hana8062 komentáře u knih

Další Fredrik Backman do mé sbírky. A byla to opět krása, záplava nádherných myšlenek a srdečných, lidských postřehů. S touto knihou se ocitáme ve skupině těch nejpodivnějších rukojmí, zadržovaných ještě zvláštnějším lupičem. Na věc pohlédneme i ze strany dvou úžasných postav policajtů. Mně se to líbilo, další kniha, která proniká do duše. Jen ten rozjezd, ten mi dal zabrat a zmatená jsem byla jako lesní včela. Ale je to Backman, vždycky si to všechno sedne. A znáte mě, já bych toho chlapa četla, i kdyby psal burzovní zprávy. Takže nejsem asi tak docela objektivní , co naplat, jsem na to pyšná :)

19 04.06.2020

Navždycky. Kniha, s níž jsem zápasila čtyři měsíce. Příběh, který mi vůbec nesedl a dobře mi tak. Nedávno jsem se totiž kasala, že skoro nikdy nesáhnu vedle, že znám svůj literární vkus a jen zřídka se mi stane, že ustřelím. Tak tentokrát jsem se skutečně netrefila a sáhla jsem po knize, která zřejmě učebnicově není pro mne. Navždycky se často zmiňuje, jako lehké sladké čtení. Pro mne ale bylo spíš nemastné neslané. Milostné trápení hlavní hrdinky Mei a jeji váhání mezi náhlou láskou a dlohodobou nenávistí mi tak nějak bylo celou dobu z duše jedno. Komické situace mi legrační nepřipadaly a nebýt těch popkulturních narážek na HP, Zaklínače nebo Frozen, neusmála bych se vůbec. Jediné, co mě upřímně pobavilo, byl největší krasavec školy, jménem Chris Carter :-D, byl to záměr? Ale samotná Mei mi výsostně pila krev, je to osoba se kterou byste na kafe nešli, vyhýbá se řešení problémů, v jednom kuse se někde schovává s tabulkou čokolády, za záclonou, za policí v knihovně, pořád někam zalízá, aby nemusela čelit vztahům. Vztahům s lidmi, o kterých nic neví a na které vlastně dost peče. Ráda bych řekla něco hezkého a proto s čistým svědomím mohu pochválit grafiku a obálku, ta se podařila, narozdíl od vazby, tahle pevně slisovanou knihu jsem v ruce snad nikdy neměla a její čtení byla taková malá papírová posilovna. Udržet stránky od sebe mi vážně dávalo zabrat. Já nevím no, pro čtenářky okolo patnácti let, co mají velkou sílu v pažích, na to aby rozevřely tyhle desky, tak že do knihy bude i vidět, možná. Pro mě ne. Bohužel. Dál však Ole fandím, třeba se časem vypíše. Ale, upřímně, já už to nezjistím, další knihu už určitě nekoupím.

17 26.02.2021

Prakticky na jeden zátah přečtený Lustr pro papeže mi vyrazil dech. Čekala jsem drsné věci, i to, že se mnou zacloumají. Dostala jsem ale ještě víc. Příběh šestnáctiletého Míly, který se za naprostou banalitu dostane do soukolí komunistických věznic a normalizačních lágrů je syrový, brutální a velmi smutný. Z původního šestiměsíčního trestu v stráví nakonec v těchto zařízeních mnoho mnoho let. Roky nelidského zacházení, týrání, sadistických praktik dozorců i jiných vězňů, kteří byli ochotni udělat cokoli komukoli, aby si zachránili kůži. Poté, co kniha čtenáře vrhne z idylického vandru do drsného prostředí nápravného zařízení Libkovice, zažijete s hlavním hrdinou hned několik otřesů. V perspektivě jeho dalších umístění do pracovního tábora ve Vykmanově a následně ryzího pekla v Minkovicích se počátek trestu bude jevit skoro jako dýchánek. Snaha zlomit vězně se podařila, s láskou vzpomínali na předchozí místo, kde to bylo ukrutné a příšerné, ale ještě stále to nebylo samotné dno pekla. Minkovice. Otrocká práce při výrobě skleněných ověsů a bižuterie v národním podniku Preciosa. Všudepřítomná voda, rozmělněný leštící prášek, písek v plicích, éter a chemické výpary všude. Ochranné pomůcky žádné, jen mokro, zima a šero. Pro mukly se netopí, svítí se minimálně. Generovali státu obrovské zisky výrobou věhlasných skleněných cetek a sami byli mučeni.

A Preciosa? Po revoluci zprivatizována a dlouholetý ředitel obdržel v 2015 od našeho prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání za Zásluhy o stát.

Ach, dnes mnohem víc nežli jindy důležitá kniha. Tohle se dělo několik kilometrů od nás, jen pár let nazpět. V roce 1980.
Mnozí z aktérů, dozorců, velitelů, jsou tu stále s námi. Neděsí vás to? Mě docela ano.

16 26.04.2021

Příběh služebnice je dystopie z roku 1984, a přesto nebo možná právě proto, je v mnohém o hodně lepší než kdekterá dnešní knižní novinka. Loni jsem už viděla výbornou první řadu seriálu HBO a tak jsem četla trochu s obavami, že se budu možná nudit. Většinou se mi totiž knížka hrozně vleče, když znám děj dopředu. Ale to se nestalo. Služebnice je čtivá, napínavá, intenzivní a zneklidňující knížka. Lehce na duši vám při čtení asi nebude. Offred (Fredova) žije v novém státním zřízení, kde jsou plodné ženy vězněny v rodinách významných můžu za účelem zplození dítěte, které je jim pak odebráno. Dítě služebnici nepatří, služebnice je pouze nádobou pro zrození. Šťastné však nejsou ani Manželky a kupodivu ani Velitelé. V tomto totalitním, represivním systému se popravuje a mrzačí bez mrknutí oka, tresty za maličkosti jsou vysoké a okamžitě. Všichni žijí ve strachu a všichni donášejí z obav o vlastní kůži. Doporučuji velmi vřele, jak knižní tak seriálovou podobu. Obě jsou skvělé a seriál se své předlohy drží hodně věrně, liší se jen v několika drobných detailech. 95%

14 17.06.2018

Když můj nejmilovanější spisovatel současnosti vydá novinku a já ji mám doma mezi prvními. Backmanova mininovela je sotva stostránková jednohubka, ale skrývá silné vyprávění. Příběh starého muže, který se pomocí svého malého vnuka vyrovnává s neúprosně postupující Alzheimerovou chorobou vás dojme, ohromí a okouzlí. Je to čtení na půl hodinky, ale dost možná jej budete nosit v hlavě věky. Drobná knížečka s obrovským srdcem. A já ji vřele doporučuju! Fredrick Backman zkrátka ví, jak na své čtenáře.

14 16.04.2018

Jak vypadá váš den, když vypadne eletřina? Celkem romantika, že? Vytáhneme svíčky, neruší nás televize, jeden večer se zmákne. Pak dojde baterka v telefonu, potom v powerbankách a už to taková psina není, teplota v mrazáku stoupá, voda už teče jen studená. Tak vydržme, však oni to zas nahodí. Ale co když nenahodí? Jak bude vypadat svět za pět dní, za deset? Kolik lidí přežije první měsíc, první masakry, výtržnosti, anarchii, rabování, nedostatek léků, vody, hygieny a jídla? Tak a o tom je Vteřina poté. Tohle není plyšová, lehce naivní postapo jako moje milovaná Stanice 11. Vteřina poté je kruťárna a není to veselé čtení. Rozhodně ne do téhle doby. Víte co? Doporučuju, ale na jindy, až bude všechno lepší. PS: jo, ten americký patriotismus z toho stříká proudem. Ale mně to zas tolik nevadilo. Pousmála jsem se nad prvním dítětem narozeným do světa bez proudu, které pojmenovali Grace America. Tak jsem si říkala, jsme dost velcí patrioti, abychom u nás pojmenovali první takové dítě třeba Bohemia nebo Moravius :-)? Ale tak bylo by to hezký, uznejte :-)

Naslouchač Petry Stehlíkové, česká fantasy... Vynikající! Autorka vytvořila drsný svět. Místo,ve kterém chudí sklenaři v děsivých podmínkách těží a zpracovávají sklenit a otročí tak pro bohaté lidi z nížin. Hlavní hrdinka Ilan tráví svůj život v převleku za chlapce, jedině tak může sobě i své rodině dát alespoň nějakou šanci na lepší příděly jídla a práci. Ve třinácti letech si ji jako svého sklenaře zvolí "pětadvacítka" skupina bojovníků, se kterými nedobrovolně odchází do pro ni naprosto neznámého a nebezpečného světa. Na to, že nejsem fantasy čtenář, jsem velmi příjemně překvapená. Rozložení světa, charaktery postav a vývoj děje mě moc bavily. Díky tomu jsem zvládla i vydržet neznámou speciální terminologii (vzadu je slovník pojmů.... Já ho našla až nakonec jako obvykle:). Napětí se příjemně stupňovalo a .... no, co si budeme povídat, navnadilo na další díl. 90%

10 20.02.2019

Smrtka je ostré čtivo. Příběh, od kterého se nebudete chtít odtrhnout. Budoucnost, kde lidstvo vymýtilo choroby, nehody i války s sebou přináší i nutnost regulovat populaci tak nějak organizovaně. Brát životy patří do kompetence ctihodných smrtek. Aby se jejich řady rozšiřovaly, čas od času vstoupí chťouc nechťouc do učení noví kandidáti. Moudrý, důstojný a morálně silný smrtka Faraday přijme za své hned dva učedníky. A takhle se setkávají teenageři Citra a Rowan, jejichž cesty by se jinak asi nikdy neprotnuly. Jenže být skutečnou Smrtkou nakonec může jen jeden z nich a navíc o to nikdo z nich pranic nestojí. O to hůř, že dřív či později budou postavení proti sobě. Velmi originální, výjimečná dystopie s velkým přesahem. Svět smrtek se mi moc líbil, výcvik, pravidla, konzilia i zákulisní intriky. Ne každá Smrtka je totiž tak čestná a spravedlivá, jak si funkce žádá. Milovala jsem pasáže, kde si smrtky vedou deníky a zapisují své pocity a myšlenky. Byl to propracovaný systém a úžasná kniha. Jediné, co mě tahalo za oči byla sekta tonistů uctívající obří ladičku? Tak to pardon, nemohla jsem dostat z hlavy Stopařova průvodce po galaxii a tu planetku kde Džatravartidové věří, že vesmír vysmrkla z nosu bytost zvaná Velký Zelený Křečopažout. Džatravartidové, kteří žijí v neustálém strachu, že jednou nastane to, co nazývají příchodem Velkého bílého kapesníku :). Omlouvám se, nemohla jsem si pomoct. Jinak super, skvělá knížka, kterou jsem si dokonale užila. Nejmíň 90% .... s přehledem.

10 17.05.2018

Barva mléka je co do počtu stránek skromná novela, za to však vyniká jak pojetím, obsahem i stylem psaní.
Hlavní hrdinkou a zároveň vypravěčkou je patnáctiletá Mary. Dívka vychovaná v půli devatéctého století na anglickém statku. Její dosavadní žití se točí dnes a denně kolem těžké práce kolem zvířat a úrody. Život, jaký žije Mary není snadný, tvrdá dřina, narušené rodinné vztahy, despotický otec a málo milující matka mohou na čtenáře působit smutným dojmem. Mary je však optimistka, prostořeká, pravdomluvná a přímočará. Vede si dobře a nenechává se bezútěšnými dny zlomit.
Jednoho dne otec mladou Mary pošle vypomáhat na faru a její svět se definitivně změní. Z nuzných podmínek na farmě se rázem dostává do prostředí "vyšší vrstvy". Všeho má dostatek, práce je pro ni v porovnání s tou dřívější, snadná, nikdo ji nebije, přesto se jí však stýská po domově. Po místě, kde sice otec pro ránu nešel daleko a večer únavou sotva došla do postele, ale kde byly věci jasné a jednoduché.
Kromě stesku po domově a po dědečkovi, se kterým, jako jediným z rodiny navázala blízký vztah, musí Mary řešit i jiné, nové problémy. Musí se vyrovnat s povyšováním, přehlížením a fyzickým i emocionálním vykořisťováním. Ukazuje se, že i výše postavená rodina, u které Mary slouží, má své vlastní citové a vztahové problémy.
Ani tady však naše hrdinka neztrácí svůj směr, naději, prostořekost a pozitivní přístup. Citlivému čtenáři je ale zřejmé, že věci se fatálně zvrtnou. Není to tak nakonec pokaždé?
Je to velmi silný, emotivní a přitom tak jednoduchý příběh. Napsaný z pohledu patnáctileté dívky, se kterou se osud nemazlí.
Zajímavý a zcela ojedinělý je způsob, jakým je kniha napsána. Mary nepíše velká písmena, uvozovky, dvojtečky ani středníky. Její vypravěčská forma je prostá všech kudrlinek a jakoby dětsky přímočará. Navzdory tomu, nebo možná právě proto je obsah tak zasrdceberoucí, chytne a nepustí. Budete Mary fandit, budete jí držet palce a budete velmi napnutí, jak svůj osud zpečetí.
Tohle je moje kniha a já jí píšu svojí vlastní rukou.
Tahle věta mi v hlavě rezonuje ještě pár dnů po přečtení. Už nikdy na ni nezapomenu.
Ukazuje totiž, jakou sílu má písmo. Psaná řeč poskytuje obrovskou svobodu a moc sebevyjádření. A stejně jako Mary, budete po přečtení této knížky vděčni za to, že schopnost číst a psát, pro nás tolik samozřejmou, máme.

9 29.10.2015

Pokořila jsem Trhlinu! Rozumějte, ode mne to byl výkon. Když se já pustím do takového žánru, to je velká věc. Na světě není větší posery nežli mě. Bála jsem se v noci číst, chodit na záchod, být po tmě, ba i svítit (kdo četl, rozumí) ;). Tohle je ideální podzimní čtení, tísnivé, depresivní, bezútěšné. Hlavní hrdina, Igor najde v opuštěné psychiatrické léčebně dokumenty dávného pacienta, Waltra Fischera. Ten se ztratil a po dlouhé době opět nalezl v tajemné lokalitě pohoří Velký Tribeč. Už nikdy se nevzpamatoval z toho, co tam zažil. Popáleniny, řezné rány, šok a zejména navždy pocuchaná psychika. Našeho hrdinu napadne, že z toho kouká skvělý námět na jeho blog. Dá dohromady skupinku čtyř lidí včetně sebe a své přítelkyně a vydají se na průzkum. Někteří jsou skeptičtí, jiní nadšení. To co tam prožijí, je ale všechny poznamená navždy. Subjektivně nejděsivější byla úvodní část s psychiatrií. Tam bych vážně v noci slídila nerada. Středová sekce s organizací cesty a reportážemi o dalších ztracených v oblasti mě trochu uklidnila. Aby mohla přijít třetí strhující část příběhu. Ta, kde se všechno zmrší. A víte co? Líbilo se mi to. Z bezpečí domova :-). Měla jsem trochu problém s postavou Igora, který se průběžně choval jako mamlas a ke konci už vysloveně jako idiot, ochotný manipulovat s kdekým a riskovat členy výpravy, pro větší čtenost svého blogu. Nemám ho ráda, takovou osobu v horách s sebou zkrátka nechcete. Celkově 90%. Jinak, k tomu nakolik může být příběh reálný se nevyjádřím, kdo ví. Ale číst tohle před pár týdny, tak na tu Kleť asi nejdu, to musím říct. Ty podzimní mlhavé hory, holé stromy a tma už ve čtyři.... A ono to Slovensko přece jen není zas tak daleko :D

8 19.11.2019

Nejlepší pro všechny se čte jako po másle. Viktor - desetiletý rozmazlený dáreček, jeho matka Hana - sebestředná, nedůsledná a nepříliš zodpovědná herečka a Eva - pracovitá, přímočará Viktorova babička. Hana má pocit, že už Viktorovy průšvihy nezvládá, má na něj málo času a rýsuje se jí životní role. Rozhodne se, že ho tedy odstěhuje z Prahy na venkov k babičce, aby ta na něj dohlédla, srovnala ho a zároveň se Haně uvolnily ruce pro práci na vysněném seriálu. Příběh je psán na střídačku z pohledu všech tří postav. Autorka umí dokonale vystihnout myšlenky a pocity každé z nich. Díky tomu se můžete vcítit do rozpolcené Hany, která se plácá v rozhodování o tom, co je správné či o tom co si sama přeje. Stejně tak si užijete dojmů do vody hozeného Viktora. Stěhování z Prahy na ves bez wifiny a mekáčů mu pranic není po chuti. A situaci nazříte i očima babičky, která už má svůj věk, neví jak zvládne "problematické" dítě v domě, ale zároveň se těší, že bude ještě ve svém věku užitečná. Vlastně docela obyčejný příběh, řekli byste možná. Ale bude se vám líbit, ruku na to.

8 24.04.2018

Ohníčky všude kolem jsem si nemohla nechat ujít. V poklidném, uspořádaném a dokonalém americkém maloměstě se protnou osudy dvou velmi odlišných rodin. Perfektně organizovaná, dobře zajištěná, pravidla dodržující Elena pronajme dům rozevláté, nonkonformní, chudé umělkyni Mie. Jejich dospívající děti se začínají přátelit, sociální vrstvy i životní postoje se střetávají a pozvolna se blíží nevyhnutelná katastrofa. Kniha začíná koncem, víme tedy, že začalo hořet, tušíme i kdo požár založil a s každou stránkou se dozvídáme víc o důvodech, které k událostem vedly. Ohníčky se dotýkají morálně složitých témat, adopce, náhradního mateřství, interrupce, či rasové otázky. Autorka píše velmi objektivně, nehodnotí, nepřiklání se na tu či onu stranu, nepodbízí svůj názor. Posouzení situace je na čtenáři a povím vám, lehké to není. Jak už to tak na světě bývá

8 19.03.2018

Prosím vás, co na tom všichni máte? Kniha bez děje, bez špetky literárna, bez hlavy a paty a s uživatelsky děsně nepříjemným fontem. Zato se spoustou pseudo hlubokých feel good myšlenek o tom, že "máme tě v rádi takového jaký jsi" a že "zákusek nikdy nic nepokazí". Příměr k Malému princi je úplně mimo, protože ten narozdíl od náhodně hláškujících, po venku cajdajících zvířátek, děj a zápletku má! Teda, tohle je zase kousek, který do knihovny vrátím s nadšením! A kdybych knížku bývala byla koupila za těch 399 Kč, co je vzadu na přebalu, vyškubu si všechny vlasy. Ani zákusek by mi náladu nevylepšil :-). Dvě hvězdičky za ilustrace, jinak za mě je to jedno velké Ne.

7 04.04.2022

Útočiště jsem četla v čase předvánočním a adventní čtení to věru nebylo :-) Co říci, abych moc nevyzradila? Mladá novinářka Sandrine přijíždí na tajemný, téměř opuštěný ostrov, aby převzala dědictví po své babičce. Výlet ale rychle začne nabírat temných obrysů, ostrov už není tak příjemný, jako při příjezdu a po pár dnech je Sandrine nalezena bloudící po pláži, zakrvácená. Tolik říká anotace. A u toho zůstanu, bylo by škoda spoilerů. Jen můžu říci, že první část byla fantastická, bála jsem se až za ušima, to je nutno říci. Přála bych si celou knihu takovou! Dál nutno dodat, že brzy se na stránkách příběhu objeví velmi nepěkné zacházení s dětmi a zvířaty."Když narazíš na toulavou kočku, tak ji zabij." V tomhle směru se Útočiště nečte lehko. A závěr... závěr mnozí nečekali, ani já ne, ale popravdě, pro mě moc velkým ternem tedy nebyl. Snad neprozradím příliš, že když řeknu, že jsem už byla z těch zvratů tak uzvratovaná, že jeden závěrečný, který měl být ten osudový a dechberoucí mě osobně už nedostal. Ale i tak to bylo velkolepé čtivo, jen asi ne úplně pro mě. Očividně dokážu spisovatelům odpustit spíš míru násilí než přezvratované konce. Kdo si ale potrpí na tahle překvápka... bude ryčet nadšením. Já jsem však všeobecně rozšířenému okouzlení Útočištěm nepodlehla.

7 07.01.2021

Gerda, příběh velryby. Mládě velryby ztratí svou rodinu, samotné putuje oceánem, aby ji nalezlo a setkává se tak s dalšími obyvateli žijícími pod hladinou moří....Gerda mne uchvátila svým grafickým provedením. Ilustrace jsou skvostné, překrásné, okouzlující a je jich tam plno! Text sám ale za vizuálem zaostává, příběh je velmi jednoduchý a prostý, s minimem řekněme literární krásy. Je to zkrátka určeno menším dětem. Tenoučká, ale nádherná knížka kterou si budete prohlížet stále dokola a očarovaně vzdychat :). Stejně jako u Odd a tajemní obři je to vítězství formy nad obsahem, ale nevadí! 85% ;)

7 07.09.2018

S láskou, Lukov.
To mě tak bavilo! Krasobruslařská romance je ideální, ochlazující čtení do parných dnů. Abych vás uvedla do děje, ona je Jasmine, lehce protivná, věčně naprdlá, aktuálně sólová krasobruslařka. S bývalým partnerem se nerozešli v dobrém a od té doby bruslí sama.
On je Ivan, dokonalý, několikanásobný mistr všehomíra, zatím kromě Olympijských her. Slovo dá slovo a utvoří spolu nový sportovní pár. A asi je vám jasné, že to zpočátku skřípe.
No, všude jsem četla, že Jasmine je hrozná postava, na facku. Za mě ne, já jí rozuměla, jede na výkon, s ničím se moc nepáře a pro silná slova nejde daleko. A už ve chvíli, kdy Ivanovi řekla, že jeho kostým je hnusnej jako pr*el, mi bylo jasné, že to je moje holka. Ivan je mírnější povaha, ale zase má v jednom kuse tvář zamyšleně vyboulenou jazykem a jeho rty jsou barvy cukrové vaty (božínku).
To mi pilo krev. A pak taky to jak ji neustále cvrnkal do čela, když sděloval něco důležitého/tajného/zásadního. Tak to by mně udělal jednou a velmi, velmi by litoval.
Jinak ale prosím ano! O trénincích, choreografiích a hodinách na ledě bych mohla číst věčně. Vlastně pořád, každý den pár stránek o tom jak Ivan a Jasmine dřou, a byla bych spokojená.
Dokonalá kniha pro fandy do krasobruslení.

6 26.08.2021

Hlavní motiv je zkrátka super. Dokonale děsivé, u hranic Slovenska s Polskem se ve větrném počasí zjevuje cosi, nebo kdosi, komu nelze uniknout. Budování napětí, atmosféra, všechno perfektní. Ale s tím závěrem, a že byl vážně dlouhý, mám trochu problém. Představovala bych si o dost méně filozofie a více napětí a byla by to jízda.

6 03.11.2020

Pět kroků od sebe, příběh o Stelle a Willovi. O cystické fibróze. O naději a vůli k životu. Knížka, ve které ale pro mě téma a překrásná obálka vítězí nad literárním obsahem. Už jsem příběhů o nemocných a(nebo) zamilovaných teenagerech četla spousty a tenhle patří mezi ty zapomenutelnější. Nicméně, hrdince jménem Stella já nemůžu nefandit :-), takže jsem hltala stránku za stránkou a jsem vlastně spokojena i s poměrně uvěřitelným a ne tak zcela typickým koncem. Co se mi líbilo, byl vývoj charakterů, kdy se perfekcionistka a kontrolou posedlá Stella nakonec nechala freečkovým salámistou Willem tak trochu (víc) ovlivnit v životním postoji a naopak :-). Špatné to nebylo, nijak výjimečné vlastně taky ne.

6 03.03.2020

Když mou milovanou knihu namluví svým dokonalým hlasem pak Vlasák, jsem rázem v sedmém nebi. Muž jménem Ove je člověkem staré školy, všechno si zařídí sám, účty platí včas, nikdy nezmeškal jediný pracovní den. Nadevše respektuje pravidla, řády a cedule. A moc rád provádí samozvané kontroly dodržování pravidel na cedulích ;). Je to zkrátka starý zapšklý morous a bručoun.... Nebo ne tak docela? Zbožňuju Oveho, další postavy, emoce toho příběhu a celou tuhle knížku. A hlas Jana Vlasáka ji ještě o fous vylepšil. 100%

6 31.03.2019

Námi to končí. Poslední dobou jsem měla štěstí na samé nemastné neslané knížky. Ale tohle, to bylo skvělý! Na otázku o čem to je jsem odpovídala "je to takové čtení pro holky, romantika .... o domácím násilí" a po přečtení to podepisuji. Je to romantika a je to o domácím násilí, taky o předurčení, opakování chyb našich rodičů, o lásce, zodpovědnosti k jiným i sám k sobě a hlavně o tom, že svět není černobílý. Násilník nemusí být nezbytně přihlouplý kopáč a jeho žena není vždycky slabou nulou, která si to nechá líbit, tak si nemá co stěžovat. Hlavní hrdinka Lily se vám bude líbit, je chytrá, milá, úspěšná, zamiluje se do muže jménem Ryle. Fešák, neurochirurg, galantní, jenže se ukáže, že mu občas rupnou nervy. A Lily rozhodně nechce jít ve stopách své matky, která násilnosti snášela mlčky celé roky. Jenže co s tím, když láska je silná a jinak je 99 procent času krásných? Až na občasný výkyv... Silná knížka, silný vnitřní boj, ještě lepší doslov a všeříkající poděkování autorky nakonec. Tohle prostě bylo dokonalé! 100%

6 21.10.2018