indyka komentáře u knih

Dávám plný počet, i když mě kniha nechytla takovým způsobem, jak jsem čekala - proč? Protože jsem měla jiná očekávání, což je můj problém a strhnout za to bod by nebylo fér:-) Na základě Láďových FB statusů jsem čekala 40 dní srandy a byť o legraci není nouze, větší význam má ono poselství, co se z knihy line - na světě je krásně a lidé jsou dobří, bez ohledu na to, kde se narodili, jakého boha vyznávají nebo kolik mají peněz. Ladislav píše velmi čtivě, nemá problém si udělat legraci sám ze sebe a ukázat svou lidskou nedokonalost :-D Určitě doporučuji k přečtení a sama jdu hned pokračovat na buddhisty a komunisty.

11 12.11.2017

Velmi příjemné a uvolňující čtení, autorka má nejen co říct, ale zároveň to říct umí. Takové pohlazení po duši. Hvězdičku dolů dávám za občasné biblické příběhy - chápu, že to k deníku farářky patří, ale pro mě je Bible velmi obtížně stravitelná, ať se snažím jakkoliv a trochu mi to zážitek ze čtení kazilo. Nicméně i tak každému doporučuji dát knize šanci - k podzimnímu dlouhému ležení v posteli je jako dělaná.

10 16.11.2021

Princ Ládík v Arménii a Gruzii vychytal to, co mi tak vadilo na Buddhistech a komunistech (vtipnost za každou cenu) a vrátil se k tomu, co mi bylo sympatické na Jeruzalémě (syrové zprostředkování života místních). Zároveň už svůj styl psaní za tu dobu dost vypiloval, takže se třetí kousek čte jako balada. Hvězdičkami není důvod šetřit :-)

Byť mi vzdělávací pasáže někdy už trošku evokovaly Wikipedii, jsem za jejich zařazení ráda. Pomáhají pochopit kontext a čtenář si z knihy odnese víc informací o daných krajích než jen to, že se tam fakt brutálně chlastá.

Knihu určitě doporučuji přečíst - je to tutovka :-P

10 26.12.2017

Kdepak Babička - tohle by měla být povinná četba pro školáky!

10 16.12.2017

Nejdřív jsem jásala, jak se opakují motivy z předchozích Kunderových děl (chladná a dominantní matka, které se dcera nedokáže vzepřít či neúnavný lovec žen), ale pak mě to opakování vlastně spíš začalo trochu nudit. V Bezvýznamnosti jsem se skrz to cítila jako doma (příteli), zde jsem toho byla již přesycená. Další věc je vyjadřování postav - těžko říct, zda je to překladem či to tak Kundera opravdu myslel, ale poprvé během čtení jeho díla jsem se přistihla, že mi ty věty tak trochu šustí papírem.

Kladů je ovšem tradičně spousta. Krásně vystihnuté myšlenky a jejich podstaty, námět nostalgie a polemizování nad návratem či jeho nemožností, úvahy o paměti a její pomíjivosti, přiblížení života československých emigrantů...ačkoliv se Kundera snaží odosobnit od svých děl, zde mi přišlo, že ze stránek velmi promlouvá on jako osoba, co má zkušenost s emigrací a nenávratem. Jakoby na mě z knih sálalo, že postavy jen nevypráví příběh, který jim vytvořil, ale používá je k vyprávění příběhu sebe sama. Ze všech jeho románů mi tento přijde nejosobnější.

9 01.01.2022

V průběhu čtení mi pětka přišla o něco slabší než zločinná čtyřka, ale i tak jsem se u toho opět královsky (jak jinak, u šlechty!) bavila a ráda chňapnu po každém dalším díle. Věřím paní Tiché, že to bude "eště prdel", protože na Kostce to s jejími postavičkami jinak nejde. Skvělé čtení na Boží hod.

9 25.12.2021

Slepou mapu jsem četla jako poslední z dosud vydaných autorčiných knih a nemám k ní vymyslet moc co jiného než k jejím předchůdkyním - autorka píše "stále stejně, ale vlastně stejně dobře". Motiv jedné rodiny na pozadí dvacátého století, dobře sestavený příběh, linky jednotlivých postav se vzájemně proplétají a s tempem tak- akorát rozplétají, přeskakuje se v čase... až bych řekla, že mi knihy od Mornštajnové (vyjma Hany) celkem splývají, ale zároveň jsem si s každou jednou udělala příjemný víkend a určitě sáhnu po každé další.

Mouchy na Slepé mapě - naznačování příštího děje, na které se ale v knize později nenaváže, nevěrohodnost stylu vypravěčky, která těžko mohla znát každou větu řečenou padesát let před jejím narozením osobami, které nikdy nezažila a poměrně patetické poslední věty knihy, které velmi zajímavou dějovou linku naprosto zabily.

9 13.09.2020

Jsem typ člověka, co je spíše cynik a nerada se dojímám, ale u knih Fredrika Backmana se spolehlivě rozpouštím a vlastně mi to vůbec není nepříjemné :-) Toto krátké dílo je rodičovská zpověď, která je silná, laskavá, vtipná, sentimentální a krutě upřímná. Autor zde jde ve všech směrech až na dřeň, čtenář mu vše žere i s navijákem a ještě si na tom pochutná. Výborné čtení, určitě doporučuji - a fanouškům Backmanových románů dvojnásob, jelikož ti už tuší, co mohou čekat a určitě nebudou zklamaní :-)

9 24.05.2018

Čtivý příběh, který do už poměrně velkého množství knih s tematikou "jak ubližoval minulý režim obyčejným lidem" přinesl zase něco nového. Coby rodačku z vojenského města, která má jeden vojenský újezd za humny, mě námět potěšil o to víc. Bohužel knize by slušelo dalších 50-100 stran, všechno se to událo nějak rychle a povrchně - a konec na mě působil jako psaný pod tlakem blížícího se termínu odevzdání.

8 25.07.2022

Otevřít Slavnost bezvýznamnosti pro mě bylo jako vrátit se někam, kde jsem sice byla jen párkrát, ale přesto mám pocit, že tam znám každý kámen. Použití vypravěče, střídání a míchání příběhů, absurdity, myšlenky, dokonce si vybavuji jednu narážku na Směšné lásky...opravdu jsem se tu cítila jako doma (příteli). Přitom - je vůbec možné znát Kunderovo dílo skrz na skrz? Každé další čtení mi odhaluje nové perspektivy a já si užívám, že to občas ani nejsem schopna pochopit.

Slavnost je poklidnější, komornější a nezasáhne tolik jako některé z předchozích děl, nicméně co jsou u Kundery čtyři hvězdičky, je jako sedm hvězdiček pro kohokoliv jiného. A dovoluji si na dálku zatleskat paní překladatelce, jak krásně dokázala vrátit Kunderovi jeho češtinu.

8 24.09.2020

Spousta výstižných myšlenek a zároveň

Spousta
Slov
Napsaných pod sebe
Protože to je
Umění
Přece.

Rozumím, že psaní knihy bylo autorce terapií a dovedu si představit, že kniha pomůže mnohým, co právě řeší totéž (i mě samotnou si mnohé myšlenky našly) - ale opravdu všechno, co spadne na papír, je poezie? V mých očích ze sebe kniha dělá trošku víc, než je, což je škoda. Potenciál to má, ale zajímavé myšlenky jsou prokládány vatou naporcovanou tlačítkem Enter.

8 25.04.2020

Fantasy mě nikdy nelákalo, ale rozhodla jsem to aspoň zkusit a Řeky Londýna byly můj první testovací vzorek. A nemohla jsem si vybrat lépe - magické prvky jsou zasazeny do současného Londýna a to je dělá čtenářsky stravitelné i pro fantasy nefanouška. Jen jsem se musela odprostit od hledání logiky tam, kde žádná není :-)

Vytkla bych až moc chaotickou druhou polovinu a hlavně absenci gradace - na jednom řádku se neděje nic a o dvě věty dál už leží mrtvola, což nám autor sděluje, jakoby se nechumelilo. Možná je to tvůrčí záměr, ale mně to úplně nesedělo. Co mi ovšem sedlo byl humor - co by to bylo za knihu v Londýně bez pověstného britského humoru! Ráda se s inspektorem Nightingalem a světem, který má skrz magii pod palcem, setkám v příští knize.

8 24.12.2019

Hurá, vyšel nový Mariusz! Na Není jsem se těšila od okamžiku, kdy vyšlo polsky, jen mě mrzelo, že budu muset čekat až do dalšího podzimu. Po přečtení ovšem připouštím, že k žádnému jinému ročnímu období se kniha nehodí více.

Autor nám zestárl (do krásy, samozřejmě), zmoudřel, vyzrál, spadl si na dno, odrazil se od něj, ještě víc si vytříbil pero... Posun oproti Gottlandu je opravdu znát. Vážnější témata, hlubší myšlenky...a lhala bych, kdybych tvrdila, že se to vždy čte snadno a chápe snadno. Ale to na čtenářském zážitku vůbec neubírá. Nějakou dobu budu o knize přemýšlet a pak se k ní vrátím hledat další pointy, které mi napoprvé unikly.

Osobně beru Není jako pokračování autorovy terapie sebe sama, jako pokračování Projekt:Pravdy. Nicméně svou terapii si zde najde i čtenář a za to patří autorovi dík.

("....všechno potřebuje svou formu, zejména nepřítomnost...")

8 07.10.2019

Neapolské příběhy probudí emoce i v tak studeném čumáku, jako jsem já. Snadno jsem se vcítila do Eleny, obyčejné, ne moc hezké dívky, která cítila, že pro úspěch a uznání musí tvrdě dřít a stejně nikdy nebude taková jako ti, kteří vyrostli v prostředí úspěchu nebo kterým jednoduše bylo dáno to NĚCO. A Lila...většinu knihy byla tak sebestředná, zlomyslná, vypočítavá a jinými způsoby nesnesitelná, že jsem knihu musela občas na chvilku odložit, jak mi ta holka pila krev. Síla její osobnosti, která omámila všechny okolo, sálá i ze stránek. Po knize jsem stejně zase rychle sáhla, chtěla jsem číst dál a dál, až do konce. Autorka umí prostředí, mentalitu, charaktery postav a jejich myšlenky vykreslit tak neskutečně plasticky, že jsem měla pocit, že jsem v knize s nimi. Určitě budu pokračovat ve zbytku tetralogie, ale musím tomu dát pár dní na "slehnutí" tohoto dílu - to čtení je prostě příliš intenzivní.

8 04.02.2018

Překvapivě chytrá jednohubka, ale možná tak soudím díky tomu, že mi otevřeně cynická Olívie dost sedla. A i ta nereálnost je tu tak krásně reálná :) Originální odpočinkové čtení.

7 15.04.2021

Během čtení jsem se občas opravdu cítila jako v nebi, jenže jinak....tolik nových myšlenek k přemýšlení a inspiraci! Skvělá možnost vykouknout ze své sociální bubliny a nahlédnout do životů tolik odlišných od toho mého.
Různorodost samotářů z prvního dílu zůstala zachována a možná je zde i trošku větší, což je za mě rozhodně plus. Skoro až autorovi závidím osobní kontakty s tak zajímavými lidmi, i když si samozřejmě uvědomuji, že mu jen tak nespadly do ruk.

7 06.06.2020

Padesát odstínů krvavého zadku, viktoriánská edice.

Protože jsem si nedělala pauzy na patřičné pohoršení, už po pár desítkách stránek to začalo být na jedno brdo a při kdoví kolikátém zvednutí bičíku už jsem skoro otáčela oči v sloup :-D. Chápu, proč to ve své době budilo rozruch, ale dneska je to spíš neplánovaně vtipné.

Dovedu si představit, že překládání tohoto dílka muselo být pěkně na palici. Zde má překladatel můj obdiv, že dokázal vymyslet tak 600 výrazů pro pohlavní orgány nebo soulož a doufám, že ze všech těch svatyněk a šípů lásky nemá psychické problémy dodnes.

7 02.02.2020

Velmi zajímavé nahlédnutí do života lidí, které nevidíme, protože oni nechtějí být viděni. Stejně jako autora mě překvapila pestrost osobností samotářů - čekala jsem povídání s osmi lidmi, co si žijí ve své chýši a jsou prakticky soběstační, ale spletla jsem se a vlastně jsem se spletla ráda :) I samotářství v horách má spoustu podob.

Ke knize samotné bych našla pár výtek - něčeho ubrat a jinde přidat, dlouhé rozhovory jinak uspořádat, aby se tolik neskákalo v čase...ale ve finále je to vlastně jedno. Je to zajímavý a nevšední literární počin, který rozhodně stojí za pozornost a mnohým rozšíří obzory o tom, jak se dá dnes žít, když člověk chce.

7 25.01.2020

Jak to ten Kundera dělá, že dokáže vytěžit moudro z úplně všeho? Do knih nečmárám, ale zde mě ruka svrběla, jak jsem měla chuť ty myšlenky podtrhávat. Dosud jsem nečetla knihu, která by šla lásce tolik na dřeň a přitom absolutně bez patosu. Jsem nadšená!

(Tereza se nenarodila z kručení břicha, jak píše autor, Tereza se narodila jako ztělesnění ženské slabosti a vlastností, které mnohé ženy mají v sobě a komplikují si tím život. Její postava je až nepříjemně uvěřitelná.)

Ke knize jsem se vrátila poprvé od dob maturitní četby a byť se mi i tehdy celkem líbila, nedokázala jsem ji tolik pochopit. Dnes v postavách a myšlenkách vidím sebe a lidi z mého okolí. Za pár let si ji opět přečtu a bude ke mně promlouvat opět jinak. Už teď se na to těším.

7 25.12.2019

O něco slabší než první díl, ale stále skvělé oddechové čtení, u kterého jsem se několikrát zasmála z plných plic.

Ano, chápu, že je to jednoduchá zábava (čtyři hvězdičky zde jsou něco jiného než čtyři hvězdičky jinde), ale občas prostě nemám chuť na cokoliv jiného než se u čtení dobře pobavit a k tomu Aristokratka poslouží více než dobře.

7 21.11.2019