iatros komentáře u knih

Ohnivé znamenie Juraj Červenák

Mám ráda historické detektivky a doposud byl mým favoritem Vlastimil Vondruška, ale, upřímně, kam se hrabe na Mistra Červenáka. Doma mám bordel, neuklizeno, neuvařeno, nevyžehleno a nebude to lepší, protože hned po odhalení v Prešpurku jsem se s trojkou vyšetřovatelů (mrzoutem Steinem, primadonou Barbaričem a úchylem Jarošem) plynule přemístila nejdříve do Schemnitzu a Prahy (abych si oživila vzpomínky na minulá pátrání) a následně do Vídně na řešení nového případu (4. díl, Ďábel v Zrcadle). =)))

20 07.04.2022 5 z 5

Navzdory básník zpívá Jarmila Loukotková

Tuto knihu jsem četla poprvé už na střední, v době, kdy jsem objevila a zamilovala si Villonovu poezii a od té doby se k ní čas od času vracím. Villonův životní osud mě vždy fascinoval a Loukotková jeho příběhu svým mistrovským vypravěčským umem skutečně vdechla život.

9 27.05.2021 5 z 5

Cesta Cormac McCarthy

Útlá knížka a úsporný styl psaní, co s vámi zamává víc než bichle o šesti stech stranách. Zničený svět, zničené životy, zničená lidskost, zničené naděje... a přes to přese všechno jdou po cestě dál, aby nesli světlo.

9 09.09.2017 4 z 5

Mluvící balík Gerald Durrell

Tak to byla těžká nostalgie. =) Kdysi tento příběh dávali jako Večerníček - můj nejoblíbenější a bohužel nejméně reprízovaný. A já si roky nemohla vzpomenout, jak se jmenoval, ale pamatovala jsem si bazilišky a jejich hrad a hledala jsem a hledala, až jsem našla Mluvící balík. A celé dobrodružství jsem si užila o mnoho víc, než tenkrát u televize. P.S. Ethelred byl nejlepší, ten mě dostal! =)))

7 17.02.2021 4 z 5

Terror Dan Simmons

Kniha je skvělá, napínavá, temná a mrazivá... alespoň z větší části. Nadpřirozená složka tam za mě byla poněkud nadbytečná - celá situace, do níž se námořníci z Franklinovy expedice dostali, byla dostatečně šílená a děsivá sama o sobě, ale řekla jsem si, že poznat krapet eskymácké mytologie nemůže být na škodu. Závěr mě ovšem zklamal. Ten už na mě byl trochu moc, jak to říct, esoterický a zbytečný a celý příběh bohužel vytrhl z dosavadních historických reálií, kterých se autor i přes všechno to mýtické tajemno celou knihu držel a uvrhl ho do jakési bezbřehé fantasmagorie a neuvěřitelnosti. A já popravdě ještě teď cítím trpkou pachuť, která ve mě zůstává po jinak výborném čtenářském zážitku.

7 01.11.2020 4 z 5

Návrat krále J. R. R. Tolkien

Trilogie završena, až mě samotnou překvapilo, jak rychle se Tolkien se závěrem vypořádal (příběh je v podstatě jen polovina z celé knihy) a jak moc se lišil od filmového zpracování, což jsem naprosto zapomněla a zvlášť ten úplný konec - ten kdyby měl Jackson ztvárnit ve filmu neměl by poslední díl čtyři a půl hodiny ale šest. =))) Každopádně stejně krásné, čtivé, ani detailní popisy přírody mi nevadí, ba naopak obdivuji (a taky trochu závidím) autorovu neuvěřitelnou slovní zásobu. Mým favoritem ovšem zůstává díl druhý. =)

7 01.11.2020 5 z 5

451 stupňů Fahrenheita Ray Bradbury (p)

Bradburyho vymyšlený svět až děsivě připomíná ten náš současný. Lidé pohlceni neustálým spěchem a honbou za úspěchem, za penězi a prostoduchou zábavou. Manipulace médii hraničící s vymýváním mozku, všudypřítomná politická korektnost zacházející často až do extrému. S tím vším jdou ruku v ruce rozbité rodiny, zhoršování vztahů a mezilidské komunikace vůbec. Jen to pálení knih nám tady zatím chybí... Alarmující kniha, v níž je ale i naděje a víra v lepší zítřky.

7 20.10.2018 4 z 5

Erebus - Příběh ztracené lodi Michael Palin

Fantastická knížka, u které jsem se s poslední stránkou těšila, až si ji přečtu znovu. Neskutečně poutavě a živě napsaná literatura faktu, tak akorát a na správných místech okořeněná špetkou pověstného anglického humoru a srozumitelná i pro nás suchozemce a průzkumníky amatéry. =) Autor má můj obdiv za to, jak z té hromady různorodých materiálů a dokumentů, které si sehnal, dokázal vytvořit tak zajímavou a konzistentní knihu.

5 19.04.2021 5 z 5

Společenstvo Prstenu J. R. R. Tolkien

Po dlouhé době jsem znovu sáhla po Společenstvu prstenu a čím jsem starší, tím je to lepší čtení.

5 30.08.2020 5 z 5

Zločin a trest Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Nikdo se neumí tak vcítit do lidské duše a tak barvitě a strhujícím způsobem podat čtenáři onu vnitřní rozervanost různých zločinců, chudáků a psychicky nevyrovnaných až nemocných lidí jako Dostojevskij. Dávám pět hvězdiček, které si schovávám jen pro mimořádné knihy, které v člověku něco zanechají.

5 19.10.2018 5 z 5

Porodní bába Katja Kettu

Nejsem ani romantik ani slabší povaha, mám za sebou několik knih od Bukowského, takže ani vulgarismy mi nevadí, přesto mě tato kniha... nevím, jestli přímo zklamala nebo jen nesplnila moje očekávání, rozhodně se mi ale nelíbila tak, jak jsem si myslela, že se mi líbit bude. Téma války a hrůz zajateckých táborů, které ve mně obvykle vyvolává intenzivní pocity bezmoci, hnusu a studu, se mě v tomto příběhu "lásky" jaksi vůbec nedotklo, přišlo mi jen jako okrajová a jakoby vzdálená kulisa a onen pocit hnusu a studu ve mě vyvolával především styl autorky a nemohla jsem se zbavit dojmu, že některé ty scény (místy těžko pochopitelné), výrazy a přirovnání, jsou prvoplánové, nucené a že autorka příliš "tlačila na pilu". Hlavní postavy, ne zcela normální finská porodní bába a psychicky nevyrovnaný, polovinu času zfetovaný důstojník SS, bez špetky charismatu, mi byly nesympatické a nedokázala jsem se v jejich vztahu nevztahu a jednání vyznat a ke konci knihy jsem se dokonce přistihla, že je mi vlastně úplně jedno, jak to s nimi dopadne. Je to škoda. Námět samotný by měl velký potenciál, však jsem taky byla na knihu pořádně natěšená, ale - nemůžu si pomoci - nakonec mi to všechno vyznělo jen jako taková nepovedená červená knihovna.

5 12.09.2017 1 z 5

Krev prvorozených Juraj Červenák

Čtivá knížka, napínavá až do konce, s nepředvídatelnou zápletkou a poněkud nesourodou, ale o to sympatičtější trojicí vyšetřovatelů - a ani kostlivec ve skříni kaprála Jaroše nezměnil nic na faktu, že z těch tří je on tím, kterého mám nejraději. Historické detektivky se mi líbí a tahle splnila všechna moje očekávání, už se těším na další díly.

5 19.03.2017 5 z 5

Rybář John Langan

Na autorovi oceňuji především to, že ačkoliv dokázal vytvořit onu pověstnou lovecraftovskou atmosféru, kdy se temnota pomalu plíží kolem a přináší situace, kdy se mysl hlavního hrdiny i čtenáře prakticky vzpírá uvěřit tomu, co se před jeho očima právě odehrává, nikdy se ani na okamžik neuchýlil k lacinému kopírování a šel si vlastní cestou lemovanou originálními nápady a myšlenkami. To a autorův čtivý styl knihu povyšují nad průměr hororového žánru, na něco, co stojí, za to si přečíst (i přes jistou rozvláčnost a zdlouhavost vyprávění, která nemusí každému sedět) a co získalo cenu Brama Stokera jednoznačně oprávněně.

4 06.02.2022 4 z 5

Jeden den Ivana Děnisoviče Alexandr Isajevič Solženicyn

Solženicynova kniha je zajímavé svědectví o tom, že člověk si zvykne opravdu na všechno a někteří lidé si i v takové mizérii dokážou najít malé radosti, něco pozitivního, něco pro co má smysl žít - a právě díky tomu dokážou přežít. Zároveň nám Solženicyn ukazuje - a to se mi také líbilo - že ne všichni dozorci jsou bezcitná monstra vyžívající se v utrpení, ale obyčejní chlapi, kteří při službě na takovém místě vyhlížejí konec dne stejně úpěnlivě jako sami vězni. Poselství knihy přesně vystihuje ve svém komentáři KejmlP.

4 27.05.2021 3 z 5

Spalovač mrtvol Ladislav Fuks

Zvláštní kniha. Atmosféra mi nepřišla ani tak hororová a děsivá jako spíš zneklidňující. Oříškem byl i specifický styl psaní, občas trochu těžší na čtení, občas hůře rozklíčovatelný např. opakované objevování různých archetypů postav (pořád jsem hledala jaký význam tam mají) a občas vskutku morbidní. Co ale bylo nad slunce jasnější, že Karl Kopfrkingl to neměl v hlavě v pořádku už od samého začátku a více než jako neškodný, mírumilovný podivín mi připadal jako psychopat s naučenými emocemi, rigiditou v běžných každodenních činnostech a totální absencí vlastních názorů, které pak cele přebíral od svého okolí a papouškoval je až do omrzení. A Ladislav Fuks nám velice názorně ukázal, jak je tento typ lidí tvárný a v rukou šikovného manipulátora dokáže spáchat ta nejhorší zvěrstva a současně být přesvědčen, že vše, co vykonal, dělá pro dobro lidstva, dobro samotných obětí, lepší svět... a můžete doplnit cokoliv, protože tento druh méně inteligentních, zmanipulovaných fanatiků je nebezpečný v každé době a kdekoliv na světě. Trochu mě mrzel konec, který mi přišel uspěchaný a musela jsem si ho přečíst dvakrát - měla jsem pocit, že jsem nějakou část přeskočila. Za mě tedy něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Jsem zvědavá na film, z kterého jsem zatím nějakým nedopatřením viděla vždy jen části, ale dokonale slizkého Rudolfa Hrušínského z hlavy jen tak nevymažu.

4 22.04.2021 3 z 5

Devadesát tři Victor Hugo

Jak už to bývá u Victora Huga zvykem, některé popisy prostředí byly přeci jen trochu zdlouhavější (nepočítám do toho naprosto geniálně popsanou nehodu s dělem), jinak ovšem dokonalá kniha, plná neuvěřitelné obrazotvornosti a hlubokých myšlenek, které i po tolika letech zůstávají živé a dokážou se člověku vrýt pod kůži. Nechtějme akční historický román z období Francouzské revoluce a dostaneme příběh o souboji povinnosti a milosrdenství, zápase lidskosti s krutostí a boji pokroku proti temnotě. Vive la Révolution!

4 10.05.2017 4 z 5

Čarostřelec Jan Horníček

Tak jako prvotina je to určitě dobrý počin, kniha má zajímavý nápad, je zasazena do nevšedního prostředí, je čtivá, má spád a ... a tady výčet pozitiv pomalu končí. To, že se autor dopustil řady nepřesností, jednak v historických, ale především v lokálních reáliích, to bych mu jako čtenář neznalý tamního místopisu ještě dokázala odpustit (i když souhlasím s kritiky, že takové věci by si spisovatel měl pohlídat). Díky krásné češtině a poutavému stylu bych dokázala přehlédnout i skutečnost, že postavy v přímé řeči jakoby občas zapomínaly, že spolu hovoří na konci 18. století. Dá se odpustit - ačkoliv to už jen se skřípěním zubů - i poněkud zbytečné nebo málo rozvinuté vedlejší dějové linky a určitá zkratkovitost a nedotaženost, někdy až neuvěřitelnost obou hlavních postav - otce Viléma, který v sobě v průběhu vyprávění objevuje různé skryté a polozapomenuté talenty, aby s nimi jako deus ex machina vyřešil zoufalou situaci a doktora Šulce, který má v rukávech tolik překvapení a tajemných odhalení, že se postupně stává takřka karikaturou sebe sama (a jeho otravné hihňání tento fakt jen umocňuje). Co ale autorovi odpustit nedokážu je uspěchaný, useknutý a snad až odfláknutý konec. To bylo opravdu zklamání a jen mi to zkazilo celkový dojem z knihy, která by jinak, i přes všechny výhrady, mohla aspirovat na víc než jen žánrovou oddechovku do vlaku.

3 14.03.2022 3 z 5

Jak neuloupit smaragd Donald E. Westlake

Tak smíchy jsem vyloženě nebrečela, ale byla to příjemná oddechovka s výborně vypointovaným koncem. Teď se chystám na film s Robertem Redfordem, který - pokud mě paměť neklame - taky nebyl vůbec špatný.

3 03.11.2021 3 z 5