Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
304
102
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Téma příběhu fajn, ale na to, jak je kniha tlustá, jsou některé věci tak nějak nedotažené, hop sem, hop tam... Některé myšlenky zaujaly, jiné jako by byly tak nějak "na sílu". Kdysi jsem sledovala autorčin profil Krkavčí matka - a i tam mě některými příspěvky oslovila, ne-li nadchla, jinými někdy i naštvala pro jednostrannost pohledu a jakýsi nesmlouvavě sdělený názor "je to tak a nejinak a basta". Vychvalované jsou její dvě knihy Agnes, tak možná zkusím ještě jednu z nich, ale až po čase.
Jedno z hodnocení zde na DK je " odpad". To se mi zdá přehnané. Ale určitě to není na 5 hvězdiček. A nemyslím si, že je nutné knihu číst. Podle mého autorka neumí psát, tedy postrádá kvalitní řemeslo. Její " kdyby tehdy věděla" mě příšerně iritovalo. Postava Božidary byla až příliš černobílá, některé situace neuvěřitelné. Mě čtení docela bavilo, ale něco tomu chybí. Autorka sice tlustý román napsala, ale myslím, že brzy upadne v zapomnění.
Kniha mi mnohé dala. Hlavně chuť být sama sebou a žít autentický. Co mě ale nebetyčně štvalo byly vysvětlivky": "Kdyby věděla, že za 15 let zemře na rakovinu." "Kdyby věděli, že za pět minut už v autě sedět nebudou, užívali vy by si auta víc." Přišlo mi, že autorka prozrazuje něco, co vědět nechci ani nepotřebuju. Navzdory tomu dávám 4 hvězdičky.
Pár moudrých vět jsem si pro sebe opsala.
Nechala jsem se unášet na struně fantazie, mimo každodenní realitu a do mého trhlého já.
Asi dost záleží, co od knihy očekáváte, kolik máte načteno a kolik je vám let.
Pokud čekáte literaturu, která vás má někam posunout, nejspíš budete mít větší nároky a zklame vás.
Pokud jste mladinký čtenář, mohlo by být fajn. (Neberte, prosím, zle - jen logicky, v 16 letech nemůžete mít načteno jako v 45 letech a vkus bude taky odlišný ;-))
Pokud hledáte jen oddychovku, bude se vám líbit.
Za mě - nehledejte v příběhu logiku, velmi brzy byste narazili. Nechtějte filozofické rozbory. Berte to jako oddychovku, která shrne moudra a motivační citáty a bude to příjemná četba.
Odpočinková kniha...
Je zajímavé, jak si děti perfektně rozumí s prarodiči a s rodiči v určitém věku vůbec...
takže je to asi všude stejné...dekuji p.Hurdová
Tak tentokrát to není obraz z duše knihy, ale citát z knihy, který mě zaujal a který si potřebuji zapamatovat. ´´Buď pevná navenek, ale zůstaň jemná v srdci. ´´
Naprosto nádherná knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout. Božidaru jsem si zamilovala hned. Její humor, nadhled a to, jak si dokáže užívat čas právě teď a tady a dělá věci, které chce. Protože dalším zajímavým citátem této knihy je ´´Jaký život bys žil, kdyby ti byla všechna ´musíš´ a ´nesmíš´ u prdele?
https://www.instagram.com/p/CwqQQlZLTZT/
Audiokniha
Nějak se pořád nedokážu rozhodnout, jestli se mi kniha spíš líbila, nebo ne. Příběh a některé skutečnosti mi přijdou tak trochu na hlavu postavené, nereálné, přehnané, někdy až protivně přemoudřelé, jindy to hodně tlačí na snahu o životní free styl. S některými výroky se dá souhlasit, s jinými polemizovat. Nějak jsem nepochopila, že Božidara stojí na prahu šedesátky, ale již třicet let žije život důchodkyně, nepracuje, vždy přes zimu někam na půl roku zmizí. I postava Rosie na mě působila nevěrohodně. Snad jediná uvěřitelná je Milada, uštvaná matka, která by se pro svou dceru rozdala, jen to občas neumí vzít za ten správný konec. Knihu jsem si vyposlechla, většinou jako kulisu u nějaké nenáročné činnosti, ovšem nevím, zda bych u ní vydržela, pokud bych ji četla.
Kniha, která musí dostat každého, kdo má otevřené srdce i mysl. Protože cesta k nim není samozřejmá, takže každý takový čtenář nutně vidí v hrdinkách sám sebe. Ti, kdo se ale na takovou cestu ještě nevydali, budou nacházet v knize nelogičnosti a budou pobouřeni věcmi, které by jejich přesvědčeními mohly otřást. I moje hnidopišské já našlo řadu "chyb", ale tentokrát mi nějak nevadily. Protože ten příběh není dokument o cestě někam, ale slouží jako kulisy pro svědectví o cestě sami k sobě i k sobě navzájem.
Navíc je to skvěle napsáno. S pochopením pro jednání všech postav, lehkým humorem a citlivým dávkováním "hlubokých" myšlenek.
Kniha se četla dobře. Ráda bych někdy chtěla na takovou cestu se svými vnuky. Nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. Ale ne vždy se to v reálném životě stane. Zkrátka značka "ideál" funguje jenom v knížkách, aspoň podle mě.
O Božidaře jsem slyšela hodně nadšených chvalozpěvů. Prý si to musím za každou cenu přečíst.
Tak jsem si to teda přečetla.
A upřímně, fakt nevím, z čeho ty ovace.
Mě ta kniha většinu času pekelně iritovala.
Zbytečně sprostá (a to nejsem cimprlich a umím klít jako pohan).
Postavy nesympatické.
Děj přitažený za vlasy.
Morální poučení? Cokoliv? Není.
Tři generace žen, z nichž každá je svým způsobem na pěst.
Vyzdvihovaná Božidara, která je sice děsnej frikulín, hulí špeky a porušuje kde co, ale navzdory svým přemoudřelým kecům na všechny okolo si neumí srovnat vztah s vlastní dcerou. A třicet let tají chlapa (ha ha), s kterým je jí sice moc fajn, ale vztah nemá srovnanej ani s ním (ha ha ha).
Milada, která je jediná uvěřitelná, protože je to archetyp udřené ženy, která se pro všechny obětuje, ale pro sebe neumí žít. A proto jako jediná ze tří protagonistek nemá v knize happy end.
Rosie, dokonalá Mary Sue, které stačí odjet s šílenou babkou na pár měsíců do Evropy, což ji automaticky vyléčí ze všech vzorců a traumat, takže odteď až na věčné časy bude zářícím bohyňovským ženstvím. No a samozřejmě jí spadne do klína super chlap a barák k tomu. Jo a zmiňovala jsem, že je moudrá, hezká a dokonalá?
K ději toho není moc co říct. Nedává smysl v žádném ohledu. Ani nevím, co mi to mělo dát za poučení. Jakože když si budu dělat co chci bez jakéhokoliv ohledu na druhé, tak to je ta sebeláska?
Nebo že pouť přes půl Evropy mi zázračně změní život?
Navíc v každé druhé kapitole čteme, jak to Milada podělala a chudinku dceru dusí. A zatímco její dcera bude virtuóz, ona si akorát vyrobila raka.
Hvězdy dávám za obálku a vnitřní ilustrace, za posledních sto stran, které mě z nějakého záhadného důvodu bavilo číst, a za občasné moudro, které nebylo úplně olezlé.
Ale na zadek jsem si z toho nesedla, takže s klidným svědomím doporučit nemůžu. Leda jako oddechovku.
Mam ke knize hodne vyhrad. Gramaticke chyby, a hlavne nekonzistentnost v popisu postav a situaci, jakoby to autorka po sobe ani necetla. Bozidara ma tvrdy spanek, ze by se vedle ni mohlo strilet, ale probudi ji hovor v kuchyni. Postavy se vyhrivaji v dopolednim slunci a o malickou chvilicku pozdeji uz sviti slunce odpoledni. Rosie strasne nastve, ze jeji mama utratila penize za retizek k jejim narozeninam, prestoze mohla koupit kozu pro Africany, ale za chvili se dozvidame, ze k jeji vasnim patri nakupovani. A mohla bych pokracovat. Ale vite co? Cert to vem! Ta knizka dokonale a naprosto presne popisuje pocity 17lete holky i mamy, co se pokousi ochranit sve dite a nevzdalit se mu a desne to vore. Ty popisy pocitu jsou tak autenticke a syrove, ze knize prominu i ty velke chyby. Presne pro tohle jsem si sem totiz sla. Pro vzkaz, ze na tom je nekdo jako ja, ze v tom nelitam sama. Kdyby autorka vychytala vyse uvedene nedostatky, je to o hvezdu vic.
Babi Boží by byla fakt boží, ale vlastně to celý na mě bylo too much a tak trochu na sílu Nedokázala jsem se úplně začíst a celému tomu příběhu uvěřit. Škoda, námět knížky je super.
Kniha je postavená na vztazích mezi třemi hlavními hrdinkami, představitelkami svých generací. Nápad jistě dobrý, ale mně přijde vše příliš nekompromisní, ploché, černobílé.
Božidara by měla být taková ta stará žena s jakousi nenucenou, přírodní moudrostí, která se dokázala oprostit od očekávání druhých lidí a žije podle svého přesvědčení, bez autorit a "uměle vytvořených pravidel". Co je přirozené, je správné. Božidara nemá doma hodiny ani zrcadlo, spí, kdy chce, jí, když chce a co chce, s lidmi se příliš nestýká, protože jejich společnost nepotřebuje, myje se párkrát týdně pod sprchou s dešťovou vodou, češe se a obléká jen tak nahodile a účelně, protože soudit lidi podle vzhledu je přežitek konzumní společnosti. OK, říkala jsem si, prostě babka, která si zažila svoje, je materiálně zajištěná a ve stáří se rozhodla nedělat si z ničeho hlavu. Jenže pak jsem se dozvěděla, že Božidaře není ani šedesát, je tedy ve věku, kdy lidé běžně pracují. Hm, tady něco nehraje...
Rosie je prostě puberťačka, která už měla dost toho, že do ní matka promítá své vlastní cíle a obstarává veškerý její program, a namísto útěku z domova odjede k babičce, aby si vyčistila hlavu. Možná kdyby se pokusila o dialog, v klidu vysvětlit matce, co se jí nelíbí, mohlo být vše klidnější. Rosie ale vše dusí v sobě, až to exploduje.
Milada z knihy vychází jako nejzápornější postava, představitelka konzumní společnosti, která poslušně přijímá všeobecné skutečnosti a názory, aniž by se nad nimi pozastavovala: vzdělání je podstatné, návštěvy lékařů jsou důležité, mít plnou ledničku je praktické, mít dobré auto je bezpečné. Prostě to tak je, zjistily to stovky generací před námi, proč to zpochybňovat? Možná dceři umetá cestičku až moc, ale jinak na jejím přístupu nevidím nic špatného.
Pokud jde o děj, dobrovolně přiznávám, že jsem sem tam přeskakovala - v první části méně, ve druhé celkem dost. Nevadila mi přehršel životních rad a moudrostí k zamyšlení (často opravdu výstižných), ale úplně mi nesedl styl vyprávění, všechno bylo řečeno moc okatě a stereotypně. Nemuselo být tolik vulgarismů. Kniha měla přes pět set stránek, klidně bych pár desítek v průběhu děje obětovala a použila je na nějaký propracovanější závěr.
Ještě technická poznámka - knížka je příšerně těžká. Původně jsem ji půjčila babičce, ale ta mi ji vrátila s tím, že ji při čtení tíží na prsou a špatně se jí tak dýchá. Možná by bylo lepší použít tenčí papír, případně menší písmo.
Původně jsem byla trochu zklamaná, protože jsem čekala něco jiného, něco víc vtipného, prostě veselou, oddychovou knihu. Dostala jsem příběh o cestě babičky a vnučky, kdy rozhodně nejde pouze o cestu fyzickou, ale hlavně duševní. Kniha je plná myšlenek a úvah, které rozhodně stojí za přečtení. Trochu mě rušily odkazy na budoucnost ve stylu "To ještě netušila, že za pár dní....", "Kdyby věděla, že za 10 let bude......". Přišlo mi to vlastně zbytečné. Co mě celkem pobavilo byl fakt že babičce Božidaře, žijící skromně ve svém domečku na vsi, sbírají léčivé byliny a odmítající technické vymoženosti je 59 let :-). Ale to je jen taková trochu úsměvná věc (já v tom věku budu normálně chodit do práce). Celkově byla kniha velice příjemná a milá.
S překvapeními musí pánbůh nakládat uvážlivě. Kdyby si je vyplýtval všechny najednou, čím by nás pak udivoval ke stáru?
Každej by se měl v první řadě snažit stát nejlepší verzí sebe samýho. Většina problémů v životě podle mě vzniká tím, že se úpěnlivě snažíme bejt někým jiným, než jsme.
Očekávání druhejch, to je takovej mělkej talíř polívky, ve kterým se málokdo utopí. Dřív nebo pozdějc rozpoznáš, že je to k posrání a nemá cenu se v tom plácat, a tak radši vylezeš ven. Vymanit se z vlastních pomejlenejch očekávání, to je tisíckrát těžší záležitost.
Láska je něco, z čeho jsme stvořený. Září to z nás furt, na všechny strany. A je jedno, jestli je zrovna někdo kolem, nebo ne. Nevyžaduje to žádnou energii. A už vůbec není potřeba, abychom tohle vyzařování čímkoli podmiňovali.
Každej dělá to nejlepší, co v danou chvíli může. To, že to pak ze zpětnýho, třeba i vlastního zpětnýho pohledu vypadá jako špatný, je věc druhá.
Soucit je vždycky lepší než odsouzení.
Když ukážeš svoje nitro a nabídneš druhému srdce na dlani s největší upřímností, které jste v tu chvíli schopni, je to to nejlepší, co můžete udělat.
Ukázat svou zranitelnost je ta nejstatečnější věc na světě.
Přestaň se bát a nasedni. Stáhni si okénka a sešlápni plyn. Ten vítr, co cítíš ve vlasech, je svoboda. To, co tě čeká v dálce, je poznání sebe sama. A až se vydáš na cestu, nebudeš chápat, proč jsi tak dlouho váhal.
Málokdo se ukazuje doopravdy. Všichni nasazujeme nějaký masky, kterýma se chráníme před okolím. Čas od času je zahodit je vlastně úlevný.
Když se dostaneš do trapný situace, nejlepší na tom je právě to, že to nečekáš. Nemáš šanci se na to připravit, takže reaguješ spontánně.
Tam, kde není očekávání, nemůže být ani zklamání.
Pokud je vám dáno, není vaší povinností to vrátit, ale rozdávat dál a starat se jen o to, aby to hezké mohlo světem proudit.
V životě se ti stane, že nebudeš znát cíl. Stejně ale budeš muset jít dál.
Vymyslet, co od života chceš, je hrozně složitý. Ale říct, co už v něm nechceš, co tě sere - to zvládne každej.
To byl tak krásný příběh. Ano, měl v sobě i hodně smutnýho, ale to jak všechny 3 hlavních aktérky tenhle příběh dokázal posunout tam, kam měly všechny dojít... Božidara byla boží.
Oceňuji snahu o dobrodružství, pozitivní přístup a budování dobrých vztahů, určitě je to myšleno dobře. Forma je ale hodně učebnicová a po čase už se to opakuje. Autorka projektuje do hlavní postavy sebe sama, Božidara má být ta správná "cool" babička. Knihou si tak autorka plní svoje sny, jak by to mělo být.
UCHOKNIHA. Parádní příběh tří žen, ze které na sobě můžete (při troše štěstí) najít z každé něco. A každá vám může něco dát a to je krásné. Babička Boží je prostě boží :-) Celý road trip ve složení babička - vnučka je parádní, plný vtipných i dojemných momentů a dokazující, že cesta je cíl. Užila jsem si každou chviličku, strávenou s touhle bizarní dvojkou. Pobavila jsem se, i rozněžnila - a to je přesně to, co jsem od knížky čekala!
Nejdřív jsem se "nemohla začíst", ale pak jsem se nedokázala odtrhnout a při četbě nevnímala svět kolem. V knize je moudrost, ke které člověk musí postupně dozrát, proto doporučuji, pokud knihu budete číst, abyste se k ní za pár let zase vrátili. Kniha mi dala hodně energie. Děkuji.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Kniha Božidara je v
| Právě čtených | 20x |
| Přečtených | 464x |
| Čtenářské výzvě | 97x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 103x |
| Chystám se číst | 220x |
| Chci si koupit | 67x |
| dalších seznamech | 5x |
Dlouho se mi nic takhle nelíbilo jako knížka Bozidara . Hodně jsem se u knížky nasmala . Určitě stojí za přečtení . Je plna vtipných historek a o náročných vztazích mezi mámou a dcerou . Hodně zajímavých úvah .