Mléko a med

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Sbírka básní a krátké prózy o přežití. O lásce a ztrátě, násilí a zneužívání, o ženskosti. Kniha je rozdělena do čtyř kapitol a každá má jiné poselství. Jedna se snaží léčit zármutek, jiná zase bojuje s všudypřítomnou bolestí. Čtenáři nabízí cestu od nejhorších životních momentů ke smíření a hledání radosti. Ta je totiž všudypřítomná, jedinou podmínkou je chtít ji vidět....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353613/big_mleko-a-med-waJ-353613.png 3.71346
Žánr:
Literatura světová, Poezie

Vydáno: , Omega
Originální název:

Milk and Honey, 2015


více info...
Nahrávám...

Komentáře (350)

Kniha Mléko a med

Krub
20. června

Kdybych se měl s Rupi Kaur setkat,
a říct jí,
co si o její knížce myslím,
snažil bych se být laskavý,
ale také upřímný,
a nemyslím si,
že by se mi to povedlo,
protože být jí,
vydal bych těhle pár vět,
jako,
báseň.

Znovu ne.

anezka1711
15. června

Čekala jsem MNOHEM víc :((


_Knihomolka_
11. června

"If you were born with
the weakness to fall
you were born with
the strength to rise."

Moc milá knížka, v níž se autorka zaměřuje výstředně na ženskost, násilí a diskriminaci. Všechny své pocity a problémy zasadila do poezie s takovou lehkostí, že jsem se občas ani nestačila divit. Básně se střídaly obsahově i délkami, což se mi líbilo a mně osobně vyhovovalo. Nicméně nesmím zapomenout pochválit i její zajímavé, krásné a občas i obdivuhodné kresby, které básně doplňovaly.

Krásnáhora
04. května

Hodně ženské, hodně moderní a minimalistické. Byl jsem docela spokojen, ale nebyl nadšen.

MartinkaSl
27. dubna

Moderní poezie je prostě láska. Tato sbírka pro mě byla druhou od autorky, bohužel mě ale nezaujala tolik, jako nejnovější Home body. Stále je tam ale spousta zajímavých básní, které stojí za přečtení. Nejvíce mne zaujala poslední část.

Fiddis
15. dubna

Já na tu poezii moc nejsem, ale chtěla jsem to zase zkusit. Bylo to celkem příjemné, líbilo se mi, jak to "plynulo". Nelíbilo se mi, že v delších textových částích nebyly čárky a velká počáteční písmena (ano, záměr, ale prostě mě to rozčilovalo). Ilustrace samy o sobě se mi moc nelíbily, až na pár výjímek, ale velmi se k textu hodily a oceňovala jsem na nich volnost a syrovost.

StephenKingje
29. března

Četl jsem Rupi Kaur poprvé před pár lety. Líbila se mi. Její básně mi přišli uchopitelné, jednoduché, ale zároveň úderné, příkré. Od té doby jsem se stal velkým fanouškem poezie. Četl jsem všemožné i nemožné sbírky od nespočtu básníků, dal jsem se dokonce sám na dráhu jejich psaní a dnes mohu s relativní jistotou říct, že konzumuji daleko více poezii, než prózu. Zajímalo mne ale tedy, co „mléko a med”? Po těch letech výtečné poezie, jaký budu mít k této sbírce vztah? Zdá se přeci jen, že ohledně ní existují jenom dva tábory: Ti, co ji ze srdce milují, a pak ti, co ji ze srdce nenávidí. Ale… zjistil jsem, že ani jedna možnost u mne úplně neodpovídá. Jsem velmi rozpolcený u „mléko a med”. Sám si totiž myslím, že bych ji nenávidět měl. Básně jsou velmi prosté, částmi až primitivní, tematiky a fráze se často opakují, kresby jsou částečně docela špatně, nenalezneme zde příliš zajímavých formulací a některé básně jsou strašné klišé. Toto všechno jsem při čtení „mléko a med” pochopil. Ale přesto… nenávidět tuto sbírku nejsem s to. A to ze tří důvodů:

1) Za pár básní je opravdu skvělých. Třeba úvodní „the first boy who kissed me” je famózní, úvodní i závěrečná báseň od druhé části „the loving” jsou nádherné, a je také vícero velmi krátkých básní, které jsou překvapivě úderné a svoji relativní prostotu využívají dokonale. A ano, je zde ještě mnohem více básní, jež zdaleka nejsou tak dobré: Ale to nic nemění na tom, že zde rozhodně lze nalézt krásné verše.

2) Strašně si vážím toho, co se Kaur zde snažila říct. Projevit všemožné pocity smutku, nepráví, lásky, ženskosti, trápení, léčení… jsou to důležité tematiky, ať už si to chceme přiznat, nebo ne. Pouze… mám pocit, že „mléko a med” mělo daleko větší potenciál. A kdyby bylo zredukováno jen na takových padesát stránek toho nejlepšího z nejlepších, či kdyby autorka propjala vždy vícero svých drobných nápadů do jedné básně (ostatně, jsou často na podobná či stejná témata), tak se odvažuji tvrdit, že mohlo jít o přímo generační výpověď.

a 3) Toto bude možná také klišé, ale… přivedla mne k poezii. Nebyl to nejkvalitnější začátek, jakého jsem se mohl dostat, ale ostatně to spoustu začátků není. Jak řečeno, není to ani zbla perfektní kniha a není ani zbla tak perfektní, jak být mohla. Však když přiměje miliony lidí k tomu, aby četli více poezie - myslím, že je dobře, že byla vydána.

„the very thought of you
has my legs spread apart
like an easel with a canvas
begging for art”

(A pak že tam nejsou rýmy. :D)

lagina
23. března

Kupodivu nenadchlo, přitom v okolí tolik spokojených komentářů

1 ...