Božidara

To bylo jak pohlazení.. moc příjemný příběh žen jedné generace.. jak můžou být rozlišné úhly pohledu babičky dcery a vnučky.. snila jsem si na obláčku, že bych takovou babičkou taky chtěla být a připomnělo mi to mou pohodovou babičku, úplně povahově jinou mamku a sebe, přesně jak se to v Róze pralo, něco co vám vtloukali a něco co by jste chtěli dělat a teď nevíte co můžete.. máte ..nebo chcete ..je ten život někdy zamotaný.. za mě nádherná kniha .. autorka mi sedí

Mě teda kniha nenadchla, od půlky jsem v podstatě jen obracela stránky. Rádoby cool babička byla místy hodně neuvěřitelná a tam, kde jsem čekala že se děj rozjede a bude sranda na tripu, tak jen úmorné čekání, kdy už tam konečně budou a pak vlastně nic...

Tak já nevím... možná jsem od toho čekala (na základě vysokého hodnocení) víc, ale mně to přišlo tím stylem slohu, jako bych četla slohovou práci nějakého druhostupňového žáka. I ten příbeh byl tak prvoplánový. :-/ Jako jo, dočetla jsem, ale už se k ní v budoucnu určitě nevrátím. Byla to taková jednoduchá oddechovka, kterou jsem si přečetla mezi dvěma náročnými tituly.

Kniha se mi moc libila. Takove pohlazeni a zamysleni. Verim, ze se tam mnoho zen s detmi ( dcerami) muze i najit. Proc zijeme slozite, kdyz by stacilo tak malo k vysvetleni a pohode. Doporucuji spis jako oddechovou knihu. Obcas jsem se smala na hlas. Na konci mi ukapla i slza, ze uz kniha konci.

Pěkně se četla hodně věcí k zamyšlení

S první polovinou knihy jsou dost bojovala, nemohla jsem se rozhodnout, jestli je to motivační kniha s řadou moudrých citátů nebo román o soužití tří generací žen. Druhá polovina se mi líbila víc, byla zajímavější, i když občas trochu nelogická a všechny postavy mě iritovaly.

Tak tohle mě bohužel úplně minulo a těch 500 stran pro mě bylo mentálně tak třikrát delších (neodložila jsem jen proto, že opravdu každou knihu poctivě dočítám). Neshlédla jsem se ani v Božidaře, ani v Miladě, ani v Rosii, naopak každá mě svým způsobem tak trochu vytáčela. Příběh (zejména ten trip) mi přišel málo uvěřitelný a i těch pouček a mouder na mě bylo moc, jako kdybych četla nějakou motivační knihu a ne beletrii. Za sebe tedy knihu doporučit nemohu, já se do čtení musela opravdu dost nutit.

Netradiční a pěkné čtení.

Knihu můžete číst jako road novel o cestě k vnitřní svobodě a nechat se unášet na její free notě, nebo ji brát jako psychologickou sondu do generace tří žen, které se spolu nenaučily komunikovat, odhalovat své pravé emoce a tím jsou nuceny se neustále navzájem zraňovat (Božidara-Milada, Milada- Rosie). V příběhu mi vadily logické chyby a nepropracovanost postav, ale chápu autorčinu snahu o poslání, a tudíž i pohádkový konec. Kniha je čtivá, nudit se nebudete, jen literární perla to prostě není :)

Dlouho jsem se tu knihy tak nenasmála. Čteno s dcerou.
Tři generace žen a jejich ne-pochopení a cesta nejen k sobě navzájem, ale i k lepšímu pochopení sebe sama. Doporučuji.

Zajímavý román o cestě na cestě, kterou zažívájí tři generace žen, která jim pomůže najít se navzájem, poznat se a sblížit se a najít vlastní svobodu.

Veroniku sleduji už delší dobu, od dob ztráty jejího manžela, kdy sama hledala cestu, kterou se vydá, uživí a především bude na ní spokojená. Věřím, že i díky jejím zkušenostem vystavěla tento příběh, který zrcadlí vše, co na svých cestách nasbírala a kol a kolem vypozorovala a tímto příběhem předává dál. Kniha o vztazích tří generací žen je podaná jejím volnomyšlenkářských stylem, kdy babička intuitivně a beze strachu proplouvá životem dobrodružným a především v souladu s jejím vnitřním nastavením, naproti ní je v kontrastu její dcera, žena svázaná řádem, povinností a dokonalostí a mezi nimi se hledá vnučka (pubertální dcera). Měla jsem je ráda všechny tři, také jsem byla dcerou a jsem i máma, co chtěla vést děti tím nejlepším směrem. Na své životní pouti v pubertálním věku se mi stejně jako v knize osvědčilo neorganizované putování, které vystaví člověka různým situacím, ve kterých se projeví, učí se z nich a nejlépe sbírá zkušenosti. A ještě jedno moudro z knihy na závěr: "Jen štěstí, které je sdílené, je skutečné." (Útěk do divočiny)

Já jsem se teda vůbec nenudila,jsem matka i když zatím 5 ti letého syna,ale už jsem ted jsem se v pár věcech našla... Je přinejmenším k zamyšlení,jak s nejlepším vědomím a svědomím vlastně dusíme ty nejbližší... Je to má první knížka od autorky a určitě ne poslední.

Za mě bohužel příliš jednoduché čtení bez výraznějšího děje. Chybělo mi tam napětí nebo moment, který by čtenáře nutil číst dál.

Spousta napsaného mi v dobrém slova smyslu nastavovalo zrcadlo. Autorka prostřednictvím svých postav šíří svoje myšlenky dokonale. Příběh je lidský, lehce neuvěřitelný, ale protknutý ryzí člověčinou, nadčasovou platností a několika pravdami, které v člověku skoro tají dech (ve smyslu "jak je možné, že přesně takhle mi je a nikdy to nikdo neuměl pojmenovat?")...

Mě se to líbilo! Možná v některých ohledech není kniha dokonalá, ale rozhodně plní poslání, pohladí i pobaví.

Babi Boží, je prostě boží ... Kniha je vtipná , k zamyšlení, ze života...

Dobrý, nápad naprosto skvělý, ale provedení mě chvilkama bavilo a chvilkama mi to lezlo na nervy.
Úplně mi tam neseděla ta věková rovina kdy Božidara má 60, to ještě není ani v důchodu, natož dnes - je to moderní žena, která se až tak moc brání moderním technologiím s těmi svými myšlenkami. Milada, které není ani 40 a mluví o sobě jako o staré ženské. Oběma bych dala minimálně o 5 let víc. Rozumím o co v románu šlo, co mě mělo oslovit ale nedostavilo se to. Neříkám že vůbec, občas to tam naskočilo, ale pak se to něčím pokazilo.

30.08.2025

Knížka byla naprosto boží. Od autorky jsem nejprve poslouchal oba dva díly Agnes, ty se mě líbili natolik, že jsem si chtěl další knížku od autorky poslechnout. Je to pěkný příběh. Ani jsem nekoukal, kolik to má kapitol a myslel jsem, že to po prázdninách skončí. I Valerie Zawadská to krásně načetla.