Kouzelný vrch

od:

Kouzelný vrch

Román z roku 1924 odehrávající se ve švýcarském plicním sanatoriu, v němž se v slovních soubojích protagonistů uskutečňuje světonázorová diskuse o zániku staré společnosti a současně probíhá i morální a duchovní příprava na lepší budoucnost.

https://www.databazeknih.cz/images_books/10_/1012/kouzelny-vrch-1012.jpg 4.491
Originální název:

Der Zauberberg (1924)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Přidat komentář
fantom12
15. srpna

Smyslnost těla, jeho omezení a hloubání nad smyslem bytí. Mann dokáže vaše myšlenky usměrnit natolik, že tyto věci vidíte stejně jako on. Přičemž zachází do takové myšlenkové dálky, že si připadáte, jako kdybyste objevili nový kontinent. A toto je jeden z hlavních důvodů, proč číst Kouzelný vrch přináší potěšení.
Jedná se o opravdu mnohavrstevný román, který čtenáře přenáší z komfortně osídlených nížin na místo, kde čas plyne jinak a dialogy neslouží k pobavení, nýbrž k obohacení. Mistrovské dílo!

sataras
03. července

Kniha je nádherná, lépe nelze okomentovat, než jak již udělali předchozí s plným počtem hvězdiček.

Eicherik
06. května

Od této knihy jsem si hodně sliboval a měl jsem o ní svojí představu, která se vyplnila tak na 80 %. Většinou to nedělám, ale musím se vyjádřit ke dvěma postavám. Madam Chauchatová byla zpodobněna tak, jako bych ji důvěrně znal již mnoho let, zatímco takový jezuita, od kterého jsem hodně očekával byl napsán tak bezbarvě, že jsem takovou postavu už dlouho nepotkal. V příběhu bylo pár, opravdu jen pár hlušších míst, ale celkově měl děj spád a rozhodně nenudil. Knihu mohu doporučit, i když se k ní sám nejspíše už nevrátím.

Knišíl
28. března

Velmi těžké dílo. Doslova! Nemohu říci, že jsem se v některých fázích textu neztrácel, přesto to stálo za to. Některé pasáže božské jiné nudné, jako celek však obdivuhodné. Každopádně asi to není určeno dnešnímu většinovému čtenáři, a to ne kvůli rozsahu stran, ale rozsahu myšlenkových pochodů, bez studu se přiznám, že jsem leckde nestíhal.

alzbeta4340
28. března

Obdivuhodné dílo, román, na který po přečtení už nikdy nezapomenete. Příběh léčby a zrání Hanse Castorpa. Má nádhernou atmosféru a hlavně zcela zjevné poselství o tom, že i když se člověk na prahu své dospělosti jeví jako nezajímavý až plochý, vlivem času a nejrůznějších okolností může vyzrát v laskavou a plnohodnotnou osobnost.
Tahle kniha chce svůj čas a naladění čtenáře na svoji notu, ale čtenářský zážitek je mimořádný.

Jananaj
24.10.2016

Ani se mi nechce přiznávat, co mě přivedlo na tuto knížku, ale ano - byl to trošku nemravný dialog studentek ve filmu Účastníci zájezdu. Ne že bych knihu neznala už dřív, ale tady byl ten podmět to zkusit. Neříkám,, že se k tomu nevrátím, ale moje čtení to tak úplně nebylo. Jsem spíš na přímější děj, trochu akce a tohle... Nicméně jsem to dočetla a nemůžu říct, že to nestálo za nic. Už jsem podobné žánry četla a číst budu dál. Jen nevím jestli ještě Manna :-)

Makropulos
04.09.2016

Strávila jsem s Hansem Castorpem asi 20 dni a prožívala s ním, v jakémsi ne-čase, jeho vnitřní proměnu a zrání. Na začátku jsem měla strach z velkého objemu knihy i z filozofických diskusí, ale to všechno bylo rychle zapomenuto a i ve chvílích, kdy jsem nečetla, jsem v duchu na Hanse Castorpa myslela, a právě na ty rozhovory o světonázoru, o čase, na jeho tzv. „panování“ i na jeho lásku. Obdivuji, jak Thomas Mann, dokázal čtenáře vtáhnout do myšlenek hrdiny, do jeho prožitků a nabídnout mu, aby ten příběh se svou postavou vlastně prožil. Vyprávění o lyžařské túře, nebo Castorpův zážitek z prvního seznámení s rentgenovým snímkem a hrdinovo prožívání hudby nebo jeho obdiv k přírodě jsou pro mě opravdu nezapomenutelným zážitkem.

Evickar
16.06.2016

Ne, prostě jsem nebyla schopná knihu dočíst. Dala jsem tomu skoro 200 stran. V té knize se absolutně nic neděje. Rozhovory a debaty nad subjektivními tématy jsou strašně nudné. Písmenk utíkala a já jsem nevnímala text. Chtěla jsem tento druh literatury zkusit, ale není to můj šálek čaje.

kirkous
08.08.2015

Nezapomenutelný zážitek. Jen vyžaduje trochu víc času, ale to už tak bývá u věcí, co za něco stojí.

blackholesun32
19.06.2015

Má nejoblíbenější kniha od Thomase Manna. Velice poklidné, pomalé tempo vyprávění, čtenář je vtahován pozvolna, o to důkladněji. Jak někdo napsal přede mnou, kniha dělá se čtenářem to, co prožívá sám hlavní hrdina. Roste s ním.
Přítomnost skorem nekonečného času, řekl bych velice typickým, právě před vypuknutím první světové války, vykresluje tehdejší dějiné flegma a je jakýmsi bonbonkem celé knihy, i když možná právě v něm lze spatřovat hlavní myšlenku příběhu. Za mě jednoznačně 5.

Elinpe
11.04.2015

Poetika, poetika a vlastně život sám, jako vždy - výborný Thomas Mann.

jaja1989
23.02.2015

zdlouhava nuda o tuberacich a smrti

Atuin
28.10.2014

Kouzelný vrch se nečte lehko,autor se od čtenáře často vzdaluje do jemu vlastních míst. Je to poctivá kniha,kterou si člověk zapamatuje, i kdyby jen proto,že si s knihou pobude nějaký ten čas. Nemohu však říct, že by mi zde Mann nešel někde na nervy, ovšem to je poplátné právě tomu času. Dlouho se rozmýšlím pustit se do ní znovu, ale zatím váhám a jak to tak vypadá, možná to bude váhání navěky, i když mám dojem, že by to mnohé věci osvětlilo a a klikiháky by se staly čitelnými. Pro mě to byla zajímavá kniha,podmanivá, a já vím je to hloupé přirovnání,ale kniha vydatná. Seriózní. Za to vše 5/5, ovšem kdybych měla minout tu serióznost díla, možná bych šla s hvězdičkou dolů, ovšem to jsou jenom takové nesmyslné úvahy o ničem, protože knihy hodnocení nepotřebují a nad každou opanuje jedině subjektivita. Osobně mu jsem za rozměr knížky vděčná, protože pro to co zvolil musel nasadit právě takové tempo.

Janek
20.10.2014

Výborný úvod a pak... stránku od stránky lepší a lepší! "Zapomenutí" hrdinové, cyklický čas, putování na hranici mezi bděním a sněním, úvahy o duchu a těle, o životě a smrti...Na tuhle knížku nelze zapomenout.

Harukišfandoš
07.07.2014

Podle mne jedna z nejlepších knih jaká byla napsána.Paradoxně mi k Mannovi dostal mnohem, mnohem Mladší autor Haruki Murakami a jeho Norské dřevo které taktéž vřele doporučuji

Montezuma
08.05.2014

Nevím, co to do těch Teutonů pokaždé vjelo, ale Der Zauberberg je přesně takový, jako skoro všechny německé romány před rokem cca 1960: nesnesitelně mudrlantský, absurdně patetický a sebestředný; každá dobrá věc je tu pohřbena pod tunami profesorských figur a směšného předvádění vlastního intelektu a důstojnosti (připomíná to trochu Milánka Kunderovic) - je to takové ztělesnění němectví a jeho náhledu na svět optikou before Áda: Německo coby kulturní kolos, vůdce civilizace a humanismu. To vše psáno dnes již těžko snesitelným tónem a jazykem, je to román-artefakt zaniklého světa a myšlení.

Lady Lili
18.09.2013

Tak předně bych chtěla říct, že jsem přečetla Stammel(ův) komentář a mohu se s ním ztotožnit. To mi ale nebrání napsat i něco málo svého.
Nikdy nevím, jestli psát komentář hned nebo nechat myšlenky uležet. Teď jsou dvě ráno a poprvé po dlouhé době jsem si čtení protáhla do noci a tak chci využít čerstvých myšlenek.
Významnost knihy jsem plně pocítila až ze závěrečných slov o autorovi, i když už při čtení jsem vnímala náznaky a dvojsmysly. Musím říct, že cítím, že jsem na Kouzelný vrch ještě mladá. I když mám zkušenosti s filozoficky zaměřenými texty a většinou se orientuju, na tohle jsem byla chvílemi krátká a při diskuzích Naphty a Settembriniho jsem ke konci propadala zoufalství. Kouzelný vrch asi není kniha na jedno přečtení. Ráda bych ještě zmínila za jakých podmínek jsem knihu četla. Část prázdnin jsem si vyhradila pro četbu knih ke státnicím a Kouzelný vrch jsem si vypůjčila, aniž bych se informovala kolik má stran. Zhrozila jsem se, protože 800 stránkové dílo rozhodně nevěstilo rychlý nárust položek na seznamu. Ale chtěla jsem si tuhle knihu přečíst už dlouho. Doufám, že po letech se k ní dostanu znovu. A doufám, že pak do ní lépe proniknu.

Graine
16.08.2012

Kniha nás zavádí na začátek 20. století do sanatoria nad Davosem. Na návštěvu za německým důstojníkem Joachimem, přijede bratranec Hans Castorp. Avšak také u něj se objeví tuberkulóza. Hans se v sanatoriu zamiluje do Rusky Klaudie Chauchatové ...

Amaranta
13.03.2012

Kouzelný vrch jsem četla docela dávno, a tak si přesně detaily nepamatuji, ale to se mi stává často. Většinou si vybavím jen atmosféru a částečně děj. Zde však absence konrétních vzpomínek není na škodu, v sanatoriu jde především o "ovzduší" a postupné potápění do stereotypu a boj s ním. Hlavní příběh nebyl nijak složitý (ale všeobsáhlé úvahové vklady silné a závěr opravdu překvapivě závěrečný), a přesto jsem se do pomalého náhledu dostala, a právě ta nálada ve mně zůstala dlouho. O Vrchu jsem pak psala maturitní práci a pravidelně ji uvádím jako odpověď na dotaz po nejoblíbenější knize. Sice jsem ji četla jen jednou (a nebyl to rychločtenářský zátah), ale kvantita opakování snad na oblíbenosti neubírá, když mi stále přichází na mysl.

Stammel
13.10.2011

Joj, se mi to natáhlo nějak. Jsem zvědavý, jestli to někdy někdo přečte:-)

Kouzlený vrch pro mně byl monumentálním zážitkem. Příběh mladíka Hanse Castorpa a jeho proměny v člověka vnitřně planoucího, otevřeného a bažícího po porozumění životu je strhující. Přitom nenápadný, protože se odehrává na té nejjemnější úrovni hrdinovy duše a v obklopení neustálých světonázorových klání a střetů. Jde ale o jedno z nejdůležitějších myslitelných témat vůbec - jak se z člověka stává skutečný člověk? Momenty, kdy se Hans začíná pod vlivem svých učitelů zajímat o svět kolem sebe nebo kdy se začíná elegantně bouřit proti mechanickému řádu (jeho péče o umírající nebo pasáž o lyžování jsou pro mne asi nejkrásnější místa knihy) jsou úžasné. Mann dokázal zachytit zrání lidské duše s citem a porozuměním, které přesahují možnosti běžného smrtelníka. Čtenář se zde má rozhodně co přiučit.

Přitom ale Mann nastražil nejednu past. Například to, že většinu postav včetně hlavního hrdiny představí jako naprosté idioty. Až postupně si čtenář uvědomuje, že je to složitější a že Hans nebo Settembrini (nebo dokonce Peeperkorn, ze kterého jsem upřímně kvetl) při všech svých chybách mají něco do sebe a že má smysl je milovat.
Všudypřítomná Mannova ironie, se kterou se vysmívá především degenerované vegetativní společnosti v sanatoriu, je chutňoučkým kořením. Hlavně z úvodní popisné pasáže (cca prvních 300 stran:-) mi udělala velký požitek. Zároveň ale ztěžuje čtenáři orientaci v tom, co brát vážně a co nikoli. O to je ovšem výsledek dobrodružnější. Prožíváme vlastně něco podobného jako Hans: nával podnětů a inspirací, které si musíme neustále třídit a hodnotit, abychom se v nich vyznali a nalezli v nich pro sebe cestu. A v tom počíná ta zmíněná monumentalita. Když totiž člověk poctivě sleduje, prožívá a kriticky hodnotí vše, co se v Kouzelném vrchu děje a o čem se mluví - v podstatě si tím zásadně reviduje celý svůj světonázor. Tak mocný dokáže mít Mann záběr.

S čímž souvisí náročnost četby. Vůbec netvrdím, že jsem té čtenářské úrovně, o které píšu, byl s to dosáhnout. V závěru románu, kdy přituhuje s přiibývajícími postavami a vlivy, cítil jsem dokonce, že Mannovi už intelektuálně prostě nestačím. A to si myslím, že jsem v myšlení docela cvičený:-) Není to tím, že by Mann plácal kraviny. Je to tím, že jeho vidění a chápání života je tak podrobné (dá se říci expertní... přitom ale citlivě otevřené), že vytyčuje dost nelehkou metu.

Někde jsem se dočetl, že Mann stavbu románu přirovnal k symfonické skladbě a tomu, jak se v ní prolínají, prorůstají a ovlivňují jednotlivé motivy. Zdá se mi to přiléhavé. Stejně jako u symfonie i u Kouzelného vrchu se člověk učí chápat vztahy mezi melodiemi a hlasy. Což se stěží povede v plné míře napoprvé. Přesto je možné už při prvním poslechu objevit a pocítit velkou krásu jejich souzvuku.

Dvě malá doporučení na závěr:

Nezkušeným čtenářům doporučuji Kouzelný vrch o pár let odložit:-)
Všem čtenářům zásadně doporučuji Jitkou Fučíkovou modernizovaný překlad ze sedmdesátých let. Pomůže mnohem lépe nahlédnout mezi řádky - tedy tam, kde se odehrává to podstatné:-)

Žanet
26.04.2011

Krásná knížka ... i když tam jsou některý kapitoly dost vleklý, jako celek je opravdu čtivá. Rozsáhlost knihy není vůbec na škodu, naopak se tak hlavní hrdinové se svými příběhy více dostanou čtenáři pod kůži. U mě to tak aspoň bylo. Kniha je protkávána úvahami a diskuzemi na snad všechna možná témata. Najdeme tu výtvarné umění, hudbu a divadlo, poezii, historii, politiku, filosofii, medicínu, sport i okultní vědy ... Navíc ty překrásné pasáže líčící krajinu ,,kouzelného vrchu" .... a pak taky o sněhu, moři a času ... a všechno dohromady.