bookemma - Profil

Poslat zprávu

(1999, žena) · Středočeský kraj

Aktivní: předevčírem v 20:25 offline (poprvé: 06.11.2013)

373 bodů (přidáno 0 autorů a 0 knih)

Získané palce za komentáře: 368, udělené: 173

Právě čtené knihy

Příběhy obyčejného šílenství
19.01.2018
Příběhy obyčejného šílenství 2006, C. Bukowski

Beneš jako Rakušan
22.12.2017
Beneš jako Rakušan 2011, J. Gruša

Kdo jsem

Časem člověk lituje všech hříchů, které spáchal - především však těch, které spáchat zapomněl. 


Svým úsměvem musíte odehnat všechny současné i budoucí problémy.

Milovnice dobrých knih, dobrých starých i nových fotoaparátů,
dobrého vína a francouzských šansonů.
A musím se přiznat ke své velké lásce - Shakespeare je ten nejlepší a největší ze všech dramatiků! Ó, a také básně.., jakékoli :) 

Ve zlatém víně stopíme tyranský rozmar paměti, a zpívat budem, zapomenem lásku, vztek i prokletí... 

Hrál kdosi na hoboj a hrál již kolik dní, hrál vždycky na večer touž píseň mollovou, a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách, na pobřeží, v tmách, 

na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?

Byl tichý pastevec, či vyděděný král?

Hrál smutně na hoboj, vzduch zhluboka se chvěl

pod písní váhavou a jemnou, mollovou...

A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou... 

Nestačí mít tuto zeměkouli a nějaký čas... Chci mít tisíce zeměkoulí a všechen čas. 

Budoucnost je ten největší luxus, jaký si můžeme dopřát...

Řekl bych, že všechno je ztraceno v žití...


A když jsme viděl Čas ukrutnou rukou rvát, 

pýchu a nádheru těch dávno zašlých dob,

když vidím věčný kov v otroctví lidských vad

a věže mocné kdys propadlé jak hrob,

a když jsem viděl jak oceán hltavý

zalévá pevniny a boří každou hráz,

a jak se jinde z vod noří zas ostrovy,

jak roste ztrátou zisk a ziskem ztráta zas,

ach, když jsem uviděl to kolo věčných změn

a ten let všeho, všech, k zániku blíž a blíž,

nad těmi troskami stanul jsem zamyšlen:

až přijde, lásko, čas, i ty mne opustíš.

Smrtící myšlenka a co mi zbývá jiné

krom pláče, z úzkosti, že co mám, brzy mine.

Shakespeare, Sonet 64





Ze stejné látky jsme/z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvkem,/co ze všech stran je obklopený spánkem. 

Bouře