Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
305
102
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala náhodou přes kamarádku. Už dlouho jsem nic tak krásného a poutavého nečetla. Stránky jsem si dávkovala postupně, vstřebávala moudra a laskavost, která čišela snad z každé stránky knížky. Určitě doporučuji!!
Kniha se mi moc líbila, i když jsem ovlivněná tím, že mám autorku a její životní styl ráda celkově :) U mě jsou na stupínku ještě výše obě knížky Ágnes, ale tato se mi taky zaryla pod kůži a donutila mě se zastavit a přemýšlet a jsem za to moc ráda :) Doporučuji
Má to paní Hurdová hezky promyšlené a je vidět, že myšlenky, které skrze Božidaru a Rosie sděluje, má i prožité, nejsou to jen prázdné kecy. Místy lehce toporné dialogy, což se ale dá pochopit, když co rozhovor, to sdělení nějakého "moudra" (teď to nemyslím pejorativně). Druhá půlka knihy, která byla o putování, ke mě promlouvala více.
I když se mi do čtení knihy nejdřív nechtělo (nenalákala mě ani anotací, ani tématem a už vůbec ne názvem a obalem), jsem moc ráda, že jsem se nakonec nechala přesvědčit a knihu číst začala (od první stránky bylo jasné, že ji dokončím velmi rychle). Veronika je opravdu spisovatelka. Umí čtenáře zaujmout a nalákat do další kapitoly. Kromě vytříbeného jazyka (překvapivě mě u této knihy nevadila ani sprostá slova) a způsobu vyjadřování oceňuji i příběh samotný, ve kterém jsem se mnohdy sama viděla. Ač mi kniha místy připadala nerealistická a některé momenty značně idealizované, dala mi přesně to, co jsem v danou chvíli potřebovala.
Doporučuji zvlášť čtenářkám, které nemají idylické rodinné vztahy s dalšími generacemi.
Užasná kniha, v pořadí třetí co jsem četla od Veroniky Hurdové a opět mě dostala. Tohle je sázka na jistotu.
Ma 3. kniha od Veroniky a nezklamala, naopak! Bylo to moc mile a prijemne cteni. Obcas jsem se smala, ale i par slz ukaplo a ke konci jsem si uz vypisovala moudra, ktera se mnou rezonuji. Moc me zajimal konec, ale pak jsem nechtela docist, protoze se mi bude styskat.
Bozidara je opravdu bozi a rozhodne se k ni znovu vratim.
Vsem knihu vrele doporucuji;)
Vtipná road movie o třech generacích žen, plná moudrosti o životě, výchově, svobodě i strachu. Nevzpomínám si, kdy naposledy se mi podařilo přečíst 500 stran za tři dny.
Jedna z těch mála knih, co ve vás něco probudí a změní. Doporučuji.
A 2.díl by se hodil!
Moc milá knížka, kt. mnohdy tnula do živého, ale co už, když je ze života;) Nabídla mi spoustu inspirací, jak se snažit být lepší matkou, teď jen to dokázat v praxi:D Zasmála sem se, podtrhala jsem si, pobrečela sem si... I přes to, že cca v půlce sem nějak ztratila flow...nebo jak to říct, někde to tam zadrhlo...sem knížku měla na tři příjemné večery. Přemýšlím, jestli je to i kniha pro muže, vlastně si úplně nedovedu představit toho, kt. by to s nadšením a naplněním četl, ale třeba se mýlím...(Jediné co mi na textu vadilo, bylo dost časté používaní slova "ostentativně"... to sem vždy točila očima.)
Každopádně nejlepší vánoční dárek, kt. v knihovně zůstane, ráda knihu doporučím ostatním a určitě si ji ještě párkrát přečtu a možná najdu odvahu i vymalovat krásné ilustrace. Děkuji p.Hurdové za pohlazení!A ano, klidně by mohl být druhý díl ;)
Hodně dlouho se mi nestalo, abych přečetla knihu během dvou dnů. I přesto, že jsem si myslela, že na čtení nemám čas, mi Božidara nedala spát a tak jsem musela číst dál a dál. Božidaru jsem si zamilovala. V knížce je jedno téma, které se v podstatě táhne celou knihou a to je téma mateřství, rodičovstí , vztahy dcera a matka. Tahle knížka ve mě dlouho zůstane a vím, že si ji ještě minimálně jednou budu chtít přečíst. Někdy mě knížka vzala za srdce, někdy rozbrečela a někdy rozesmála. Je poutavě napsaná a krásně se čte. Myslím, že každý v sobě můžeme najít kousek Božidary a jako pozitivum taky vidím to, pokud autorku trošku sledujete a znáte její životopis a humor, potkáte ji na stránkách Božidary několikrát. A pro mě to byla velmi milá setkání. Božidaru jsem dočetla a darovala dál a až si ji budu chtít přečíst znovu, koupím si další a pošlu zase dál. :D
Tereza
Knizka je krasna navenek i uvnitr. Babi Boží je boží, protoze ji je fakt jedno, co na to druzí. Pribeh netlaci na pilu, hezky si plyne a tusim, ze hodne lidem bude necim blizky (dospivani, vychova, rodicovstvi, cestovani, humor).
Ocenila bych taky delsi zaver, ale beru jak to je a je to skvele.
Autorce tleskam a jsem rada, ze tak otevreni lide pisou, motivuji, hladi po dusi a nakopavaji. Preji alespon cast z Božidary nam vsem!
Zajímavý příběh, ale kniha byla kouzelná hlavně životní filozofií dvou hlavních hrdinek, pohledem na svět a že vše má své řešení. Lze k řešení životních situací dojít, ale vše chce svůj čas.
Akorát jsem knihu dočetla a cítím se jednoduše blaženě :)! Děkuji, Veroniko, že jste Božidaru přenesla na papír, bylo ji tady potřeba :)!
Krásná knížka ke které se budu vracet, když se mi nebude dařit uchopit svůj vnitřní klid. Takové pohlazení po duši.
Kdo si počká..Nejlepší kniha,co jsem letos četla. Tolik věcí k zamyšlení..Jen ten konec bych víc natáhla. Kéž by byl druhý díl..
Tak nejdřív - no..., mno,... ehm... A pak to bylo lepší a ještě lepší a nakonec - ano, těšila jsem se, že přijdu z práce a zas pár stránek přečtu. Ano, mám k textu, tedy k příběhu, výhrady, ale zase se ptám, jako ostatně vždycky, zda já bych byla schopna něco napsat. (Nejsem kritik, ale recenze - koment, vlastně je kritika. Na své ospravedlnění tenhle komentář vnímám tko odpověď člověku, který by se mě zeptal na názor. Nelhala bych, a takhle bych vyjádřila své aktuální pocity.)
Knížka podněcuje k zamýšlení, to, myslím, je důležité. Aby čtenář nezůstal chladný, ale účastnil se, mín, či víc - hlavně nějak, příběhu. Byly pasážky, které mi nesedly, připadalo mi, že to jsou jakési citace přenesené ze zásobního notejsku (kde si píšu poznámky k dílu, které chci napsat) dobrých - vhodných - moudrých - vět.) Zařadit, škrtnout, jedeme dál.
I když tu takto kydám, dávám čtyři hvězdičky, protože to je knížka, která dodá energii a dobrý pocity a myslím, že takový ten správný vhled na svět bez posunutých a převrácených hodnot. A toho si moc cením a Veronice za její počin děkuji.
Krásná kniha od mé oblíbené autorky. A zase nezklamala. Chvilkama bych chtěla být jako Božidara, chvilkama mít takovou babi a chvilkama ji úplně nesnáším – jak má pravdu, nastavuje zdrcadlo a vidí až za roh.
Většinu knih s radostí posílám kamarádkám do světa, tuhle nedám a chci ji mít v knihovně, abych se mohla k babi Boží kdykoli vrátit.
Na Božidaru jsem se moc těšila, protože sleduji autorku na soc. sítích a znám trošku její názorový směr a hodně se mi líbí. Knížka mě nezklamala, trošku mě naštvala, protože jsem si tam uvědomila svoje vlastní chování k dětem, jak je člověk neustále někam směruje, a říká tomu "pro jejich dobro" a ne pravým jménem "manipulace a nepřijetí". Babička Božidara je úžasná. Chtěla bych mít někoho takového v životě. Chtěla bych asi trošku být jako ona. V té lehkosti.
Jsem dost minimalista a hodně knížek jsem se postupně zbavila, to že si mi knížka líbila neznamená, že ji musím vlastnit. Ale Božidara v mé úsporné knihovničce bude.
Tohle je výborná odpočinková kniha, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. A přes veškeré a často zbytečné připomínky, které mi běhaly v hlavě, musím připustit, že jsem si čtení neskutečně užila. A tak také hodnotím.
Pobavila jsem se (u setkání Božidary s německým vlastníkem půdy velmi hlasitě), pokochala se, zapřemýšlela. A i když mi není vlastní autorčina/Božidařina averze ke psům a k zimě, souzním s její nesympatií k šíleným páníčkům a ženským kurzům typu probuďte v sobě Bohyni (ty autorka vystihla skvěle). Pěkný příklad toho, že s někým nemusíte ve všem souhlasit, ale přesto ho respektovat a mít rád - v životě i literatuře.
A samotná Božidara v pyžamu i bez je krásný originální svéráz.
"Kuken Sie na oblohu. Patří snad mraky někomu? Nein! (...) My dvě, mein Kamarade, wir sind poutnice, abys věděl!"
"Největší svobodou je možnost odejít."
Laskavá, plná nenucených mouder, vtipná, oči otevírající a naprosto upřímná knížka, kterou si jednoznačně musím nechat doma a za čas zase přečíst.
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Krásná kniha, kterou jsem prostě odmítala odložit. Rodina hladověla, ale já jejich nářky neslyšela, protože jsem se ponořila do příběhu. Spousta nádherných myšlenek, které mi jsou inspirací.