Na cestě

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Román z roku 1957, který autorovi přinesl obrovskou popularitu i uznání kritiky a učinil z něj legendu. Kerouac zde nachází své osudové téma i vlastní hlas a metodu: horečně chrlený text odráží autenticitu svobodného života, nesvazovaného konvencemi průměrnosti. Takový život a lidé, kteří jej dovedou žít, jsou pro něj ideálem, jejž se neustále pokouší naplnit a zachytit v postavách svých knih. Na cestě je strhující a přesvědčivý amalgám fikce a autobiografických prvků, dodnes inspirující čtenáře k nalézání vlastní svobodné cesty....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3046/big_na-ceste-vAZ-3046.jpg 3.92037
Žánr:
Literatura světová, Romány

Vydáno: , Argo
Originální název:

On the Road, 1957


více info...
Nahrávám...

Komentáře (251)

Kniha Na cestě

blak
včera

Zvládl jsem až na podruhé. Krásná kniha. Po měsíci cestování po Evropě jsem si velice užíval pasáže, kdy Sal volá tetě o další peníze. Kéž bych měl taky komu volat. Skvělý román.

yettojedno
13. října

Není pro každého, jen pro svobodomyslně naladěné čtenáře, kteří nečekají úchvatnou zápletku, ale rádi si vychutnají beatnickou atmosféru amerických padesátých let. Snesl bych lepší příběh, ale na každodenní cestu do práce metrem skvělé. Pokud to čtete po částech a vnímáte denně tu atmosféru, máte lepší den. Pro dlouhé čtení po večerech to může být trochu nuda, jelikož v knize se neděje úplně nic závratného ...


Delirium
11. září

Vlastně je to příběh o Salovi, který mi na začátku připadá relativně vnímavý (později mi přijde, že to s ním jde z kopce), a o Deanovi, který se nestará o nic a nikoho jiného, než o sebe. Příběh, už podle názvu, poskytuje náhled do Salova cestování.
Jako vždy, i zde mě rozčiluje nezodpovědnost hlavních i vedlejších postav, také se mi zdá, že kdyby byl román kratší, rozhodně by mu to neubralo, ale naopak přidalo.
Kniha byla psaná hezky, nicméně pouhý hezký styl psaní to občas neutáhne.

jan.para
08. září

Tuto knihu lze považovat za klasiku světové literatury. Já jsem se do ní ovšem vůbec nepročetl.

Natyna3
15. července

Na této knize mě nejvíce bavilo vykreslení americké popkultury 20. století, debaty o písních, knihách a jejích autorech. Bavil mě zájem hrdinů o literaturu a umění… A vlastně se mi líbil i jejich styl života. Občas jsem se v knize sama našla.
,,…většinu času jsme byli sami a duše nám splývaly čím dál víc a víc, až tak, že to bude jednou hrozně těžký loučení.“

uzivatel3489
27. června

Nedoporučuji číst před létem, kdy má člověk největší touhu někam vyrazit. Opravdu úžasná kniha, která vás vtáhne do děje. Styl beat generation mi sedl a líbí se mi forma textu, kdy autor vypisuje své myšlenkové proudy, stejně jako když vypráví historku svým kámošům. Dynamické vyprávění je prokládáno občasnými perlami o smyslu života, filosofii, smrti. Nespisovnost mě zprvu překvapila a chvíli mi trvalo, než jsem si na ni zvykl. Brzy jsem zjistil, že tahle kniha nemohla být napsána spisovně. Určitě se k ní někdy vrátím a na moje letní cesty si vezmu další Kerouacovo dílo.

slawa.cap
10. května

Začal jsme poslouchat jako audioknihu, ale je dost zkrácená a tak po poslechu jsem se pustil i do čtení.
Proč ve škole nikdy neřekli že je to plné chlastu, drog a sexu. Že tu nejde o cestopis ale o nekonečnou nespoutanou párty? Proč jsme na to musel přijít sám až skoro 20 let po tom co jsme to opravdu potřeboval číst?
Bohužel to je asi taky největší problém knihy. Číst to ve 20 letech tak z toho bude modla. Dnes, když už to mám všechno za sebou, to vidím o dost střízlivěji. Taky vidím že Sal vzhlíží k největším ubožákovi v knížce a závěr samotný i když dost melancholický je vlastně happy end.
Co mě na knížce trochu vytáčelo bylo vsouvání vzpomínek do děje, tak že Sal o tom mluví jako o samozřejmosti, i když o tom doteď nepadlo ani slovo. A dost mi vadil velký počet postav a to že každý věděl o každém i na druhém konci země.
I když je knížka spíš o prožitku přišlo mi to takové plytké a trochu jalové.
Ale je mi líto, že jsem to na střední nečetl. Budu se snažit aby moje děti neudělali stejnou chybu.

Tereza_T
03. května

Sale a Deane, díky hoši, strávila jsem s vámi (mimojiné) můj narozeninový večer a bylo to krásný. Jméno Dean Moriarty pro mě znamená krásu života a zároveň největší životní dno. Myslím, že po přečetní téhle knížky se musí pozastavit nitro každého z nás a když už nic jiného, tak při nejmenším každý z nás nad tím svým živůtkem aspoň trochu zapřemýšlí. Sale na Deana nikdy myslet nepřestane a jeho děti budou znát každičkej příběh Deana Moriartyho, kterej ale nikdy nepochopí. Děti Deana budou, jako Dean sám, navždy svého otce hledat v těch nejzapadlejších rozích Ameriky. Těším se na příští shledání.

"Ale teď tancovali jak šílenci a já se coural za nima, což vlastně dělám celý život - courám se za lidma, kteří mě zajímají, protože lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou."

"Koukej na ty před náma. Jak jsou plní starostí, počítaj kilometry, přemejšlej, kde budou v noci spát, kolik musej vyklopit za benzín, jaký bude počasí a jak se vůbec dostanou tam, kam chtěj - jenže voni se tam přece stejně dostanou, že jo. Ale potřebujou ty svý starosti, musej klamat čas falešnejma a převrácenejma požadavkama, jsou celí netrpělivý a ukňouraný, neměli by pokoj, kdyby se neuzamkli do svý pěkně zavedený vyzkoušený trudomyslnosti, a když už jsou v tom, rovnou si začnou štelovat i správnej odpovídající výraz ve ksichtě, což je, jak vidíš, výraz ryzího neštěstí, a zatím jim všechno ubíhá pod rukama a oni to věděj a z toho jsou taky podebraný a tak pořád dokola."

"Večernice už jistě zapadá a rozlévá svou bledou diamantovou zář po prérii jen chvilku předtím, než se snese naprostá noc, co požehná zemi, ztemní řeky, přikryje vrcholky, zavine poslední pobřeží a nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí, myslím na Deana Moriartyho."

1 ...