Růže pro Algernon

od:

Růže pro Algernon

Růže pro Algernon si poprvé získala čtenáře jako slavná povídka, která se dočkala uvedení v nesčetných antologiích a byla přeložena do mnoha jazyků. Stejně úspěšná byla i jako televizní inscenace – a nakonec jako celovečerní film s názvem Charly. Pak Daniel Keyes svůj znepokojivý příběh rozšířil a zabydlel dalšími postavami, takže vznikl román, který obdržel od asociace Science Fiction Writes of America cenu Nebula za nejlepší science fiction roku. Fascinující příběh o odvážném (snad až příliš odvážném) experimentu s lidskou inteligencí popsal jeden kritik jako „milostný trojúhelník tvořený dvěma lidmi“. Jiné nadchla jeho obraznost, napětí nebo lidskost. Růže pro Algernon v sobě spojují všechny tyto kvality. Je to jeden z nejoriginál­nějších a zároveň nejcitlivějších románů naší doby. Skvěle přeložil Richard Podaný....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13562/ruze-pro-algernon-CZz-13562.jpg 4.71686
Originální název:

Flowers for Algernon (1966)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Knižní klub
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (272)

Přidat komentář
radka9129
18. června

Kniha která v podstatě odstartovala moji čtenářskou cestu. Jedna z prvních přečtených jedním dechem, kdy na poslední stránku půl hodiny zíráte a nevíte jestli je dobře že jste ji dočetli nebo je to to nejhorší co jste mohli udělat... člověk pak zvažuje jestli to chtěl číst i když věděl... přesto nemůže jinak. Místo učení se na maturitu mě naprosto pohltila. Snad jediná kniha, kterou mi vnukla ukázka z čítanky (kde byla myslím "jen" povídka). Ještě teď po mnoha letech se mi vrací ten pocit, který jsem měla tehdy... ta bezmoc a bolest, pochopení i nepochopení, osudovost... lidskost i nelidskost... knížka je o přechodu zjednoho extrému do jiného... a přece v jistém smyslu stejného.

fruitbueno
14. června

S knihou jsem se naprosto minula. Asi ke mně přišla v nevhodný čas, možná mě od počátku dost iritoval její přebal, ale neoslovila mě tak, jako velkou většinu zdejších čtenářů.

belldandy
11. června

Aby bylo jasno, já původní povídku považuji za mimořádné a geniální dílo. Ovšem tato kniha mi přišla vlastně zbytečná. To nejlepší z ní bylo už ve stejnojmenné povídce. Proč se patlat na sto stranách s něčím, co jste zvládl mnohem úderněji vyjádřit na deseti. Tohle předělávání slavných sci-fi povídek na romány mě docela štve. (viz třeba ještě Příchod noci Asimova a Silverberga ) Takže za tři, původní povídka je ovšem jednoznačně za 100%.

Atlantis
03. června

Nějakým způsobem jsem si zafixoval, že Růže pro Algernon jsou o něčem naprosto odlišném a pitomý přebal českého vydání tomu rozhodně nepomáhá.
Kniha je o hledání sebe sama, o zjišťování toho, co vůbec znamená být člověk a jestli má někdo právo rozhodovat, kdy je jedinec inteligentní a kdy ne.
I přesto (a nebo právě proto), že víte prakticky od začátku, jak příběh skončí, jde o velice silnou knihu a jediné, co bych oželel, byly některé vzpomínky do dětství.

kní
27. května

15. května
Moje studium pokračuje dobře. Univerzitní knihovna je teď mým druhým domovem. Museli mi zařídit oddělenou místnost, protože pojmout, co je na potištěné stránce, mi trvá jen chvilku, a když prolítávám knihami, nevyhnutelně se kolem mě vždycky začnou shlukovat studenti.
Teď právě mě nejvíce zaměstnává zájem o etymologii a staré jazyky, novější práce o počtu pravděpodobnosti a dějiny hinduismu. Je ohromující, jak zdánlivě nesouvisející věci zapadají jedna ke druhé. Dostal jsem se na další úroveň a teď mi připadá, že se proudy různých oborů přiblížily jeden ke druhému, jako by plynuly z jediného zdroje.
Je to zvláštní, ale když sedím v univerzitní kavárně a poslouchám, jak se studenti dohadují o dějinách a politice a náboženství, zdá se mi to všechno dětinské.

laura
25. května

Tuhle knihu jsem četla, no před mnoha lety... Někdy zhruba tak na 30 stránce (přesně už nevím) jsem začala brečet - a nepřestala jsem až do konce. Ten příběh mi rozemlel srdce na cáry, a já brečela a brečela pro toho malého kluka, pro muže, kterým chtěl být a nebyl, pro toho, kým se stal, pro Algernon, pro všechny plané naděje, pro bolest v srdci těch nepochopených, i pro ty, kteří to pochopili... Nádherná kniha, ale tak bolestná, že nevím, jestli někdy budu mít odvahu, abych si ji přečetla znovu...

Kamcatak
18. května

Přečetla jsem povídku během dvou dnů a jsem z ní totálně mimo. Nechápu jak jsem mohla tento příběh ignorovat takovou dobu a přečíst si to až teď.

Je to velice silný příběh, nebudu psát víc, všechno už bylo řečeno :) :)

thorir
13. května

Poetická kniha. Jen zdánlivě depresivní, se silným poselstvím, lehká, čtivá a zároveň nesmírně hluboká. Celou knihou se proplétá silná humanistická myšlenka. Víc nelze napsat bez zásadního prozrazení děje. Inteligence nesouvisí s tím, jak je člověk „dobrý“. Na to bychom neměli zapomínat. Kniha pomáhá si to uvědomit.

ondras666
25. dubna

Milé překvapení ve formě lehké četby.
Autor si pohrál dobře se zápletkou a forma deníku byla velice dobrá varianta. Bylo pěkné sledovat změnu myšlení hlavního hrdiny a následně návrat zpět do předchozího období.

Hellrampage
25. dubna

Skvelá kniha bez hluchých miest, no aj tak jej nemôžem dať plný počet. Verím, že v poviedkovom podaní by príbeh vyznel silnejšie, než v "rozťahanej" knižnej podobe. Príbeh ma až tak silno nezasiahol, ostal som na konci knihy emočne chladným. Asi som dopredu vedel, že to tak dopadne.

Ale len o Charlim a jeho príbehu kniha nie je. Je o živote samotnom. O tom, ako využijeme svoj čas a svoju "normálnosť" pre seba ale hlavne pre ľudí, ktorých máme radi. Každý človek v texte nájde časť seba. Na to, v akom roku kniha vznikla, je stále aktuálna a stále sa dobre číta.

Polinka92
16. dubna

Není-li čtenář dost trpělivý a pozorný, ztratíse hned na prvních stranách textu. Ale když má výdrž a čte dál, pročte se k nádhernému příběhu, který zamává s nejedním srdcem.

Acamar
11. dubna

Nejprve jsem knihu léta ignorovala kvůli obalu. Po přečtení anotace a komentářů chvíli váhala, se strachem, že půjde o předvídatelnou "agitku", kterak jsou vědecké zásahy do lidského života nepřirozené a škodlivé. Zvědavost ale zvítězila.
Příběh se zajímavým námětem je velmi emocionálně zpracován. V krátké časové výseči, kdy inteligenční křivka Charlieho opíše prudký oblouk, formou deníkových záznamů popisuje především změny jeho vnímání a pocitů, proces rozpomínání a uvědomování, vše plasticky a představitelně.

Kniha, která navzdory některým svým nedostatkům a "dojímavosti" naštěstí nevnucuje čtenáři jednoznačné závěry a nabízí mnoho myšlenkových vrstev, pro různé čtenáře a různé časy přečtení. Mně, v tuto dobu při prvním čtení se nejvíc uhnízdila představa, jaký by asi byl Charlie, kdyby měl méně šílenou, vyrovnanější matku, jak by to ovlivnilo jeho nový život, vlastně zda by vůbec tak toužil po tom být chytřejší...

Lie
09. dubna

Stačí jedno slovo. Geniální.

Kitty
04. dubna

asi vše bylo řečeno, super.

Rihatama
18. března

Skvělá fantasy! Žádní mimozemšťané, žádné nestvůry s osmi nohama či třema ušima, žádní roboti... Jen člověk. Se všemi svými duhy i neduhy. Neotřelý a ve své době asi i zcela mimořádný nápad. A jakkoli příběhu dominuje krkolomný pohyb Charlyho na ose IQ zleva doprava a zase zpět, mnohem více než o chytrosti a zaostalosti se od Keese dozvídám o lidských slabostech, lidské ne-toleranci a především strachu. Strachu z jiných, lepších, chytřejších, vzdělanějších, bohatších aj. lidí vedoucí v reálu k celosvětovému tažení za politicky korektní rovnost. Equality. Zaklínadlo, které v posledních desetiletí pohřbívá odvahu a ambice jedněch, aby vítězila průměrnost těch druhých. Jak jinak by ale ti druzí mohli projevit svou lidskost? Příběh je ale také o štěstí, naději, očekáváních a iluzích. A deziluzích. Ano, a prozření. Charly to vše stihl v několika měsících života. My na to vše máme celý život. A ne nutně musí prozření přijít až v jeho závěru. I díky Charlymu.

Chesterton
05. března

Geniální. Poprvé jsem byla na divadle, poté po letech audiokniha . . . . nemá chybu:)

Banny_L
01. března

Povídka..nádherná..

vendysantos
28. února

Velmi zajímavá kniha, o jejíž obsahu jsem předem nevěděla a snad to bylo dobře. Ač opravdu neskutečný děj, chvílemi na mne působila realisticky a zkoušela jsem se vžít do pocitů hlavní postavy. Opravdu na mě udělala dojem.

slunicko1958
27. února

Nenapadá mě nic, co by v předchozích komentářích chybělo. I mě knížka zasáhla, je opravdu kvalitní.

Makropulos
21. února

Co lze ještě říci k tomuto literárnímu zázraku? Že to je geniální dílo? To už tady bylo mockrát řečeno. Že to čtenáře zasáhne tak, že na Charlieho příběh asi nikdy nezapomene? I to už tu bylo. A tak bych mohla asi dlouho pokračovat. Snad dodám jen to, že 8 měsíců života tohoto chlapce je popsáno s naprostou dokonalostí a že my všichni, sice za delší dobu, prožíváme něco obdobného, a že získání a poté opět postupná ztráta těžce nabytých vědomostí je vlastně údělem každého člověka. Nevím, jestli přesně tak to autor myslel, ale je to možné. V každém případě napsal příběh o tom, co je vlastně důležité pro to, aby byl člověk šťastný. Je to vysoké IQ, nebo jsou to přátelé, láska, vzpomínky, rodina......? Ale to všechno už tu taky bylo. Stačí tedy, když řeknu, že knihu všem doporučuji.

Clea3112
15. února

Nadčasový příběh, který se vás musí dotknout. Kdo je vlastně šťastnější, ten kdo ví, nebo kdo neví ? Kdo je víc opuštěnější, ten který chápe, nebo nechápe ? Kdo je vnímavější, ten který rozumí, nebo nerozumí ? A jaká je úměra mezi emoční a rozumovou inteligencí ? Takhle si předstvuji kvalitní literaturu. Se zaklapnutím poslední stránky to vlastně teprve začíná.

zazvorka
07. února

Jedna z knih, na které se nedá zapomenout. A také kniha, kterou - ač mne nadchla - asi nikdy nebudu číst znovu - je mi smutno a úzko, jen na ni pomyslím... Ale vřele doporučuji k přečtení!

olcab
04. února

Kniha, která mě dojala k slzám, která mě donutila přemýšlet, kam až můžou šílené vědecké experimenty s lidskými bytostmi a zvířaty dospět. Knihu jsem četla asi před rokem a stále ji mám v mysli, v srdci. DOPORUČUJI k přečtení všem vnímavým čtenářům.

Lenka.Vílka
02. února

Příběh o ztrátách způsobených získáváním a získáních způsobených ztrátami. Jinak knihu popsat nezvládnu. Celá myšlenka je dokonalá a dává smysl a naprosto chápu čtenářskou fascinaci i po tolika letech (věděla jsem, o co tam zhruba jde, ale s příběhem mám v téhle formě premiéru). Chápu, proč to je tak čtená kniha, ale...přestože jsem v ruce nedržela žádný bichlový materiál, v určitých momentech se nudila. Dost věcí se mi tam zdálo zbytečných, a kam bych se ráda podívala, autor přeskočil. To mě pouze utvrdilo v myšlence, že jsem si nejdřív měla přečíst původní povídku. No co, tak nakonec až potom. Třeba se sem vrátím a přidám hvězdu. Zatím čtyři, protože pět s klidným svědomím dát nemohu.

Kopretina
26. ledna

Jelikož pracuji s lidmi s mentálním hendikepem, byla jsem na knihu zvědavá. Uvědomuji si, jak jsou tito lidé sobečtí, přitom dobrosrdeční, nezákeřní, přitom vychytralí směrem ke svým výhodám... A taky si uvědomuji, že každý z nás je do jisté míry v něčem postižený... Nemají spíš být tyto "nedostatky" obohacením? Abych se vrátila k hlavnímu hrdinovi, u něj mě překvapilo, že byl víc sobecký, když byl inteligentní, až mě mrazilo, jak myslel jen na svoje "bolínko", žil v hrůze, co ho čeká - vždyť každého z nás nečeká v životě jen dobré věci a navíc jej nikdo nepřežijeme! Jako nechytrý byl daleko srdečnější, tam byl spíše problém přístup společnosti. Ráda jsem se s touto knihou seznámila.

marlowe
23. ledna

Krásné, neskutečně silné, smutné.
Dám na doporučení "kamaráda z Databáze" a za čas si to střihnu ještě jednou s panem Mrkvičkou!

WugWugs
22. ledna

retardácia - vývin - trauma - psychológia - intelekt - genialita - šťastie - normalita

"Je lechkí mít přátelé gdyš človjek nechá lidi ať semu smňejou".
O retardovanom intelekte, o jeho vzostupe, páde a bolestnom uvedomení. Ale naozaj len o ňom? V inom zmysle, je to dráma o detstve, dospievaní a starnutí každého z nás. Každý z nás raz bol "hlúpe" dieťa vo svete dospelých, ktoré nevie správne písať, zakopáva a je zdrojom pre zábavu a smiech v každej svojej nevedomosti, zároveň je pýchou, či hanbou pre svojich rodičov a blízkych. Každý z nás mal niekedy pocit, že je hlúpy a tiež chcel, alebo chce byť múdrejší. Každý z nás raz bude, či bol na vrchole síl. Každému z nás je však jasné, že starnutie je nezastaviteľný proces, ktorý prináša fyzické a mentálne spomalenie a úbytok, nech sa snažíme ako chceme. A väčšina z nás si postupnú stratu schopností voči minulosti aj bolestivo uvedomuje.

Ruže pre Algernon je viacvrstvá vývinovo-psychologická dráma, ktorá využíva myšlienku liečby zaostalého intelektu ako sondu do abnormality a subnormality, podpriemeru a nadpriemeru vo svete priemerov. Zdôrazňujem, že drámou je v prvom rade. V zásade nie je dôvod hovoriť o science fiction, o to tu vôbec nejde.
Napísaná je pútavo, na môj vkus až príliš psychologizujúco, čo je mierna daň za rozšírenie pôvodne krátkej poviedky na dlhšiu novelu. Nakoniec však Algernon pobáda k zamysleniu rôznymi smermi, pretože má prirodzene viac interpretácií a nezostáva len dielkom s jednoduchou pointou. Kto pátra ďalej, napríklad zistí, že vynikajúca pamäť je zriedka spojená s vynikajúcim intelektom, schopným riešiť komplexné problémy, alebo že vedieť veľa údajov, neznamená rozumieť mnohému. Dnes už vieme o intelekte a šťastí v živote o niečo viac ako sme vedeli v roku 1966, ale Ruže pre Algernon stále pôsobia sviežo, ako každá z veľkých klasík literatúry.

"Inteligence vrazila klín mezi mě a všechny lidi, které jsem znal a měl rád...Teď jsem osamělejší než kdy předtím. Rád bych vědel, co by se stalo, kdyby vrátili Algernon do velké klece k ostatním myším. Obrátili by se i ony proti ní?"
NÁVRH: Celkom neznáme, tematicky veľmi blízke dielko, ktoré vyšlo dva roky pred Ružami https://www.databazeknih.cz/knihy/telepat-28586

Karcoolka2210
21. ledna

Túto knihu som dostala od kamarátky na narodeniny s tým, že čítala recenzie a že je to vraj super kniha. A mala pravdu! Jedna z najlepších kníh aké som čítala. Asi sme všetci vedeli akým smerom tento príbeh pôjde a aký koniec je pred nami, ale v duchu som si hovorila, nech má tento príbeh happy end. No na druhej strane, zmena povahy a osobnosti akou Charlie prešiel po operácii, bola dosť výrazná, no nebola to úplne zmena k lepšiemu a ja som si kládla otázku či to stálo za to. No podľa Charlieho slov, bol šťastný a vďačný aspoň za ten čas, ktorý mal ako "normálny" človek a že mohol pomôcť ľuďom podobným jemu. Ozaj hlboký príbeh z ktorého sa môžeme veľa naučiť. Odporúčam.

Yaromil
14. ledna

Naprosto výjimečná kniha. Jsem rád, že vyšla v Argu v edici Fantastika, jinak bych se k příběhu Charlieho Gordona asi nikdy nedostal a to by byla velká škoda. Pro mě je to jedna z těch knih, které chcete nebo snad musíte mít v knihovně, protože si zaslouží vícero přečtení. A jedna z těch knih, které jen tak nedostanete z hlavy (nebo srdce?),...

Makus216
03. ledna

Úžasná kniha, která mě naprosto dojala. Doporučuji.