Pianista

Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla bez varování Polsko, život mladého, talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se změnil k nepoznání: ztratil práci, rodinu i přátele, přežil strádání ve varšavském ghettu i mnohaměsíční ukrývání v bytech svých varšavských přátel a nakonec i varšav... celý text

Když v srpnu 1939 Hitlerova vojska přepadla bez varování Polsko, život mladého, talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Władysława Szpilmana se změnil k nepoznání: ztratil práci, rodinu i přátele, přežil strádání ve varšavském ghettu i mnohaměsíční ukrývání v bytech svých varšavských přátel a nakonec i varšavské povstání a totální destrukci města. Hned po ukončení války vylíčil Szpilman své zážitky v knize, nazvané původně Smrt města (1946), která však byla vinou polských stalinistů brzy stažena z oběhu a teprve po více než 50 letech vyšla znovu pod názvem Pianista. Pro mnoho lidí, zejména v Německu, se kniha stala senzací tím, co k ní bylo přidáno: poprvé publikovaný deník důstojníka wehrmachtu Wilma Hosenfelda, bez něhož by byl Władysław Szpilman nepřežil poslední týdny a dny války.
Podle Szpilmanovy knihy natočil stejnojmenný film slavný americký režisér polského původu Roman Polański: jeho Pianista získal v roce 2002 Zlatou palmu na filmovém festivalu v Cannes a byl odměněn dvěma Oskary. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/86_/865/pianista.jpg 4.7482
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (83)

Přidat komentář
Culenová
29. června

Asi můj nejoblíbenější román. Napsáno mistrovsky!

danny_21
27. června

Silná kniha, především tím jakým způsobem autor vypráví svůj příběh. Jeho boj o život a události běžící kolem něj jsou popsány syrovĕ nelítostnĕ, bez příkras a filozofování až skoro nemilosrdně chladně - je k nevíře, co je člověk na člověku schopen napáchat. Filmová verze mi přišla moc povedená i díky tomu, že se Polanski věrně držel předlohy a samozřejmě i díky výjimečnému výkonu Adriana Brodyho - 85 %

stastnyandel
24. června

Přečtena jedním dechem...

martinaandulka
12. června

Nádherně napsaná kniha z 2 světové války,popisuje jak se zacházelo v Polsku ze Židy a jak 1 přežil,Byl i natočený film,který byl pěkný jako kniha.

nikikostadinova
09. června

Z filmu jsem měla možnost vidět zatím jen část. Ale jsem ráda, že se mi ještě předtím podařilo přečíst knihu. Je účinná, rychle čtivá a pochopitelná.

martina.culik
29. května

Knihu i film jsem si oblíbila - nemá cenu rozebírat tu děj, jelikož se jedná o životopis a tak to prostě bylo. Jsem ráda, že jsou v knize i úryvky z deníku Wilma Hosenfelda, kde je ukázáno, že i příslušníci wehrmachtu byli jen lidé a dodávají nám tak náhled na celou situaci i z druhé strany.

Frity
21. května

Silný a pravdivý příběh člověka, který jako jeden z mála přežil ve Varšavském ghettu. Přečetla jsem jedním dechem.

Hathor89
18. května

Úžasná knížka o životě ve varšavském ghettu a ukrývaného židovského pianisty, který ztratil všechny své blízké a našel řadu lidí, kteří riskovali vlastní životy, aby mu pomohli. Úspornost jazyka „nespisovatele“ Władysława Szpilmana dodala příběhu nový obzor. Ačkoliv byly vzpomínky psány ihned po skončení druhé světové války, popisované události vyznívají jakoby s odstupem, bez nenávisti. Vynikající je také doslov, který osvětlí stručně řadu faktů, které se týkají holokaustu a osudu Władysława Szpilmana. I v tak hrozné době se našli Němci, kteří odsuzovali národní politiku a byli znechuceni násilím páchaným na okupovaných státech. Ani postava Wilma Hosenfelda by neměla být zapomenuta.

evask
06. května

Asi jsem čekala něco jiného. Víc vyprávění.

Malýmedvěd
24. dubna

Opravdu dobrá kniha! Veškerá lidská hrůza v neuvěřitelně koncentrované podobě. Úsporný a popisný styl vše jen podtrhuje. Brilantní doslov syna Andrzeje.

Pauvka
16. dubna

Nebudu opakovat to, co tu psali už jiní. Kniha je neuvěřitelná a doporučuji všem přečíst si ji!

fojtikjirik
11. března

Pianista je jedním z těch děl, která popisují lidskou krutost v její plné síle. Opět jde o příběh prožitý a popsaný samotným autor. Přiložené zápisky Wilma Hosenfelda dokazují, že dokonce i mezi samotnými nacisty se našly osoby pohrdající Třetí říší i nesmyslným vražděním.

kaca82
28. ledna

U knížky brečím málokdy, většinou je to dojetím nebo prostě tím, že je smutná. Tady to bylo v průběhu knížky několikrát a bylo to bezmocí. Bezmocí nad tím, kolik krutosti v nás je válka a okolnosti schopná probudit. Několikrát jsem si vzpomněla na známý psychologický experiment na dozorce a vězně, ze kterého vyplynulo, že se z většiny v běžné společnosti normálně se chovajících lidí mohou stát vlivem okolností přesně takovéhle bestie...Spousta nevinných lidí pak na druhé straně pykala v Ruských lágrech, to je na tom taky šílené, že to 45. rokem neskončilo, ale pro spoustu nevinných lidí naopak začalo... Je mi dost úzko z toho, že naše poklidné životy se mohou během pár týdnů nebo měsíců proměnit v peklo (rozhodně tím nemám na mysli problematiku uprchlíků - aby si to někdo nevyložil špatně)... No a k tomu literárnímu pojetí - perfektně napsané. Žádné nadbytečné filozofování ani místopisné reálie, které by odváděly od příběhu, a popisu toho důležitého, počet postav tak akorát, aby si je byl člověk schopen zapamatovat, knížka šla na dřeň, byla přesně taková, jaká má být.

Gretka66
26. ledna

Tahle kniha v člověku dlouho doznívá.Moc se mi líbila a film taky.

jana1976
17. ledna

Viděla jsem film, proto jsem sáhla po knize. Ale to, co se ve mě odehrává nemůžu ani popsat. Tak hluboce mě tato kniha zasáhla a dojala...... Smekám......

sagasir
10.12.2016

Čtení jedním dechem

Čas od času se vám do rukou dostane kniha, od které se prostě nemůžete odtrhnout. Pianista pak budiž tímto zářným příkladem. Kniha plná nelehkého životního osudu, strachu, štěstí, ale hlavně překrásného leč místy smutného příběhu. Prostě dokonalost sama.

Ať byla válka sebevíc krutější za jedno jí musíme vděčit. Vděčíme ji za příběhy. Příběhy plné žalu, smrti, nenávisti ale i štěstí, vítězství dobra a lásky. Jsou to pak právě tyto příběhy, které nás fascinují a nutí nás se k nim stále vracet a vracet. Nejinak tomu je i u Pianisty. Kniha se čte neuvěřitelně s lehkostí a rozhodně člověka nenudí. S pianistou se bojíte, radujete prostě s ním prožíváte jeho příběh. Ano až tak dobře je napsaná jeho postava. Ač se jedná v podstatě o one man show, která je však zatraceně zpracovaná. Při čtení si mimoto taky říkáte, jak je vlastně možné, že někdo musí zažít tolik krutosti a bolesti a pak jste více než šťastni za šťastný konec. Z knihy sálá neuvěřitelné charisma. Je to jako by vám snad předčítal váš děda či praděda a vy jen tiše poslouchali, jak on byl pianistou a vypráví vám svůj příběh.

Po přečtení knihy si pak jen řeknete, že je škoda, že už je konec a že byste to nikdy naživo nechtěli zažít. Jaký mám k této knize tedy ortel? Jednoznačně přečíst. Litovat by toho neměl nikdo.

Licie84
25.11.2016

Není co více dodat.. Doporučuji přečíst...

Bar16
16.11.2016

Tato kniha nepotřebuje komentář. Je to děsivá připomínka toho, jaký byl život za války. Film jsem viděla už hodně dávno, asi si ho připomenu...

kacaabba
05.11.2016

Dramatický příběh polského pianisty židovského původu. Varšavské ghetto a jeho touha po zachování holého života. Ne, není to příběh hrdiny, ale dojímá svojí lidskostí.

petra4080
27.10.2016

Drsná kniha nutící čtenáře k zamyšlení. Doporučuji.

Romilo
22.10.2016

Výborná kniha a dobrý film

NemcovaKN
12.10.2016

Neskutečný příběh. Když jsem knihu začala číst, tak bylo mnoho chvil, kdy jsem na ni myslela. Přemýšlela jsem o hlavním hrdinovi, o tom co se dělo v té době...co bylo, co se stalo nebo mohlo stát. Člověk by se neměl schovávat před tím, co se odehrávalo...a neměl by házet všechny do jednoho pytle. :-)

8520L
11.10.2016

Kniha mě, jak se říká "odrovnala". Po tomhle nelze zůstat k tématu chladným.

zuzina88
14.09.2016

Knihu stojí za to si přečíst, i když jste viděli film. Je tam popsána skvěle temná atmosféra začátku války a hlavně na konci jsou úryvky z deníku Wilma Hosenfelda... Zatím jsem nečetla tak lidský pohled příslušníka wehrmachtu na vyvražďování Židů v druhé světové válce... Jinak příběh Wladyslawa Szpilmana je podle mne nejen příběhem o Zázraku - protože tenkrát bylo opravdu Zázrak přežít - ale i příběhem o lidské vůli přežít... Szpilman o svůj život bojoval - i když příšel o celou rodinu - a to je velmi inspirativní...

Chemiczka
07.09.2016

Jedna z výjimečných knih o holokaustu. Ač byla napsána v době bezprostředně po válce, je prosta emotivních výjevů a popisů situací, které v ghettu a v celku ve Varšavě proběhly. Člověk by si mohl říct, že je až bezcitná, ale jak lze popsat bezcitné situace čistého pekla někomu, kdo je nezažil !?
Wilm Hosenfeld byl skutečně zařazen do Aleje Spravedlivých Yad Vashem. K zamyšlení je fakt, že ačkoliv byl příslušníkem wermachtu, árijským Němcem a také členem strany, i přesto našel odvahu pomoci. Možná to nebyla ani odvaha, spíš lidská slušnost a bohabojnost. Může se zdát, že v případě Szpilmana jednal cíleně s vědomím záchrany, ovšem již v období, kdy válka pro Němce vypadala vítězně se nemohl dívat jak jsou vražděni nevinní, nemocní a slabí. Jeho čin výborně kontrastuje s činy samotných Židů v ghettu, kteří se s vidinou záchrany zaprodali nacistům a sami se stali trýzniteli svého národa. Ovšem nelze soudit, jen připomenout, že válka především probouzí to špatné v nás.

Scarlett44
02.07.2016

Nádherné, dychberúce, neuveriteľné, srdcervúce. Koľkokrát počas tohto memoáru som sa sama seba neveriacky pýtala, čoho všetkého je ľdustvo schopné? Čo asi musí ležať v ľudskej podstate, keď sme schopní tých neopísateľne zverských činov, ktoré Wladyslaw Szpilman popísal - obdivuhodne - bez akejkoľvek stopy nenávisti či zatrpknutia?

Po prečítaní tejto knihy dvakrát prehodnotíte, akú veľkú váhu prikladáte svojim každodenným problémom, pretože je to naozaj studená sprcha pre všetky naše žabomyšie vojny, ktoré často vo svojich životoch vedieme.
Priala by som si, aby si túto knihu prečítal každý na svete, aby sa z nej poučil a snažil sa zo všetkých síl docieliť, aby sa horory histórie neopakovali. Zároveň úpenlivo dúfam, že jedného dňa niekto vydá aspoň mini-biografiu o Wilmovi Hosenfeldovi, pretože si ju právom zaslúži. Jeho odvaha, absolútna sebaobeta, uvedomelosť a skromnosť ma dojali k slzám.

Jediné, čo by som vytkla vydavateľovi tohto úchvatného memoáru, je absencia adekvátneho predslovu/doslovu, v ktorom by sa čitateľ dozvedel nejaké všeobecné informácie o Szpilmanovi samotnom a o jeho rodine, ako to býva v úvodoch temer každého memoáru. Veľmi ma zaujímalo, kde študoval pred vojnou a ako sa rozvíjal jeho hudobný talent, čo robili jeho súrodenci a jeho rodičia pred vojnou, kto boli jeho predchodcovia, ako žil po vojne, ako sa vyrovnal s devastačnými ranami otrasného zážitku, kedy sa oženil, kto bola jeho manželka a jeho dvaja synovia, ako sa odvíjala ďalej jeho kariéra pianistu? Po toľkých rokoch to predsa musí byť samozrejmosť.
To isté by sa, prirodzene, pýtalo aj na adresu Wilma Hosenfelda, ktorý by si právom zaslúžil celú jednu knihu.

historikola
29.04.2016

Příběh je výborně napsán jak životem tak perem na papír. Zase je to jedna z knížek co si zaslouží, aby ji četli studenti na školách a nikdy nebyla zapomenuta. Jsem rád, že jsem si ji mohl přečíst. Sepsané zážitky spisovatele čtenáře nutí přemýšlet, co kdyby to či ono. Kdyby se to stalo tak či onak. Je to prostě velké štěstí v neštěstí.

tomaskrejci72
31.03.2016

Nevíte někdo kde se dá tato kniha ještě koupit?
Děkuji předem moc za radu ,nutně potřebuji sehnat.

Romanka89
16.03.2016

Kniha psaná po 2. světové válce, ještě za tepla. Bez nějakých příkras, prostě tak jako to bylo. Přiložené úryvky z deníku kapitána Wilma Hosenfelda dodávají knize ještě něco navíc. Velmi silný příběh.

Čtenářská výzva 2016: Kniha napsaná nebo inspirovaná skutečností.

nygmasriddle
20.02.2016

Tato kniha se velmi dobře čte. Pokud se tedy dá říct o knize odehrávající se za druhé sv. války že se čte dobře... Příběh je to opravdu silný a některé části už z hlavy nikdy nevyženu.