Jack Kerouac

Muj oblíbený beatnik uzasny vypravecsky styl poutave pribehy na Ceste apod... a hlavne jeho bohemsky životní styl.

Přečetl jsem pár Kerouacových knih a musím přiznat, že jsem nikdy nepropadl jeho kouzlu tak hluboce jako spousta mých vrstevníků, ale jeho teoretická práce Základy spontánní prózy znamenala obrovský motor pro moji začínající "kariéru" spisovatele. Kerouac v textu prosazoval spontaneitu při psaní a požadoval, aby psaní bylo radostí a oslavou: "Metodou ti budiž extáze. Piš nevědomě v polotranzu a dovol ať podvědomí přinese nespoutaně vše, co by autocenzura zastavila. Piš vzrušeně, v souladu se zákony orgasmu, vystříkni z nitra ven, čím bláznivěji, tím lépe!"
Ty vole! Pro mne, sedmnáctiletého rádobyspisovatele, to byla neskutečně působivá filosofie, dokud jsem si neuvědomil, že k tomu, aby člověk mohl takto psát, musí být obdařen určitým typem talentu a osobnosti. A já nejsem Kerouac. Ale stejně děkuji Jackovi za ten pocit svobody, který mi pomohl najít. Byla to jízda!

Tuto knihu jsem dostala od svého přítele jako dárek, právě když vyšlo u nás první vydání. Knihu jsem přečetla, ale pro mne to byla kniha průměrná. Stále jsem sháněla knihu "Na cestě" , kterou ne a ne sehnat a od které jsem stále čekala víc, než od "Maga". Nakonec po mnoha letech jsem knihu konečně sehnala a usoudila jsem, že Kerouac nebude ten "můj" autor.

Můj naprosto nejoblíbenější spisovatel. První kniha, co jsem od něj přečetl, byla přirozeně Na cestě, ale dokonalosti v jeho tvorbě jsem dospěl až v Big Suru a především Dharmovách tulácích. Naprosto ojedinělý styl vypravování a taky příslušnost k té nejspíš nejůžasnější subkultuře mě v mém názoru jenom utvrdila. Nehledě na to, že i Rozprášené básně jsou pro mě jednou z nejlepších básnických sbírek.

Tomuto pánovi nikdy nezapomenu tu jedničku z maturity z literatury. Na cestě je úžasné dílo.

Skvělý autor.

Celé té subkultuře se nedá jinak než propadnout. Kdo by melancholicky s nostalgií nemiloval upřímný vyprávění hisptera s andělskou hlavou :)