bookemma - Profil

Časem člověk lituje všech hříchů, které spáchal - a také těch, které spáchat zapomněl. 

Milovnice dobrých knih, starých fotoaparátů,
dobrého vína a francouzských šansonů.
A musím se přiznat ke své velké lásce - Shakespeare je ten nejlepší a největší ze všech dramatiků! Ó, a také básně.., jakékoli :) 

Ve zlatém víně stopíme tyranský rozmar paměti, a zpívat budem, zapomenem lásku, vztek i prokletí... 

Hrál kdosi na hoboj a hrál již kolik dní, hrál vždycky na večer touž píseň mollovou, a ani nerozžal si oheň pobřežní, neb všechny ohně prý tu zhasnou, uplovou.

Hrál dlouze na hoboj, v tmách, na pobřeží, v tmách, 

na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
Hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?

Byl tichý pastevec, či vyděděný král?

Hrál smutně na hoboj, vzduch zhluboka se chvěl

pod písní váhavou a jemnou, mollovou...

A od vod teskně zpět mu hoboj vlhkem zněl:
Jsou ohně marny, jsou, vždy zhasnou, uplovou... 

Nestačí mít tuto zeměkouli a nějaký čas... Chci mít tisíce zeměkoulí a všechen čas. 

Budoucnost je ten největší luxus, jaký si můžeme dopřát...

Řekl bych, že všechno je ztraceno v žití...

A když jsme viděl Čas ukrutnou rukou rvát, 

pýchu a nádheru těch dávno zašlých dob,

když vidím věčný kov v otroctví lidských vad

a věže mocné kdys propadlé jak hrob,

a když jsem viděl jak oceán hltavý

zalévá pevniny a boří každou hráz,

a jak se jinde z vod noří zas ostrovy,

jak roste ztrátou zisk a ziskem ztráta zas,

ach, když jsem uviděl to kolo věčných změn

a ten let všeho, všech, k zániku blíž a blíž,

nad těmi troskami stanul jsem zamyšlen:

až přijde, lásko, čas, i ty mne opustíš.

Smrtící myšlenka a co mi zbývá jiné

krom pláče, z úzkosti, že co mám, brzy mine.

Shakespeare, Sonet 64

Ze stejné látky jsme/z níž spřádají se sny, a život je jen ostrůvkem,/co ze všech stran je obklopený spánkem. 

Bouře