Frakira komentáře u knih
Tuhle knížku jsme si moc užila, témata jako kolonialismus, otroctví, elitářství, rasismus, do toho slitky, magie, překlady, citace...tenhle žánr mě začíná hodně zajímat :)
"Budoucnost, stejně mlhavá jako děsivá, se však zatím dala snadno přehlížet - úplně totiž bledla v záři přítomnosti."
"Skutečné vzdělání vám život nezjednoduší. Naopak, všechno se vám bude zdát mnohem složitější, chaotičtější a velmi zneklidňující. Máte samozřejmě ještě jednu alternativu, Elloren Gardnerová, a to žít život založený na lži a nespravedlnosti."
Tohle bylo tak...děkuju, Veroniko, za ten zážitek...ten pocit z knihy mě bude pronásledovat ještě dlouho, doufám v to!
"Je to znepokojivě příjemný pocit sdílené samoty. Jako bych sám sebe dokázal vnímat víc, když mám u sebe jeho..."
"A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášení zpátky do minulosti." Poslední věta ve mně zarezonovala asi nejvíc a tak nějak vystihuje náladu celého díla
Pořád stejný JHK, o tom žádná, ale už v tom člověk moc nového nenajde..ke starším sbírkám se občas vrátím, k této ale asi ne...
"...ale jenom ta vzpomínka na dobu, kdy jsem byla šťastná, nebo možná jenom mladá a všechno bylo tak snadný, jediný moje starosti byly, jak se naučit angličtinu a jestli mě miluje Robert, v tý době mi to sice snadný nepřipadalo, ale čas to zabalil do hodně krásnýho papíru."
No zas mě to dostalo, zase jsem se viděla tak, jak nechci skončit. Ještě u žádné autorčiny knihy jsem nepřemýšlela co bude dál s postavami, ale tady jo. Pokračování by mi nevadilo :)
Další povedené dílo autorky, nezklamalo!
"Taky pochopil, že dlouhá samota je lepší než blbá společnost." (Hrázný)
Moc se o tom nemluví, nicméně tohle tu v českých vodách moc nenajdete. Noir "ve stylu" Chandlera, jo, mně se to moc líbilo....
Trošku jiné čtení, více umělecké, v podstatě až na ten konec se tam nic zásadního neděje...to ale nevadilo, co mi ale vadilo byla ta poslední kapitolka/epilog - bez toho bych se obešla a určitě bych měla z knihy ještě lepší pocity...lehounce připomíná knihy Sally Rooney, pokud bych měla přirovnat...
Opravdu smekám před autorkou, protože si tak trošku umím představit, co to obnáší bádat několik měsíců a let, v archivech procházet staré a zaprášené krabice, člověk to má pořád v hlavě, žije to....příběh se mi moc líbil, i když asi každému do noty nesedne, já dostala, co jsem čekala a jsem za to moc ráda!
Námět dobrý, i to jak byl příběh psaný z pohledu náctiletých holek, i když asi bych si představovala trochu víc...no ale mrazí z toho, pak dejte dítě na kroužek :/
Pokaždé, když si pořídím novou knihu od této autorky, tak si říkám, že už mě nemůže ničím moc překvapit... a i když vlastně ne, zase se jí to povedlo! Jak to dělá? ty knihy jsou pořád "jen o lidských vztazích a neštěstí" a mě to pořád baví číst a prožívám každou další knihu jako by byla její první...
U čtení v hlavě slyšíte jeho hlas, což je super! Milé oddechové čtení...
Mě to hodně bavilo! úplně jiné než ostatní autorčiny věci, civilní a tak uvěřitelné, až běhal mráz po zádech...i jsem si v průběhu čtení několikrát říkala, "tyjo, tohle fakt napsala ženská?" dobrý!
Beznadějné, bezútěšné počteníčko, chvílemi je vám mdlo, chvílemi horko, něco je třeba rozdýchat a knihu zavřít...už dlouho jsem nečetla nic tak silného, tak opravdového, tak smutného...
Tahle se mi líbila asi nejmíň, ale je to samozřejmě subjektivní...i tak doporučuji!