Jodys.63 komentáře u knih

Některé viny si v sobě neseme po zbytek života. Jen čas, ten nevlídný soupeř , nám paradoxně nabízí pomocnou ruku v podobě mlžného zapomnění . Znovu a už po několikáté se vyplatila čtenářská trpělivost a v závěru mi K. I. nastavuje nelítostné zrcadlo v němž spatřuji svoje lidské nedostatky....malichernost, neochotu odpouštět apod. Za mne neobvyklý rukopis a příběh o sladkém zapomnění vs. hořkých vzpomínkách ( nebo naopak ?) o poutu lásky a trýznivosti nenávisti ( nebo naopak ?)....příběh o mnohostrannosti lidského bytí

12 17.12.2020

oddychovka , nicméně jsem v tom nenacházel vždy jen to avizovanou alegorii socialistické vize uspořádání světa a jeho sebezničujících atributů, ale v mnoha ohledech zvedá varující prst i současnému konzumně-technokratickému životnímu stylu života v třídně stále separovaném světě ;-I

...svoje “Ferrari” už jsem prodal, ale ještě je toho hodně , čím je moje duše spoutána ????

9 31.10.2020

Po Norském dřevu a “Wonderlandu” můj třetí Murakami, a byť si už detailně nevybavuji ty předchozí, tak “Kafka” řekl bych více mystický až fantaskní …popravdě jsem se těšil na kapitoly s Kafkou a trochu mě neseděly ty s p. Nakatou. Začetl jsem se až ve třetině knihy, pak už to byl šupec…a mám-li shrnout, pak slovy z doslovu : Ustavičně ztrácíme něco důležitého…důležité šance a možnosti, ..city,
které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Specifická váha času na tebe doléhá jako mnohoznačně starý sen.

8 17.07.2021

Jsem si samozřejmě vědom především duchovního rozměru této knihy. Nicméně splnila účel a dala mi odpočinout, zamyslet se, na chvíli zpomalit. Prostě krásný kontemplativní kousek! Mohl bych popisovat zajdu dojmu které si odnáším. Ale pro mě stěžejní je fakt, že občas zapomínáme, občas často, že jsme strůjci svého života a že překážky,i Když si to těžko přiznáváme, Jsi do svých životů vkládáme především sami a často bez své vůle. Paradoxně se opravdu bojíme nikoliv neznáma, ale primárně toho co známe, resp. toho a o to, Co máme, neboli vlastníme. Je to paradox života.

7 14.10.2021

Byli volní, byli svobodní, pravděpodobně prchali před jednotvárností a šedí života pozemského ....při extatickém popisu “bop”ové kapely jsem si zavzpomínal na “čaje” v osmdesátkach, na chvíli jsem pohlédl zpět do bezstarostných studentských let...kniha plyne volně jako divoká řeka ...nicméně jsem měl po celou dobu pocit že prchali sami před sebou a fakt by mě zajímali jejich vlastní niterné pocity ?

“ Moštárna “ je amazing, musím to znovu a znovu opakovat , je to Irvingovský rukopis ....Garp, Owen Meany i Homer Wells jsou prostě ztracené duše v poušti jménem “život” , kde se musíš smutným pravdám smát a nad vtipnými uronit slzu ... a to mě baví a promlouvá to ke mě...i v mém věku jsem dostal řadu odpovědí na své často jen tiše vyřčené otázky , na jedné stránce Vás donutí se smát i plakat současně , na další Vás vynese do oblak a neodbytně se ztotožníte s lidskostí jeho postav , aby Vás o pár stránek dál zpražil a připomenul Vaše hříchy ... bravo , pro mě
“TopTen-ový” kousek ... opravdu “ není nutné být šťastný , pokud člověk cítí , že je užitečný

6 15.11.2020

Zvykl jsem si na databázi uvádět své niterné pocity a nikoli euforické výlevy, a to i v případě knih, které mě zaujaly. Na to konto si upřímě nedovedu představit sám sebe jako takzvaného “Nomáda”, A to i přesto, že sociální rozměr tohoto kousku má svojí vypovídací hodnotu. Pro mě jen další dystopické svědectví, že tento svět a jeho obyvatelé již překročil rubikon. Není cesty zpět! Každopádně zajímavé, ale i smutné čtení a fakta.

5 06.01.2022

pět je málo, dávám 7******* , wow, úžasné, strhující, živočišné, emocionální, poetické, na ani ne 30-ti letáho a mě naprosto neznámého autora vyzrálé...prostě Ježíšek se trefil na 200% do mého vkusu a momentálního rozpoložení...strhující , surové ....prostě pravý opak Marca Aurelia, od kterého jsem oček;ával moudré Hovory , protože právě toto je život se všemi barvami, právě VUONG je o moudrosti a konečnosti lidského bytí a nebytí v okamžiku zvaném ŽIVOT

5 29.12.2021

dokonalý behaviorální profil osobnosti, o které jsem věděl ( stejně jako většina čtenářů ) tak málo...Rodin byl perfekcionalista, fenomén a svérázná osobnost. Očekávaného "bonusu" jsem se dočkal až v závěru v kapitole Myslitel : " Když člověk dospěl k myšlení, stalo se tak teprve po vyčerpávajícím úsilí a myšlení bylo stejně tak bolestivé jako nesnadné. Myslet znamená trpět . Ptát se : Kdo jsem? Odkud jsem přišel ? Kam mířím? A proč? člověk není krásné stvoření bojující proti zkaženosti světa, nýbrž živočich usilující pozdvihnout se nad zvířecí stav a v tomto boji není pokaždé úspěšný. Tvrdošijná síla je charaktetristická pro život, který je tragicky uspořádán...." ....jen těch 650 str. se občas ukrutně táhlo, proto 3 hvězdičky

5 16.06.2021

Po Motivu X zklamání , zmizel důvtip a vše dovršil laciný závěr ...škoda :-( ..ale nedočtěte to , že ....

5 22.04.2021

Doslova jsem zhltnul jak malinu. A musím bohužel ( přičemž to “bohužel” jde na vrub chaosu, ve kterém se tato rádoby vyspělá a inteligentní civilizace nachází postrádaje elementární disciplínu a ztrativší pojem o obsahu slova čest ) ....tak tedy bohužel musím konstatovat, že mne nenaplnil pocit hnusu , ani jsem nenašel impuls k odsouzení hlavního hrdiny . Jen jsem se utvrdil v názoru , že historie lidstva kráčí nezávisle na člověku směrem “vpřed” v čase a jedinec se v tom úprku chtě nechtě ocitá v situacích hledíc sám sobě v tvář , v situacích , jejichž příčiny není s to zpětně analyzovat. Platí to pro válku , politiku, ekologii a další lidské činnosti .

5 27.03.2021

Geniální , geniální , geniální ...Mann je mistr spisovatel...asi na dlouho vrchol mého “čtenářství”

5 15.03.2021

Sláva , objevil jsem ( chtělo By se říci Ameriku,ale v mém případě ...) Marka Twaina v pokročilém věku ????

5 09.02.2021

1.Musíš přijmout svůj osud a vystačit s tím , co máš...
2.člověk musí umět být s ostatními lidmi, než dokáže být sám se sebou...
3.vždycky v NÁS existuje nějaká další svatyně, nějaké dveře , které nejdou otevřít sebevětší silou, poslední posvátná pevnost, odolávající sebemohutnějším útokům ; mohou Vám vzít volební právo, jméno, vnitřnosti, dokonce i život , ale téhle poslední pevnosti se můžete jenom vzdát . A vzdát se jí pro něco jiného než pro lásku znamená vzdát se lásky ...
Přál bych si, aby mi tyto 3 věty visely před očima do konce života ....věřím K.K. , že i on věřil, že “ lepší knihu už nikdy nenapíše

5 02.01.2021

Po sérii náročnější literatury knížka naprosto splnila mé očekávání - A to nechat odpočinout mým mozkovým závitům. Každopádně sdílím názor že se autor v rámci žánru krimi opravdu posunul směrem vzhůru. Přitažlivá zápletka, která nutí pokračovat v četbě .

4 12.02.2022

pokusím se o stručnou parafrázi dojmu z tohoto titulu, od kterého bych očekával až na posledním místě, že bude tak čtivý a stravitelný vzhledem ( k období kdy byl napsán a vzhledem k autorovi... ) a už vůbec bych nečekal, že mě prostě pobaví !
takže 2 myšlenky : 1. " láska k životu, tahle směšná slabost, je opravdu jedním z našich nejzhoubnějších sklonů. Cožpak může být něco bláznivějšího, než touha vláčet břemeno, jímž chceme co chvíli praštit o zem? Děsitse toho, čím jsme, ale neustále na tom lpět?
2. mne zaujala Candidova otázka :" mordovali se lidi vždycky tak, jako dnes? Byli vždycky tak pálení prolhanci, zrádci, nevděčníci, zloději, slaboši, kam vítr, tam plášť, závistivci, žrouti, ochmelkové lakomci, ctižádodtivci, vzteklouni, prostopášníci, klepaři, fanatici, pokrytci a hlupci ?!"
Voltair prostě odmítal představu rozumu jako souboru vrozených ideejí,, naopak chápal rozum jako výkon lidského ducha, který pravdu nevlastní předem, ale musí ji analýzou skutečnosti a tvůrčí invencí teprve získat .

4 22.10.2021

Leonardo byl nejen geniální vizionář , ale také člověk a komplikovaná osobnost, jehož schopnost pozorovat …v kombinaci až z obscesí hraničící zvídavostí, působí v historických reáliích knihy na čtenáře jako obdivuhodný a dějově kontinuální příběh

4 18.09.2021

Tak netuším jak politicky ve skutečnosti Mo Jen smýšlí, jen se obávám, že my Evropané těžko můžeme hodnotit , natož kritizovat, potažmo plně chápat …a už vůbec ne odsuzovat Mo Jena za jeho politické postoje a smýšlení. Stejně tak je nám značně ….až nepřekonatelně ….vzdálen způsob života v této zemi, zvlášť v tak turbulentním období, jakým v Číně 20. století bylo. Naproti tomu lze s určitostí mohu konstatovat, že toto obsáhlé dílko je ze strany autora neopakovatelně a jedinečně uchopeno, jazykově vybroušeno, nenudí, ohromuje jazykovou květnatostí, dějovou linií, zcela specifickým humorem , živočišností, věrohodnou krutostí života. Za všechny tyto jedinečnosti ode mne 5 hvězd.

4 04.09.2021

počáteční zklamání z proklamované " nejúspěšnější " knihy CH. B. ( pár povídek mi opravdu vůbec nepřipadalo jako jeho styl psaní ) zcela elminovali poslední dvě povídky " Všechny řitě světa i ta má " a " Vyznání muže sdostatek šíleného, aby žil mezi bestiemi " , to je přesně Buki, jeho jedinečnost, jeho přesvědčivý až charismatický projev, který mě dokáže v jednu chvíli rozesmát a současně se zamyslet nad obsahem toho , z čeho Vám tečou slzy smíchy. Naproti tomu v některých povídkách na úkor stylu překvapí originalita až šílenost tématu.

4 19.08.2021