Candide

kniha od:

Candide obálka knihy
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Mladý, nezkušený a „čistý“ Candide je vychováván na zámku barona Thunder-ten-Tronckha filozofem Panglosem. Když ale nevinně políbí ruku baronovy dcery Kunhuty, je vyhnán z ráje kopanci pana barona a fackami paní baronky. Na cestách Evropou, Novým světem, k národům civilizovaným i primitivním postupně nabývá zkušenosti, setkává se s četnými formami zla – ať už je působí jednotlivec, společnost nebo příroda. Přesto se Candide nevzdává optimismu, jemuž ho Panglos naučil....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/661/candide-DA5-661.jpg 3.8406
Žánr
Literatura světová, Romány, Filozofie
Vydáno, XYZ (ČR)
Orig. název

Candide, 1759

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (59)

Kniha Candide

Přidat komentář
Ema22
25.09.2020

(+ SPOILER) Knihu můžete číst jako absurdní příběh o neuvěřitelných příhodách hlavního hrdiny a jeho blízkých, ale také jako promyšlenou kritiku své doby. Nemám dokonalý přehled o autorově současnosti, jeho osobních sporech, válečných konfliktech, soudních sporech, filozofických školách a dalším, a proto nejsem s to odhalit všechny narážky. Ale i tak jsem si četbu opět užila. Protikladné úvahy mě přinutily se zamyslet. Umírající a znovu se objevující postavy pochybovat o jevech, které mnohdy chápeme jako definitivní. A narážky na literaturu jsem si vyloženě užila.
"...Jenom hlupáci obdivují u uznávaného básníka všecko. Já si čtu pro sebe a mám rád jen to, co se mi hodí."
"Ale copak to není radost," řekl Candide," kritizovat všecko napořád a vidět chyby tam, kde jiní spatřují jen krásu?"
"Pracujme a nechme mudrování, " řekl Martin. "To je jediný prostředek, jak učinit život trochu snesitelný."
"To jste řekl velmi dobře, odpověděl Candide, "nicméně musíme obdělávat svou zahradu."

Ondrášeček
17.09.2020

(+ SPOILER) Voltairův svět, jak jej popisuje v Candidovi, je pln všudypřítomného chaosu, naprosto zbytečného násilí a smutných lidí. I když jej podává s jistou dávkou ironie, těžko lze nad tím, co v jeho knize vidíme, mávnout rukou.

Kniha má mystický nádech, v jejím ději se totiž vyskytují absurdní náhody v každé druhé kapitole, završí to, když se protagonista v jedné z nich dostane do bájné země Eldorádo. Postavy navíc mnohdy nejsou tak úplně svébytné, často se jedná spíše o různé karikatury lidí všech vrstev soudobé společnosti (ani protagonista toho není výjimkou). Skrze tyto dva aspekty mi Voltairova kniha připomíná Malého prince, byť jde dle mého názoru více do hloubky.

Některé kapitoly však podle mě nebyly moc zajímavé a ani děj moc neposunuly, možná však něco přehlížím, neboť neboť jsem určitě nebyl schopen poznat všechny reference na soudobou společnost. Některé jsem si však vyloženě užil, například rozhovor s věčně znechuceným senátorem. Pokud bych knihu měl doporučit, je to i kvůli poslední kapitole, ve které hlavní hrdinové nacházejí rozuzlení v životě v ústraní a pečování o zahradu, podobně jako epikurejci.


Pulp_catastroph
15.08.2020

Malý trouba je vyhoštěn z domova a dostává se z jednoho průseru do druhého. Nakonec přijde o všechny iluze, ale i tak najde způsob, jak být šťastný.

JulianaH.
13.06.2020

Četla jsem „Candida“ třikrát: na základní škole, na střední a na universitě. Až teď při třetím čtení jsem si však sehnala poznámkový aparát. [Vydání v nakladatelství XYZ ho neobsahuje, což je spolu s tiskovými chybami a odpornými ilustracemi činí nepoužitelným. Vážně doporučuji si ty vysvětlivky obstarat, má je třeba souborné vydání Voltairových „Románů a povídek", SNKLHU, 1960.] Bez poznámek totiž čtete jen pohádku, zatímco Candide je filosofický román a – samozřejmě – satira.
I Voltairova kritika války nabývá větší závažnosti, když si je čtenář vědom, že jde o jinotajné svědectví autora samého, a ne o podobenství. A satirikovy útoky dávají mnohem větší smysl, víme-li, že je nesměřuje ani tak na Leibnize samého jako na pozdní wolffianisty. :)

I tak „Candide“ zůstává do jisté míry pohádkou se sympatickými postavami tragických osudů a [pozor, spoiler?] zázračnými shledáními. Navíc je to sociálně kritický cestopis po Starém a Novém světě 18. století. Autor píše o válečných zvěrstvech, nešvarech v armádě i církvi, syfilidě, prostituci i otrokářství, ale činí to lehkým perem. Filosofická témata (theodicea, svobodná vůle) jen naťukává, protože nejspíš nechce čtenáře zatěžovat a nudit – a svůj účel splní i tak, protože ty přemýšlivější pobídne k úvahám. Přitom jsou tři z hlavních postav filosofové: dobromyslný až naivní Candide, tvrdohlavý a nikoli právě svatý lebnizovec Panglos i protějšek jeho optimismu, manichejec Martin.
Velký prostor Voltaire dává svým názorům na soudobou literaturu. Občas představují záminku k nějaké duchaplnosti, většinou jsou ale bohapustou adorací sebe sama (Candide chodí do divadla slzet nad Voltairovými hrami, fuj). Tento filosof, nebo spíš chechtající se bestie, také útočí na všechny, kdo si dovolili s ním nesouhlasit, jak má ve zvyku. Místy je to trapné a nechutné (jezuitu, s nímž měl spor, obviňuje z pedofilie).
Plus autorovi patří za jeho humor – u některých hlášek jsem se smála nahlas – a za zřetelně osvícenské poselství. V jeho slovech, že jen hlupák obdivuje na velkém básníkovi všechno, se už projevuje moderní emancipace jedincova úsudku. ...A proto já na Voltairovi všechno neobdivuji. :P

painthers
20.03.2020

Na svoji dobu poměrně zábavná satira. V dnešní době spíš neotřelá pohádka z dávných dob.

aktak1203
27.11.2019

Chápu, že ve své době to byla kvalitní satira, ale číst ji dnes pro mě nebyl moc zážitek. Používání jazyka je skvělé, ale jinak mě to přišla jako děsná blbost. Omlouvám se všem fandům, ale nic pro mě.

eraserhead
20.08.2019

Nerad bych byl pochopen nějak špatně, ale tohle je jedna z nejprostších a nejsvižnějších knih, co jsem četl. Je napsaná tak lehce, prostě a přesto dokáže tu výsměšně, tu zuřivě kousnout, kopnout, rýpnout si, či postavit zažitou věc na hlavu. Prostě a jasně, výborná věc, podaná skvělým stylem, který nevyžaduje upřenou pozornost, naopak, ony věci krásně vystupují samy.

plejtvák
12.12.2019

„Je dokázáno, že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všechno bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. Jen si všimněte: nosy byly zřejmě stvořeny tak, abychom na nich mohli nosit brýle,“ říká postava ve Voltairově Candidovi. Jde o filozofickou satiru s na svou dobu zcela neobvyklým prostorovým rozsahem. Příběh začíná na území dnešního Německa, pokračuje v Jižní Americe a končí v dnešním Turecku. Dílo je to navíc myšlenkově bohaté. Bere si na mušku válku, manželské vztahy, životy boháčů, náboženské představitele i Leibnizovu filozofii. V mnoha ohledech je to jedinečná kniha, u níž však musí člověk mít o trochu hlubší znalosti dané doby, aby ji docenil.

1