hana8062 komentáře u knih

Hele, taky se vám stává, že si tak sedíte na lavičce a tu na vás ze křoví vybafne okouzlující zarostlý bezďák trousící oduševnělá moudra, vy mu v okamžení propadnete, během pár dnů ztratíte hlavu a vemete si ho domů? Že ne???? No, mně taky ne :-). Věřte, nevěřte, hlavní hrdince a vlastně i autorce (protože je to tak trochu autobiografie) se to stalo. Vážně. Láska jako trám, s týpkem z křoviska u náměstí. Inu, drhlo to a třecí plochy byly, jak vztahově, tak literárně, to si pojďme říct. Není to zrovna knižní skvost. Jenže i tak jde o moc milý čtení, taková romantická komedie, popravdě ne vždy romantická a ne vždy komedie. Ale byl to hezky strávený čas.

3 30.09.2022

Prosím vás, co na tom všichni máte? Kniha bez děje, bez špetky literárna, bez hlavy a paty a s uživatelsky děsně nepříjemným fontem. Zato se spoustou pseudo hlubokých feel good myšlenek o tom, že "máme tě v rádi takového jaký jsi" a že "zákusek nikdy nic nepokazí". Příměr k Malému princi je úplně mimo, protože ten narozdíl od náhodně hláškujících, po venku cajdajících zvířátek, děj a zápletku má! Teda, tohle je zase kousek, který do knihovny vrátím s nadšením! A kdybych knížku bývala byla koupila za těch 399 Kč, co je vzadu na přebalu, vyškubu si všechny vlasy. Ani zákusek by mi náladu nevylepšil :-). Dvě hvězdičky za ilustrace, jinak za mě je to jedno velké Ne.

7 04.04.2022

Sůl moře je nádherná kniha. Strávila jsem s ní pouhých několik hodin, ale budu si ji pamatovat dlouho. O lodi jménem Wilhelm Gustloff jsem ještě nikdy neslyšela, ani obrovském počtu obětí jejího potopení. Netušila jsem o operaci Hannibal, či o tom že Hilter maloval akvarelem.
Mnoho informací mi dala Ruta Sepetys touto knihou. Ale zejména jsem dostala krásný příběh. Postavy, které nejde nemilovat . Tedy až na jednu zvláště slizkou. Dostalo se mi příběhu o přátelství, lásce, solidaritě, odvaze, mateřství, lidskosti, zkáze a naději.

Jako audiokniha překrásně načteno, s úžasným citem pro emoce postav a perfektními předěly. Sůl moře se mi zkrátka moc líbila a kdybych měla za poslední dobu doporučit jednu (audio)knihu, byla by to právě tato.

4 20.12.2021

Jak vypadá váš den, když vypadne eletřina? Celkem romantika, že? Vytáhneme svíčky, neruší nás televize, jeden večer se zmákne. Pak dojde baterka v telefonu, potom v powerbankách a už to taková psina není, teplota v mrazáku stoupá, voda už teče jen studená. Tak vydržme, však oni to zas nahodí. Ale co když nenahodí? Jak bude vypadat svět za pět dní, za deset? Kolik lidí přežije první měsíc, první masakry, výtržnosti, anarchii, rabování, nedostatek léků, vody, hygieny a jídla? Tak a o tom je Vteřina poté. Tohle není plyšová, lehce naivní postapo jako moje milovaná Stanice 11. Vteřina poté je kruťárna a není to veselé čtení. Rozhodně ne do téhle doby. Víte co? Doporučuju, ale na jindy, až bude všechno lepší. PS: jo, ten americký patriotismus z toho stříká proudem. Ale mně to zas tolik nevadilo. Pousmála jsem se nad prvním dítětem narozeným do světa bez proudu, které pojmenovali Grace America. Tak jsem si říkala, jsme dost velcí patrioti, abychom u nás pojmenovali první takové dítě třeba Bohemia nebo Moravius :-)? Ale tak bylo by to hezký, uznejte :-)

Zaoceánská výletní loď na dlouhé plavby je ideálním místem pro spáchání vraždy, nebo sebevraždy. Pád do hlubin téměř jistě nelze přežít a tělo se nikdy nenajde. Své o tom ví i vyšetřovatel Martin Schwarz, který na jedné takové obří lodi přišel o ženu a syna. Nikdy nepřijal tvrzení, že šlo o sebevraždu a když se opět vyskytne podobný případ, vydá se na stejnou loď i on sám. Zjistí, proč se zde lidé ztrácejí beze stop? A jak to, že se jedna, již celé týdny pohřešovaná dívenka zničehonic vrátí? Strhující příběh, krátké kapitoly a na pozadí se otevírá jedno velmi důležité téma, o kterém se obvykle příliš nehovoří. V audioknižním provedení exceluje Peter Kočiš a nutí čtenáře poslouchat dál a dál. Kriminální thriller s přesahem, mnoha mnoha zvraty a perfektní atmosférou! Nicméně , kdo mě zná, ví že "přezvratované konce" pro mě nejsou. Pokud jste fandy šokujících závěrů a několikanásobných twistů, budete nadšeni.

S láskou, Lukov.
To mě tak bavilo! Krasobruslařská romance je ideální, ochlazující čtení do parných dnů. Abych vás uvedla do děje, ona je Jasmine, lehce protivná, věčně naprdlá, aktuálně sólová krasobruslařka. S bývalým partnerem se nerozešli v dobrém a od té doby bruslí sama.
On je Ivan, dokonalý, několikanásobný mistr všehomíra, zatím kromě Olympijských her. Slovo dá slovo a utvoří spolu nový sportovní pár. A asi je vám jasné, že to zpočátku skřípe.
No, všude jsem četla, že Jasmine je hrozná postava, na facku. Za mě ne, já jí rozuměla, jede na výkon, s ničím se moc nepáře a pro silná slova nejde daleko. A už ve chvíli, kdy Ivanovi řekla, že jeho kostým je hnusnej jako pr*el, mi bylo jasné, že to je moje holka. Ivan je mírnější povaha, ale zase má v jednom kuse tvář zamyšleně vyboulenou jazykem a jeho rty jsou barvy cukrové vaty (božínku).
To mi pilo krev. A pak taky to jak ji neustále cvrnkal do čela, když sděloval něco důležitého/tajného/zásadního. Tak to by mně udělal jednou a velmi, velmi by litoval.
Jinak ale prosím ano! O trénincích, choreografiích a hodinách na ledě bych mohla číst věčně. Vlastně pořád, každý den pár stránek o tom jak Ivan a Jasmine dřou, a byla bych spokojená.
Dokonalá kniha pro fandy do krasobruslení.

6 26.08.2021

Zase jednou jsem se nechala zlákat krásnou obálkou. Anotace o nezlomném sourozeneckém poutu s příchutí magie zněla taky dobře. Ale po dočtení, vzato kolem a kolem ve mě kniha nic většího nezanechala. Nádech řecké mytologie a vánek z olivových hájů potěšil, ale vše se nakonec tak nějak rozplynulo v bitvách. Slibný začátek za mě laťku neudržel. Zklamání mi přinesla i romantická linka a to jsem původně od postavy s chlapáckým jménem Damon měla docela očekávání ;). Inu, taková milá, ale průměrná YA fantasy o dvou sestrách překonávajících nástrahy osudu, na kterou po pár týdnech dočista zapomenete.

2 26.08.2021

Tak jo. Tohle bude láteřivej příspěvek. Povídání o tom, jak jsem vzdala Půlnoční slunce. Protože to se nedá! Jednak teda vznikla dezinformace z mojí strany o tom, že je to sága Stmívání z pohledu Edwarda. Ale ono ne. Je to jen Stmívání!
Sedm set stran, moji milí. Doslova nekonečno stránek Edwardova utrpení z toho, že každýmu může číst myšlenky, jen Belle ne! A jak ho to drásá. A že by hned teď chtěl Bellu slupnout jako malinu, ale nemůže. Protože je hodnej upír, sakra. Jo a o tom, jak věčně věků okouní Belle u postele, když spí, jako nějakej starej vobšourník. No a natahuje ušiska, co to ona říká ze sna. Jestli pak mumlá ve spánku jeho jméno? Ne!? Ještě ne? Herdek, jestli to není pech!
No a ty chyby? Škoda mluvit.

Tak tohle nedám, na tklivý, rozervaný a frustrovaný upíry už jsem asi moc velká . Šup zpátky do knihovny, ať si Edward pije krev někomu dalšímu.

Jack potká Kate, padnou si do oka a sblíží se. Všechno se zdá krásné. Vlastně až na to, že Jack začne dost péct na svoje nejlepší přátele i sliby dané rodičům, ale co už. Jenže ouha, po čtyřech měsících Kate umírá. Mohl by to být konec příběhu, ale není. Jack se z leknutí nad tou smutnou zprávou flákne do hlavy a hop! Rázem se ocitne zpět v čase do chvíle jejich prvního setkání. Pojme tedy pocit, že se vrátil, aby ji mohl zachránit. A vrací se stále, a znovu a znovu. Romantika, co? Kate však zemře vlivem neléčitelné choroby, nikoli následkem nehody nebo úrazu. Jak by ji mohl asi zachránit? Ale kdo ví, třeba na něco přijde.
Cestování časem, moje oblíbené téma. Ale zpracované tak, že jsem trochu trpěla. Nejen těmi zbytečnými závorkami, které snad musel autor koupit někde ve slevě v XXL balení. Ale i tou samotnou myšlenkou. A taky přeromantizovanou teorií, kterou hlavní hrdina jednu chvíli vysloví. A to, že by se raději navždy motal jako šestnáctiletý v té čtyřměsíční smyčce naplněné schůzkami s Kate, nežli žít zbytek života bez ní. Ale no tak! Vážně, kámo? :-), na tohle mě nějak neužije.

31.05.2021

Brouci v hlavě. Máte je někdy? Vtíravé nevyžádané myšlenky, které ve vás vyvolají pocit, že nejste dobrý člověk. "Co kdybych toho chlápka shodila pod tramvaj? Kdo mi zabrání v tom strčit teď kocoura do mrazáku, aha?"
Nápady, díky kterým si řeknete "Co jsem to za osobu, že mě taková příšernost vůbec napadne?" A víte, že taková věc se čas od času objeví v mysli naprosté většiny z nás? Tahle kniha čtenáři ukáže, že vaše myšlenky nemusí být tím, čím jste vy. A jak je dostat z hlavy i proč se tím nemusíte trápit.
Spousta inspirativních, povzbudivých věcí. Jednu za všechny ale vyzdvihnu. Jestliže se při podobných nápadech cítíte špatně a nepříjemně, je to dobré znamení. Dokazuje to, že jde jen a pouze o nevyžádanou myšlenku, která zase zmizí, když ji nebudete věnovat moc velkou pozornost. :)

1 22.05.2021

Vážka. Příběh o tom, jak mi zase ujela ruka při výběru knihy a sáhla jsem po něčem, co je pro mě mučením. Ne dobře, začnu znovu: Příběh pěti (mladých, krásných, inteligentních... no prostě dokonalých) tajných agentů. Tato skupinka špionů a špionek motivovaná i vlastními zájmy, kromě těch státních, se vydává na sklonku druhé světové války z Ameriky do Paříže získávat tajné informace. Snaží se zapadnout, vmísit se do společnosti, ale díky napjaté atmosféře a upřímně některým nelogickým školáckým chybám, to nemají nijak snadné. Uf, dočteno, ale bylo to plahočení. Asi mě měla varovat obálka, ale tohle je vážně plyšový román o válce. Celé to působí jako by záměrem bylo: "Teď chci napsat něco s válečnou tématikou, ale žádný kruťárny, kdepak! Hlavně aby to bylo miloučký, ne moc násilí. Zato láska, tu bych si tam uměla představit . Ponejvíc neopětovanou .... a zakázanou. A přátelství, takové to ryzí přátelství na život a na smrt, jo to tam dám taky." Takhle to řeknu. Jestli vám sedí tohle v dobrém smyslu naivní a tak trochu bezzubé zpracování, jako třeba To je vražda, napsala nebo Vraždy v Midsomeru, budete nadšeni. Já si to neužila, vůbec.

2 13.05.2021

Prakticky na jeden zátah přečtený Lustr pro papeže mi vyrazil dech. Čekala jsem drsné věci, i to, že se mnou zacloumají. Dostala jsem ale ještě víc. Příběh šestnáctiletého Míly, který se za naprostou banalitu dostane do soukolí komunistických věznic a normalizačních lágrů je syrový, brutální a velmi smutný. Z původního šestiměsíčního trestu v stráví nakonec v těchto zařízeních mnoho mnoho let. Roky nelidského zacházení, týrání, sadistických praktik dozorců i jiných vězňů, kteří byli ochotni udělat cokoli komukoli, aby si zachránili kůži. Poté, co kniha čtenáře vrhne z idylického vandru do drsného prostředí nápravného zařízení Libkovice, zažijete s hlavním hrdinou hned několik otřesů. V perspektivě jeho dalších umístění do pracovního tábora ve Vykmanově a následně ryzího pekla v Minkovicích se počátek trestu bude jevit skoro jako dýchánek. Snaha zlomit vězně se podařila, s láskou vzpomínali na předchozí místo, kde to bylo ukrutné a příšerné, ale ještě stále to nebylo samotné dno pekla. Minkovice. Otrocká práce při výrobě skleněných ověsů a bižuterie v národním podniku Preciosa. Všudepřítomná voda, rozmělněný leštící prášek, písek v plicích, éter a chemické výpary všude. Ochranné pomůcky žádné, jen mokro, zima a šero. Pro mukly se netopí, svítí se minimálně. Generovali státu obrovské zisky výrobou věhlasných skleněných cetek a sami byli mučeni.

A Preciosa? Po revoluci zprivatizována a dlouholetý ředitel obdržel v 2015 od našeho prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání za Zásluhy o stát.

Ach, dnes mnohem víc nežli jindy důležitá kniha. Tohle se dělo několik kilometrů od nás, jen pár let nazpět. V roce 1980.
Mnozí z aktérů, dozorců, velitelů, jsou tu stále s námi. Neděsí vás to? Mě docela ano.

16 26.04.2021

Tohle bylo skvělý čtení. Obvykle nejsem povídkový typ, ale v tomto případě jsem si četbu do posledního písmene užila. Každá část má něco do sebe, některé mne ale doslova posadily na zadek. U povídek Delirium, Hrázný, Poslední rozloučení a zejména pak u skvostného Domku pro otce jsem se jen telelila. A ačkoli si uvědomuju, že to není kniha pro všechny, doporučila bych ji všem, fakt! Je to poklad.

5 08.04.2021

Už vás někdy napadlo, co se stane s domácími mazlíčky, když přijde (zombie) apokalypsa? Co si sami počnou a budou jim vlastně vůbec lidé scházet? Velký Jim, majitel našeho hlavního hrdiny, vraního samce jménem ST (Srač*otrus), se chová fakt neobvykle. Nejí, nekomunikuje, o nic se nestará, chřadne, ani pivo nepije. Brzy začne být zřejmé, že se něco děje, nejen s Jimem, ale i se světem. A tak se ST se psem Dennisem vydávají ven, vstříc nebezpečí, kde už lidé nejsou lidmi, ale stvůrami. Hledají svou budoucnost a možná i budoucnost všech ostatních.

Poznámka na zadní straně, že se jedná o mix Živých mrtvých a Tajného života mazlíčků je velmi trefná! Líp by se to popsat nedalo. Zvláštní, nebojím se říct až divná kniha, místy velmi vtipná, akční a jindy dojemná i přemýšlivá.

Těžko říci, kdo je cílovou skupinou. Ano, jsou tu roztomilá zvířátka, ale taky zombíci, lité boje, krev, úmrtí a docela spousta vulgarit (nejen ve jméně hlavního hrdiny).
Mě to bavilo. Líbil se mi ST, Dennis, chobotnice Onida, malá statečná fenka Skořice. Ale nejvíc povýšený kocour Kocourchán a jeho snobské myšlenkové pochody ;). Ale upřímně nevím, komu bych tak tuhle knihu doporučila, pro děti je moc násilná a přisprostlá, pro většinu dospělých, které znám asi bude zkrátka ulítlá. Uvidí v tom ekologickou agitku schovanou za zombie nářezem, a možná to tak vážně je. Ale třeba je to dobře :)

13.03.2021

Motivační knihy jsou pro mě utrpením. Mučením a týráním, jako by mě na skřipec natahoval. Ne však tato! Tohle je výjimečná publikace. Kalba ve spoďárech nabízí fungující návod na relaxační večery ve společnosti lahve fermentovaného nápoje, sladkého či slaného zobání a kočičích videí na YouTube. Aplikací této světoznámé finské techniky se naučíte krotit své stresy, negativní pocity z práce a životní frustrace. Sklenka dobrého moku vypitá na gauči v negližé dokáže odpomoci od jakéhokoli splínu. A i kdyby náhodou ne, (sebe)lítostivé pobrekávání nad dojemným filmem či jímavou hudbou může mít rovněž silné očistné účinky :-). Tak tuhle knihu jsem si užila! Satirická odpověď na všechny ty Lagom, Hygge a Positive vibes příručky mi fakt sedla. První sebevzdělávací kniha, kterou směle ohodnotím čtyřmi hvězdami!

2 11.03.2021

Navždycky. Kniha, s níž jsem zápasila čtyři měsíce. Příběh, který mi vůbec nesedl a dobře mi tak. Nedávno jsem se totiž kasala, že skoro nikdy nesáhnu vedle, že znám svůj literární vkus a jen zřídka se mi stane, že ustřelím. Tak tentokrát jsem se skutečně netrefila a sáhla jsem po knize, která zřejmě učebnicově není pro mne. Navždycky se často zmiňuje, jako lehké sladké čtení. Pro mne ale bylo spíš nemastné neslané. Milostné trápení hlavní hrdinky Mei a jeji váhání mezi náhlou láskou a dlohodobou nenávistí mi tak nějak bylo celou dobu z duše jedno. Komické situace mi legrační nepřipadaly a nebýt těch popkulturních narážek na HP, Zaklínače nebo Frozen, neusmála bych se vůbec. Jediné, co mě upřímně pobavilo, byl největší krasavec školy, jménem Chris Carter :-D, byl to záměr? Ale samotná Mei mi výsostně pila krev, je to osoba se kterou byste na kafe nešli, vyhýbá se řešení problémů, v jednom kuse se někde schovává s tabulkou čokolády, za záclonou, za policí v knihovně, pořád někam zalízá, aby nemusela čelit vztahům. Vztahům s lidmi, o kterých nic neví a na které vlastně dost peče. Ráda bych řekla něco hezkého a proto s čistým svědomím mohu pochválit grafiku a obálku, ta se podařila, narozdíl od vazby, tahle pevně slisovanou knihu jsem v ruce snad nikdy neměla a její čtení byla taková malá papírová posilovna. Udržet stránky od sebe mi vážně dávalo zabrat. Já nevím no, pro čtenářky okolo patnácti let, co mají velkou sílu v pažích, na to aby rozevřely tyhle desky, tak že do knihy bude i vidět, možná. Pro mě ne. Bohužel. Dál však Ole fandím, třeba se časem vypíše. Ale, upřímně, já už to nezjistím, další knihu už určitě nekoupím.

17 26.02.2021

Tak tedy. Naučila jsem se ponořit do zimní Vltavy o teplotě dvou stupňů, jednou dokonce i za hustého sněžení :-), absolvovat každý den studenou sprchu a překonávat samu sebe. Zjistila jsem, že přírodní voda, ač mnohem chladnější, než ta kohoutková, mi jde o hodně snáz. A taky to, že i na tu mrazivou sprchu se dá zvyknout. A těšit se na ni, směle totiž nahradí ranní silnou kávu :-). Navíc pak, když to zvládnete, vylezete a zabalíte se do ručníku, bude vám fantasticky! Přesně jako když přijdete domů durch zmoklí a převléknete se do suchého trička. Pocit k nezaplacení, můj milovaný a konečně vím, jak ho nasimulovat dle libosti každý den. Poslední měsíc mi dal hodně. A nyní, pomohla mi k tomu tato knížka? Ne! Fakticky ne, nebo jen velmi málo. Motivační četba obecně pro mě není. Jde mi na nervy. Tohle ale byl navíc zvláštní mix mezi motivací, historkami ze života, pochvalnými ohlasy Wimových fanoušků, návody a zase vyprávěním. Ledový muž bohužel postrádá kostru, literární hodnotu a nakonec, zas tak mnoho vás toho nenaučí. Zcela upřímně, jsem ráda, že jsem za něj dala jen těch 120 Kč v nedávné akci na e-knihy. Mít ho doma v papíru, asi bych si trhala vlasy :-). "Tenhle druh literatury není tvoje gusto, Hani, už si to zapamatuj!'

3 03.02.2021

Tohle byla volba hlavně kvůli názvu. Prosím vás, všude se píše, že je to jedna z nejvtipnějších knih ruské literatury. Tak to je skutečně smutné tedy! Moc jsem se věru nezasmála. Malého nebohého nemocného Sašu v jednom kuse sekýruje, šikanuje a peskuje jeho babička (láteřivá herdekbaba) a ve slabých chvilkách mu zase vyznává nehynoucí lásku. Aby mu mohla vzápětí opět od plic nadat do idiotů a smradlavých hajz*ů. Zkrátka fakt podivná opičí láska, v docela podivné knize :). No, dočteno a v závěru to úplně špatné nebylo. Ale ruského Forresta Gumpa, jak se o knize traduje, v tom nehledejte. Nenajdete :)

5 16.01.2021

Thriller/horor na mé oblíbené téma, vyšetřování smrti členů Djatlovovy expedice. Tohle mě pořád drží. Tentokrát v podobě beletrie. Hlavní hrdina, spisovatel Corey se vydává do Ruska až k hoře Ortoten, aby na vlastní kůži, vlastní pěst a vlastní oči prozkoumal Djatlovovu záhadu. Kniha má dvě hlavní linky. Jednu tvoří beletristické - fiktivní vyprávění o cestě spisovatele za námětem na knihu. A druhou reálnou, velmi věrnou linku popisující skutečné události výpravy, včetně autentických fotek. Obě linie jdou zhruba zároveň a jak se původní výprava blíží k potížím a nevyhnutelnému konci, tak i miniexpedice Coreyho a jeho přátel se dostává do smrtelného nebezpečí. Mě to strašně bavilo. Někteří čtenáři autorovi vyčítají, že ze všech možných vysvětlení příčin smrti si vybral snad to nejméně pravděpodobné. Ale o to víc tajemné a ke konci to byl už vážně pořádnej hororovej sjezd. Za sebe bych o chloupek zkrátila podzemní část, ale jinak to byla skutečně trefa!

3 13.01.2021

Balada o ptácích a hadech. Za tuhle možnost vrátit se do Kapitolu, do Krajů a hlavně do Arény jsem moc vděčná. Balada má všechno. Má napětí, dokonalé charaktery, skvělé soutěžící a hlavního záporáka - (tehdy ještě ne) prezidenta Snowa. Bavila jsem se, fandila soutěžícím a dokonce i samotnému Snowovi, aby se z něj nestal takovej zákeřnej, mocí posedlej funkcionář, jak ho známe. Vždycky takovej nebyl, víte? Nebo možná ano a jen nebyla příležitost se projevit? Překvapilo mě, jak primitivní Aréna kdysi byla. A chyběl mi Peeta. Ale i tak to za těch 500 stránek stálo :-)

4 07.01.2021