Candide

20. března

Na svoji dobu poměrně zábavná satira. V dnešní době spíš neotřelá pohádka z dávných dob.

12.12.2019

„Je dokázáno, že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všechno bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. Jen si všimněte: nosy byly zřejmě stvořeny tak, abychom na nich mohli nosit brýle,“ říká postava ve Voltairově Candidovi. Jde o filozofickou satiru s na svou dobu zcela neobvyklým prostorovým rozsahem. Příběh začíná na území dnešního Německa, pokračuje v Jižní Americe a končí v dnešním Turecku. Dílo je to navíc myšlenkově bohaté. Bere si na mušku válku, manželské vztahy, životy boháčů, náboženské představitele i Leibnizovu filozofii. V mnoha ohledech je to jedinečná kniha, u níž však musí člověk mít o trochu hlubší znalosti dané doby, aby ji docenil.

3 27.11.2019

Chápu, že ve své době to byla kvalitní satira, ale číst ji dnes pro mě nebyl moc zážitek. Používání jazyka je skvělé, ale jinak mě to přišla jako děsná blbost. Omlouvám se všem fandům, ale nic pro mě.

3 20.08.2019

Nerad bych byl pochopen nějak špatně, ale tohle je jedna z nejprostších a nejsvižnějších knih, co jsem četl. Je napsaná tak lehce, prostě a přesto dokáže tu výsměšně, tu zuřivě kousnout, kopnout, rýpnout si, či postavit zažitou věc na hlavu. Prostě a jasně, výborná věc, podaná skvělým stylem, který nevyžaduje upřenou pozornost, naopak, ony věci krásně vystupují samy.

10.07.2019

Povinná četba. Ale hodně dobrá. Putovaní po světě ve středověku je záživný. Opravdu

26.06.2019

Tiež som najprv nevedel, čo si mám o tomto myslieť. Čítalo sa to dobre, prudký dejový spád, nečakané a nepravdepodobné dejové zvraty. Potom, po vysvetlení môjho priateľa Ballu, že vraj to bolo myslené ako paródia na učenie toho filozofa Panglosa, ktorého predobrazom je iný, reálny filozof, lenže neviem ktorý, v podstate ma to vôbec netrápi. Pri čítaní som sa pomerne bavil.

2 02.06.2019

A to má být co? Zrcadlo? Ne a ne a ne! Kniha by mohla být, s trochu jinými kulisami, napsána i teď. Stačí jenom pohlížet na svět optikou zkaženosti, povrchnosti, pokrytectví a zištnosti. Důkazů by se nepochybně našlo víc než dost. Ale to neznamená, že jde o odraz skutečnosti. Spíš je to esence hnusu, malinko říznutá rádoby hezkým v podobě Eldoráda, z kterého jsem ale měla taky husí kůži. A já nechápu, komu nebo čemu tohle prospěje. Možná tak autorovi, který se může veřejně vyžívat ve svém perverzním smýšlení a ještě je za to plácán po zádech. Cenzura je hrozná věc, ale tady se vůbec nedivím, že bylo jeho dílo zakazováno.
A zase ta únavnost v podobě hromadění jedné příhody za druhou...
Ale co mi hlava vůbec nebere, je to, kolik lidí tu toto dílko označilo za vtipné a zábavné. Fakt jsme četli to samé?!