Lele61 komentáře u knih

Napínavý příběh opírající se o starou židovskou legendu o 36 spravedlivých žijících na Zemi napsaný lehce ve stylu knížek Dana Browna. Akorát trochu zdlouhavější a s poněkud pomalejším rozjezdem. Ale zase napsané čtivě a využívající atraktivního prostředí komunity chassidských Židů v New Yorku. Samozřejmě vzhledem k tématu řada odkazů na bibli. Přečtěte si, nudit se rozhodně nebudete.

Fontana jako aforista mi prostě nesedí. A ani touto knížkou mě nepřesvědčil. Prostě málo originality, jenom takové klouzání po povrchu, chybí překvapivá pointa. Těch několik povedených z celkového počtu cca 400 aforismů to opravdu nezachrání. Možná by to chtělo více proškrtat to, co už jde do tisku. Ono méně (ale kvalitních) aforismů bývá často více (pro čtenáře).

Ne příliš povedená sbírka aforismů. Celkem zbytečně uměle naroubovaná do 11 části inspirovaných tancem (ptám se proč?). Navíc velmi nepovedené až rušivé ilustrace. Abych jen nekritizoval: najdou se zde i trefné aforismy, ale je jich bohužel jako šafránu. Ortová určitě umí lépe. Zkuste některou jinou její knížku aforismů.

Vtipná polsko-česká knížka autorky ze Zaolší (Zaolzia) na téma Poláků a Čechů, jejich podobnosti i rozdílů. Obsahuje také část o tom, co by Češi na návštěvě v Polsku dělat měli a co neměli a stejně tak pasáž s podobnými radami pro Poláky na návštěvě v Česku. Stejně tak něco o stereotypech chování těchto dvou národů a vůbec o mnoha zcela běžných oblastech všedního života (jídlo, práce, manželství). Doprovázeno hezkými ilustracemi Bronisława Liberdy (kterého znám osobně). Pro mě jako bilingvního člověka z Těšínska moc hezká publikace.

Soubor nejznámějších pohádek od velkého klasika tohoto žánru, dánského spisovatele H.Ch. Andersena. Obsahuje třeba notoricky známé: Malou mořskou vílu, Cínového vojáčka, Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko nebo Sněhovou královnu. Opravdu stojí za to si tyto příběhy připomenout. Kniha má navíc krásné ilustrace.

Hezká velmi úsměvná oddechovka ze života pražské rodiny věrně zobrazující mezilidské vztahy a společenské zvyky na přelomu 19. a 20. století. V hlavní roli samozřejmě hlava rodiny taťka Kondelík. Takový lehký pohodový příběh vyvolávající mírnou nostalgii.

Arnošt Vašíček je velmi známý český "záhadolog". Onehdy jsme měli stánky blízko sebe na stejném literárním festivalu v Ostravě a od té doby mám 3 jeho knížky s podpisem a osobním věnováním. Strážce duší je přesně jeho parketa. Skvělé propojení stupňovaného napětí detektivního příběhu a přesně namíchané dávky tajemna a nadpřirozena je napsáno velmi čtivě. Známé také díky cyklu České televize s výborným hereckým obsazením. Milovníkům záhad doporučuji.

Fejetony obecně nějak moc nečtu. Výborné však píše třeba Rudolf Křesťan (Slepičí krok) nebo Marek Eben (Myšlenky za volantem). Zde nám začínající autorka představuje představuje soubor celkem 13 fejetonů věnovaných běžným všedním záležitostem každodenního života. Jak už to u takových souborů bývá zvykem, něco se povedlo více a je humornější (Jak jsem se naučila spát), něco je průměrné a méně humorné a něco zase slabší. No řekněme si upřímně: žádná velká literatura s hlubokou filozofickou myšlenkou to samozřejmě není a knížka si na ni ani nehraje. Vzhledem k tomu, že je to autorčin debut a pokud cílem jejího snažení bylo vyloudit úsměv na tváři spíše ženských čtenářek středního věku (což je zřejmě cílová skupina), tak se to autorce myslím v globálu celkem povedlo.

Vladimíra Párala a jeho styl psaní mám celkem rád. K vrcholům jeho díla řadím Milence a vrahy a Válku s mnohozvířetem. Tentokrát je ale hodně poznat, že jde o román ze začátku jeho tvůrčího období. Takový trochu chaoticky vyprávěný příběh o typické krizi středního věku. Je mi líto, ale opravdu jen takový šedivý průměr. Na možnosti tohoto autora hodně málo. Ale prostě každý nějak začínal. Zkuste radši nějakou jinou kvalitnější Páralovu knížku.

Skvěle bravurně napsaný sci-fi román bohužel předčasně zemřelého polského autora, který nestačil plně rozvinout svůj obrovský tvůrčí potenciál. Velmi čtivé, napínavé a rozhodně nadčasové se značným přesahem zejména do sociologických otázek. Výborné, originální, chmurné postapo o spletitých osudech zbytků degenerované lidské společnosti. Milovníkům sci-fi doporučuji.

Další povedený, čtivě napsaný a napínavý román Robina Cooka samozřejmě opět z lékařského prostředí. Tentokrát jde prioritně o problém otravy jídlem, na který je ovšem navázaná celá škála negativních průvodních jevů od drastických úsporných opatření ve zdravotnictví a s tím spojené nefunkčnosti nemocnic až po otřesné praktiky v masném průmyslu jako celku. Stojí za přečtení.

Hezká biografická kniha o životě dvou našich opravdových atletických legend - manželů Zátopkových. Napsáno čtivě, lehkým stylem, s četnými prvky humoru a vhodně doplněno řadou zajímavých dobových fotografií.

Knížka je vlastně určitou alegorií o samé podstatě přirozenosti člověka. Zkoumá mezní situaci, kdy v uzavřené komunitě na opuštěném ostrově dojde k silnému rozporu mezi ideály a krutou realitou. Zrodí se zlo a morálka snadno ustoupí násilí a tyranií. Zásady, které předtím léta chlapce formovaly se opravdu rychle ztrácí. Autor velmi zkušeně pracuje s psychologii uzavřené skupiny a samotná knížka vyvolává řadu otázek zejména z oblasti lidské morálky.

Knížka čtenářsky opravdu nelehká, ba přímo velmi složitá. Těžko ji jednoznačně někam zařadit. Mnoho různých vrstev, sotva odkryjete jednu, už je tu další a pod ní číhá ještě jedna. Pochybuji, že se mi podařilo odkrýt všechny (spíše určitě ne). Román jednoznačně fantaskní, zároveň groteskní a hodně magický, se zřetelnými prvky humoru a satiry, zasazený hluboko do určitých historických kontextů a se značným přesahem do filozofických otázek a problémů. V zásadě se také týká způsobů interpretace základního a věčného tématu: boje dobra a zla (zde v podobě samotného Satana). Nadčasové hluboké dílo, to každopádně, avšak zároveň klade na čtenáře extrémně vysoké nároky. V souvislosti s mimořádnou hloubkou myšlenek a mnohovrstevnatostí se nelze vyhnout určité paralele s románem "Jméno růže" Umberta Eca. Oba tyto romány jsou pro čtenáře skutečně velkou intelektuální výzvou (každý na svůj vlastní způsob).

Pro čtenáře opravdu velmi těžká, a přitom pocitově silná kniha. Příběh malého židovského chlapce na pozadí běsnících události druhé světové války je syrový, místy až krutý a bolestivý. Rozhodně to není knížka pro každého. Já tento druh literatury třeba nevyhledávám.

Takový příjemný návrat do dob mého mládí. Knižní předloha úspěšného seriálu určitě pobaví, neboť o humorné situace tu skutečně není nouze. Sem tam probleskne i nějaký ten zajímavý nápad. Takže celkově jde o takové nenáročné čtení, pro mě s určitými prvky nostalgie.

Białołęcka je zvláštní a hodně zajímavá polská autorka s opravdu velmi bohatou představivostí a fantazii. Českému čtenáři se představuje touto sbírkou pěti povídek. Její součástí jsou i titulní Tkáč iluzí a Blankyt mágů, tedy povídky v Polsku oceněné prestižní cenou Janusze Zajdela jako nejlepší povídky roku 1994 a 1997. Neotřele zpracovaný námět o hlavním hrdinovi mladém mágovi Kamínkovi a jeho nejlepším dračím kamarádovi nezapře, že jeho autorkou je žena. Svět magie je popsaný jemně a velmi citlivě a celá knížka stojí vlastně tak trochu na pomezí mezi klasickou pohádkou a takovou čtenářsky přívětivou fantasy.

Výborný a poutavě napsaný průvodce po evropských kolejích. Je prostě vidět, že autor železnici skutečně miluje. Rudiš píše s humorem a velmi poeticky. Na čtenáře přímo dýchne atmosféra krásných nádražních budov, venku pomalu ubíhající malebné krajiny a různých vyšperkovaných typů lokomotiv. Dostavuje se zkrátka pocit, že přímo cestuje spolu s autorem knížky. Velmi osobní, osobité a inspirativní. Doporučuji nejen milovníkům vlaků a železnic.

Zvláštní a neobvyklá knížka. Děj rozhodně napínavý, nápad originální, ale připravte se na to, že to opravdu není lehká četba. Atmosféra sirotčince je tajemná a celý příběh včetně jeho dětských hrdinů lze určitě označit za podivný. Navíc to originální grafické zpracování v podobě poněkud strašidelně působících dobových fotografii. Rozhodně to není špatné, své čtenáře si to jistě najde, ale zároveň to není ani četba pro každého.

Jedním slovem klasika, a to tak, že klasika vskutku nesmrtelná. Samozřejmě jazyk působí v dnešní době a v určitých pasážích už poněkud archaicky. Ale je to jazyk krásný, kultivovaný. Z celé knihy na čtenáře dýchne duch nefalšované historie a české kultury. Doporučuji si tyto propracovaně sepsané mistrovsky převyprávěné báje a pověsti přečíst.