lernami

Přečtené 202



Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl
? - srpen 2022
Osudy dobrého vojáka Švejka 1. díl 1966, Jaroslav Hašek

Myslela jsem, že Švejk nebude čtivý a do četby se budu muset přemáhat. O to víc mě překvapilo, jak snadno se kniha četla a že jsem si ji vlastně moc užila. Za mě je Švejk geniální, svou “blbostí”dokázal pokaždé dokonale rozhodit své okolí a čtenáři si tak díky tomu mohli ještě více užít rozličných charakterů tehdejších autorit. Kniha určitě stojí za přečtení.


Společenstvo Prstenu
? - srpen 2022
Společenstvo Prstenu 2006, J. R. R. Tolkien

Nejsem taková fanynka fantasy a nejspíše proto mě kniha (až) tolik nezaujala. Rozhodně jí však nemohu upřít její nesporné kvality - osobité a originální postavy (Gandalf, Aragorn - už jenom ta jména jsou skvělá!), vyzdvižení pravých hodnot (přátelství, pokora, vytrvalost), promyšlenost příběhu, barvitý popis míst a mnoho dalšího. Zaujala mě autorova předmluva. V té se Tolkien vymezoval proti tomu, že je Pán prstenů alegorií druhé světové války. Nepopíral, že ho jeho životní zkušenosti mohly ovlivnit, přesto však apeloval na to, že příběh nevznikl za a ani nebyl inspirován tímto účelem. „Pokud jde o nějaký vnitřní význam nebo „poselství“, podle autorova záměru žádné nemá. Příběh není ani alegorický, ani aktuální.“ Za mě je to jen další důkaz, že čtenář si toho dokáže v knize často najít víc, než autor zamýšlí. Což je jeho - jak říká Tolkien - čtenářská svoboda, jen bych si na to možná dala pozor na akademické půdě. „Myslím, že mnozí si pletou „aplikaci“ a „alegorii“; základem první je však čtenářova svoboda, kdežto základem druhé je cílevědomé autorovo řízení.“ Pán prstenů Společenstvo prstenu (Tolkien J.R.R.) Další zajímavostí je také to, že Pán prstenů původně nebyl rozdělen do tří knih. V důsledku nedostatku papíru po druhé světové válce byl však Tolkien dílo nucen rozkouskovat.


Země zaslíbená
? - červenec 2022
Země zaslíbená 2021, Barack Obama

Kniha byla parádní - svým rozsahem trochu výzva, ale zase byla napsána velmi čtivě a srozumitelně. Dá vám to takové behind the scenes politických kampaní a samotného úřadování v pozici prezidenta. Jako Češku mě moc potěšilo, že byl v knize několikrát zmíněn Václav Havel, krásně to ukazuje, jak veliký dosah V. Havel doopravdy měl. Určitě mi kniha pomohla nahlížet na problémy z více úhlů a pochopit motivy, které stojí za mnohdy na první pohled nepochopitelnými rozhodnutími světových lídrů. Svět není černobílý a je fajn si to čas od času připomenout. A poslední, co bych ráda vyzdvihla, je tón, kterým je kniha protkaná - pokora a úcta ke svým spolupracovníkům se u Obamy zapřít nedá.


Hrozny hněvu
? - červenec 2022
Hrozny hněvu 2007, John Steinbeck

Musím přiznat, že prvních 150 stran jsem si úplně neužila. Ale jakmile se to ukotvilo u rodiny Joadových, tak to šlo jak na másle. Silný příběh, s kterým by se daly najít paralely i dnes - například fráze typu ,,My jsme takový, my bychom takhle žít nemohli, ale oni jsou jiní, jim to nevadí.” a mnoho dalšího. Za přečtení dílo určitě stojí!


Nadějné vyhlídky
? - červenec 2022
Nadějné vyhlídky 1960, Charles Dickens

Za mě poctivé dílo se vším všudy - autor dal čtenářovi vše, co si tak intuitivně mohl přát /a to i dobrý ale zároveň nepředpovídatelný závěr/. Je vidět, že Dickens čerpal ze svých vlastních zkušeností. Oceňuji vykreslenost charakterů a celkově styl psaní. Když někdo umí, tak prostě umí - to se jen tak neschová:)


Pan Theodor Mundstock
? - červenec 2022
Pan Theodor Mundstock 1985, Ladislav Fuks

Židovská tématika z trochu jiné perspektivy. To důležité však zůstalo zachováno - bezvýchodnost doby byla zachycena velmi jasně. Vlastně bylo zajímavé i to, že se Fuks nesoustředil na dobu strávenou v koncentračním táboře, nýbrž na to, co tomu bezprostředně předcházelo. Autorovi se totiž podařilo zachytit něco, co si mnoho lidí neuvědomuje - to, jaký zhoubný vliv může mít nejistota na lidskou psychiku. Říkám si, co je horší. Představovat si nepředstavitelné a snažit se to utišovat planou nadějí, anebo zažívat nepředstavitelné, ale s vědomím toho, že člověk alespoň konečně ví, proti čemu čelí.


Faust
? - červenec 2022
Faust 1973, Johann Wolfgang Goethe

V zásadě se shoduji s ostatními komentáři. 1) četba vyžaduje velkou dávku pozornosti 2) první díl byl jasný a srozumitelný, druhý byl dost nepřehledný - triliarda postav, různé dějové odbočky apod. - neříkám, že v tom nikdo nemůže najít zalíbení, ale rozhodně to není pro každého. Sama jsem se často v ději ztrácela. Faust pro mě spadá do kategorie knih, které nestačí jen číst - musí se studovat. A na to jsem neměla trpělivost, i proto jsem si toho z knihy moc neodnesla a necítím se tak hodna toto “veledílo německé literatury” hodnotit.


Nikdy není pozdě na šťastné dětství
? - červenec 2022
Nikdy není pozdě na šťastné dětství 2019, Beatrice Landovská

Skvělá kniha, která doslova obletěla celou rodinu! Myslím, že její hlavní předností je její autentičnost - autentičnost doby, různorodých lidských charakterů a traumat (a že jich nebylo málo). Co dodat, kniha by si zasloužila více pozornosti. Na prašivky Landovské jen tak nezapomenu!


Chrám Matky Boží v Paříži
? - červen 2022
Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo

Konečně jsem se dostala k tomuto slavnému románu a musím říct, že splnil má očekávání. Victor Hugo je skvělý vypravěč a nedivím se, proč se dílo řadí mezi klasiku. Nenechte se však mást, román má své nudnější části, které mě, jakožto čtenářku, úplně nenadchly. Například kapitola typu Paříž z ptačí perspektivy by za mě mohla být klidně vynechána. Řekla bych, že to je zajímavé spisovatelské cvičení (takto popisovat rozhodně nedokáže každý), ale z čtenářského hlediska mi to nepřineslo nic moc nového. Popisy prokladáné dějem mi však vůbec nevadily - krásně člověka uvedly do děje a obrazotvornost už udělala své. Obecně bych knihu doporučila, myslím, že Quasimoda by měl znát každý správný milovník literatury!:)


Malé ženy (zkrácené vydání)
? - červen 2022
Malé ženy (zkrácené vydání) 1947, Louisa May Alcott

Dílo se mi líbilo. Oceňuji vykreslenost a stálost charakterů - i bez vědomí toho, kdo repliku pronesl, by se dalo snadno odhadnout, o koho se jedná. Kniha má v sobě mnoho morálních ponaučení a místy na mě působila skoro jako dětská pohádka. Ať už ale mluvíme o postavě Atticuse z Jako zabít ptáčka nebo o postavě maminky z Malých žen, tak stále platí - idealizované? Ano. Vadí to? Ne. Tyto postavy naopak můžeme využít jako zdroj inspirace - snaha přiblížit se nadčasovým ideálům, jež nám tyto literární postavy předkládají, nebude nikdy od věci:)


Dáma s kaméliemi
? - červen 2022
Dáma s kaméliemi 2008, Alexandre Dumas, ml.

Asi nemohu říct, že by mě dílo v něčem zásadně překvapilo, ale napsané je moc hezky a jako příběh, který vás bude provázet pár dní, dostačující.


Tess z d
? - květen 2022
Tess z d'Urbervillů 1956, Thomas Hardy

Ale jo - důležitá kniha. Proč? Zamýšlí se nad údělem prostých lidí, nad společenskou diferenciací, nesmyslnými konvencemi a náboženstvím. Nemluvě o velice dobré literární úrovni. Jen je pro mě dost těžko stravitelné, jak to s Tess nakonec dopadlo - nazvala bych to bezmocí - bezmoc nad nespravedlností a nekontrovatelností života. V tomto ohledu kniha úplně veselým počinem nebyla.


Kde je zakopán pes - memoáromán
? - leden 2022
Kde je zakopán pes - memoáromán 1990, Pavel Kohout

Je zajímavé, jak se mi pocity v průběhu knihy proměňovaly. Musím říct, že ze začátku jsem z memoáru nebyla tak odvařená - text připomíná proud myšlenek a možná i z toho důvodu je někdy těžší se zorientovat. Také na mě ze začátku působila poměrně ublíženě, což je vzhledem k příkořím, jež autor zažíval, asi v pořádku, jen to nepůsobilo úplně velkomyslně. Postupem doby jsem se však do knihy začetla a začaly se objevovat i smířlivější výroky: ,,Nejhorší na těchhle režimech je, že nutí slabé lidi, kteří si mohli do smrti připadat slušní, chovat se špatně a pak se i tak cítit." Zároveň se sám Kouhout nesnažil popírat jeho ranou tvorbu, což mi bylo sympatické. Nikdo není neomylný, a proto si myslím, že by se na levicově píšící autory 50. let nemělo koukat tak příkře - důležité však je, jak se zachovali, když prohlédli a poznali pravou tvář nového režimu. Kniha nemá moc silnou dějovou linku. Jak už název ale vypovídá, tak je protknuta motivem psa a tady musím ocenit postupnou gradaci děje - všichni víme, kam to směřuje, ale přesto ten moment člověka dostane, opravdu to má v sobě silnou symboliku. a tím black-outem začne další příběh nás dvou, co už víme a nezapomenem, kde je zakopán pes. Přínosnost díla tedy vnímám hlavně v autentickém popisu 70. let a praktik StB. Vůbec se nedívím, že v této době vznikala absurdní dramata, neboť každodenní život dával perzekuovaným autorům mnoho inspirace. Absurdita se hromadí nad absurditu a i zpětné čtení o těchto situacích je pro otrlé jedince, neboť nic člověka nevyčerpá tak jako lidská hloupost.


Myšlení: rychlé a pomalé
? - leden 2022
Myšlení: rychlé a pomalé 2012, Daniel Kahneman

Skvělá kniha, která Vás určitě obohatí. Myšlení rychlé a pomalé je napsáno velmi lidsky, přesto se nejedná o beletrii, a tak je na zdolání potřeba více času. Četby však nelituji a myslím, že v tomto případě se investice vyplatila. Můj slovník je nyní obohacen o mnoho zajímavých termínů - regrese k průměru, averze ke ztrátě, kaskáda dostupnosti, framing, ukotvení apod. a já se těším, až s nimi budu bombardovat mé okolí.:) Mohu jenom doporučit!:)


Zuzanin dech
? - prosinec 2021
Zuzanin dech 2020, J. Katalpa (pseudonym)

Knihu jsem přečetla na jedno posezení, opravdu se od ní nejde odtrhnout. Silný román s neobvyklým koncem. Ani moc nevím, co k tomu mám říct. Je pravda, že knih na téma holocaustu bylo napsáno již nespočet, a tak nemohu říct, že by mě kniha něčím překvapila, nebo nějak výrazně vystupovala nad ostatní knihy podobného ladění. Přesto si myslím, že je přečtení důležité - nejenom kvůli tomu, aby se na hrůzy tohoto období nikdy nezapomnělo - ale také kvůli pokoře. Pokoře vůči svému životu a tomu, co člověk má, neboť se opravdu nemá špatně.


Atómové návyky
? - prosinec 2021
Atómové návyky 2019, James Clear

Opět se nejedná o žádné přelomové dílo - při čtení jsem zjistila, že mnoho z těch tipů dělám intuitivně. Sílu knihy ovšem vnímám v tom, že tam jsou všechny ty rady hezky uspořádané a že vám může dát i jakousi krátkodobou motivaci začít s nějakým novým zvykem. Asi bych neřekla, že se jedná o life-changing zážitek, ale přečtení určitě nikomu neuškodí. Kniha však nevyčnívá z knih podobného ladění.


Emma
? - prosinec 2021
Emma 2007, Jane Austen

Myslím, že Austenová byla hrozně statečná! Dnes už nám rozhodnutí, že se dívka nikdy neprovdá, může připadat normální, ale v době vydání románu to nebylo zvykem. O to víc mě baví s jakou samozřejmostí a normalností autorka rozhodnutí Emmy čtenářovi předkládá. K samotné Emmě - bohužel musím říct, že mě romance Emmy moc nezaujala a na můj vkus jsem až moc často odhalila dějové zvraty. Taky k samotným postavám mám své výhrady. Líbily se mi však charakteristiky jednotlivých povah. Někomu by kniha mohla připadat nudná. Je pravda, že se tam toho tolik neděje a je tam hodně dialogů - ale myslím, že právě na zmíněných dialozích je nejlépe předvedena povaha tehdejší doby, kdy faleš, společenské postavení a intrikářství měla ve společnosti snad ještě větší roli, než má dnes. Obecně bych řekla, že kniha patří ke slabším autorčiným počinům, ale i přesto si udržuje úrověň, na kterou je čtenář od Austenové zvyklý.


A přesto říci životu ano
? - prosinec 2021
A přesto říci životu ano 1996, Viktor Emil Frankl

Je neuvěřitelné, kolik moudrosti dokázal Viktor Frankl v takto útlé knížečce uchovat. Někomu by mohly myšlenky nastíněné v knize připadat idealistické, ale tím, že autor sám si koncentračními tábory prošel, je knize dán takový důkaz toho, že řídit se zmíněnými ideály není nemožné. Frankl měl volnou ruku, neboť kdo má větší právo mluvit o koncentračních táborech než přeživší, kteří si těmi hrůzami prošli? Líbila se mi část o pomstě, zde bych Frankla citovala: „Nikdo nemá právo působit bezpráví, dokonce ani ten ne, kdo sám utrpením trpěl.“ - a to připomínám, že Frankl v koncentračních táborech ztratil skoro celou svoji rodinu. Kniha je opravdu plná zajímavých a inspirativních myšlenek. Franklova moudrost a lidská velikost z knihy přímo sálá.


Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
? - prosinec 2021
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le 2017, Mark Manson

Kniha asi není nejpřevratnější knihou, jakou jsem kdy četla, ale myslím, že pro někoho může být užitečná.


Dvůr křídel a zmaru
? - prosinec 2021
Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Ze série mám takové smíšené pocity. Začnu tedy s těmi kladnými. Co na knihách určitě musím ocenit je jejich čtivost - Maasová má barvitý a pestrý jazyk (některé fráze se sice opakovaly, ale to je pochopitelné vzhledem k rozsahu). Svazky se četly opravdu samy. Také se mi líbily překvapivé zvraty a svět, do kterého byla série zasazena - autorka si tam moc hezky vyhrála s všemožnými kouzelnými bytostmi. Co ale na knihách neoceňuji jsou erotické scény. Myslím, že je strašně težké psát o erotických scénách tak, aby nepůsobily lacině a jako vystřižené z Wattpadu. A Maasové se to bohužel taky nepodařilo. Zejména tyto scény knize ubírají - příště bych možná doporučila nechat čtenářům více fantazie - asi za to může i český překlad, ale některé fráze byly opravdu špatné, až jsem se někdy zastyděla nad tím, co to vůbec čtu. Což je hrozná škoda, protože v jiných místech byly knihy kvalitní. Taky si myslím, že ten příběh nebyl vždy úplně domyšlený, na druhou stranu pro běžné přečtení byl asi dostačující. I přesto, že tato recenze vyznívá spíše negativně, tak se mi série líbila. Asi v tom člověk nemůže hledat nějakou vysokou literaturu, je to opravdu oddechové, ale jestli máte chuť na něco, co Vás vtáhne a poskytne únik od reality, tak toto by mohlo být to pravé.


Dvůr mlhy a hněvu
? - prosinec 2021
Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas


Dvůr trnů a růží
? - prosinec 2021
Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas


Nesmrtelnost
? - říjen 2021
Nesmrtelnost 1993, Milan Kundera

Kniha se mi moc líbila. Román mi přišel velmi osvěžující - oceňuji, že se Kundera nedržel předpovídatelných zákonitostí románu a prostě si to udělal po svém. Velmi originální dílo, tak jako autor sám. Asi bych však nechtěla někomu převypravovat děj - dějová linka je slabší, ale to vůbec nevadí, protože to dle mého názoru není to, na co bychom se zde měli zaměřovat. Nezbývá mi už nic jiného než knihu doporučit, snad se bude líbit!


1984
? - září 2021
1984 2020, G. Orwell (pseudonym)

Geniální dílo, které si mě pro jeho nadčasovost a autentičnost naprosto získalo. Knihu jsem četla již po druhé a věřím, že ne naposledy. Také jsem zrovna po dotčení Svědectví o životě v KLDR a některé paralely jsou opravdu děsivé. Jedna věc je fikce, ale něco úplně jiného je, když si člověk uvědomí, že mnoho principů předložených v knize je reálných a že takovým způsobem někdo i v dnešní době může žít. 1984 je velké dílo. Klaním se, Orwelle!


Svědectví o životě v KLDR
? - září 2021
Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Kniha mi připomínala spíše antiutopický román nežli realitu a je hrozné si uvědomit, že takhle někdo opravdu žije. Toto dílo rozhodně patří mezi knihy, které vás vrátí na zem a zdůrazní malichernost našich každodenních problémů. Myslím, že kniha přináší řadu témat na zamyšlení. Pro demonstraci - Jak moc je člověk vytvořeným konstruktem společnosti? Do jaké míry je možné se takové všeobecné demagogii ubránit? Je možné být po celý život obklopen utrpením a krutostí (= která je ke všemu předkládána jako “spravedlnost” a norma) a přesto si zachovat lidskost?


Můj životopis
? - září 2021
Můj životopis 1967, Charles Spencer Chaplin

Kniha je napsána velmi čtivě a kariéra Charlieho Chaplina je opravdu inspirující. Myslím, že nedává pouze vhled na osobnost Chaplina, nýbrž i na dobu, ve které žil. Je však hodně poznat, že je autobiografická - některé události ve svém životě autor zcela vynechal. Pro mě osobně se Chaplin možná až moc rozpovídával o tom, koho všechno zná, neboť mnohá jména už současnému čtenáři nejsou známá. Na druhou stranu bylo neuvěřitelné vidět, s kým vším se autor za svého života seznámil - od Chruščova až po Gándhího. Přesto je kniha moc hezká, oceňovala jsem fotografie vložené do knihy a příjemně mě překvapila lidskost a intelekt samotného autora.


Život je jinde
? - srpen 2021
Život je jinde 1979, Milan Kundera

Naprostá harmonie slov a obsahu! Zrovna jsem dočetla Idiota od Dostojevského a o po psychologické stránce mi paradoxně přijde mnohem zajímavější tento Kunderův titul - to, jakým způsobem autor popisuje pohnutky a motivy chování postav, je prostě geniální - sama jsem trochu cynická, takže asi není divu, že se mi to tak líbí. Rovněž mě vůbec neurazily autorovy vsuvky dávající do souvislosti Jaromila se světovými básníky - za prvé to byla fajn intelektuální výzva a za druhé to bylo pro samotný příběh velice osvěžující. Opravdu mě baví s jakou lehkostí a hlavně bez pocitu vulgárnosti dokáže Kundera popisovat erotické scény, myslím, že to je nesmírně těžká disciplína, ale autor to hravě zvládnul - v knize se to eufemismy jenom hýřilo! Kundera je prostě sázka na jistotu - knihu jsem přečetla za jediný den, protože jsem se od ní nemohla odtrhnout. Asi jsem se ještě nesetkala s autorem, jehož styl psaní a myšlenky by mi tak seděly.


Idiot
? - srpen 2021
Idiot 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Z knihy mám takové rozporuplné pocity. Rozhodně má krásný jazyk a je vidět, že Dostojevskij je spisovatel s velkým S. Přesto v knize byly věci, které mi bohužel úplně nesedly. Dostojevskij je znám pro jeho dokonalou psychologii postav. Musím uznat, že charakteristika postav byla opravdu velmi podrobná a po literární stránce se mi líbila. Po psychologické stránce mě však dílo nepřesvědčilo, což je škoda, protože u Zločinu a trestu se to autorovi povedlo. Jednání postav mi často přišlo velmi přehnané, nelogické a rozporuplné. Možná už jsem příliš vzdálená mentalitě 19. století? Rovněž se mi místy nelíbily zbytečné tlachy (omlouvám se za ten výraz, ale opravdu mě výstižnější pojmenování nenapadá). Abych však nebyla jen kritická, tak mezi pasáže, které se mi líbily, patří Ippolitův dopis (aneb myšlenky člověka, kterého čeká smrt), anebo závěr, který mi naopak přišel velmi vyvedený. K samotnému Myškinovi asi netřeba nic dodávat, po dočtení se mi vybavil citát od Johna Steinbecka: "Věci, které na lidech obdivujeme - laskavost, štědrost, otevřenost, poctivost, pochopení a cit, jsou v našem řádu prohlašovány za doprovodné zjevy neúspěchu. A rysy, které se nám protiví - vychytralost, chamtivost, hrabivost, lakota, domýšlivost a sobectví, jsou rysy úspěchu. Lidé obdivují ty první vlastnosti, ale milují to, co pochází z těch druhých."


Divoké labutě
? - srpen 2021
Divoké labutě 1996, Jung Chang

Dějepis skrz lidské příběhy. Některé části byly dost drsné a jako vytržené z Orwellova románu 1984 (myšlenkové reformy, veřejné obžaloby apod.). Celkově je kniha psaná čtivě a zachycuje deziluzi komunismu - kdy i nejdůležitější osobnosti režimu jsou nakonec semlety, nemluvě o lidech, kteří do Strany vstoupili ze svých ideálů.


Listopád
? - červen 2021
Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Kniha je velmi dobře napsaná. Moc se mi líbily použité metafory a propojenost příběhu. Oceňuju, že autorka vycházela z pravdivých událostí a dat - rovněž je vidět, že se snažila zaznamenat reálný život v komunismu - všudypřítomnou lež, podezřívavost, špatnou ekonomickou situaci, převrácené hodnoty apod. Svoboda není samozřejmá - a tuto myšlenku si neuškodí čas od času připomenout - třeba i prostřednictvím knihy Aleny Mornštajnové. Asi to není nejsilnější kniha, kterou jsem od autorky četla - nemůžu říct, že by mě něčím nějak zásadně překvapila a ani do děje se mi nepodařilo moc začíst - přesto se jedná o velmi hezkou literaturu a kniha za přečtení stojí:)


Siddhártha
? - červen 2021
Siddhártha 2003, Hermann Hesse

Moudrá kniha. Z celého díla na mě plynul velmi uklidňující pocit.


Jih proti Severu 1
? - červen 2021
Jih proti Severu 1 2008, Margaret Mitchell

V knize byl velmi znát autorčin vřelý vztah k Jihu - z toho důvodu se mi zdály některé pasáže dost idealizované (např. to jak se majitelé plantáží chovali k otrokům apod.). Knihu však beru jako náhled do jižanské mentality a jejich zvyků. Válka je prostě válka. Ať už člověk stojí na jakékoliv straně, hrůznost války stejně zasáhne všechny.


Červený a černý
? - červen 2021
Červený a černý 2009, . Stendhal (pseudonym)

Poctivě napsaná kniha. Líbily se mi tématické citáty, které byly přidány ke každé kapitole. Po psychologické stránce mi dílo přišlo také v pořádku, děj byl uvěřitelný.


Paní Bovaryová
? - květen 2021
Paní Bovaryová 1973, Gustave Flaubert

Myslím, že na knize je hodně poznat, že autor čerpal i ze svých osobních prožitků. Psychologie dlužníka, ale i psychologie samotného podvádění je v knize popsána velmi autenticky. Kniha se četla lehce, přesto se však nemohu zbavit dojmu, že už jsem v minulosti něco podobného děje/stylu četla, ale to vůbec nevadí, protože jsem si čtení užila. Na závěr přidávám pár vět, které mě zaujaly. „Sebevědomí je závislé na prostředí, v němž se projevuje.“ „Není dobře dotýkat se modly, pozlátko z ní utkví člověku na prstech.“ „Nalézala v cizoložném poměru všechnu všednost manželství.“ „Budoucnost je černočerná chodba, která má na konci jen pevně uzavřené dveře.“


Po povrchu
? - květen 2021
Po povrchu 2021, Tomáš Třeštík

Dávám 5 hvězd, protože mi kniha poskytla přesně to, co jsem očekávala - drobný náhled do soukromého života rodiny Třeštíkových, ale i trochu jiný pohled na svět. Jasný, Tomáš Třeštík asi není další Čapek, na druhou stranu si myslím, že už vyšly mnohem horší autobiografie od českých známých osobností. Vlastně bych řekla, že kniha je vyprávění o obyčejném životě (v tom smyslu, že se autor nestal americkým prezidentem a ani nepodniknul nějakou šílenou cestu). Když volím slovo obyčejný, tak to nemyslím vůbec zle - například se dočteme, jak Tomáš Třeštík dlouho kalil, pak si přerovnal priority, přestal pít a začal se víc věnovat rodině. Ve své podstatě to vlastně není nic ojedinělého a takovým vývojem si prošlo mnoho lidí. Samozřejmě to, co se vymyká normálu, je povolání a intelekt rodičů, dobré konexe, sběratelství, umělecká profese, zájem o kulturu apod. - to asi každý nemá. Líbila se mi autorova sebereflexe - pro někoho, kdo na ostatní působí tak suverénně, muselo být jistě těžké jít se svými nejistotami a strachy ven. Povrchnost jako motiv knihy posloužila dobře a zase se mi líbilo, že autor to o sobě otevřeně přiznával. Sama povrchnost nemám ráda (i když si myslím, že do určité míry jsme povrchní všichni) a jen doufám, že autor si nevytváří názor na ostatní na základě značky jejich bot (= po dočtení knihy ale takový dojem nemám). Na závěr musím říct, že se mi kniha četla velmi lehce a líbila se mi i forma celého vyprávění.


Továrna na absolutno
? - květen 2021
Továrna na absolutno 1947, Karel Čapek

Kniha se mi nečetla lehce, chyběl mi souvislejší děj. Celkově mi příběh s karburátorem přišel poněkud uspěchaný. Každopádně chápu, že dílo má především vyvolat zamyšlení a tématizovat problémy, což kniha rozhodně splňuje. Také se Čapkovi podařilo ukázat svůj rozhled, i když bych se bez některých enumerací dokázala obejít. Oceňuji zejména konec knihy - tolerance, a to nejenom v náboženství, je moc důležitá.


Sto roků samoty
? - květen 2021
Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Při čtení mi pomáhalo otevřít si Wikipedii, kde je krásně zpracován rodokmen rodu Buendíů - v tomhle ohledu je čtení poměrně náročné. Kniha má však krásný jazyk a musím říct, že děj mě zaujal mnohem více než v Lásce za časů cholery. Celkově se kniha četla hezky.


Útěk do divočiny
? - květen 2021
Útěk do divočiny 2007, Jon Krakauer

Řekla bych, že kniha podává poměrně komplexní pohled na fenomén ve stylu odpoutání se od civilizace a žití na základě tzv. vyšších principů. Líbilo se mi, že v knize byly paralely s ostaními dobrodruhy a i s osobními zážitky autora. I přesto všechno, co bylo v knize řečeno, však musím konstatovat, že Chrisovu smrt považuji za zbytečnou a je mi líto, že celé jeho dobrodružství skončilo smrtí. Rovněž oceňuji výňatky z klasických knih - a to i přesto, že to přehnané idealizování a romantizování přírody je mi relativně cizí.


Doktor Živago
? - květen 2021
Doktor Živago 2005, Boris Leonidovič Pasternak

Krásný jazyk. Je vidět, že Pasternak byl především básník. Ke knize - souhlasím s tím, co již bylo napsáno. Trvá poměrně dlouho, než se člověk do knihy začte a také je někdy těžší se zorientovat v ději a postavách. Oceňuji však Pasternakovu snahu postavy v průběhu knihy přípomínat a znovu představovat.


Audience
? - duben 2021
Audience 1975, Václav Havel

Nečekala jsem, že se mi absurdní drama bude líbit, ale hrozně mile mě to překvapilo! Poslouchala jsem jako audioknihu, kde byl Vaněk ztvárněn přímo Václavem Havlem. Při psaní díla Havel čerpal za svého soukromého života, což jde na knize dost poznat - dialogy, postavy, atmosféra doby...vše působí velmi autenticky.


1