Jack Kerouac citáty

americká, 1922 - 1969

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (29)

„"...život je jaký je a tak to je..."“

„"Chováte draky pod čepicí," varoval nás, "přespáváte s netopýry po půdách."“

„"Měl jsem pocit, že teprve teď všechno přijde - byla to chvíle, kdy je vám všecko jasný a nic na světě nemusíte řešit." (Na cestě)“

„A krása věcí může být jen v tom, že jednou skončí.“ — Tristessa

„A nikdo, nikdo neví, co koho čeká, kromě beznadějných trosek stárnutí.“

„Až jednou upustíš růži do tajemného pramene řeky Hudson v Adirondackém pohoří, mysli na ni a na všechna místa, co míjí na své cestě do moře.“

„Bolest, to je jen labutěnka konkubíny.“

„Cesta je život.“

„Dno světa je zlatý a svět je vzhůru nohama.“

„Je lepší být anonymním na světě, než slavným v nebi.“

„Jediná věc, po které ve svém životě toužíme a vzdycháme a prahneme až k sladké nevolnosti, je vzpomínka na jakési dávno ztracené štěstí, které jsme nejspíš pocítili v matčině lůně a které můžeme opět zažít (i když si to připouštíme jen velice neradi) až ve chvilce smrti. Ale komu se chce umírat?“

„Když jseš mladej, chce se ti brečet, když jseš starej, chce se ti umřít.“

„Když ztratíte rozum, dosáhnete nejvyššího dokonalého vědění.“

„Krásný holky kopaj hroby.“

„Lidi, jediní opravdoví lidi, co znám, jsou blázni, blázni do života, ukecaní blázni, cvoci k spasení, ti, kteří chtějí mít všechno - a hned!, kteří nikdy nezívají a neříkají věci-co-se-sluší, ale hoří, hoří, hoří jako ta báječná rachejtle, co se rozprskne a vystřelí tisíce pavoučích noh proti hvězdám, jen namodralá světluška zůstane uprostřed a všichni vzdychnou "Jůůů!".“

„Má práce, tak jako práce Proustova, sestává z jedné obrovské knihy, jenže já ji psal v běhu a ne na posteli nemocného.“

„Mojí chybou a slabinou nejsou moje vášně, ale má neschopnost ovládat je.“

„Na krátky okamih som dospel do extázy, do akej som vždy chcel dospieť, do extázy, ktorá by bola dokonalým prekročením hranice plynúceho času do bezčasových tieňov, úžasom nad pustotou a bezútešnosťou ríše smrteľníkov, pocitom, že smrť ma kope do nôh, aby som sa pohol ďalej, sama poháňaná vpred iným prízrakom, a ja sám sa náhlim k mostíku, z ktorého vzlietajú všetci anjeli do posvätného prázdna nestvorených priestorov, mocným a nepredstaviteľným vyžarovaním v oslnivej podstate Duševna, nespočetnými lotosovými krajinami, ktoré sa roztvárajú na čarovných krídlach nebeských motýľov. (Na ceste)“

„Neptej se moře proč cizí a ztracené jsou oči tmavooké ženy.“

„Plavu v řece utrpení, ale umím plavat.“

„Smrt dává životu smysl, a proto je třeba mít ji vždycky u sebe - v mysli.“

„Šialene ho milovala, ale akýmsi blúznivým, svojským spôsobom, nikdy sa necukrovali, nijaké ťu-ťu mu-ťu, len rozhovory a strašne hlboké kamarátstvo, do ktorého nikto z nás nedokázal nazrieť. Tá čudná odťažitosť a chlad medzi nimi, to bola forma humoru, ktorou si prejavovali najvnútornejšie poryvy. Láska môže byť všetkým; Jane od neho nebola nikdy ďalej ako na tri kroky a nikdy jej neuniklo jeho jediné slovo, a rozprával naozaj ticho. (Na ceste)“

„Štěstí je uvědomit si, že všechno je jen velký podivný sen.“

„Tak na blázny. Ztracené existence. Rebely. Potížisty. Na ty, co nezapadají do šablony. Na ty, kteří vidí věci jinak.“

„The only people for me are the mad ones, the ones who are mad to live, mad to talk, mad to be saved, desirous of everything at the same time, the ones who never yawn or say a commonplace thing, but burn, burn, burn, like fabulous yellow roman candles exploding like spiders across the stars and in the middle you see the blue centerlight pop and everybody goes "Awww!"“

„Vím, že tam kdesi podél patníků budou holky a vize a všechno: vím, že tam kdesi podél patníků mi někdo podá perlu.“

„Vím, že tam kdesi podél patníků mi někdo podá perlu.“

„Z chlapce nedělá muže ani tak láska sama, jako její ztráta.“

„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“