Píseň L. přehled
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532029/bmid_pisen-l-65c957ecc61db.jpg
4
180
180
Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Píseň L.. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (54)
Autorka má dar mnoha slovy říct velké nic. 300 stran bylo pouhé plynutí času, více méně bez děje, zápletek. Nuda v hutné podobě. Od strany 350 je čtení vcelku přínosné, ale stačilo by přečíst jen těch 100 stran a celkový dojem z knihy by byl výrazně lepší.
Kouzlo knih Veroniky Opatřilové jsem objevila až loni a od té doby si je postupně odškrtávám jednu po druhé. Píseň L. představuje její nejnovější román a dovolím si říct, že i nejvíce poetický.
Zatímco Ostrov žije obsahoval plno magického realismu a Počkej na moře silné dialogy, Píseň L. se u mě zapsala svou citlivostí, popisy lesa a objevováním hranic touhy. Děj nám přináší dva paralelní a vzájemně propojené příběhy, kdy se jeden odehrává ve středověké Anglii a druhý v současnosti. Prvně zmíněná dějová linka je hodně poetická a skrývá v sobě milostnou zápletku plnou emocí a dobře vystavěné atmosféry. Co se týče té druhé, ta je zahalena tajemstvím a osobně ji nepovažuji za tolik vyváženou. Oproti ději z minulosti obsahuje pár účelových momentů a ve výsledku na mě nepůsobila příliš reálně.
Čtenářský zážitek to nicméně byl velmi pozitivní. U počinů Veroniky Opatřilové totiž nejde jinak, než se zastavit a užívat si každé slovo a větu. Její vyprávění je citlivé, poetické a neurazí ani náročné čtenáře. Už se moc těším, až se opět setkáme
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (3)
„Jak už to tak se vzpomínkami bývá, většina z nich je nejspíš smyšlená.“
„Věčnost je teď.“
„Vzpomínky. Tak nespolehlivý zdroj. Přizpůsobují se podle toho, co se stalo později. Mění se a tvarují podle pozdějších událostí.“
Kniha Píseň L. v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 210x |
| ve Čtenářské výzvě | 37x |
| v Doporučených | 27x |
| v Mé knihovně | 99x |
| v Chystám se číst | 199x |
| v Chci si koupit | 59x |
| v dalších seznamech | 5x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Málem jsem to zabalila při první zmínce o další chlapecké romanci u jezera... úplně mě totiž nevystřeluje z galoší nekonečně uslintané pozorování třpytu všelijakých kapek na božsky svalnatém těle... a že zde se pozorováním opravdu nešetřilo... jako bych se ocitla v padesáti odstínech zelené... nicméně... když jsem se konečně přeci jen začetla, tak mi vždy totálně rozstřelila záložku trochu až bizarní linka ze současnosti... chápu to propojení, ale možná méně je někdy více... až příliš mě rušilo neustálé přepínání v dynamice vyprávění... asi jsem byla přehnaně natěšená na něco výjimečného a tohle provedení mi zkrátka jen nesedlo... moje culpa!