Janek komentáře u knih

Když někdo umí dobře psát, působí jeho text, jako by bylo úplně snadné ho napsat - tak lehce plyne. A když někdo píše tak výborně jako Alena Mornštajnová, dokáže psát i o drsných a krutých událostech a traumatech jemně. Tak jemně, že na to nikdy nezapomenete. Člověk nemusí číst recenze ani komentáře - už od začátku ví, že si Hana nese s sebou velmi těžké břemeno. A pak je vtažen do toho příběhu...a už nemůže zůstat vně, začíná sám cítit, jak to břemeno těžkne.
Kniha o vině a trestu, o výčitkách svědomí a bolesti mnohem větší, než když vám vpisují číslo do kůže.
Mé první a určitě ne poslední setkání s autorkou.

34 18.09.2017

Geniálně komponovaný a skvěle gradující román, který - jak už teď tuším - bude nepochybně patřit k tomu nejlepšímu, co letos přečtu.
Není to jednouché čtení, text vyžaduje opravdu velké soustředění, ale o to víc pak může čtenáře obohatit. Bussi mistrně převádí impresionismus z malířských pláten na stránky knihy, kde pomalu a lehce odkrývá spletitou mozaiku osudů, motivů a odhalení.
Bravo! 200 %

21 12.01.2018

Dle mého názoru zatím nejsilnějsí, nejbolavější a nejautentičtější příběh, který nám Petra Dvořáková předložila. A protože se hlásím právě k té církvi, v níž hlavní hrdina nenašel domov, a protože jsem pracovala v církevním prostředí, napadalo mě při čtení stále totéž: ano, tohle by se klidně mohlo stát, takhle by to opravdu mohlo vypadat. Příběh je skutečně silný, ale naštěstí ani titul nechce být senzační. A tak se nejen hrdina, ale také čtěnáři musí postupně prokousat k bolavé pravdě, která osvobozuje. Ostatně i Ježíš Kristus říkal, že pravda nás učiní svobodnými (Jan 8,32).

18 01.12.2022

Po dočtení jsem si nechala před psaním komentáře mírný časový odstup, ale mé rozpaky z Listopádu zůstávají. Alena Mornštajnová se vydala na nepochybně velmi náročnou cestu konstruování příběhu v alternativní historii, která však i tentokrát (jak je u autorky zvykem) slouží jen k dramatizaci mezilidských, příbuzenských vztahů. Ok, proč ne. Jenže ten svět se mi zdál jen málo uvěřitelný a příběh dvou hrdinek předvídatelný. Dialogy téměř žádné, popis dějin dle mého názoru jen schematický - přesně takový, aby z něj "logicky" vyplynula zápletka. Nevěřila jsem tomu, pro mě je Listopád zklamáním.

18 31.05.2021

"...V noci leželi v posteli a ve chvílích, kdy si obvykle povídali, nyní oba mlčeli a to mlčení bylo jako nějaká třetí bytost, která se usadila na lůžku mezi nimi, obrovská a chlupatá a dravá, když ji někdo popíchl..."

Jsou stovky knížek, které chtějí jen šokovat a emočně vydírat - tisíce stránek popisujících sexuální scény ze všech stran, tisíce románů končících happy endem.
A pak je tady velká kniha Malý život. Šokuje, ale nevydírá; obsahuje mnoho postelových scén, avšak není to kniha hlavně o sexu. Je to příběh o velké lásce a nekonečné a nekončící bolesti, příběh o hledání (sebe)důvěry a o snaze uniknout tomu, před čím nelze utéct.
Stylisticky a kompozičně bezchybné, výborně přeložené.
Po mnoha letech jsem měla při čtení slzy na krajíčku.
Není to jednoduché čtení, ale je to kniha, kterou je třeba přečíst. A ne jen jednou.

18 11.08.2017

Výborná kniha skvěle nastavující zrcadlo naší společnosti. Důležitá připomínka opomíjeného koutu naší země; oslava lidí, kteří ví, co je opravdová dřina, a tak dovedou být vděční za chvíli odpočinku. Konečně se v české literatuře objevuje silný příběh, který překračuje několik generací a nečerpá pouze z pokřivených vztahů mezi členy úzké rodiny. Naše životy jsou utkány také z příběhů našich předků, nelze je vyjmout z krajiny domova. Výborné, doporučení hodné čtení.

17 03.08.2020

Velké zklamání, způsobené možná i špatným překladem. Spíš než o román jde o motovační slohovou práci. Neustálé odkazy na filozofii a rádoby moudrá motta a metafory mně - milovnici filozofie - lezly krkem. Hlavní postava neměla šanci se jakkoli vyvíjet, protože do nových životů skákala z ničeho, bez jakékoli osobní historie. A později i s vědomím, že má šanci uniknout. Jak pak může být odpovědná za jeden konkrétní život? Jen deprese, marast a zmar - možná to má lákat k dalšímu čtení, mně ale chyběla postava, do které bych se dovedla vcítit. Příběh mi přišel povrchní a bez katarze. Myšlenka možná dobrá, ale provedení chabé, vůbec mi to nedrželo pohromadě. Škoda.

16 17.02.2024

Bdolezalka mi svým komentářem docela mluví z duše.
Největší problém s Bílou Vodou mám hlavně proto, že lze jen velmi těžko rozeznat, kde končí historická fakta a začíná fikce. (Něco málo autorka osvětluje v závěru knihy, ale to už je pro mě pozdě.) Téma románu je jistě zajímavé a přitažlivé. (Kdo jsi bez viny, hoď po (katolické) církvi kamenem.) Ale v příběhu je zamotáno tolik postav - tolik tragických lidských osudů, že lze jen těžko uvěřit tomu, že by se něco takového mohlo opravdu stát.
Text není čtenářsky přívětivý, neuškodilo by mu, kdyby byl o 200 stránek kratší.
Tolik ke kritice, měla jsem evidentně až moc velká očekávání.
Na druhou stranu je třeba dodat, že mnohé pasáže knížky byly skutečně čtivé a ponoukaly k přemýšlení. Nicméně příběh - který jsem postupně skládala jako puzzle - mě ve svém celku nechával docela chladnou.

16 01.06.2022

Literární, nadčasový skvost, při jehož četbě jsem se nahlas smála, dokonce i v metru. Se smutkem mohu konstatovat jen to, že jsem Quijotovi i Sanchovi fandila, že jsem jim velmi rozuměla. Nejsem já taky tak trochu blázínek?

14 30.06.2014

Zelená míle je skvěle napsaná. V gradujícím textu autor postupně přivádí na scénu velké množství postav a připravuje si podmínky pro dech beroucí vyvrcholení. Bitva mezi dobrem a zlem, mezi spásou a prokletím, mezi výčitkami a smířením není nikdy tak jednoduchá, jak bychom si my i hrdinové románu možná mnohdy přáli.

13 23.08.2021

Alena Mornštajnová výborně načrtla velké množství různorodých životních příběhů, navzdory velkému množství postav a odboček jsem se ale v příběhu dobře vyznala. Prolínání lidských osudů bylo nápadité, překvapivé i zábavné. Ačkoli mnohé scény byly možná trochu přitažené za vlasy, postavy se mi zdály živé a uvěřitelné. Zdánlivě zbytečné odbočky o cirkusu byly jak vystřižené z Hrabala, smála jsem se nahlas. A když už se mi začínalo zdát, že těch postav a příběhů je opravdu moc, autorka všechny hrdiny přivedla na jedno místo, aby mohla rozehrát dech beroucí detektivní příběh. Pro mě co do síly čtenářského zážitku určitě srovnatelné s Hanou.

13 19.08.2019

Nenechte se odradit odstrašujícím počtem stran, jde o jeden z nejlepších a nejčtivějších románů z doporučené/povinné literatury. A je jen škoda, že ve všeobecném povědomí zůstává především zpráva o tom, jakým způsobem Anna ukončí svůj život, ale málo už se ví, že Anna je jen jednou (tragickou) hrdinkou z mnoha. Autor nám předkládá mnohovrstevnatou mozaiku ze života ruské společnosti, tisíc a jednu podobu lásky, bolesti a nacházení smyslu ve složitém světě.
A pokud jsem si snad myslela, že Dostojevský nemá v ruské literatuře konkurenci, musím svůj názor mírně revidovat.

Nejpůsobivější na Pianistovi je pro mě střídmost, ten odstup, s nímž autor popisuje, co se opravdu stalo. Je to tak chladné a drsné, až vám to zaleze za nehty. Před mnoha lety jsem viděla také senzační film, který knižní předlohu v mnoha ohledech překonává.

13 08.12.2017

Michael Cunningham je génius. Dokáže bravurně, s ohromnou lehkostí balancovat na hranici mezi popisem krajiny vnější a vnitřní (duševní). Ve výborném překladu Veroniky Volhejnové (Odeon, 2014) autor s velkou citlivostí a se smyslem pro každý detail vykresluje rozsáhlou mozaiku mnoha lidských osudů. Příběhy postav několika generací, individuální zklamání, větší i menší tragédie se neustále prolínají, vynořují se a zase zanořují, aniž by nudily.
Skvělá práce s motivy a výborné, stylisticky absolutně vycizelované závěry kapitol vytvářejí všudypřítomné napětí, které dokonale obnažuje vnitřní napětí v srdcích všech postav.
Literární lahůdka.

13 02.01.2017

Fascinující, dech beroucí freska o životě prvních křesťanských učedníků i mučedníků mě úplně pohltila. Výborně přeložený, čtivý text o lásce, o víře i o touze po moci. Quo vadis je literární poklad.

13 13.12.2016

Kdybych měla za deset, dvacet let doporučit mladým čtenářům román, který nejlépe vypovídá o současné době, doporučila bych jim Malý pražský erotikon. Mnoho příběhů a mnoho podob radostí i bolestí, které jsou nerozlučně spojeny s rozmanitými podobami lásky. Skvělé čtení.

13 03.01.2015

Kniha je nepochybně čtivá a výběr vypravěčky velmi originální, jde tedy i o velmi originální pohled na válku. Nicméně po prvním nadšení přišlo zklamání - zdálo se mi, že autor až příliš často balancuje na hranici patosu a kýče. Druhá polovina textu jako by už sázela jen na emocionální vydírání, což mi přijde dost laciné. Text je skvěle přeložený, možná by mu slušelo zkrátit. Myslím, že za dva dny ve mně z té knihy už nezůstane vůbec nic. Škoda. Začátek vypadal velmi slibně. Ze stylistického hlediska hodnotím velmi kladně časté využívání personifikace, která (dle mého názoru) dávala textu onu originalitu mnohem více než volba vypravěčky.

12 19.09.2013

Stále víc přicházím Ladislavu Ziburovi na chuť - není to jen výborný vypravěč a vtipálek, ale také křehký muž (v tom nejlepším slova smyslu), který dokáže vystihnout a srozumitelně popsat okamžiky, které přesahují "tady a teď" jeho putování. Ladislav Zibura nepíše čistokrevné životopisy; zdá se mi, že mnohem spíš píše cestopisy po krajině cestovatelovy duše. Pokud jste jen trochu vnímaví, můžete cestovat s ním.

11 27.09.2021

Takové knihy jsou třeba, i když je tak drásavé je číst. Od začátku víme, že všechno je špatně, ale cestu ke smíření nedokáže hledat žádná z postav. Text není dlouhý, ale je velmi působivý, nic v něm nechybí a nic v něm nepřebývá.

11 03.03.2020

Humor je nejdůstojnějším projevem smutku, řekl prý Miloš Kopecký. A tahle kniha je toho zářným příkladem. Mysleli jste si, že znáte spoustu skvělých anekdot a že je umíte skvěle vyprávět? Máte rádi černý humor? Domnívali jste se snad, že v tomto nemáte konkurenci? Jen počkejte. Počkejte, až přijde kůň do baru.

11 02.07.2018