Władysław Szpilman

polská, 1911 - 2000

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Pianista Pianista

„Něco takového z dob okupace jsem asi ještě nečetla. Tolik osobitosti a přitom věcnosti asi žádný jiný autor do svého vyprávění o holocaustu nezahrnul. Rozbory mluví o tom, že důvodem je brzké vydání knížky bezprostředně po konci války. W. S. byl tedy ještě v transu, ale vzpomínky byly detailní a autentické. Ačkoli jsem slyšela a četla snad o všech zvěrstvech holocaustu, tohle na mě působilo dost odlišně a budilo to ve mně silné pocity. Je neskutečné, co mohlo být provedeno s tak velkým městem, jaká fatálnost. O osudu Varšavy v 2.světové válce jsem četla poprvé. A druhak, je k neuvěření, jaká série kliček autora potkala, aby mohl přežít. Kdyby to nebylo podle skutečnosti, řeknu, že to je přitažené za vlasy.“... celý text
— ivetka859

Pianista Pianista

„Skutočný príbeh slávneho poľského klaviristu, napísaný bezprostredne po vojne. Autentické, nerobil zo seba hrdinu, priznáva, že mal hlavne veľa šťastia, vďaka ktorému tie útrapy prežil. Veľmi oceňujem dodatok, zápisky nemeckého kapitána, ktorý na konci vojny pomohol Szpilmanovi prežiť. Aspoň malý náhľad do hlavy Nemca, ktorý nebol stotožnený s režimom v čase 2. svetovej vojny. S režimom, v ktorom ale dosiahol hodnosť kapitána. Ťažké časy, veľmi ťažké. Nesúdim radšej nikoho. Vojna odhalí každého úplne donaha. Vytiahne z človeka všetky ukryté svinstvá, ale aj hrdinstvo. V každom človeku sa asi odohrá vnútorný súboj so samým sebou.“... celý text
— Anikkk

Pianista Pianista

„Už je to hodně dlouho, co jsem viděla Polanského skvělý film, přesto některé scény nešly z hlavy vymazat. Kniha Wladyslawa Szpilmana je jednoduchý sled vzpomínek na válečná léta ve Varšavě, žádný spisovatelský majstštik, ale přesto, anebo spíš právě proto, jde o neuvěřitelně silný zážitek. Holocaust a zlo v plné síle a syrovosti, bez jakýchkoli kudrlinek a autocenzury, proto paradoxně to mohlo být po válce pro všechny strany nepříjemné čtení. A tak mě napadá, kdyby tohle četl někdo před válkou, třeba takový Karel Čapek, který proti nástupu zla ve třicátých letech perem tak bojoval, co by tomu řekl? Podle mě něco ve smyslu, to je ale šílená absurdita, to je ale přehnané, člověk přece není v jádru tak špatný, aby se toto ve skutečnosti mohlo stát... Mně to napadalo při četbě taky, a to už o holocaustu víme opravdu skoro všechno, a stejně jsem si při četbě říkala, tak absurdní, tak neskutečné..., ale ono to tak opravdu bylo. * „To je hanba, která padne na nás všechny!“ skoro křičel. „Necháme se vést na smrt jako stádo ovcí! Kdyby se nás půl milionu vrhlo na Němce, ghetto bychom rozbili. Nebo bychom aspoň zahynuli tak, abychom se nestali ostudnou skvrnou ve světových dějinách.“ Otec ho poslouchal. Trochu nesměle, trochu s dobráckým úsměvem mírně pokrčil rameny a poznamenal: „A jak víte, že nás všechny pošlou na smrt?“ Zubař spráskl ruce. „Samozřejmě, že to nevím! Jak bych to mohl vědět? To by nám to měli prozradit? Ale jsem na devadesát procent přesvědčen, že nás všechny chtějí oddělat.“ Otec se znovu usmál, jako by po jeho odpovědi získal ještě větší sebejistotu. „Podívejte se,“ ukázal širokým gestem na dav na Umschlagplatzu, „nejsme žádní hrdinové. Jsme jen obyčejní lidé, a proto dáváme přednost desetiprocentní šanci, že zůstaneme naživu.“ ------------ Může se někdo divit, že po nepřenosné zkušenosti holocaustu už židé nechtějí jít na smrt jako ovce?“... celý text
— Rade

Pianista Pianista

„Jde opravdu o velmi silný příběh. Otřesné svědectví o obrovském utrpení a strádání Židů ve varšavském ghettu viděné očima talentovaného pianisty Wladyslawa Szpilmana. Ten nakonec celou válku přežil také proto, že mu pomohl jeden z německých důstojníků. Viděl jsem i výborný film, který podle románu natočil proslulý režisér Roman Polański. Knížku mohu určitě doporučit, i když se rozhodně nejedná o jednoduchou četbu.“... celý text
— Lele61

Pianista Pianista

„Toto bylo těžké čtení. Přiznám se, že jsem ji četla do čtyř do rána. Já jsem prostě musela, nešlo mi totiž usnout. Pořád jsem měla před očima ta zvěrstva a kdykoliv jsem se rozhodla spát, tak mi to vyskočilo na mysl a sevřela mne až úzkost. A četla jsem dál hnána pocitem, že přece už to horší být nemůže ... Nejhorší byl ten kratičký úryvek - když vtrhli do porodnice a ... ne, to se nedá. V té chvíli si říkám, že to nejde odpustit. Těch zvěrstev bylo tolik. Zároveň cítím z autora úplnou absenci myšlenek na pomstu nebo zášť ... což třeba nám se zdá až divné, ale ono to tak je. Přežil několikrát doslova zázrakem. A v neposlední řadě mu nejvíce pomohl důstojník wehrmachtu ... takže ne, nebyli všichni stejní. Ach jo ... knize dávám plný počet. Ale nedám si ji do šuplíku "doporučuji", protože toto je opravdu těžké téma a i já si v sobě nesu ze čtení této knihy jakýsi "otřes". :-(“... celý text
— martiline

Přejít na knížky autora