1. Domů
2. Autoři
3. Jack Kerouac
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 30
• Bazar 33
• Životopis
• Citáty 37
• Diskuze 13

Populární knihy

/ všech 30 knih

Nové komentáře u knih Jack Kerouac

Na cestě

„Uf, trochu jsem se trápila, nebudu lhát. Na knihu jsem se vrhla kvůli čtenářskému klubu a přiznám se, že kdyby mě nemotivoval právě ten, asi ji nedočtu. Beatnickou generaci a asi nejslavnější dílo znám samozřejmě ze školy, takže jsem trochu věděla, co očekávat, ale stejně mě překvapilo, jak moc mě to nebavilo. Nešlo tak ani o to, že postavy neustále někam cestují a pořádně nevědí kam, ale já jsem nechápala ani ty postavy. Chybělo mi tam nějaké vysvětlení, proč se chovají tak, jak se chovají. Jaká je jejich motivace?“... celý text
— Audrina

---

Osamělý poutník

„Já nevím... mě to nějak nenadchlo. Kerouac má prostě lepší kousky. Kdybych to četl ve dvaceti, asi bych to ocenil víc. Teď mi to přijde takový lehce nudný a trochu nezáživný.“... celý text
— Marduk

---

Na cestě

„Kniha mě opravdu nadchla. Je to svobodná, živá a upřímná výpověď o touze poznávat svět, lidi i sebe sama. Autorův styl psaní je velmi energický a autentický – člověk má při čtení pocit, jako by seděl s hlavními hrdiny v autě a projížděl s nimi Amerikou. Líbila se mi hlavně její spontánnost, přátelství mezi postavami a atmosféra dobrodružství. Přestože vznikla už před desítkami let, její myšlenky o svobodě a hledání vlastní cesty jsou stále aktuální. Pro mě to byla inspirativní a velmi čtivá kniha, ke které se určitě ještě někdy vrátím.“... celý text
— weny1

---

---

Tristessa

„„Žijem jen abychom umřeli, jen čekáme na mělčině ... vejdi to mých dveří – nebe je Diamantová sútra“. V tomto výňatku z novely Jacka Kerouaca jsou ve své podstatě vyjádřeny dva úhly náhledu na ústřední motiv této prózy – vnímání lidské existence – ať už z pozice západního filozofického učení (především prismatem freudova konceptu pudu smrti) a východních náboženství (výrazný vliv mahájanského buddhismu). V zásadě jde o další mozaiku cyklu „velké knihy autorova života“, založené na autorových autobiografických zážitcích. „Dějovou linií“ – pokud je možno ji v Kerouacově díle vůbec tímto způsobem definovat – je nenaplněná a k zániku předem určená, vypravěčem ovšem ve své opravdovosti a pravdivosti vnímaná, láska k indiánské dívce, prostitutce a narkomance Tristesse. Jejím předobrazem byla dívka Esperanza, s níže se Kerouac seznámil při jednom ze svých pobytů v Mexico City v polovině 50. let 20. století. První část novely je koncipovaná velmi „snově“, na pomezí mezi určitou dějovou „realitou“, míšenou popisem mnohých drogových delirických stavů, s opakujícím se aspektem noci a nočního života. Přes veškerý zmar a bezdaděj, jenž rámují tragický vztah vypravěče k Tristesse – přes veškeré tušení brzké tragédie a neštěstí – zde přeci jen probleskávají (skrze zběsilý a drogami prostoupený sled (až vršení) událostí a prožitků) i záblesky naděje – touhy po čisté lásce a lidském štěstí. Snovost evokuje naději na probuzení, možné (či kýžené) „osvícení“. Druhá část je ve znamení prohlubování celkového snového nádechu vyprávění až do jakési „noční můry“ popisu postupného celkového lidského údadku Tristessy a nevyhnutelného konce vztahu, který byl fakticky předem odsouzen k zániku. Všeprostupující je zde smutek (španělsky tristeza) a žal nad neschopností naplnit své tužby a ideály – byť hledané v pomyslném „bahně“ lidské společnosti. Nenaplněná touha po dosažení „osvícení“, tak významná pro celou autorovu tvorbu. Spolu s jistou slangovostí a do určité míry i rozostřenou kompozicí se jistě nejedná o záležitost, která by si získala širokou čtenářskou oblibu. Já osobně ji vnímám jako další část Keouacova poměrně obsáhlé autobiografické tvorby, zachycující život na okraji, celistvý i ve svých stinných stránkách, okořeněný mnohými aluzemi na východní i západní filozofické vlivy. Přes již zmiňovanou mnohovrstevnatost a překotnost vyprávění není mnohdy „lehké“ vnímat a porozumět celkovému vyznění, které je syntézou mnohých vjemů a výrazových prostředků, vzájemně se ovlivňujících a rezonujících. Z mého pohledu je možné vnímat „tok“ a sled dějů, které do jisté míry směřuji ke svému (tušenému) vyústění - a to v podobě náhledu na danou epizodu z života člověka, který možná marně (a o to více angažovaněji) hledá nic menšího, než je smysl a opodstatnění své lidské existence. Je v tom prostě cítit lidství, ve své syrové, ale možná o to více opravdové podobě.“... celý text
— tomas6658

---

Podzemníci

„Román z rané Kerouacovy tvorby, napsaný na začátku padesátých let 20. století, v období jeho velikého tvrůrčího vzepětí. Jedno z významných děl tzv. beat generation – generace mladých tvůrců, která se v americké literatuře začala prosazovat po druhé světové válce. Podzemníky napsal v benzderinovém opojení během tří dnů. Název je inspirací Ginzbergova pojmenování tzv. hipsterů, mladé americké generace 50. let. Autobiografický milostný příběh Lea Percepieda (Kerouaca) a černošské dívky Mardou Fox (skutečné jméno předlohy Kerouac tajil), zasazen do prostředí San Francisca (v reálu se udál v New Yorku), časově se odehrávající v létě roku 1953. Jedná se o křehký milostný příběh dvou mladých lidí, odmítajících soudobé společenské normy, příběh „vyděděnců“, kteří si k sobě snaží nalézat cestu v prostředí bohémů a lidí na okraji společnosti. Leo se seznámí s Mardou na jednom z mnoha večírků, které provozuje se svými uměleckými kumpány. Z fascinace a touhy se zrodí krátký a intenzivní vztah, plný nesplněných tužeb a plánů, které Leo s Mardou utápějí v přívalu nekonečného řetězce alkoholových a drogových mejdanů. V prostředí soudobé Ameriky, která je velmi rasově segregovaná, Leo přemítá nad tím, zdali by mohl představit svoji dívku své konzervativní katolické matce, na kterou je jistým způsobem fixovaný. Leův vztah k Mardou je svým způsobem nezdravý – plný žárlivých scén a rozepří, drogových psychotických výstupů, traumatizující a zraňující. Svojí rychlostí a bezuzdností je zhoubný a neudržitelný, což si oba uvědomují. Přítrž mu učiní Leova snová vize, že jej Mardou podvede s jedním z jeho kumpánů... Příběh Lea a Mardou je útržkovitý a retrospektivní, prokládaný automatickým textem a spoustou myšlenkových odboček, tak příznačných pro Kerouacovu tvrobu. Syžet je silně ovlivněn psychoanalýzou (Wilhelm Reich, Freud) a jejím učení o lidské sexualitě (např. Leův oidipovský komplex vůči své matce – jeho silná vazba na ni; Reichovo učení, že většina fyzických i psychických potíží pramení z elektrických poruch vyvolaných nedostatkem orgasům v sexuálním životě), stejně tak jako jazzovou (bopovou) poetikou – dlouhé věty automatického textu, inspirované jazzovými improvizacemi. Myšlenkovým tvůrčím prostředkem je inspirace dualistickou filozofií na bázi protikladných aspektů a jejím učením, že všechno je výtvor mysli – zde uplatnitelného na začátek vtzahu, utvářeného Leovými představami, i jeho konce, ovlivněného jeho vizemi. Jeden z úhelných kamenů beatnické tvorby.“... celý text
— tomas6658