Píseň L.
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532029/bmid_pisen-l-65c957ecc61db.jpg
4
100
100
Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.... celý text
Přidat komentář
Nádherná obálka, nádherný příběh. Rozhodně budu autorku sledovat dál, tohle je poezie v próze.
Laurenc, šlechtický sirotek, žije na hradě se svým starším bratrem. Je ale od dětství jiný než by si jeho bratr přál. Henry chce aby se postavil na vlastní nohy, pokračoval v odkazu jejich otce, stal se slavným válečníkem. Vincent ale odmítá jakékoliv zabíjení, většinu svého času tráví v lese, kde se cítí nejlépe, kde jej nikdo nesoudí za to jaký je. Laurencův příběh je občas přerušen příběhem Vincenta, novináře, který přijel na lesní chatu sepsat příběh slavné spisovatelky. Jeho nesympatie k Laile se postupem času stírají a s nepochopením sleduje svou nadpřirozenou přitažlivost k této ženě.
Je to má první kniha od autorky, proto jsem si musela nejdřív zvyknout na její styl psaní. Její věty jsou krátké, až strohé, ale umí jimi vytvořit nádherný poetický text. Popisy lesa byly úžasné. Jde o lyrický, snový, něžný a atmosferický příběh, který je plný krásných popisů přírody a pocitů, což se mi na knize líbilo nejvíc. Krásné čtení.
Knihu jsem si koupila aniž bych četla anotaci.. naštěstí.....jsem jí totiž jedním slovem okouzlena....láska, něha, vášeň, osud, nespravedlnost, bezmoc, bolest, příroda....smíření....
Konečně jsem se dostal i k téhle novince a už zase musím napsat hodnocení, i když to obvykle nedělám. Našel jsem v ní tolik indicií, tolik propracovaných a propletených příběhů, vodítek, cest, po kterých se postavy vydávaly a které je nakonec zavedly do stejného bodu. Souvislost mezi příběhy je poměrně jasná, pokud čteme pozorně, jejich propletenost se odhalí ve slovech, činech, ale i "náhodách", které obě dvojice zažívají. Pro mě je to příběh o nesmrtelné lásce, ale třeba i o tom, že čas, jak ho vnímáme my, neexistuje, je jen konstruktem naší společnosti. Líbila se mi i myšlenka, se kterou souhlasím a to sice, že jsme všichni součástí celku a vzájemně se ovlivňujeme.
Myslím, že jak sama autorka říká, historická doba ani místo tady nejsou stěžejní, o ty vůbec nejde. Maximálně mi připadá, že zvolila záměrně hodně vzdálené a odlišné doby, aby na nich demonstrovala, jak lidská duše zůstává stejná, jak se ve své podstatě neměníme a některé zásadní věci, jako třeba emoce, jako lásku, prožíváme stále stejně.
Podle mě asi zatím nejhlubší autorčina kniha, filozofické úvahy nakousnuté v Ostrov žije, tady dovádí do hloubky a odkrývá další vrsty spirituality. Mnohem složitější než líbivé Počkej na moře (možná proto je kolem téhle knihy méně humbuku, protože je třeba ji číst a chápat, nejen konzumovat).
Pro tento styl knihy asi nejsem cílová skupina. Snový, poetický popis děje je v pořádku, ale ne na víc jak 400 strankách, pro mne ten styl pak prostě ztratí kouzlo něčeho výjimečného. A nečetla jsem štítky, ani nic o autorce, což doporučuji, zejména pro asi čtenářské konzervy, jako jsem já :). Každému sedí něco jiného a chápu, že mnohé nadchne. Ovšem popisy lesa jsou zde moc pěkné, ale je to moc dlouhé.
Co k tomu mám ještě říct? Autorčina dřívější kniha Počkej na moře se mi moc líbila, ale tahle zcela předčila veškerá moje očekávání.
Anglie pod záborem Normanů kolem roku 1100. Normané se roztahují, staví svoje hrady, uplatňují svoje právo a zneužívají anglické poddané. V této skutečnosti žije normanský šlechtic Laurenc. Žije na hradě svého staršího bratra Henryho jako trpěný host. Nelákají ho rytířské výpravy a války, úlevu od světa mu poskytuje les, ve kterém tráví převážnou část svého života. A právě les mu jednoho dne přivede do cesty nečekaného společníka.
První příběh je občas proskakován druhým příběhem. Ten se odehrává v současném Laponsku. V hlubokých lesích, kde už několik let žije výstřední spisovatelka Laila. Za tou se nyní vypravil mladý novinář Vincent, aby napsal její autobiografii.
Příběh Laurence se mi líbil víc. Vychutnávala jsem si ty krásné poetické popisy lesa, jeho života v tehdejší době, citového probuzení, duševních zápasů a dozrávání v muže.
Příběh Vincenta a Laily byl odtažitější, už jenom proto, že je psaný v er-formě, zatímco Laurenc nám vše popisuje ze svého pohledu. Ale jak příběh pokračuje a vy pronikáte hlouběji do děje, tím více nacházíte vřelosti a pochopení, kdo ti dva jsou.
Jak už jsme u Opatřilové zvyklí, ani tentokrát nám není předloženo jasné zakončení, ale přece jen nám nechává dost indicií na poskládání vlastních závěrů.
Kniha o lásce natolik silné a nezdolné, že dokáže čekat několik staletí, celou věčnost, než konečně dojde svého naplnění.
Jedna z nejlepších knih letošního roku.
Číst knihy Veroniky Opatřilové je jako číst básně. Poetičnost, hra se slovy, magičnost, která ale není přímá. Čtenář musí zapojit vlastní fantazii. Píseň L je o lásce k lesu a přírodě, tudíž mému srdci velice blízká.
,,Nekonečnost, která mě dočista pohltí. Pocit, že jsem součástí něčeho mnohem většího, než jsem já sám. Je to uklidňující krásně velkolepý pocit, ze kterého se mi zatočí hlava. V tu chvílí s podivnou jistotou vím, že les bude vždycky znamenat úplně všechno.
,,Les se neptá. Les mě přijímá. Takového jaký jsem.
Nevšední zážitek. Středověká chlapecká romance v kulisách lesa. Kniha plyne lehce, o to víc mi vyznělo pár silných momentů.
*Znovu mě najdi*
I cynik občas uroní slzu nebo jako v tomto případě jezero. Veronika Opatřilová mě opět donutila vykopat dávno pohřbené emoce a postavit se jim. Příběh spřízněných duší, které ani smrt nedokáže rozdělit, prožijete všemi smysly a ani s jedním “L" se vám nebude chtít loučit.
To není obyčejný román, to je báseň.
Už předešlá kniha autorky Počkej na moře se mi moc líbila, ale tahle mě oslovila ještě víc. Mám ráda lgbt témata a historii, takže jsem čekala, že mě víc zaujme linka normanského šlechtice. Ta byla mimochodem krásná, ale stejně tak se mi líbila i druhá linka, současná.
Učarovala mi poezie příběhů i samotných slov. Takových knížek se moc nevidí. Také se mi moc líbilo, jak se obě linky příběhu prolínaly. Snad to není spoiler, ale pokud jsem to dobře pochopila, tak milenci v současnosti byli dalším vtělením těch v minulosti. Úžasný nápad a krásné zpracování. Ať už to L. v názvu patří Laurencovi, Laile, lesu nebo lásce, je to píseň krásná a omamná. Knížku Píseň L. určitě doporučuji, jenom by byla škoda číst ji ve spěchu. Taková krása se musí vychutnat.
Nádherné, poetické, dojemné.
Měla jsem to štěstí, že jsem měla během jednoho týdne možnost (rezervační systém v knihovně) si přečíst poslední dvě knihy této pro mě dosud neznámé autorky - Počkej na moře a Píseň L. V kombinaci s bouřkami a dešťovými přeháňkami, které ještě víc podpořily lyrickou atmosféru obou knih, se jednalo o neskutečný literární zážitek a kolotoč pocitů, dojmů a emocí. Krásné obálky a celkově formát těchto knih už jsou jen třešnička na dortu.
Toto jsou přesně chvíle, kdy lituju, že čtu tak rychle a že si něco tak krásného nedokážu lépe dávkovat.
Narozdíl od mnoha komentářů pro mě měla i současná dějová linka velké kouzlo a mrzí mě, že nedostala více prostoru.
Kniha se mi moc líbila. Ale. Dvě linie příběhu z různých dob se jen letmo dotýkají. Příběhy hledání pravdivého a svého života. Romantika tu moc místo nemá, ale záleží, jak se na to člověk podívá. Celým příběhem probíhá píseň lásky- vztahu lidí a píseň lesa- vztahu k přírodě, který jde na dřeň ... Vlastně se mi od přečtení z hlavy vykouřil konec knihy (obou příběhů), ale přetrvává ve mně pocit ticha, lesa, divoký dravec na obloze, vítr , voda...
Připojuji se k předchozím recenzím – celkově me bavilo proplétání lidských osudů napříč dvěma vzdálenými časy a prostory, ale historická linka byla i za mě o dost lepší (závěr se mi moc moc líbil!). Pořád jsem si na tu novodobou nemohla zvyknout, možná to bylo proto, že jsem celou dobu tušila, jak to dopadne, což se u té druhé nestalo.
Stará "normandská" Anglie a současné Švédsko, mé dva duševní domovy. Přesto mám ze čtení rozporuplné pocity, příběh mě ze začátku nudil, postupně mi příběhy začínaly dávat smysl, přestaly mi vadit citové výlevy (v obou dějových linkách) a soustředila jsem se na to podstatné, co vyprávění přináší, jak se osudy navzdoru času proplétají jako kořeny. Možná za mou počáteční nespokojenost může osobní rozpoložení, nu knihu jsem z velké části četla po cestách Anglií (teď už téměř bez lesů) na pobřeží plném starých hradů postavených Normany a to mi sedlo. Po dočtení mám pocit, že kniha obsahuje mnoho krásných myšlenek, nápadů a popisů (hlavně pocitů v přírodě), ale také prázdná místa.
Přebal je nádherný.
"Některé věci jednoduše nikdy nepochopím, a to nejlepší a nejmoudřejší, co můžu udělat, je prostě je přijmout. Můžeš tomu říkat rezignace, jestli tě to uklidní. Ale ujišťuji tě, že to má pramálo společného s prohrou."
Krásné popisy lesa a užívání si samoty v něm, víc se mi líbila historická linka, ale poutavý dej ustal v polovině knihy
já jsem se do knihy nemohla začíst. Možná náhoda, možná jen špatně načasováno. Dám spisovatelce ještě jednu šanci a uvidíme
Neuvěřitelná kniha, nádherná. To není kniha , kterou přečtete za večer. Já si ji dávkovala po kouscich a moc jsem si čtení užila. Za mě krásný čtenářský zážitek.
Výhrady bych měla, ale ty nerada zmiňuji, už protože je to čistě můj pocit, moje vnímání knihy a to, co konkrétně nesedlo mě, jiní s nadšením přijímají....četla jsem a četla, protože své kouzlo to mělo a já potřebovala dojít k posledním stránkám. A tam jsem došla k poznání, že to pozitivní ve mě přetrvává. Takže ano, stojí za přečtení a je tam toho spoustu, co se vám dostane pod kůži....
"Jako tíha železné ruky osudu - taková je moje láska k tobě, táhne mě k zemi, svazuje, zkouším se nadechnout a nacházím jen ...tebe"
Od autorky jsem již četl knihu POČKEJ NA MOŘE, která se mi líbila.
Román Píseň L. má 2 dějové linie. První linka se odehrává v Anglii ve středověku. Hlavní postavou je mladý muž LAURENC, který má rád projížďky na koni, toulky lesem a chce zůstat věrný svému staršímu bratrovi, který je pánem hradu. Laurenc se setkává s mladíkem se šedýma očima. Druhá linka se odehrává v současnosti ve Švédsku, kdy mladý novinář přijíždí do laponských lesů a má se zde setkat se slavnou spisovatelkou, které má pokládat otázky.
Román se zabývá samotou, touhou a zakázanou láskou.
Autorka píše dobře, má vytříbený styl a celkově se mi kniha líbila. Kniha byla čtivá a knihu jsem přečetl za jeden den, přestože je to bichle. Kniha obsahuje také prvky LGBT.
Líbily se mi popisy lesa v různých ročních obdobích a popisy jezera. Procházky lesem mám rád.
Kniha má pěknou obálku.
Citáty:
Les mě přijímá takového, jaký jsem. Nic po mně nevyžaduje. Nic neočekává. Žádné nároky, ale taky žádná zklamání. Les nemůžu zklamat, protože ode mě nic nechce. A on nemůže zklamat mě. Když se ocitnu v lese, les je domov.
Les si na nic nehraje. Mýlíš se, když si myslíš, že je zrádný. Nikdy ti nic nesliboval. Les prostě jen je. To jen lidé si do něj promítají své představy.
Čas neplyne, čas prostě jen je. V každé chvíli. Neustále přítomný. Nikam nemizí, neutíká, stojí na místě, existuje jako my. Neustále a nikdy. Ve stejnou chvíli. Věčnost je teď.
Štítky knihy
Anglie romantika středověká Anglie Laponsko sokolnictví LGBT, queer, LGBT+
Tenhle příběh je o pocitech, o poetice, o lásce, o životní filozofii. O nalézání nečekaného. O odmítání očekávaného. A hlavně o lese. Les si na nic nehraje, přijme Tě takového, jaký jsi. A možná Ti i něco daruje. Náladu, pírko, zamyšlení, setkání. V příběhu se prolínají 2 příběhy, Laurencův ze středověku a Vincentův ze současnosti. A ačkoliv je dělí mnoho let, není to důležité. V obou případech je hlavní hrdina les a na postavách je, aby si něco o sobě uvědomili a přiznali. A aby nám čtenářům nastavili zrcadlo, že je dobré občas jen tak být. Přestat muset a potřebovat a jen být. Nádherný příběh. Už Počkej na moře bylo nevšedním zážitkem. Píseň L. je ještě o level snovější, chápavější a neuchopitelnější.