knihomolkajanca komentáře u knih

Za poslední dobu jsem si hodně oblíbila dystopie. Možná proto, že člověka nutí přemýšlet o tom, jak by společnost vypadala za určitých podmínek, ale také nad tím, jak vypadá společnost v současnosti. Každopádně 1984, to je jiný kalibr. Očekávání jsem měla vysoká a musím říct, že se rozhodně naplnila.

1984 je útlá nenápadná knížečka, nicméně nečekejte, že ji přečtete rychle. Alespoň pokud u čtení přemýšlíte a věřte, že tady najdete podněty k přemýšlení snad na každé stránce.

Co mě zarazilo je, s jakou přesností dokázal autor téměř nahlédnout do budoucnosti a člověku se skoro nechce věřit, že tento román vyšel už v roce 1949. Rozhodně doporučuji přečíst i československý doslov ke knize (i když jsem se dozvěděla, že není ve všech vydáních, já měla nějaké starší půjčené z knihovny), jelikož i ten byl hodně zajímavý, ať už se to týkalo informací o autorovi samotném nebo podobností románu a reality, která byla dříve v Československu.

Čtení je rozvážné, Winston musí jednat s nejvyšší opatrností, takže vlastně trvá docela dlouho než dojde k nějakému velkému zvratu. Když na něj ale dojde, tak doufáte, že to nebude tak hrozné. Ale ono je, je to ještě horší a to, co čtete se vám vlastně vůbec nelíbí, ale přesto čtete dál. Konec byl pro mě trochu nečekaný, jiný než jsem doufala, že bude, ale nutí stejně jako celá kniha k zamyšlení. Kolik lidí za totality okusilo podobný osud?

21 24.09.2020

Po Orwellově 1984 jsem si střihla ještě Farmu zvířat a opět musím říct, že se jedná o vynikající, nadčasové dílo. Jednoduše, téměř pohádkově napsané, než se nadějete, budete na konci. Bajka, která poukazuje na to, v co se může zvrhnout původně dobrá myšlenka, když jí někdo zneužije. Když si člověk uvědomí, které zvířátko představuje koho a podobnosti s dnešní realitou, občas ho z toho zamrazí. Rozhodně bych doporučila všem.

19 04.12.2020

O tomto kousku jsem slýchala ze všech stran a to pouze v superlativech. Co fandové černoušků vychvalovali nejčastěji, byla nepředvídatelnost, která mě navnadila asi nejvíce. Přestože tedy nejsem zrovna člověk, který by se v detektivkách nějak vyžíval, řekla jsem si, že tuto knihu prostře musím přečíst.
A jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Přestože nehodnotím pěti hvězdami, i tak se mi tohle svižné počtení moc líbilo. Z počátku jsem měla trochu problém si postavy zapamatovat (ale přisuzuji to hlavně čtení v době, kdy jsem byla opravdu velmi unavená a dvakrát se mi podařilo usnout). Takže jsem si pak pro jistotu udělala poznámky se jmény a povoláním jednotlivých aktérů, aby se mi to nepletlo. Netrvalo dlouho a děj nabral spád. Nenápadný začátek, ale krátké kapitoly, takže stránky ubíhaly rychle. A tak jsem zkoušela hádat, kdo by mohl být vrahem. Můj tip vydržel až téměř k samému závěru, už jsem si pomalu začínala myslet, že jsem to prokoukla. Ale ono ne, přeci jen mi tam na konci něco nesedělo. To jsem ale nečekala, co přinesou až úplně poslední stránky knihy. Vraha jsem tedy neodhalila, a o to více jsem potěšena. Agatha to prostě uměla. Jsem ráda, že tedy Deset malých černoušků mohu řadit do přečtených a dokonce se mi trochu nečekaně kniha nakonec hodila i do výzvy (kniha, ve které hraje důležitou roli dopis).

17 10.02.2021

Na celou tuto sérii mám opravdu pěkné vzpomínky z dětsví. Druhy díl jsem si opravdu zamilovala, a to jak v podobě knižní, tak filmové. Četla i koukala jsem stále dokola a podnítilo to ve mně i touhu sama tvořit.

Zbožňovala jsem popisy školních hodin v Bradavicích, milovala jsem famfrpálové zápasy a ráda jsem s Harrym, Ronem i Hermionou chodila na návštěvu Hagrida. Tento díl je o kousek temnější než ten den první, stejně jako každý další... ale stále se jedná o moc pěknou pohádku pro děti i dospělé. Za zmínku v tomto případě rozhodně stojí i trampoty s panem Zlatoslavem Lockhartem nebo věčný rival Harryho Draco Malfoy.

Jen co o knize píšu, mám chuť se na celou sérii vrhnout znovu. Moje absolutní topka je sice Pán prstenů, ale Harry Potter je v těsném závěsu a vždycky se budu do tohoto kouzelného světa moc ráda vracet.

16 02.08.2023

Ryland Grace se probouzí z bezvědomí. Zjišťuje, že si nevzpomene ani na vlastní jméno a nachází se v kosmické lodi hluboko ve vesmíru. Není si jistý, jak se tam dostal, co tam dělá, ale na palubě je jen on a další dvě mrtvoly. Zatímco se z té nelehké situace snaží nezbláznit, pomalu se mu jedna za druhou vynořují vzpomínky. Vzpomínky na to, že má jasný úkol, a pokud ho nesplní, vymře kvůli tomu celé lidstvo

Po Marťanovi, který nastavil laťku proklatě vysoko, jsem měla pocit, že už se mu Andy Weir nemůže znovu jen tak něčím vyrovnat. Chyba. Tohle totiž bylo stejně skvělé, ne-li o chlup lepší. I když se autor znovu pustil do tématu osamělého člověka ve vesmíru, dokázal ho zpracovat výrazně odlišným, avšak opět skvělým způsobem.

Kniha má na počátku neuvěřitelně vážnou atmosféru. Samota, tíha zodpovědnosti, malá naděje na úspěch. Do toho se vynořují jednotlivé vzpomínky, a vše se postupně začíná spojovat dohromady v nepříliš růžovou realitu. Tohle snad ani nemůže dopadnout dobře, říkáte si. A v tu chvíli nastává obrat obřích rozměrů. Ani poté sice netušíte, zda ten konec bude lepší, děj však nabere neskutečnou dynamiku a já měla problém se vůbec odtrhnout.

Stala se z toho doslova moje závislost. Ač se vše vyvíjelo poměrně pozvolna, nechyběla velká porce překvapení a napětí, a to vše nezapomněl Andy Weir i tentokrát okořenit svým pověstným humorem. Hlavně z počátku je příběh protkaný velkým množstvím výpočtů a vědeckých teorií, ty jsou však čtenáři podané přístupnou formou a příběh díky tomu nabývá na věrohodnosti.

I jako audioknihu mohu Spasitele doporučit všemi deseti. Nejenže Lukáš Hlavica předvedl neskutečný výkon, ale v tomto konkrétním případě může audioverze poskytnout dokonce větší zážitek díky zvukovým efektům, které jsou tady hodně důležité. Ať už ale po knize sáhnete v jakékoliv podobě, nebudete zklamaní. Za sebe rozhodně doporučuji, a to i těm, kteří obvykle sci-fi nečtou.

Hodnocení: 95%

Za audioknihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Audiotece.

16 02.08.2023

Po neuvěřitelných více než 12 letech jsem se k sérii Harry Potter vrátila prostřednictvím audioknih. A byl to i tentokrát opravdu kouzelný zážitek. Ačkoliv příběh má své mezery, Rowlingové se zkrátka nedá upřít, že stvořila úžasný svět, který pohltí čtenáře od těch nejmenších po nejstarší.

Kámen mudrců je hodně pohádkový, nicméně užila jsem si ho naplno a věřím, že si tento zážitek ještě znovu nejednou zopakuji.

Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte.

Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý.
To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme.
Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché.
Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.

13 12.10.2021

Z krve a popela – kniha, okolo které nastal neuvěřitelný hype, až se nakonec dostala i ke mně.

Ach, bohové! Začátek knihy vypadal tak slibně! Akce hned na začátku a autorka se nebála uhodit i na lechtivější notu, takže se rovnou seznamujeme také s Hawkem. Co vám budu povídat, je to zkrátka fešák, co vás přinutí číst dále.

O několik desítek stran dále však moje nadšení začalo opadat. Hawk mizí (ach, bohové ), zaměřujeme se na Poppy a svět okolo ní. A v tu chvíli jsem si s autorkou přestala rozumět. Hrdinka, která měla být silná a zajímavá, mě nudila, rozčilovala a nedokázala jsem pochopit její kroky. Svět, který mě nejspíš měl ohromit, mě neskutečně nudil a s každým dalším detailem jsem si přála, aby už byl konec. Máme tady i nějaké to intrikaření, což pro mě často bývá oblíbená část knihy. Ani tady to bohužel nevyšlo.

Ach, bohové, moje krize trvala dlouhých 250 stran! 250 stran, které bych z knihy nejlépe úplně vyškrtla a opravdu jsem kroutila hlavou nad tím, že někdo Z krve a popela může přirovnávat k Maas. Ne, já tady bohužel mnoho podobností neviděla. Okolo strany 300 ale naštěstí nastal zlom. Konečně přichází akce, dokonce přišel i vtip a události začínají docela rychle nabírat na obrátkách.

Akce, erotika, akce, erotika…Ach, bohové, autorka se s tím ke konci nemaže a já se přistihla, že se mi kniha najednou čte sama. Škoda, že tento pocit nepřišel o pár set stran dříve. Lehce mě zklamalo, co se z jednotlivých bytostí nakonec vyklubalo, protože jsem čekala něco originálnějšího, ale i tak mě kniha konečně dostala.

A pak přišel konec. Co to tam autorka zase provedla? Co ta poslední věta? Ach bohové!?
Mé rozčarování nebralo konce. Dlouho jsem váhala, zda v sérii pokračovat. S odstupem času ale dávám červenou. Autorka si podle mého nedokázala poradit s velkým rozsahem knihy, hlavní hrdinka mi nepřirostla k srdci a jako bonus jsem si ze čtení odnesla alergii na slovo panna. A taky hlášku ach, bohové…kdybyste si náhodou nevšimli.

Hodnocení: 45%

12 11.07.2022

Ke knize jsem se v podstatě náhodou proklikala tady na databázi knih. Zaujalo mne to, že se jedná o fantasy od české spisovatelky a kniha má zároveň tak výborné hodnocení. Když jsem na ni tedy narazila v knihkupectví, neváhala jsem a zakoupila. Hned ten den jsem se na ni vrhla a musím říct, že mě překvapilo, jak skvěle se mi Naslouchač četl...stránky plynuly jedna za druhou a za dva dny jsem se ocitla na poslední stránce. Nutně potřebuji přečíst druhý díl, takže se již chystám na výpravu do knihkupectví. :)

Co se týče příběhu samotného, potěšilo mě, že byl psán v -ich formě. Člověk se pak do postavy o něco lépe vžije. Mou oblíbenou postavou se velice rychle stal Kapitán. Jsem zvědavá, jak se vztah Ilan a Joela bude vyvíjet v dalším díle a také na to, jak bude Ilan prožívat své dospívání.

12 29.11.2018

Jak vypadá běžný den kriminalisty, jak policie sbírá důkazy, jak se člověk dostane k vraždám nebo třeba to, jestli se z vraha může stát váš kamarád. To jsou některé z otázek, na které vám odpoví Josef Mareš, bývalý šéf pražské mordparty a jeden z nejznámějších českých kriminalistů. Má za sebou třicetiletou kariéru, stovky vyřešených vražd a pracoval na případech, jako jsou orličtí vrazi, zmizelá Anička Janatková či například vražda Michala Velíška. Střípky z jejich vyšetřování a ještě mnohem víc odhaluje v otevřeném rozhovoru, který s ním vede novinář a spisovatel Martin Moravec.

Jestli si říkáte, že tohle musí být ukrutně morbidní téma, možná vás překvapí, jak lehce a mnohdy s humorem o něm Josef Mareš hovoří. Tím spíš, pokud v tomto případě sáhnete po audioknize, která je výborně namluvená. Budete si připadat skoro jako na přátelském posezení a u toho budete nasávat informace ze života elitního kriminalisty. Martin Moravec pokládá otázky skvěle a dozvíte se tak odpovědi přesně na ty otázky, co se vám budou honit hlavou. A díky tomu, že se jedná o rozhovor, poslech parádně ubíhá.

Kromě toho, že se člověk nasaje spoustu zajímavostí ze samotné práce kriminalistů, dozvíte se třeba i to, jak se člověk k takové práci vůbec dostane nebo třeba jaké to si zvykat na to, že se denně setkáváte s děsivými důsledky lidského řádění. Nečekejte však, že dostanete ucelené příběhy o jednotlivých případech. Jde spíše průřez bohatou praxí vypravěče, a právě to knihu od jiných podobných rozhovorů, s nimiž jsem se setkala, odlišuje. Zároveň je čtení o to lehčí, protože dostáváte to nejzajímavější, mnohdy i to nejbizarnější, jako na stříbrném podnose. Troufnu si tedy říct, že mezi knihami svého žánru je i skvělou oddechovkou a moc doporučuji.

Za audioknihu k recenzi v rámci spolupráce moc děkuji Audiotece.

11 02.08.2023

Díl Harryho Pottera, který vždycky byl a nejspíš vždycky bude mým nejoblíbenějším. Pro mě je totiž zlomový. Asi každému, kdo jej četl, dojde, že tady už jde opravdu do tuhého. Nicméně si pro mě Ohnivý pohár stále zachovává to kouzlo a jistou pohádkovost, která byla tak patrná v předchozích příbězích z Bradavic.

Další věc je, že se tady neustále něco děje! Nejenže jsme svědky fantastického famfrpálového mistrovství světa, ale také turnaje tří kouzelníků, který nám zajistí neskutečnou zábavu po celou dobu knihy.

Pokaždé, když po knize sáhnu, zasáhne mě neskutečná nostalgie. Tohle je pravděpodobně kniha, kterou jsem v životě přečetla nejvícekrát... Bývaly doby, kdy jsem ráno začala, na jeden zátah ji přečetla a další den jsem začala zase znovu. Obsese? Tehdy možná, ale ten svět mě zkrátka bavil a čtvrtý díl ze všeho nejvíc.
A víte co? Jen když o něm píšu, mám chuť si ho přečíst zase znovu... :)

Kladné ohlasy a doporučení na Smrtku se na mě sypaly ze všech stran, a proto když jsem od Knih Dobrovských dostala poukázku na nákup, tohle byla první kniha, která přistála v košíku. A musím říct, že dokonce předčila má očekávání.

Přečetla jsem ji za dva dny a nemohla jsem se odtrhnout. Téma nesmrtelnosti, života a smrti je hrozně zajímavé a to jak jej Neal Shusterman dokázal zpracovat, mě hodně oslovilo. Poukazuje na to, že nikdy není dobré, aby byl někdo stavěn mimo zákon, protože lidi jsou prostě lidi a vždy se najde někdo, kdo své moci zneužije a korupce na sebe nenechá dlouho čekat.
Velký plus má Smrtka za to, že ačkoliv jsem knihu hltala, nutila mě přemýšlet. Zejména u úryvků z deníků smrtek, které předcházely jednotlivým kapitolám, jsem se často musela na chvilku zastavit, sama si v hlavě uspořádat myšlenky a teprve pak jsem mohla pokračovat ve čtení. Přemýšlela jsem i nad tím, jakou smrtkou bych asi byla já.

Oceňuji, že se v příběhu střídaly pohledy hlavních postav, protože to u knih mám ráda. Dokážu se díky tomu lépe vžít do jednotlivých představitelů, pochopit jejich myšlenkové pochody a počínání. Navíc to zvyšuje i napětí a člověk prostě nechce přestat číst. Citra i Rowan byli oba zajímaví a marně uvažuji, kterého z nich jsem si oblíbila více. :)

Přemýšlím, co bych Smrtce vytkla, ale bohužel asi nemám co, takže jednoznačně hodnotím pěti hvězdami. Tato kniha si to rozhodně zaslouží. Už mám doma další díl a co nevidět se na něj s radostí vrhnu.

Knihu jsem také zařadila do letošní Čtenářské výzvy - Kniha autora, od kterého jsem zatím nic nečetla.

11 13.09.2020

Oblíbená americká autorka historických románů Ruta Sepetys tentokrát přibližuje, jak vypadal život běžných lidí v Rumunsku v roce 1989, před pádem komunismu a pod vládou neblaze proslulého Nicolae Ceauşesca. Více než dvě desítky let trvalo, než se jeho diktatuře rumunský lid vzepřel a právě to, co k tomu vedlo, vám Ruta zprostředkuje díky příběhu obyčejného mladého mladíka, sedmnáctiletého Cristiana Florescu.

Nedostatek jídla, elektřiny, vody, strach, izolace a brutální tajná policie, takzvaná Securitate, jež byla prodlouženou rukou režimu, sužovala Rumuny bolestivě a tvrdě. Mnoho lidí z řad běžných občanů jim donášelo informace všeho druhu, ať už pod pohrůžkou násilí, či v očekávání nějakých výhod. Většina z těchto civilistů jen chtěla ochránit své blízké a žít normální život, i když v té době byla jejich představa o normálnosti poněkud jiná, než ta naše nyní.

To vše věrohodně a velmi poutavě dokázala Ruta ve svém románu zachytit. Krátké kapitoly, velice jednoduchý styl a události, které nabírají rychlý spád vás budou nutit obracet jednu stránku za druhou. Připravte se na vlnu emocí, které vás při čtení bude svírat. Jak je možné, že něco takového se mohlo dít tak dlouho. Ta realita je zkrátka děsivá…

Už rozumím tomu, proč je Ruta tak oblíbená, protože ta atmosféra doby na vás z její tvorby doslova dýchne. Budete vše prožívat s Cristianem, stejně jako on milovat jeho drahého buna - dědečka, a spolu s ním toužit vzepřít se režimu a bojovat. Ruta vše zpracovala opravdu uvěřitelně, a navíc se zaměřila na část dějin, o které se u nás až tolik nemluví. Sama jsem při čtení měla potřebu si dohledávat další informace a toužila se dozvědět se více, což si myslím, že je obrovské plus - dokáže vás pro danou tématiku opravdu nadchnout a ocenila jsem i obrazovou přílohu. Rozhodně to není poslední kniha, kterou jsem od autorky četla a už teď se těším na další. Moc doporučuji!

Hodnocení: 95%

Za knihu k recenzi moc děkuji Albatros Media.

10 07.02.2023

Silmarillion - kniha, na kterou jsem se chystala již dlouho, ale věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, a tak jsem to tak trochu odkládala. Rozhodně to není kniha, která by byla pro každého čtenáře - spousta jmen, spousta míst, člověk se v tom při chvilce nepozornosti ztratí, ani neví jak. Nicméně člověk musí žasnout nad Tolkienovou nezměrnou fantazií, nad tím, jak měl každou maličkost do puntíku promyšlenou.
Čím dál jsem knihou postupovala, tím více mě pohlcovala a když skončila, byla jsem zklamaná, že už je konec. Určitě se ke knize chystám znovu vrátit, jelikož si myslím, že jsem pořádně nevstřebala ani třetinu. Opravdové mistrovské dílo.
Tleskám.

10 08.12.2019

Přečteno během tří dnů a stejně jako u Naslouchače jsem potěšena. Kniha je psána velmi čtivě a ačkoliv mi přijde, že sklouzávala spíše ke scifi všemi těmi vymoženostmi nížin a podivnými bytostmi, tak mi to ani tolik nevadilo. Každopádně musím říct, že děj je pro mě zajímavější v Duvalském pohoří, než-li v nížinách. Musím vyzdvihnout, jak najednou dokázala autorka vykreslit postavu Kapitána, kterou jsem si v prvním díle oblíbila, jako padoucha. Ale naštěstí se ke konci vše vysvětlilo, a tak jsem o svou oblíbenou postavu nepřišla :) Trochu mě zklamalo to, že místo aby se v tomto díle něco objasnilo, tak záhad jen přibylo, takže mi přišlo, že jsme se zase tolik nepohnuli z místa. Ale doufám, že brzy vyjde další díl, ve kterém už bychom se snad něco mohli dozvědět.

10 30.01.2019

Zřejmě neexistuje příliš mnoho lidí, kteří by alespoň jednou za život nezaslechli jméno Ted Bundy. Ted Bundy, proslulý sériový vrah, který dokázal na dlouhou dobu zamotat policii i veřejnosti hlavu, ohromoval svou chytrostí a uchvacoval ženy. Tedy Bundy, který mnoho lidí fascinuje až do dnešní doby a nutí společnost se k jeho případu vracet. Dokázal vůbec milovat? Dokázal být přítelem? Nebo byl jen bezcitným predátorem a strojem na zabíjení? Odpovědi na všechny tyto otázky vám možná dá kniha, kterou napsala Tedova dlouholetá přítelkyně – Ann Rule.

„Pokud Ted Bundy bral životy, jak se mnozí dnes domnívají, pak je také zachraňoval. Vím to, protože jsem u toho byla.“

Autorka zpracovává neuvěřitelné množství informací, precizně chronologicky seřazených utříděných, daných do souvislostí a k tomu všemu nabízí vzhled člověka, který se daným tématem zabýval profesně a čirou náhodou pachatele osobně znal. Díky této chmurné náhodě vzniklo naprosto jedinečné dílo.

I když je text hutný a není to čtení na jeden večer, dokáže vás strhnout, ohromit. Budete chtít více, přestože budete znechuceni a místy vás to možná zvedne ze židle. Jak před některými skutečnostmi mohli jeho blízcí zavírat oči? Jak ho mohli hájit a jak ho mohli milovat i po tom, co všechno udělal? Jak mu vše mohlo tak dlouho procházet? Ne na každou z mých otázek jsem dostala odpověď, protože do jisté míry byl, je a navždy bude případ Teda Bundyho obestřen tajemstvím. Dokázal manipulovat, lhát, vraždit, a přesto charismatickým vystupováním nutil lidi mu podléhat. Po dočtení doporučuji shlédnout i rozhovory s ním. Protože až tehdy, kdy člověk jeho vystupování uvidí na vlastní oči, dokáže možná alespoň částečně pochopit, jak dokázal se všemi tak mistrně manipulovat.

Vrah po mém boku je rozhodně kniha, kterou jsem nečetla naposled. Probudila ve mně emoce, nutila mě přemýšlet a zcela mě při čtení vtáhla do dění. Téměř mýtická osobnost Teda Bundyho totiž umí na člověka zapůsobit i dlouho po jeho smrti.

Hodnocení: 95%

9 02.10.2022

Samotná zápletka Ashburnů není ničím překvapivým. Hlavní hrdinka Adrienne zdědí dům, ve kterém straší. Co jsem ale rozhodně nečekala, bylo to, o jak moc komorní román se jedná. Z velké části tady totiž vystupuje jen sama Adrienne a její kočka Wolfgang. Adrienne hodně vidíte do hlavy, díky čemuž vám přiroste k srdci, a jako milovník koček jsem významnou roli Wolfganga rozhodně ocenila. Nemohla jsem se však ubránit pocitu, že kdyby vedlejší postavy dostaly trochu více prostoru, byl by celý příběh živější. Rozjížděl se totiž hodně pozvolna a při rozhovoru s kočkou zkrátka zajímavé dialogy nevzniknou.

Velkou předností Darcy Coates je ale jednoznačně to, jak čtivě píše. Díky tomu snadno překonáte i ty nudnější pasáže a v momentě, kdy se příběh pořádně rozjede, nebudete chtít knihu dát z ruky. Nejedná se o úplně typickou duchařinu, a ač jsem fanoušek téměř jakýchkoliv nadpřirozených bytostí, v tomto ohledu by možná neuškodilo trochu ubrat nohu z plynu. Nevím jak vás, ale osobně mě děsí věci, které jsou na hranici toho, co se stát může a co ne. V momentě, kdy je všeho moc, napětí mizí. Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak, ale trochu mě mrzelo, že se pečlivě vystavěná atmosféra zmizela jako mávnutím proutku.
Také se objevuje typické klišé známé z filmových hororů, a tím je možná až příliš odvážný hlavní hrdina. Sama si opravdu nevzpomenu, kolikrát jsem si v duchu říkala: "Adrienne, nechoď tam". Ale Adrienne tam stejně vždycky šla.

Nicméně samotný konec a rozuzlení, přidá knize ten správný šmrnc. Všechny ty maličkosti, které Darcy čtenáři od začátku servíruje, do sebe krásně zapadnou a celé to začne dávat smysl. Kocour hrdina vás hezky zahřeje u srdíčka a ač se nejedná o knihu, která by mě posadila na zadek, po dočtení mi bylo jasné, že v sérii budu určitě pokračovat.

Hodnocení: 65%

9 01.12.2021

Aby byla kniha silná obsahem, nemusí být velká rozsahem. Krátká novela o přátelství, nesplněných snech, o tom, jak dokážou lidé být zlí. Od začátku člověk tuší, že tohle dobře dopadnout nemůže, ale i tak je to bezpochyby zajímavý příběh, který stojí za přečtení. Během krátké doby autor čtenáři přiblíží atmosféru doby, poukazuje na rasismus a těžké podmínky dělníků té doby. Líbilo se mi, že se čtenář vše podstatné o postavách dozvídá z dialogů postav. Konec je dojemný a leckoho určitě zasáhne. Určitě stojí za přečtení, i když asi nebudu mít potřebu se k ní vracet.

9 15.03.2021

Další bodík ze čtenářské výzvy splněn - Kniha, která má v názvu den v týdnu.
Zrovna po Verneovce jsem sáhla už jen proto, že je miloval můj dědeček, který většinu z nich vlastnil. Když jsem byla malá, sem tam mi z nich i něco předčítal, či mi vyprávěl jejich děj. Když jsem pak při stěhování knih mého přítele zjistila, že ji vlastně mám doma, brzy na ni přišla řada.
Určitě to asi nebude čtení pro každého - komentáře často zmiňují zdlouhavé popisy a spoustu faktů, ale nemůžu říct, že by mi to u knihy nějak vadilo. S popisy celkově nemívám problém a často mi přijdou i žádané, jelikož si lépe mohu vše představit. Další věc je samozřejmě trochu archaičtější jazyk, na který si možná někdo může trochu hůře zvykat. Mně osobně se ale kniha četla lehce, děj ubíhal a možná škoda, že těch dobrodružství nebylo trochu více. Ocenit musím také krásné ilustrace, které příběh provází (a že jich není málo) a já jako milovník map jsem jásala i nad plánem jejich cesty. Hodně mě bavilo mapu zkoumat a bavit se tím, jak se dříve celá Afrika jmenovala úplně jinak.
Každopádně po Verneovkách ještě určitě časem sáhnu, protože si myslím, že to určitě bude stát za to :)

9 12.08.2020

Středozemě a Pán prstenů, to je prostě něco, co mě nikdy neomrzí. Tolkien mě přivedl k tomu, že jsem si fantasy žánr tak oblíbila už jako puberťačku, a i přesto, že teď mi je skoro dvakrát tolik, mě tento příběh neomrzel. Vždy si ráda udělám další výlet do Středozemě, abych se mohla na chvilku zasnít a představovat si, že elfové, trpaslíci i čarodějové jsou skuteční. Prostě srdcovka, u které s přibývajícím věkem ocením i ty části, které mě jako patnáctiletou zrovna dvakrát nebraly (básně či delší popisky).

9 29.01.2020