Země nomádů
Jessica Bruder
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/478284/bmid_zeme-nomadu-7ge-478284.jpg
4
151
31
Tvrdé probuzení z amerického snu. Novodobí kočovníci bydlí ve svých karavanech a šancí na přežití je život na cestě od jedné sezónní práce k druhé. Knižní předloha stejnojmenného filmu režisérky Chloe Zhao ověnčená Oscary za nejlepší film, režii a ženský herecký výkon. Vydrží všechno, protože jim nic jiného nezbývá. Radují se z mála, protože víc nemají. Rádi by si užívali zaslouženého důchodu, místo toho češou ovoce, hlídají a uklízejí kempy nebo pracují ve skladech Amazonu – a potom jedou zase o kus dál. Žijí mimo společnost, která jim moc nenabízí a dívá se na ně podezřívavě. V Americe, kde úspěch znamená všechno a ztělesňuje ho velký dům a dobrá práce, možná dvojnásob. Sami se ale nevnímají jako bezdomovci. Rozhodnutí vyrazit ve svém pick-upu s přívěsem hledat náhodný přivýdělek pro ně představuje často jedinou možnost, jak neživořit na ulici. Zbavili se skoro všeho a získali svobodu, kterou ani nečekali. Novinářka Jessica Bruder nomády neromantizuje, obdivuje spíše jejich schopnost vydržet i ve svém věku těžkou fyzickou práci, přizpůsobit se, nestěžovat si. A uchovat si sny. Hlavní hrdinka Linda May by si ráda koupila kousek země, postavila tam nízkoenergetický domek z lahví a plechovek – zůstal by pak dcerám a vnoučatům. I když nic nemáme, chceme, aby po nás něco zbylo.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
Nomadland: Surviving America in the Twenty-First Century , 2017
více info...
Přidat komentář
Země nomádů je mou první knihou z nakladatelství Absynt, a jako taková stála za to. Amerika jak ji neznáme, alespoň já jsem ji určitě neznala. Novodobí nomádi křižují zemí zaslíbenou ze dvou důvodů: jejich příjmy jim neumožňují pravidelně platit nájemné, které tvoří podstatně vyšší podíl jejich příjmů nežli je doporučovaných 30 % - nenašli by se takoví drazí platící i u nás? Soudím, že určitě ano, zvlášť pokud žijí a platí sami za sebe, jednotlivě. A dalším důvodem jsou pracovní příležitosti - většinou sezónní práce, které nevyžadují vyšší kvalifikaci a taky umožňují zaměstnávat lidi v důchodovém věku.
Kdo doposud neměl detailnější informace o Amazonu, firmě u nás málem opěvované a vynášené do nebes, tady získá velmi konkrétní představu o tom, proč je dobré se jí vyhnout velkým obloukem. Ale obecně je dobré vystřízlivět z obdivu k velmoci, která v naší republice - alespoň v podání našich politiků - ideově vystřídala zemi, kde zítra již znamená včera . . .
Nádherné dílo, zejména z pohledu skvělé reportážní práce jeho autorky, která strávila několik let v prostředí, o kterém psala. Dokonalá sonda do nitra sociální skupiny, o jejíž existenci člověk obvykle vůbec netuší. Opravdu obohacují kniha.
Myslím, že pro každého z vás kdo je konzument trendu videí o ideálním životě v obytné dodávce je tohle prostě povinná četba. Autorka popsala život na kolech ve všech jeho barvách, i když se vlastně pohybuje jen v USA. Příběhy lidí v knize popsané nejsou většinou vůbec veselé, ale tak nějak na mne dílo jako celek působilo pozitivně. Kromě toho obsahuje nezpočet typů jak vlastně život v dodávce na full time přežít, takže se může částečně jednat i o návod popř. varování pro každého, kdo se na tuhle cestu chce vydat. Knížku jsem slyšela jako audioknihu v češtině a zpracování bylo skvělé.
Pri čítaní knihy sa len ťažko možno vyhnúť úvahám, ako je možné, že vo vyspelej krajine k takémuto záveru života dochádza (a či to nečaká i nás). Reverzia životných podmienok o niekoľko desaťročí nazad, pribúdanie nomádov a bezdomovcov v USA je už pomerne častou témou i videí na youtube.
i
" Z dálky by si je jeden spletl s bezstarostnými penzisty, kteří tráví dny v karavanu. Když si příležitostně něco dopřejí a zajdou do kina, nebo povečeří v restauraci, splynou s davem. Svým vzhledem nijak zásadně nevybočují z řad střední třídy. Špinavé prádlo perou ve veřejných prádelnách a pořizují si permanentky do fitcentra. aby se měli kde vysprchovat. Pracují hodiny a hodiny v úmorných, fyzicky náročných zaměstnáních. Snaží se protloukat po svém. Přežívají Ameriku."
Po těchto “dobrodruzích”, kteří se toulají křížem krážem Amerikou se mi bude stýskat. Velice příjemně napsaná sonda do života lidí, co se většinou z nutných důvodů rozhodli vyměnit dům a pevnou adresu za obydlí na kolech. Jak to zní romanticky, je to spíše boj o přežití. To ovšem vůbec neznamená, že by šlo o zlomené lidi, naopak ze stránek knihy jde cítit optimismus a chuť se se stávající situací co nejlépe vyrovnat. Na ceněný film Nomadland se vyloženě těším.
Země nomádů. Tato kniha byla i předlohou pro stejnojmenný oscarový film.
Vypráví o lidech většinou seniorního věku, kteří doplatili na hospodářskou krizi v Americe, nebyli už schopní splácet hypotéky, ve svém věku už nenašli práci či měli zdravotní problémy a těsně před důchodem už nedokázali žít v systému. Život v systému a dle společenských norem je totiž poměrně nákladný. Tito lidé tedy prodali téměř vše, co měli a pořídili si domov na kolech. Reportérka Jessica Bruder nějaký čas žila po boku těchto nomádů jejich způsob života, aby o něm napsala reportáž - výsledek je pozoruhodný a určitě doporučuji přečíst.
Hodně se řeší téma svobody - což je moje oblíbené téma, zejména poslední dobou. Lidé, které autorka popisuje jsou v mnoha ohledech inspirativní.
Nomádi mají i svou komunitu, jezdívají na společné sezónní brigády a na srazy. Velká část je věnovaná i předvánočním brigádám v obřích skladech Amazonu, které jsou popsány dost děsivě a brigádníci si odtud odnášejí šrámy nejen na těle, ale i na duši. Autorka nás zavádí i na sběr cukrové řepy nebo do různých kempů, kde novodobí nomádi často dělají správce.
Autorka popisuje jak těžkosti takového života, tak jeho kouzlo a určitou svobodu. Tito nomádi se nepovažují za bezdomovce, protože jejich dodávka je pro ně domovem, ale většinová společnost je právě jako bezdomovce může vnímat. Z jejich příběhů každopádně čiší velká vnitřní síla.
"Ani jeden si nedokázal představit, že stráví zbytek života splácením půjčky, která výrazně převyšovala hodnotu jejich domu. A tak si pořídili karavan značky Cardinal z roku 2003 a vydali se na cestu. Prostě jsme to zabalili, řekli jsme si: Tak s touhle hrou už končíme."
V této edici vycházejí samé skvělé knihy a ani tato není výjimkou. Opět jsme díky autorce odhalili důležité téma, které nám často zůstává skryto. Díky knize jsem se hodně zamyslela nad výhodou našeho sociálního systému a jsem velmi vděčná za to, jak ČR funguje. Tentokrát jsem zvolila audioknihu a možná to byla trošku chyba, protože jsem se špatně orientovala v ději a nemohla jsem se vracet.
Tak tohle bylo něco šokujícího. Upřímně se přiznávám, že jsem do přečtení této knihy neměla ponětí, že se "tohle" děje... Bylo to pro mě na jednu stranu dost děsivé čtení, nejednou mi vyvstalo na mysl, že se nedá vyloučit, že tak také někdy můžu skončit, a třeba budu ráda. A přišlo mi těch lidí neskutečně líto. Oni jsou tak stateční, pracovití, vynalézaví, nejspíš i většinou pozitivně naladění... Zajímavý žánr a díky autorce jsem se dozvěděla zase něco nového o světě za velkou louží. Slovo nomád pro mě získalo naprosto nový rozměr.
Poslouchala jsem jako audioknihu. Zaujalo mě téma, byla jsem zvědavá, co se dozvím. Některé věci byly opravdu překvapivé i šokující. Styl života by se mi skoro i líbil, kdyby si ho člověk zvolil, ale bohužel u většiny "nomádů" je k tomuto životu donutily okolnosti. U popisu praktik Amazonu se člověku dělá zle, ale i jiných firem. A uvědomovala jsem si u toho, jak moc jsme konzumní společnost, co pořád něco potřebuje, že taková ta "opravdovost v životě" je v něčem jiném, než v životních jistotách, které ani jistotami nakonec nejsou. Dávám jenom tři hvězdy, protože přestože téma je velmi zajímavé, to zpracování mi nesedělo. Připadalo mi to rozvleklé a nudné, fakt jsem se musela donutit to doposlouchat.
Velmi dobrá reportážní kniha o životě nomádů. Pro nás Evropany je to asi trochu sci-fi, protože na takový způsob života tu nejsou podmínky (klima, jazykové bariéry napříč státy, rozdílné sociální a zdravotní systémy, nutnost pracovního povolení, ceny paliva a dálnic). O to lepší je, že to autorka podává bez nějakého přikreslování - prožít část života v karavanu zní přece tak romanticky. Realita je ovšem pro valnou většinu lidí úplně jiná. Jsem za tento vhled do života moderních tuláků velmi vděčná. Doporučuji i film.
No to byla jízda! Četbu jsem odkládala v domnění, že se jedná o román! A ono ne! Ta pracovitost a odpovědnost za svůj vlastní život až do konce, to bude něco, co my, sociálně a zdravotně propojištění až do palce u nohy, nemusíme až tak předvádět a Chamtivý Dědek bude americký strašák evropským bubákem, jako my máme své Darebáky z Wall Street(u). Řepná kampaň a sezónní dřina ve skladech, to pozoruhodně navazuje na život česáčů z Pravidel moštárny. Ostatně naši dělníci ze skladových hal a montoven mají jistě také mnohé pěkné příběhy v šuplíku.Akorát jim, není 70. I když věk je relativní a když má člověk blíž k 70 než ke 30, tak si tak vetchý a pracovně nezpůsobilý zas nepřijde. Nakonec, proč nežít třeba takto? Můj soused zhruba v tomto věku tráví zase veškeré své sociálně zajištěné dny vrtáním, řezáním cihel a čehosi tlučením, což je taky dost vysilující.
Kniha krásně popisuje, že Amerika už dávno není ten ráj, kde je všechno růžové. Autorka v knize popisuje nomády jako lidi ze střední třídy, já jsem si ovšem z knihy odnesl, že jsou to povětšinou spíše lidi s nulovou finanční gramotností. Jak je možné, že v 60 letech odchází do důchodu s nulou na účtu? Ale i přes tento fakt dokázala autorka dobře přiblížit problém amerického systému jako je zdravotní, důchodové pojištění a zvyšující se náklady na život.
Tato kniha nutí k zamyšlení. Skutečný život amerických důchodců v zemi, kde víceméně neexistuje žádný záchranný sociální systém. Autorka sleduje osudy několika lidí, kteří přišli téměř o vše….Ale ne o naději v lepší zítřky….
Je to takový psaný dokument, který ve mně bude ještě dlouho odeznívat. Nedovedu si představit,že bych takhle strávila své stáří, ale nejhorší je, že tak žijí i jejich děti a vnuci. Tak bohatá země jako Amerika a nedokáže se postarat o lidi, kteří celý život pracovali, neexistuje žádný záchranný sociální systém. Jsem ráda za svou malou zemi uprostřed Evropy, i když se mi mnohdy něco nelíbí.
Tuto knihu jsem k přečtení odkládal velmi dlouho. Pro mne byl první film, pak teprve povědomí o knižní předloze. Zatímco filmové zpracování je obohaceno o vizuální a zvukovou stránku, což v kombinaci s tématem způsobuje silné emoční vypětí (dobře... lhostejným lidem ne), kniha působí silně objektivním dojmem, čistou žurnalistikou. Pozitivní i negativní stránky se prolínají na ose příběhu a tvoří jen vzdálenou ukázku reality. Situace, o kterých jsem četl, mi nepřišly vždy smutné nebo zahanbující. Jako Evropan mám asi jiná měřítka, než Američané, o kterých bylo psáno:
„Amerika je nejbohatším národem světa, ale většina jejího lidu žije v chudobě a chudí Američané jsou štváni proti sobě, aby se nenáviděli... Všechny národy na světě si vyprávějí příběhy o mužích, kteří byli nesmírně chudí, ale i moudří a ctnostní, a tudíž také váženější než všichni, kdo byli obdaření mocí a zlatem. Americká chudina žádné takové příběhy nemá. Vysmívá se sama sobě a glorifikuje ty ze svých řad, kteří se zmohli.“
Kurt Vonnegut, Jatka č.5
Krásný je v knize přístup Boba Wellse, ukazující kočovný život jako prostředek k cenějším cílům: svobodě, seberealizaci a dobrodružství.
Reportážní kniha o několika málo novodobých amerických nomádech, povětšinou středního a vyššího (až důchodového) věku. Tuhle knihu by si měli přečíst asi mnozí, kdo žehrají na asociálnost našeho státu (čemuž se často nevyhnu ani já, zářným aktuálním případem je nový příspěvek 5000 korun na dítě i pro nadprůměrně vydělávající rodiny = hrubě asociální vůči osamělým seniorům se zlomkem příjmů), přes plejádu sociálních dávek u nás. Život v Americe je v tomhle úplně jiný, ano, minimální (směšně nízkou) mzdu mají také zákonem stanovenou a i nějaký ten důchod je asi čeká, ale náklady na život (nemluvě o nákladech při nemoci) často nejen u nízkopříjmových skupin prostě převyšují příjmy (aspoň tak to autorka líčí). A proto si mnozí nemohou dovolit stálé bydlení a často využívají sezónních prací, takže volí život na kolech. A ten není vůbec romantický, je vcelku krušný. Není to žádné objevování Ameriky, žádné Na cestě, ale jen cesta o přežití.
Všechny zachycené osudy jsem moc podrobně nezkoumala, protože na mne působily poněkud depresivně. Ale kniha přispěla k mému přesvědčení, jak je život tam a tady od sebe i v dnešní době propastně vzdálen.
"Co všechno jsi v životě ochotný obětovat, abys mohl dál žít?"
Táto kniha mňa doslova šokovala. Ešte stále nie som schopná k tomu čokoľvek napísať. Nie som schopná pochopiť a prijať, že toto sa reálne deje. Kam kráčaš, človek?
Ráda čtu tento druh literatury (odrážející realitu). Tady to bylo smutné čtení. A trochu jako pohled do budoucnosti, opravdu neradostné. Co z toho se jednou může dít u nás? Nedostupnost bydlení už zažívá mnoho lidí dnes a přístup firem k zaměstnancům taky není leckdy vzorový. Ale přesto si ještě říkám - zlatá ČR.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura kočovníci tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Země nomádůKniha Země nomádů je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 197x |
| Čtenářské výzvě | 43x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 189x |
| Chci si koupit | 43x |
| dalších seznamech | 1x |
Díky moc autorce za její práci. Viděla jsem i film, ale podle mého nemá tu hloubku jako kniha. Ve světě zaměřeném jen na zisk je člověk pouhá součástka. Jessica podává svědectví o životě nomádů bez příkras a přesto s nadějí. Nevzdávají se, mají sny, jdou dál... Díky za tuto sondu . Kéž by otevřela oči mnohým , kteří ke Státům nekriticky vzhlížejí.