Mléko a med
kniha od: Rupi Kaur
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353613/mid_mleko-a-med-waJ-353613.png
3.6
1483
Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět.... celý text
Literatura světová , Poezie
Vydáno: 2017 , Omega
Originální název:
Milk and Honey , 2015
více info...
Komentáře (364)
Komentáře 364 Recenze 16
Nejsem zrovna velký čtenář poezie, ale tohle mělo něco do sebe. V hodně básních jsem se našla. Přečtu si určitě všechny ostatní knihy.
Některé myšlenky jsou zajímavé, jiné mě neoslovily (nejsilnější je podle mě první část). Nejedná se o převratnou knihu, ale své kouzlo má.
Po knize jsem sáhla, protože mě zajímalo, proč je tak atraktivní pro náctileté. Teď už to vím.
Tato rádoby básnická sbírka je posledním hřebíkem do rakve poesie. Příspěvky podobné těmto lze najít i na instagramových účtech náctiletých, texty, snažící se být hluboké, není radno považovat za básně. Knihy podobné těmto demoralizují mládež a neměly by být propagovány v tak hojném množství na úkor opravdu kvalitní poesie. Jak již bylo řečeno, tato kniha je náhrobkem poesie.
Krásná sbírka básní, je v ní spousta hlubokých myšlenek, nad kterými jsem přemýšlela ještě dlouho po dočtení. Je hodně experimentální, takže určitě nesedne každému, ale mě se to líbilo, bylo to zase něco nového :). Taková kniha na jedno odpoledne u dobrého kafe.. Hodně rozděluje čtenáře. Buď se v ní najdete a budete s ní souznit, nebo vás absolutně nenadchne. Za mě však určitě 5 hvězd. :) Budu se k ní ráda vracet
K prvnímu dílu Rupi Kaur jsem se dostala až jako k poslednímu :D. Ale nelituji!
Za sebe hodnotím Mléko a med jako nejlepší. Hned za ním by byla sbírka Home Body: Mé tělo, můj chrám a na posledním místě Květy slunce.
Sbírka je rozdělena do čtyřech částí, opět je kniha obohacena o tématické ilustrace. Byla jsem překvapená, že v této sbírce se vyskytlo i pár delších pasáží, které byly velmi výstižné!
Témata těchto sbírek jsou velmi aktuální a podána stylem, který dnešní generaci zkrátka sedne. Pokud chcete mít pocit, že některé věci neřešíte jen vy, ale nevíte, jak je popsat, začtěte se, třeba právě na stránkách těchto básnických sbírek objevíte to, co se tak dlouho snažíte vyjádřit vlastními slovy, ale nejde to.
Najlepšia časť tejto knihy je obálka!
Táto kniha je sériou klišé a úzkostných výkrikov pubertálnej nešťastnice. Je to vyslovene naivná, predvídateľná, bez akéhokoľvek momentu prekvapenia,... alebo aspoň náznaku sofistikovanosti. Po prečítaní som myslela len na jedno: Kto je cieľová skupina?
Zajímavý formát knihy. Neříkám, že jsem nadšen z kvality obrázků a zbytečného odsazení textu, ale přesto nehodnotím nikterak negativně. Knihu jsem měl přečtenou v originále zhruba za hodinu, vzhledem k tomu, že o jakési hloubce zde mluvit nelze.
Zbierka mlieko a med od Rupi Kaur je moderne a minimalisicky poňatá forma básní, ktorá sa nazýva aj „instaramová poézia“. Kratučké (len niekoľko slovné) až stredne dlhé básne sú navyše doplnené kresbami samotnej autorky. Autorka sa snaží vypísať z jej boliestok a žiaľu, ktorý v živote zažila od ranného veku. Píše o detstve, zneužívaní, vzťahu s otcom, prvej láske, dospievaní, sexualite, dospelosti, sebaúcte a seba hodnote. Napriek všetkým úskaliam sa z nej stala silná žena A tak sa nám otvára ako žena zranená, milovaná, zlomená a zahojená. Takými sme raz boli všetky.
Jestli toto má být moderní poezie potěž pánbůh teda... pardon ale toto je jak z deníčku 13leté holky kterou trápí celý svět.. jediný co se mi líbí je dising.
„říkáš, abych mlčela protože
mé názory mě činí méně krásnou
ale nepřišla jsem na svět s žárem v těle
abych se nechala uhasit
nepřišla jsem na svět s darem řeči
abych se nechala snadno umlčet
jsem svá
někdy drsná někdy jemná
bude lehčí se s tím smířit
než na mě zapomenout“
Instagramová poezie, jíž je Rupi prý královnou … Zraňovánou, Milující, Opuštěnou a Odpouštějící … Dostala se mi do ruky náhodou /objev knihobudky/.
První překvapení … před přečtením, že je to graficky pěkně zpracovaná knížka, která mi hned padla do oka.
Druhé překvapení … při čtení, zjištění, že Rupiina poezie je opravdu hodně intimní pozvánkou, do jejího nitra.
Překvapení třetí … po přečtení, nabývám přesvědčení, že tady jde skoro o "beatnickou" poezii, jež dává autorce prostor vypovídat se z toho, co je „uvnitř“.
Atmosférou nabitý,
emocemi divoký,
proud slov,
jež se vydral ven ... na čistý list papíru.
Rupiina poezie je hořká a silná, jako černá káva, ale taky sladká a jemná, stačí, když přidáš cukr a mléko …
Hořká …
„příště
až si dáš černou kávu
ochutnáš hořkost
jako když tě opustil
popláčeš si
ale nikdy ji
nepřestaneš pít …“
Silná …
„nemusíš se snažit přimět je
aby tě chtěli
musejí to chtít sami“
Sladká …
„ten kdo přijde po tobě
mi připomene že láska
by měla být něžná
bude chutnat
jako báseň
kterou bych si přála napsat“
Jemná …
„i utrpení
lze čelit
s půvabem“
…
„miluji tě
samoto“
Přečteno jedním dechem. Zanechalo to ve mě něco, co snad ani nelze popsat. K téhle knize se budu rozhodně vracet, když budu mít slabší chvilku.
Kniha měla i pár zajímavějších myšlenek. Nejedná se však o nic, co bych si nemohla přečíst každý den na Instagramu či jiné sociální platformě. Největším nedostatkem byl pro mě primitivní průhledný a nepropracovaný způsob podání. Pod pojmem poezie si opravdu představuji něco úplně jiného. Ani všudypřítomná sexuální tématika, která je tu tak trochu nebo tak trochu víc na sílu, není nic pro mě.
Toto bylo mé druhé setkání s Rupi Kaur. Mladou a nadanou indicko-kanadskou spisovatelkou, ilustrátorkou a především básnířkou. Věděla jsem, že po lásce ke sbírce moderní poezie od Atticuse bude další kniha od Rupi Kaur sázka na jistotu.
Záležitost na půl hodinu. Když se nad básněmi pozastavíte a popřemýšlíte, tak na hodinu. A i když se budu opakovat, tyhle knihy prostě miluju. Každý si v tom totiž najdeme to své.
V některých textech jsem se našla. Označila je. Později se k nim vrátím. A opět se v nich uvidím. Přitom jde doslova o pár řádků… a jak dokáží pohnout se srdcem.
Jednu stránku si zase dovolím vypsat.
„tvé jméno znamená
to nejlepší i to nejhorší v jakékoli řeči
buď mě rozzáří nebo
bude dlouhou dobu bolet“
Některé myšlenky byly zajímavé více, některé méně, některé vůbec a někde jsem ani netušila, co to sakra je. Čekala jsem však mnohem více než moudra a myšlenky vystřižené z instragamu a tiktoku. Pokud by se kniha netvářila jako hluboká cesta do nitra lidské duše pomocí básní, ale spíše jako sborník myšlenek a střípků ze života autorky, vnímala bych to mnohem pozitivněji. Pozitivně tak hodnotím alespoň přítomné ilustrace.
Tak tady vůbec nevím, proč je/byla ta kniha tak vychvalovanána. Chápu, že každému se líbí něco jiného, ale toto je podle mě jen plýtvání stránek. Absolutně o ničem. Vůbec nevím, co to mělo být. Básně o ničem, pokud se tomu vůbec dá říct básně. Líbila se mi ze všech jen jedna, která měla nějaký význam/smysl.
Mám doma "bohužel" i druhý díl, jedinou výhodou, že je to "četba" na hodinu, je to rychlé, protože toho textu je tam pramálo.
Kdybych se měl s Rupi Kaur setkat,
a říct jí,
co si o její knížce myslím,
snažil bych se být laskavý,
ale také upřímný,
a nemyslím si,
že by se mi to povedlo,
protože být jí,
vydal bych těhle pár vět,
jako,
báseň.
Znovu ne.
"If you were born with
the weakness to fall
you were born with
the strength to rise."
Moc milá knížka, v níž se autorka zaměřuje výstředně na ženskost, násilí a diskriminaci. Všechny své pocity a problémy zasadila do poezie s takovou lehkostí, že jsem se občas ani nestačila divit. Básně se střídaly obsahově i délkami, což se mi líbilo a mně osobně vyhovovalo. Nicméně nesmím zapomenout pochválit i její zajímavé, krásné a občas i obdivuhodné kresby, které básně doplňovaly.
Hodně ženské, hodně moderní a minimalistické. Byl jsem docela spokojen, ale nebyl nadšen.
Moderní poezie je prostě láska. Tato sbírka pro mě byla druhou od autorky, bohužel mě ale nezaujala tolik, jako nejnovější Home body. Stále je tam ale spousta zajímavých básní, které stojí za přečtení. Nejvíce mne zaujala poslední část.
Já na tu poezii moc nejsem, ale chtěla jsem to zase zkusit. Bylo to celkem příjemné, líbilo se mi, jak to "plynulo". Nelíbilo se mi, že v delších textových částích nebyly čárky a velká počáteční písmena (ano, záměr, ale prostě mě to rozčilovalo). Ilustrace samy o sobě se mi moc nelíbily, až na pár výjímek, ale velmi se k textu hodily a oceňovala jsem na nich volnost a syrovost.
Novodobá poezie co stojí za přečtení. Autorka zde promítá své zážitky ze života ve 4 fázích. Skvěle napasované na dnešní dobu a strasti či slasti dnešní mladé generaci. Z knihy přímo cákají převážně negativní emoce co vás chytí za srdce.
Kniha, která mě nechala jen žít a zamyslet se. Ovšem některé básně byly o ničem.
Koupila jsem ji své 16 leté neteři jako vyžádaný dárek. Knihu jsem si pročetla a spolu s manželem a 13 letým synem jsme se smáli tomu, že na celé stránce bylo mnohokrát napsáno jen několik nic neříkajících hesel (například o tom, že holení je soukromá záležitost a jen vlastní rozhodnutí). Velmi absurdní čtení. Bohužel je celá kniha o ničem, je vidět autorčina emočně nezralá a nevyrovnaná osobnost, její "deníček emocí" nemohu nazvat poezií. Považuji za omyl, že byla tato kniha vydána. Klobouk dolů českému překladateli - překládal to muž. Muselo to pro něho být velmi náročné.
V hodnocení bych dala minus pět bodů, což bohužel nejde.
Knížku jsem dostala k Vánocům od spolužačky. Knížka mě zaujala natolik, že jsem ji během pár hodin přečetla. Používala jsem i barevné lepiky, abych si mohla zvýraznit pro mě ty nejsilnější básničky (citáty). Ikdyž je to poezie, bylo to silné čtení. Knížka je doplněna krásnými kresbami. Jsem spolužačce strašně moc vděčná, že právě tuto knihu mi dala a já si ji mohla přečíst. Všem ji určitě doporučují, přečte si ji. Já se k ní určitě budu vracet. Pro mě je to nejlepší knížka, kterou jsem přečetla v roce 2022.
Knížku jsem si půjčila od své 13leté dcery a byla mi příjemným společníkem. Jen tak se trochu zamyslet a být.
Velké zklamání. Myslela jsem, že si půjčuji knížku poezie, ale jsou to spíš takové citáty, rým 0.0 nic a obrázky. Chápu, že to má být moderní poezie, ale moudra jako "neptej se, jestli jsi pro něj byla dost dobrá, ptej se, jestli on byl dost dobrý pro tebe" opravdu nepovažuji za ženskou poezii.
Moje první setkání s autorkou a musím říct, že to bylo zajímavé počtení! V některých verších jsem se našla, jiné mi byly vzdálenější. Rozhodně to nebylo pozitivní čtení, myslím ale, že stojí za to!:)
Určitě si přečtu i další autorčiny knihy
Tohle byla jedním slovem nádhera. To zpracování je neskutečně krásné, roztomilé a kouzelné. Autorka do toho dala kousek sebe, což oceňuju a ty emoce společně s pocity, které z každé básně prýští, vás jednoduše nemůžou minout. Je sem zakomponována řada témat – ztráta, radost, bolest, smutek, láska, sebeláska, znásilnění, špatný vztah s rodiči, odpuštění, vyrovnávání se s řadou věcí – zkrátka je to kniha o životě, která v sobě nese v řadě věcí velkou pravdu a já si myslím, že každý si v ní najde to své. Největší kouzlo a důkaz dobré poezie podle mě tkví v tom, že navzdory tomu, že autorka píše podle svých vlastních zkušeností, najde se v tom hrozně moc dalších lidí, což je nádhera. Já osobně jsem tuhle knihu rozhodně nečetla naposledy a jak k celku nebo jednotlivým básním se určitě vrátím – myslím si, že by mi mohla pomoct i v ne zrovna hezké chvíli. Jako skvělá terapie. Za mě tedy opravdu úžasná a krásná sbírka poezie, kterou vám moc doporučuju.
Konečně jsem se k této knížce dostala. Neříkám, že některé básně mě nedostaly. V některých verším jsem našla i své pocity, ale i přesto jsem asi po vší té propagaci čekala malinko víc. Myslím si však že je to povedená publikace a určitě zkusím i další díla od autorky.
Konečně vím, co na tom všichni vidí. Líbilo se mi to více než Atticus. Některé básně méně, některé za mě byly trošku úsměvné a to když tam hodně smrděla selflove. Do některých jsem se třeba vůbec nedokázala vžít. Ale některé mi mluvili z duše! Jsem ráda, že jsem se do Rupi Kaur konečně pustila. Knihu jsem přečetla za den. A musím říct, že ač tam nejsou popsané celé stránky, byla to dlouhá cesta a bylo to emočně vyčerpávající. Už na mě čeká do budoucna její kniha Květy slunce a asi si pořídím i tu její nejnovější Homebody.
Opět se jedná o knížku, kterou jsem si vybrala v rámci čtenářské výzvy knihovny. Obecně nejsem moc příznivcem poezie, ale ta moderní se mi celkem líbí. V rámci loňské čtenářské výzvy jsem se dostala k Atticovi, který mě uchvátil a následovala Rupi Kaur.
Musím říct, že Mléko a med se mi líbilo určitě více něž Květy Slunce. A knížka se mi trefila i do momentální nálady, některé "básničky" se mi líbily opravdu hodně, některé už méně. Některé mě vedly k zamyšlení a některé mě nechaly úplně chladnou. Ale celkově se mi sbírka líbila, i když určitě jsou lepší básnické sbírky.
Tato moderní poezie se mi moc líbí. V některých částech jsem se hodně ztotožňovala. Doporučuji.
Popravdě novodobá poezie není něco, čemu bych pořádně rozuměla. Přesto jsem si nechtěla nechat ujít fenomén s názvem Rupi Kaur. Moje první sbírka Mléko a med mě však vcelku velmi uchvátila. I když jsem popravdě nerozuměla všemu, tak některé části ve mně dost rezonují ještě teď a v rámci těch bolestných po rozchodu jsem se i našla v minulosti. Feministický konec to za mě trošičku zkazil, ale na druhou stranu chápu poselství knihy, díky kterému hodnotím takto vysoko.
Ať se stane cokoliv, vždy to zvládneme :).
Po dlouhé době přemlouvání jsem se dokopala k tomu, si tuto knihu přečíst. A klidně bych zvládla to přemlouvání o něco déle. Na to jak velký úspěch tato kniha má, mě vůbec nenadchla. Celkově není zas tak špatná, nějaké pasáže se mi celkem líbili ale není to to pravé ořechové. Aspoň ne pro mě.
No, na mě to bylo opravdu hodně drsné a občas i trochu přehnané...
Mléko a med je opravdu příkladná moderní poezie, protože se zde snad nic nerýmovalo a na mě to spíše působilo jako spověď o autorčině nelehkém životě.
Nikdy mě nenapadlo, že knížce dám takto nízké hodnocení, jenže zde nejde jinak. Nechci se dotknout těch, kterým se to líbí, ale tohle prostě nelze považovat za kvalitní a umělecké čtivo. Nachází se tu pouze klišé věty, které s oblibou říkají puberťačky, které si myslí, jak moc mají umělecké střevo, a přitom naopak to jejich střevo vyplodí spíš výkal. Opravdu nerozumím tomu, proč je toto považováno za poezii, když to není psáno ani v základních stavebních jednotkách poezie, je to pouze pseudointelektuální výtvor, který vytvoří každý začínající pisálek bez talentu.
Štítky knihy
láska zneužívání indická literatura psychická traumata poezie autorské ilustrace
Autorovy další knížky
| 2017 |  Mléko a med |
| 2019 | Květy slunce |
| 2021 | Home Body: Mé tělo, můj chrám |
| 2023 |  Léčivá moc psaní |
Kniha Mléko a med je v
| Právě čtených | 31x |
| Přečtených | 2 249x |
| Čtenářské výzvě | 643x |
| Doporučených | 118x |
| Knihotéce | 508x |
| Chystám se číst | 453x |
| Chci si koupit | 167x |
| dalších seznamech | 12x |