Čarostřelec

4 21.09.2023

Cením si toho, že autor zasadil děj své knihy do jednoho z nejkrásnějších (a pro mě už od dětství nejmilejších) koutů Čech do severní části Jizerských hor a na Frýdlantsko. Cením si i toho, že při tom využil nejkrásnějších (a nejděsivějších) tamních pověstí, nejen regionálním čtenářům už řadu let dobře známých díky knihám M. Nevrlého a M. Řeháčka. Pro příznivce žánru řekněme historické detektivky s tajemstvím je to próza bezesporu atraktivní, čtivá, tematicky zajímavá a vcelku kultivovaně napsaná (troufám si říct, že v rámci žánru stylisticky nadprůměr).

I já si ji coby milovník regionu rád přečetl, nicméně literárně a stylově bohužel mám co vytknout: Předně je ta kniha dějově snad až příliš slátaná ze spousty různých narativních linek, které sice povětšinou jsou uváděny do vzájemné souvislosti, ale poněkud násilně. Část z nich pak v knize vysloveně trčí bez útěšného dokončení. Stačilo by si vybrat pár z nich a trochu víc je propracovat. To samé platí o psychologii postav, která chybí zcela nebo je črtaná jen tak letmo. Krom slátanosti se narace vyznačuje nerealističností. Děj tak místy nabývá spíše parametrů lidové pohádky či pověsti.

To by ovšem s ohledem na přiznanou inspiraci v krajových legendách a s ohledem na žánr historické detektivky, která líčí-li dobu středověku či raného novověku, často jaksi přirozeně obsahuje i rozličné fantastické prvky (ty zběsilé jízdy do hor jsou jako vystřižené z pověstí!) a nikdo se nad tím nepozastavuje. Potíž je, že tato nerealističnost a slátanost není kompenzována ani mocnými dojmy, které by vyvolala, ani poetickou kvalitou podání, což jsou myslím nezastupitelné rysy dobře zpracovaných lidových pohádek a pověstí.

Druhá potíž pro čtenáře zaměřené historičtěji, a ne tolik literárně asi závažnější je přítomnost řady anachronismů a historických kiksů: Ne, v zájezdním hostinci 18. století opravdu nebyli "recepční". Podobně si lze těžko představit, že se tam všichni prohánějí na lyžích, které znají od třicetileté války od Švédů, když počátek lyžování spadá patrně až do 19. století a k nám se dostaly až kolem roku 1887. Obávám se, že i štrůdl, šlehačka a alžírská káva budou záležitostí pozdější. A podobných věcí je tam vícero.

Samostatnou kapitolou je prapodivné nakládání s jazyky, jmény a místními názvy. Proč jsou některé vsuvky německy, potažmo deformovaně německy, ale většinou se mluví česky, když je historicky zřejmé, že německy museli hovořit všechny postavy knihy ve všech situacích? Čili stačilo by zkrátka nechat je v knize mluvit česky s tím, že si to čtenáři buď domyslí, anebo to tam tematizovat (podobně jako to tam zčásti je: ten mluvil vídeňskou, onen zase drážďanskou němčinou, jiný sudetským horalským nářečím). Netrvám pochopitelně v takovéto knize na přísné důslednosti, ale použije-li autor u některých postav v některých situacích (deformovanou) němčinu, mělo by to být nějak sémanticky či narativně motivované. Což zde není. To samé platí o jménech: je naprosto zcestnou představou, že by se koncem 18. století na Frýdlantsku vyskytlo tolik lidí s českými jmény typu Čermák či Beneš. Ten kraj byl jeden z našich nejněmečtějších (jinak řečeno: nikdy nebyl českojazyčný), navíc s mizivou výměnou obyvatelstva s vnitrozemím. Ještě podivněji přistupuje autor k místním jménům: proč Friedland, Reichenberg, Weissbach, ale Hejnice, Raspenava, Jizerka či Bukovec? Zvlášť v situaci, kdy jazykově vždy spíše české pevnostní město zapisuje německy Terezienstadt (navíc s chybou, přesněji dvěma chybami)... Nejhorší a nejvíc do očí bijící je ovšem ta Wolimierz v závěru knihy, což je anachronismus par excellence, protože Polsko získalo tuto oblast (poprvé ve svých dějinách) až v roce 1945 a místní jména tam vznikala až postupně a často bez jakékoli návaznosti na původní německá (konkrétně Wolimerz byla Volkersdorf a žádné jazykové alternativy k tomu až do roku 1945 neexistovaly). Podobně i ten kiks s pašováním polského zboží (namísto zboží slezského/pruského/německého), když Polsko bylo tehdy již neexistujícím státem rozděleným mezi tři mocnosti, navíc nejbližší polskojazyčné území bylo od Jizerek zatraceně daleko.

Většině čtenářů, kteří nepocházejí z regionu, resp. se o něj nezajímají (těch ovšem nebude málo), výše uvedené nejspíš vadit nebude. Rozhodne-li se však autor psát historickou detektivku, očekával bych pečlivější heuristickou přípravu. Nečekám samozřejmě, že čtenářům předloží opoznámkovanou zbeletrizovanou monografii, ale předpokládal bych, že povědomí o určitých důležitých souvislostech mít bude (a že má-li jej, nebude jej ignorovat). V opačném případě měl asi knihu koncipovat v nějakém jiném žánru - např. více směrem k historickému fantasy. Takto je třeba konstatovat, že prvotní české zpracování těchto legend z pera Miloslava Nevrlého v jeho Knize o Jizerských horách zůstalo nepřekonáno jak literárně a stylisticky, tak i z hlediska děje a napětí. Troufám si dokonce říct, že kdyby měl Nevrlý důvod a ambici přetavit tyto legendy v román, byl by mnohonásobně lepší než tento Horníčkův.

13 12.09.2023

Temné, mrazivé a hororové prvky příběh jistě má.
Jakož i tajemně mysteriózní vlivem strašení veřejnosti příslušníky Církve. Ti začali hromovat a neznalí truhlíci báli se věcí všelikých.
Ani vraždu čtenář popřít nemůže.
Alle ač v zimě a temnotě se příběh odehrává, je prostě poněkud utahaný a trvalo mi delší dobu, než jsem jej přes stránky rozhlasu poslechla.

Za mě tentokrát špatná voba, bohužel.

3 01.09.2023

Poslouchám jako audioknihu a jsem nadšená, Jizerky jsou moje srdcovka, příběh strhující, hudba taky. Doporučuju :)

Svěže potemněle tajemné, dějově svižné a přehledné, jazykově velmi dobré.
Slyšeno skvěle načtené Martinem Pechlátem na ČRo.

2 23.08.2023

Audio ČRo: Málokdy se mi stane, že by začátek byl zajímavější než ten zbytek, celkově vzato taková zdlouhavá záležitost s pár světlými momenty, zajímavou atmosférou, ale strašně nevyužitým potenciálem. Přijde mi, že takovéto věci, na hraně fantasy a tajemna u nás se moc neumějí psát. Časem to snad bude lepší.

3 20.08.2023

Manžel byl nadšen

3 09.07.2023

Tak nevím co to vlastně bylo... jen jsem si jistá, že to nebylo dobré. Takže jedna hvězdička pouze za snahu. Nesmyslné od začátku do konce, a to opravdu netrvám Vždy na dobové autentičnosti. Tady ale bylo špatně snad všechno. Bohužel ani přednes pana Pechláta, kterého jako herce miluju, tomu nepřidal, spíš naopak...

4 11.05.2023

Další výstřel naslepo v rámci čtenářské výzvy, nic jsem neočekávala, nic jsem si od toho neslibovala. Rozhodla jsem se pro tuhle knížku čistě jen proto, že mi je prostředí Jizerských hor blízké, strávila jsem tam kus života a chtěla jsem si přečíst příběh odehrávající se tam, kde to znám. A nakonec jsem byla mile překvapená, ač přiznávám, že možná jsem do určité míry ovlivněná právě tím, že mám Jizerky pod kůží... Začátek mě trošku vystrašil, získala jsem dojem, že se děj bude točit jen kolem církve, v kostelích a na mších, ale vzápětí se to hezky rozjelo a příběh mě vtáhl. Je to příjemná nekomplikovaná historická detektivka. Líbily se mi dosti bohaté popisy prostředí a postav. Sice mi úplně neseděly vzdálenostní a časové údaje, které autor uvádí, a místy je znát, že není vypsaný, ale na prvotinu se mi jeho dílko zdá solidní. Mám v plánu podívat se na zoubek i pokračování.

6 15.02.2023

Namlsán masivní reklamou jsem si knížku koupil - jakože k vodě, nenáročné čtení. Zpočátku to vypadalo slibně, zápletka se vcelku rozvíjela. Asi po 25 stránkách jsem začal trochu pozvedávat obočí, po 50 už jsem řval. Celkově mi to připadalo jako výsledek rozhodnutí frekventanta 7 třídy základní školy napsat horor. Proboha, to nemůže autor aspoň nastudovat reálie, aby se tam neobjevovaly pitomosti typu sedláka v županu (v 18.století), luxusního hotelu v Hejnicích s barem a číslovaných pokoji (v 18.století), nátělníku (v 18.století) a nesmyslů typu šestispřeží, se kterým jezdí opat kláštera (ten mohl mít nárok maximálně na dvouspřeží z hlediska společenské hierarchie), zabavení pouze movitého majetku kláštera v rámci náboženské reformy Josefa II. Vrchol bylo nakopírování několika stránek textů z nějaké příručky o zednářství - úplně k ničemu. Koně prodírající se metrovými závějemi tu se saněmi, tu s kočárem, postava majora od policie, zcela nepochopitelná a zbytečná masturbační scéna jen tu pitomost dokreslovaly. Tak nevím, co poradíte - knihobudku? Lituji vyhozených tří stovek ……

2 21.01.2023

Moc povedená prvotina to nebyla. Četla jsem ji proto, že ji mám ve výzvě. Ale abych jenom nehanila, bylo tam i pár povedených stránek. Proto 3 hvězdy.

4 29.12.2022

(SPOILER) Říká se, že kniha se nemá soudit podle obalu, ale zrovna v případě této knihy mě atraktivní obálka nalákala, takže jsem si ji pořídil, a to rovnou i s druhým dílem, aniž bych věděl, do čeho přesně jdu.

Úvod knihy je velice slibný. Ocitáme se v nezvyklém prostředí Jizerských hor konce 18. století, kde se setkávají kněz Vilém a doktor Šulc. Oba zjevně přijíždí v souvislosti se svatokrádeží, na kterou se postupně nabalují další záhady a tajemství. Horníček si neláme hlavu s historickou přesností, nezapře inspiraci brakovou literaturou, severskými detektivkami či westerny. Tento mix ze začátku působí svěže a některé pasáže (jako třeba cesta v koňském povozu do zasněžených hor) jsou přímo strhující. Řada reálií včetně jazyka postav se zdá na tu dobu moderní, což mi zpočátku příliš nevadilo. Někdy před polovinou ale přijde zlom, kdy se vykreslený svět začne rozpadat. Objevují se bizarní pasáže se zednáři či šermířský souboj, které působí odtrženě od dosavadního dění, a navíc dost uměle, jako by si autor danou tématiku nastudoval těsně před napsáním dané pasáže a snažil se navršit co nejvíce pojmů, které běžnému čtenáři nic moc neřeknou nebo ho rovnou nudí. Závěr knihy pak působí vyloženě odfláknutě. Kontrast mezi pomalým úvodem a uspěchaným závěrem je až příliš výrazný.

Dále mě mrzí slabé postavy. Ústřední duo je ještě vykresleno barvitě, má dobrou chemii a baví, přestože jsou to postavy velice nepravděpodobné a chvílemi až fantaskní. Vedlejší postavy včetně hlavního záporáka Tappera ale mají málo prostoru a buď zemřou (markýz) nebo z dění nečekaně zmizí (opat) ještě než dokážou sehrát nějakou podstatnou roli v příběhu. Úplně nevyužitá potom zůstává postava Kateřiny, která je ve výsledku téměř úplně osekána na objekt sexuální touhy kněze věrného celibátu.

Beru v potaz, že jde o Horníčkovu prvotinu, přesto se nemůžu ubránit zklamání. Kniha je sice čtivá, ale s lákavým námětem šlo jistě naložit lépe. Zdá se, jakoby si autor začátek velmi dobře promyslel, správně rozdal všechny karty, ale potom nevěděl, jak s nimi hru uzavřít.

Jestli se tedy vyplatí soudit knihu podle obalu? Asi úplně ne, přesto se ale nejspíš nepoučím a ze zvědavosti dám možná časem šanci i druhému dílu.

4 20.10.2022

Docela zajímavá a čtivá kniha, která má své mouchy, ale celkově se mi líbila.
Na prvním místě chválím skvělou atmosféra zimních Jizerek, zasazení do skutečných lokací, prostě uvěřitelné kulisy příběhu. Oceňuji také užívání německých názvů lokalit, i když v tom by měl být autor důkladnější - občas mu utekl nějaký Bílý Potok, Hejnice či Velká Jizera v češtině. Podobně by měl být důslednější v užívání německých jmen místních obyvatel - jak se proboha někdo v severním pohraničí v 18. století může jmenovat Ivan, o příjmeních ani nemluvím?
Negativem je, že děj postupuje vpřed poněkud chaoticky a hlavní postavy jsou spíš ve vleku náhody, než aby si určovaly vlastní směr. Drobné logické seky v praktických věcech - myslím třeba, že koně neprojedou metrové závěje, "archiv" by určitě nebyl v Liberci jako dneska, ale na frýdlantském zámku, problém je i se vzdálenostmi - třeba Velká Jizera je od Hejnic dobrých dvacet kilometrů, a rozhodně by se tam, zvlášť v zimě, nedalo dostat v tak krátkém časovém úseku apod. Ale na odreagování je to příjemné čtení, na prvotinu dost dobré.

7 20.09.2022

Prekvapive dobry pribeh. Priznam se, ze o konci 18. stoleti nevim asi nic (dejepis me fakt nebavil) a pokud si to casove zaramuji nekde mezi Jiraskovy Skalaky a F.L. Veka, tak mi v tom na zacatku vadila ta moderni rec. Porad jsem cekal, kdy se zacne mluvit pompezne, kde budou kvetnate dobove proslovy a podobne. Tech jsem se nedockal, ale naproti tomu se postupne rozjel docela napinavy pribeh a zajimave vysvetlovani.
Jako oddechovka je to fajn :)

2 02.06.2022

Je to prvotina.
Tím by se asi dalo shrnout vše podstatné. Ve svém žánru si to svoje čtenáře najde, nápad na děj je zajímavý, kniha má své silnější chvíle, ale i dosti těch slabších. Obzvlášť začátek je takový nemastný, neslaný, až k polovině příběhu se děj rozjíždí a blíž k závěru je i napínavý. Určitě si přečtu pokračování, už jen ze zvědavosti, jestli čas a vypsanost autora posune tvorbu dál, děj by si to zasloužil.

8 25.05.2022

Opravdu velice povedená prvotina. Autor píše velice čtivě a i popisy jsou krásně barvité. Po celou dobu četby jsem byl v Tarantinově Osmi hrozných, takže pocit z knihy byl ještě o stupínek lepší. Druhý díl už mi čeká v knihovně, tak se moc těším, až na něj přijde řada :-)

5 07.04.2022

Mně se to četlo dobře. Řekl bych, že na prvním místě tu byla skvěle zpodobněna atmosféra. Drsný kraj, drsná příroda, drsné klima, drsní lidé, drsné osudy. Mráz, fujavice, šero a deprese z toho jen čiší. Příběh tak nějak starosvětsky neobratný a krkolomný, ale k té atmosféře mi to sedělo. Detektivka to není ani náhodou.

Nemastné, neslané. Zkusila jsem 60 stran, víc mi přišlo zbytečné.

2 14.03.2022

Tak jako prvotina je to určitě dobrý počin, kniha má zajímavý nápad, je zasazena do nevšedního prostředí, je čtivá, má spád a ... a tady výčet pozitiv pomalu končí. To, že se autor dopustil řady nepřesností, jednak v historických, ale především v lokálních reáliích, to bych mu jako čtenář neznalý tamního místopisu ještě dokázala odpustit (i když souhlasím s kritiky, že takové věci by si spisovatel měl pohlídat). Díky krásné češtině a poutavému stylu bych dokázala přehlédnout i skutečnost, že postavy v přímé řeči jakoby občas zapomínaly, že spolu hovoří na konci 18. století. Dá se odpustit - ačkoliv to už jen se skřípěním zubů - i poněkud zbytečné nebo málo rozvinuté vedlejší dějové linky a určitá zkratkovitost a nedotaženost, někdy až neuvěřitelnost obou hlavních postav - otce Viléma, který v sobě v průběhu vyprávění objevuje různé skryté a polozapomenuté talenty, aby s nimi jako deus ex machina vyřešil zoufalou situaci a doktora Šulce, který má v rukávech tolik překvapení a tajemných odhalení, že se postupně stává takřka karikaturou sebe sama (a jeho otravné hihňání tento fakt jen umocňuje). Co ale autorovi odpustit nedokážu je uspěchaný, useknutý a snad až odfláknutý konec. To bylo opravdu zklamání a jen mi to zkazilo celkový dojem z knihy, která by jinak, i přes všechny výhrady, mohla aspirovat na víc než jen žánrovou oddechovku do vlaku.

Tak tohle mě vůbec nechytlo. Nějak ani nevím, co k tomu říct. S utrpením dočteno do půlky, dál by to pro mě byla jen ztráta času.

3 19.01.2022

Poslech audioknihy ve skvělém podání Martina Pechláta. Zvlášť ze začátku jsem byl nadšený díky výborné atmosféře, postupně mé nadšení ovšem ochabovalo, ke konci jsem si nebyl jistý, jestli to není napodobenina krvavých románů nebo parodie na ně (jak jsem si posléze přečetl i v recenzi Pavla Mandyse). Ale protože jsem nemohl dělat nic jiného, tak jsem to doposlouchal.

2 16.01.2022

Knihu jsem nějakou dobu odkládal, ale pak ji přečetl za dva večery. Neměl jsem problém se střídáním dějů, přestože jsem občas nechápal, kudy se nový příběh odebírá a proč. Popis velice známých míst mě bavil, až na hřbitov u Pytláckých kamenů. Jinak se mi kniha líbila. Vykresluje kraj, který byl v minulosti velmi drsný a chudý. Chrám v Hejnicích znám důvěrně. Kniha mně bavila ..

6 15.12.2021

Inu, anotace je o dost působivější než samotná kniha. Výborné momenty by tu byly. Postava doktora Šulce je pozoruhodná, Vilém je poněkud nudný, nicméně zásadový typ a Mirek Dušan by nad ním zatleskal. Já tedy méně a nijak extra mě nebral. Hory i podhůří dobrý, akorát nevím, jak moc dobrý pro někoho, kdo to tam osobně vůbec nezná a nemůže si tedy pomáhat vlastními obrazy. Dějová linka je tak složitá, respektive je jich tolik, že jsem se musela pořád vracet, abych zachytila alespoň jednu. Mohl by to být pozoruhodný román na pokračování v nějaké příloze Ahoj na sobotu nebo jak se to jmenovalo. Takhle spíš nic než moc.

3 22.11.2021

Skvělá atmosféra - hlavně ve formě audiobooku, kde byla podtržena zvukovými efekty a hudbou - na samotném příběhu mě ale neuvěřitelně zlobilo chování lidí v té horské vesnici. Na konci jsem už pak doufala, že je všechny do jednoho pověsí vedle toho jejich slavného "ochránce".

4 14.11.2021

Kniha mě velmi zaujala, i z toho důvodu, že Hejnice a okolí znám jak své boty a děj jsem si přehrávala na přesných místech. Moc mě to bavilo, jak dějově, tak jazykově!!

12 11.11.2021

(Audio)kniha tady od nás za humny, kde možná pověst o kulích, které nikdy neminou cíl, zná hodně lidí. Proto jsem to taky poslouchala, ale zklamaly mě slepé odbočky - na co tam kruci bylo to povídání o zednářích? - a odfláknutý závěr. Nejdřív se popisuje každé hnutí postav i jejich mysli a pak prásk (doslova) a konec? No nevím... Načtené je to pěkně.

9 14.10.2021

Tohle byla ale kovbojka! Řádná kovbojka nebo detektivka? ze zamrzlých Jizerských hor.

Během namáhavé jízdy se v dostavníku seznamují dva muži. Otec Vilém – kněz, který marně prchá před svou jezuitskou minulostí a doktor Šulc, podivínský lékař z Vídně, který se, Bůh mi odpusť, sakra podobá Dr.Schultzovi z Nespoutaného Djanga. Oba jsou povoláni k vyšetření svatokrádeže, ke které se postupně přidá i několik mordů. Vyšetřování oba zavede hluboko do hor: mezi pytláky a pašeráky. Je mrazivý únor léta Páně 1789.

Tahle spíše klučičí kniha mě bavila moc! Mráz Jizerské divočiny byl pořádně cítit v kostech, napětí a dobrodružství by se místy dalo krájet a přitom je celý příběh psán krásnou čtivou češtinou. I přes neznalost místopisu oblasti Jizerek jsem si čtení moc užila, a pro někoho kdo ta místa zná, to musí být balada.
Jako prvotina se kniha Janu Horníčkovi opravdu povedla a můžu doporučit dál.

"Proto také máme svého Čarostřelce, pána nad Velkou Jizerou. Pro vrchnost je to jen pašerák a pytlák. Pro nás je to král. Zná hory, zná stezky a napajedla zvěře, přechody přes močál. S flintou dovede co nikdo jiný. A nebojí se ani samotného ďábla."

8 26.09.2021

Sledovat na počátku rozpolcenost a posuny myšlení hlavního hrdiny bylo mnohem zajímavější než příběh sám. Ve chvíli, kdy se do popředí dostal děj, nestihl jeden pojmout jednotlivá vlákna. Možná stačila hlavní zločinecká linka; vedlejší stezky celé vyprávění jen vycpaly. A pokud by autor použil slovo vůčihledně i počtvrté, čtvrtou hvězdu by nedostal:). Vyrovnal to doktor, jenž byl zcela určitě příbuzným Schultze z Nespoutaného Djanga říznutý Samem Hawkensem, a "shrbené myšlenky."
"Člověk vydrží mnohem víc, než se na první pohled zdálo; zlomí-li se však, zbude zahrocený pahýl, který je hrozbou pro všechny okolo."

9 02.05.2021

Pěkná detektivka! Teda malinko přitažený za vlasy s těma zednářema a tak, ale tyhlety tajný společenství a konspirace můžou být právě dobrým kořením knížky, když to není blbě napsaný. Jizerky jsou pro mě zatím neprobádaný, ale už několik let zprostředkovávaný mým dobrým kamarádem skrze jeho vlastní tvorbu a vyprávění. Sama jsem tam byla doslova párkrát, ale jak se mi do života pořád vrací, tak k nim mám určitej vztah. Tahle knížka je taky pěkně načtená, doporučuju.

6 30.04.2021

Asi by se mi to tolik nelíbilo, kdyby děj nebyl zasazen do Jizerských hor (...a přímo Hejnice – moje srdcovka). Celé jsem to tam živě viděla, takže jsem si to užila maximálně. A detektivka také solidní, i když do historického románu (jako je v anotaci) to má myslím daleko.