Devadesát tři

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Poslední román Victora Huga; napsal jej v sedmdesáti letech, bezprostředně po krvavém potlačení pařížské komuny roku 1871. Psát v té době oslavný román o nejpohnutějším roce Francouzské revoluce, o roce 1793, byl čin hodný Hugovy velikosti. Vyděšení Francouzi raději o revoluci mlčeli... A psát tehdy o revoluci a neodsoudit Dantona a Robespierra a celou jakobínskou diktaturu bylo velmi odvážné. Příběh se odehrává mimo Paříž, v kraji Vendée, kde byly silné pozice protirevolučních royalistických sil. Hugo spojuje historickou látku, kterou detailně zná, s působivou, imaginativní fikcí. Dramaticky sevřený děj pak podtrhuje výjimečné postavení tohoto románu v celé autorově tvorbě....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/57_/5740/devadesat-tri-woI-5740.jpg 3.9162
Orig. název:

Quatre-vingt treize (1874)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Historie
Vydáno:, Naše vojsko
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Devadesát tři

Přidat komentář
hoho99
21.04.2018

Tenhle román měl pro tak trochu dvě tváře. Jednu popisnou, lehce filosofickou a rozvleklejší (rozmluvy Dantona, Robbespierra a Marata nebo popis Konventu). A tu druhou tvář, příběh odehrávající se v Bretani, tedy tu aspoň pro mě strhující a velmi zábavnou. Příběh povstání ve Vendée s brutálními boji mezi Lantenacovými povstalci a Gauvainovými revolučními jednotkami, silný příběh Michele Fléchardové a jejích dětí. A pak do toho všeho přišel ten idiot Cimourdain, díky němuž radost z vysvobození dětí Fléchardových vystřídal vztek na to, že Cimourdain dal zgilotinovat Gauvaina. Tak aspoň, že to ani on nepřežil, říkal jsem si, když jsem knihu zavíral. Ale čtení to bylo pro mě pěkné, místy složitější, ale doporučuji.

Antonín185
22.11.2017

Tak trochu jiný Hugo.

HannyC
02.11.2017

Nechtěl se mi číst Zvoník od matky boží ... chtěla jsem se jako náctilená vyhnout "dramatu lásky" (samozřejmě směšné a zcela mimo mou úroveň), tak jsem sáhla po 93 :) To byl teda hukot. Pokud si žijete v míru a komunismu tak tento skok do minulosti je fakt "saltem mortale". Skládám hold autorovi, protože mě "otrlou puberťačku" dokázal vyšokovat a "citově" otevřít. Děkuji :) Nehledě na to, že jsem si i jako milovník historie "užila" tehdejšího "aktuálního" dění francouzské revoluce :)

zbt81
03.09.2017

Túto knižku som len nedávno objavila v našej rodinnej knižnici a tak som sa prvýkrát od strednej školy zas začítala do jedného z Hugových diel. Niekedy to bolo náročné čítanie, ale oplatilo sa. V knihe sa nachádzajú pasáže, ktoré sa "čítajú akoby sami od seba" a potom opisné, ktoré vyžadujú viac času a trpezlivosti.
Ani heslo Veľkej francúzskej revolúcie "sloboda, rovnosť, bratstvo" neznamenalo vždy spravodlivosť. Početné postavy románu na oboch stranách barikády ukazujú svoje dobré aj zlé vlastnosti, máloktorá je čierno-biela. Morálne medzi nimi vynikajú hlavne obyčajní dedinskí ľudia, ktorým sú myšlienky veľkej politiky vzdialené a idú mimo nich. Spomenula by som jeden príklad za všetky keď žobrák Tellmarch pomohol markýzovi Lantenacovi na úteku keď bol postavený mimo zákon. Ich časť rozhovoru:
"Ku ktorej strane patríte? - spýtal sa markýz. - Ste republikán? Ste rojalista?
- Som bedár.
- Ani rojalista, ani republilán?
- Myslím, že nie.
- Ste za kráľa alebo proti kráľovi?
- Nemám na to kedy.
- Čo si myslíte o tom čo sa teraz deje?
- Nemám z čoho žiť.
- A jednako mi chcete pomáhať?"
Ďalšou postavou z ľudu, ktorej sú myšlienky revolúcie či monarchie srdečne ukradnuté je mladá žena - vdova a matka troch malých detí. Jej materská láska a neúnavné až živočíšne hladanie stratených detí napriek hladu a vyčerpanosti je vykreslené úplne dokonale.
Určite má kniha čo povedať aj dnešným čitateľom, či už sa zaujímajú o Veľkú francúzsku revolúciu alebo nie. Nebyť nezaujímavých dlhších častí (podľa mňa) určite dám za 5*.

konicekbily
10.07.2017

Krásně napsaný román o francouzké revoluci - 1789 - a o následcích v kritickém roce 1793. Revoluci požírá sama sebe! Barevný pohled na dějiny a závěreční slovo kaprála má co říci i dnes.

iatros
10.05.2017

Jak už to bývá u Victora Huga zvykem, některé popisy prostředí byly přeci jen trochu zdlouhavější (nepočítám do toho naprosto geniálně popsanou nehodu s dělem), jinak ovšem dokonalá kniha, plná neuvěřitelné obrazotvornosti a hlubokých myšlenek, které i po tolika letech zůstávají živé a dokážou se člověku vrýt pod kůži. Nechtějme akční historický román z období Francouzské revoluce a dostaneme příběh o souboji povinnosti a milosrdenství, zápase lidskosti s krutostí a boji pokroku proti temnotě. Vive la Révolution!

regulax
23.04.2017

Klasika, která stojí za přečtení a neználci přiblíží pád krále, vznik francouzské republiky a dramatický rok 1793. Detailní, až přehnaně podrobný popis událostí, míst či osob. Třeba situace s utrhlým lodním dělem je mistrovsky popsána na více než 8 stránkách. Nebo citové a duchovní myšlenky válečných protivníků, stavební popis kamenné věže Tourgue, barvité líčení krás krajiny či zoufalé matčino hledání ztracených dětí.

V bohatém a výstižném textu jsem si našla a oblíbila tento citát:

„Za mrakem, který na nás vrhá svůj stín, je hvězda sesílající na nás svůj jas. Nemůžeme se vyhnout ani jasu, ani stínu.“

medlovice
03.04.2017

Ach Victor Hugo a francouzská revoluce. Pro mě dokonalost sama , čtenářovo potěšení. V té obrovské spoustě francouzských jmen, které neumím přečíst , ve vší té krvi , zraněních ,, přítomnosti smrti a hladu tudy jde matka a hledá své tři děti . Matka, která skoro vstane z mrtvých jde hladová a neumytá, jde bosa bez oddechu jen aby našla děti. Nebavily mě boje a politika , láska a lidský cit zvítězily nad revolucí. Moje vydání z roku 1967 má ohavné ilustrace a pár nepotištěných stran.