva, co kdysi. Jsem jiný. Dokonce nejsem ani ten, co tu začínal psát. Snad nějakej zázrak. Změnil jsem se, jsem chytřejší. A dělat na míchačce na těsto a chodit po roznáškách, to není práce pro chytrého člověka.

PRACOVNÍ HLÁŠENÍ 12

6. června – Psaní je pro mě už velmi pomalé. Musím přejít na diktafon. Se čtením je to už také horší. Čím víc tuhle knihu čtete, tím víc zjišťujete, že zas tak inteligentní a chytrá není. Pan spisovatel Daniel Keyes je omezen svou minulostí a do budoucnosti zas tak moc neviděl. Svého hlavního, tupého a následně inteligentního, hrdinu nedokázal dostat nějak moc daleko ani vysoko. Sice o něm tvrdí, že je inteligentní, ale z obsahu příběhu mi to moc nepřipadalo. A tak jsem dnes byl nakopat do prdele svého knihkupce a řekl jsem mu, ať si podobné příběhy prodává někomu méně inteligentnímu.

10. června - Toto je poslední pracovní hlášení, psaní je velmi pomalé. Několik odstavců jsem napsal v jiném jazyce. Už jich umím deset a ještě dva staré, dnes již nepoužívané. Dokonce jsem přišel i o přátele, už se nedokážu s nikým pořádně pobavit. Ve srovnání s idiotem se každý cítí jako inteligent a co mám pak říkat já o vás?

Pracovní hlášení: Diktafon - červenec

Suomen kielen varsinaiseen äännerakenteeseen ei kuulu sananalkuisia konsonanttiyhdistelmiä. Vanhoissa lainasanoissa sellaiset yhdistelmät ovat yksinkertaistuneet, joskin vanhassa kirjakielessä ja joskus muutoinkin on säilynyt joitakin jäänteitä.

Z příběhu jsem vybral několik citátů, ale musím vás varovat, některé jsou ještě s doby, kdy jsem mňěl íkvé 30 a přál jsem sy bít nejchitřějším človjěkem na celím zvjeťe......

PS – Přineste, prosím, někdo růži pro Algernon.

kní
25. září

Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).

Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).

Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).

POZOR - SPOILER!

"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.

19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč." (dnes v 19:19) X (včera v 22:50) X

Váš komentář (text níže) byl přesunut do diskuze u knihy Růže pro Algernon. Buď nebyl vaším názorem na knihu, nebo obsahoval spoiler (prozrazení děje).

POZOR - SPOILER!

"15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.

19. října
Dneska jsem zažil děsivou věc. Vzal jsem si výtisk článku, který jsem použil při svém výzkumu, bylo to Kruegerovo Über Psychische Ganzheit, chtěl jsem se podívat, jestli bych díky němu lépe nechápal vlastní zprávu a to, co jsem v ní dokázal. Nejdřív jsem si myslel, že mám něco s očima. Pak mi došlo, že už neumím číst v němčině. Zkoušel jsem to i s ostatními jazyky. Jsou všechny pryč." (dnes v 13:50)

jockjock
21. září

Když už po první stránce víte že vám bude chutnat jak zralá malina...

Marika Vanova
21. září

Růži pro Algernon jsem si dovolila " přečíst" jako audioknihu, líbilo se mi to moc.

katka920
03. září

Úžasný silný příběh, skvěle napsaný. Co více dodat.

Rade
01. září

Neuvěřitelně silná, působivá kniha, která se přes nenápadný rozjezd naprosto zadře pod kůži.

(Můj komentář byl již dříve přesunut do diskuze, po dvou letech zpět do komentářů a po pár dnech zase zpět do diskuze, asi mají moderátoři odlišné názory... Tady na něj tedy jen odkazuji -13.9.2015).

-Endy-
17. srpna

Krutá a rozporuplná kniha:
- kdo má pravdu?
- kdo má právo cítit se ublíženě?
- co je v životě opravdu důležité?

Po přečtení není v mých možnostech se rozhodnout...

DorotaS
15. srpna

Příběh lásky, krutosti nebo intelektuálního odcizení? Pro někoho možná ano. Po letech však musím uznat, že víc než cokoli jiného je pro mě Růže pro Algernon odrazem syrové reality. Sledovat postupnou změnu osobnosti bylo svým hrůzostrašným způsobem naprosto uchvacující. Možná je to formou, jež je kniha koncipována nebo volbou slov ale vzkaz mezi řádky byl pro mě jednoznačný - lidé jsou schopni mnoha protichůdných pocitů a činů.
Jaký by byl svět, kdyby bylo průměrné IQ o trochu vyšší? A jaký by byl svět, kdyby vysoké IQ nebylo jen trojciferné číslo ale i záruka moudrosti? Co by s lidskou myslí způsobilo zlepšení jiné dovednosti než inteligence?
Věřím, že každý se v jisté fázi Charlieho života pozná a to je snad i jeden z důvodů proč je kniha tak oblíbená. Doporučuji začíst se a nalézt i kousek sebe.

Růže pro Algernon není literární dílo na zaplnění nudných chvil na pláži, není ani filozofickým dílem hodným hloubkového studia ale ve správném věku dokáže čtenáři na chvíli zastavit srdce.

Jennkie
11. srpna

Nádherná kniha ve všech ohledech.

jakafe
11. srpna

Pocity, které vypíšu, stěží dokáží vystihnout skutečnou podstatu toho, co všechno ve mně příběh Charlieho vyvolal. Radost, hněv, obdiv, bezmoc, tíseň, prázdno... Že tzv. normální lidé se ke slabším dokáží chovat odporně, a jako mě to rozčílí v běžném životě, tak jsem to zažívala i při čtení. Že kromě krátkých mimofází jsou vysoce inteligentní lidé osamocení. Že se tolik lidí vzdělává, čte, rozvíjí se a mnohé s nich ve stáří také čeká zapomínání a odevzdanost. A podobně...
I když jsem knihu přečetla za dva dny (kdybych se nebála, že mi pukne srdce, zvládla bych ji přečíst najednou, ale těch posledních padesát stran jsem radši nechala na druhý den), ponesu si ji v duchu nadále.
À propos, 15. září koupím kytičku růží, abych i já uctila památku myšky Algernon.

Aleen
10. srpna

Měla jsem čtení téhle knížky mezi plánovanými počiny a jsem ráda, že mně čtenářská výzva donutila ji přečíst. Téměř od začátku se nabízí vývoj příběhu a vše se postupně potvrzuje, ale číst si v deníku Charlieho Gordona je jako číst v jeho duši, takže vlastně vše je, jak vypadá na začátku, ale nic tak vlastně není :-). Jednoho to nutí přemýšlet nad souvislostmi mezi inteligencí, empatií, prožíváním různých emocí a ještě spoustou dalších věcí. Nevím proč, ale přes pár slziček, které jsem uronila, no jasně, to se dalo čekat, jsem známá fňukna, mně román naplnil klidem. Nevím, kde se to vzalo, ale je to tak.

Pasadenka
09. srpna

„V naivitě neznalosti jednám se všemi čestně, očekávajíc stejné chování a můj svět je dobrý. Ve skepsi poznání chápu lidskou krutost; i já jsem otrokem pošetilé představy nadřazenosti a ubližuju stejně, jako ti, kteří činili mi hoře. Otokem zapomnění stávám se zas hlupákem, leč šťastným. Svět je moc velký pro ušlechtilé lidské srdce a já jsem šťasten, že jsem jej mohl uschovat a uchránit před zlobou, která by jej nenávratně poškodila. Zbabělé? Možná. Naštěstí sudba mě zprostila volby.“

SuperSojka
04. srpna

Výborný nápad, stylistika, dojemnost.

rabor
19. července

Pokud jste příliš chytří, tak jste se jistě již několikrát setkali s myšlenkou, kterou kniha přináší, a i když se holedbá, že právě v tomto díle se myšlenka objevila poprvé doporučuji vám nejdřív trochu zhloupnout abyste si mohli knihu naplno užít. Pro zhloupnutí sledujte nějakou dobu seriály na tv nova případně jakýkoliv film od Zdeňka Trošky. Nebo zkuste nadbytečný výkon mozku zahnat alkoholem, což je určitě příjemnější zpúsob.
Pokud jste již prúměrně chytří, udělejte si trochu času a přečtěte si tuto dobrou knihu.
No, a pokud jste příliš blbý až negramotní na čtení celé knihy, řeknu vám vtip, který vesměs shrnuje celý děj.

Hlupák uloví zlatou rybku.
"Hele riba, já tě sním"
"Ne, nejez mě, splním ti tři přání"
"No dobře, tag já chci být chitrý"
Bzink *
"Uf, to se mi ale přitížilo, že bych se z toho posral"
Bzink*
"Sakra, já se fakt posral, to jsem ale pitomec"
Bzink*
"Jé, hele riba, já tě sním"

Sidonie
14. července

Styl deníku mi úplně nesedl, i když měl svůj jasný význam (i na stylu se ukazovalo, jak se hrdina mění), ale obsah to dokonale vyvážil.
Pobrečela jsem si. Ten pocit beznaděje, který zažíváte společně s hrdinou... To se nedá popsat, to se dá jen přečíst a pocítit. Je to vlastně jako znát svůj osud. Díváte se na malou myšku a víte, že vás potká to samé.

Je lepší být šťastný a nevědět anebo vědět a být nešťastný?

misssicccka
29. června

Nadeje a bezmoc, vzestup a pad, pokora a arogance, empatie a lhostejnost, radost a vztek, to jsou vse emoce, ktere v knize a v sobe najdete, budete-li cist. Okolo tehle knihy jsem obchazela mnoho let, ale prisla mi moc opevovana a to muze byt predzvest zklamani. Ne v tomhle pripade, vezmu-li v potaz, kdy se autorovi zrodil napad v hlave, je to neco neuveritelneho a vskutku nadcasoveho. Smutek z osudu mysky a cloveka mne bude jeste chvili provazet. Chtela bych pochvalit a vyzdvihnout preklad, musela to byt tezka, ale nadherna prace. Vic takovych knih si preju jeste ocuchat ;)

parxel
28. června

Wow! Tak tohle je kniha jak se patří. Strašně moc mne bavilo číst Charlieho zprávy. Sledovat ho, jak se stává čím dál tím chytřejší a v jeho textech postupně ubývají pravopisné i gramatické chyby. Zažít s ním, jak se poprvé zamiluje a jak se díky vzrůstající inteligenci postupně stává čím dál tím více osamělý. Bylo mi ho líto, když si postupně začal vybavovat vzpomínky na to, co prožil v dětství. Soucítil jsem s ním, když si uvědomil, že pro lidi z jeho okolí, je pouhým terčem posměchu.

Bylo to prostě úžasné prožít s Charliem část jeho života a přestože to místy bylo čtení moc smutné, tak bylo zároveň i krásné. Na závěr nezbývá nic jiného, než občas vzpomenout na malou myšku Algernon a věnovat růže na její hrob.

Za mě moc krásná kniha, která ani po letech neztratila nic ze své aktuálnosti. Dávám plný počet hvězd, protože Růže pro Algernon si ho prostě zaslouží.

braunerova
27. června

Povídku Růže pro Algernon jsem četl před mnoha lety a dodnes vzpomínám na ten něžný, smutný a krásný příběh. Román mě ale zklamal. Chytrý Charlie mi byl strašně nesympatický. Když byl retardovaný, vždy se našli lidé, kteří se mu snažili pomáhat a chránit ho. Žádného vděku se nedočkali, stejně jako vědecký tým, který mu nabídl nový život. Nějak se mi nechce přijmout autorovu myšlenku, že čím větší IQ tím větší hulvát a sobec.

Aimee1
16. června

Vynikající kniha, která mě dostala od začátku až do konce. A vlastně ani nevím, proč jsem si ji nepřečetla už dříve. Kdybych věděla, že to není možné, skoro bych měla nutkání zeptat se autora (pokud by ještě žil, samozřejmě), zda to sám zažil, neboť Charlieho úvahy, vnímání, přesvědčení byla tak realistická, že musí chytit za srdce každého. Je smutné a neuvěřitelné zároveň, jak obrovský klín mezi dva lidi může vtlouct výška IQ. Jako jazykovědec jsem velmi ocenila hru s jazykem, která ukazovala, že sám autor měl velmi dobře nastudovánu propojenost inteligence s užívanými jazykovými formami.