Božidara
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505204/bozidararAqjly-ipo-.png
4
305
102
Vyražte spolu s Božidarou na bláznivý road trip. Nebudete litovat. Dost možná to bude cesta vašeho života. Božidara žije sice možná zvláštní, nicméně poklidný život. Když se jednoho dne na prahu její chalupy zjeví dospívající vnučka Rosie s žádostí o azyl na dobu neurčitou, ani jedna z nich ještě netuší, jak moc se jejich každodennost promění. Zatímco Božidara se musí vypořádat s tím, že její mnohaletou samotu narušila nová bytost, Rosie se pokouší zbavit okovů, které jí nasadila její matka Milada v podobě až příliš dokonalého života, v němž každá vteřina je předem naplánovaná. Po společně stráveném loudavém létě ale vyvstanou dvě zásadní otázky. Vrátí se Rosie na gymnázium, aby dokončila maturitní ročník? A kam každý podzim Božidara na půl roku zmizí, aniž by o tom cokoli kdokoli z rodiny věděl? - Román o třech generacích žen. Román o tom, že i když se snažíme být těmi nejlepšími matkami, jakými dokážeme, nemusí to vést ke krásnému vztahu s dcerou.... celý text
Přidat komentář
Naprosto skvělá kniha. Krásný příběh plný poučení, dá vám možnost koukat se na svět jinýma očima. Kéž by mi trochu Božidary zůstalo v srdci do konce života.
Na knížku jsem se dost těšila, podle anotace mě zaujala na první dobrou, ale nakonec až tak nadšená nejsem. První půlka knížky se mi líbila i přes nějaké drobné výhrady. Například mi úplně nesedlo to, jak Rosie občas mluvila jak dospělá...řeči o tom, že musí utéct od reality a vyčistit si hlavu...takhle přece teenageři dnes nemluví, ne? Nebo jo? Co já vlastně vím, když doma dospívající dívku nemám...ale přišlo mi to zvláštní :)
Jenže pak přišla druhá půlka a roadtrip obou hlavních postav, který mi prostě nesedl. Celé mi to přišlo hrozně prvoplánové a zvraty a karamboly na cestě přitažené za vlasy. Poslední třetina už mě nebavila skoro vůbec. Z Božidary se v ní stal automat na rozumy, který sází moudra s kadencí kulometu, čímž jsem si chvílemi přišla jak když čtu tu několikrát zmiňovanou knihu citátů. Uspěchaný a pro mě nepochopitelný konec byl jen posledním hřebíčkem do rakve příběhu. Souzním s některými komentáři níže, že je velká škoda, že nebyl víc rozvinutý a hlavně dotažený příběh Milady. Ta mě zajímala hodně, protože jsem v ní hodně viděla svojí vlastní maminku, když jsem dospívala já a vlastně jsem v ní chvilkami viděla i sebe ve vztahu ke svým dětem. Bohužel její rychlý přerod a změna v chování a filozofii právě v tom uspěchaném konci je velmi těžko uvěřitelný, a to mrzí hodně.
Každopádně, jako lehké letní čtení to vlastně nebylo úplně špatné, takže ty 3 hvězdy si to zaslouží. Uvidíme, co autorčin další román Bohumil na něj jsem zvědavá.
Božidara je báječná, četla se skvěle, nutila k zamyšlení... Co víc si přát od dobré knihy?
Veronika Hurdová mi často svými názory sedí, obě knížky o Agnes jsem slupla jako malinu a ještě dlouho o nich přemýšlela. U Božidary to cítím podobně, v knize je hodně témat, která mě oslovují, nacházela jsem se částečně ve všech ženách a bylo zajímavé sledovat, jak se jejich životy posunují vpřed a jak řeší věci z minulosti. Jak už ale bylo zmíněno v dalších komentářích, některé situace nepůsobily uvěřitelně a přirozeně, spíš jako by tam byly vnucené, aby se na ně dala našroubovat Božidařina moudra. Zatímco vztah Rosie a Milady mi prišel velice reálný, psychologie obou postav byly promyšlené a jejich neustálé hádky a neporozumění dávaly smysl, co mi v knize chybělo, bylo hlubší zkoumání vztahu Božidary a Milady. Přišlo mi, že důvody jejich rozporů jsou pokaždé zmíněny jen tak letmo, vše zůstávalo na povrchu a nebylo např. nikdy pořádně vysvětleno, proč byla Božidařina výchova pro Miladu tak traumatická. Děj a myšlenky se toho vždy jen dotkly; to, co bylo popsáno jako důvod jejich rozpolceného vztahu, mi připadalo vágní a nepochopitelné.
Souhlasím také s některými dalšími čtenáři, že konec se zdál zrychlený, jen aby už vše dobře dopadlo. Mrzelo mě, že nebylo více času věnováno Miladě - myslím, že vícero čtenářů se pohybuje spíše ve věku Milady, a dokážou se s ní tak identifikovat. Pokaždé jsem se těšila na její kapitolu, zajímalo mě, jak se s traumaty vyrovnává člověk ve středním věku, který už si nemůže jako Rosie jen tak snadno říct, že se vydá jiným směrem, protože negativní vzorce jsou v něm mnohem silněji zakořeněné a věkově i zkušenostně je někde úplně jinde. Milady linie byla ale podle mě spíše nevyrovnaná, nedetailní a pro mě pesimistická. Devadesát devět procent času nedokázala svá traumata nahlédnout a zdravě s nimi pracovat, a pak najednou na konci knihy prodělala na základě něčeho nejasného obrat o 180 stupňů a žilo se jí lépe.
Ale celkově velice hezká kniha, příjemné oddechové čtení s pár hlubokými myšlenkami :)
Za mě skvělá kniha, od které se mi nešlo odtrhnout. Těším se už teď na ty, které od této autorky vyjdou jako další. Děkuji.
Kniha nebyla špatná, ale v některých částech mohla být stručnější. Mnohé myšlenky babičky Božidary jsou pěkné a pravdivé, s dalšími by bylo možné polemizovat... Celkově však nelituji, že jsem si tu knihu přečetla, nicméně nebude patřit k "srdcovkách", ke kterým se po čase ráda vracím.
Střídá se v nás mnoho bytostí. Chvíli jsme jako Milada a rádi organizujeme druhým životy, jindy jsme těmi Růženkami, které jsou pod vlivem manipulantů a vyděračů, a nejednou se stáváme tím, co je nám nejpřirozenější, bez přetvářky a snahy zavděčit se všem - žijeme Božidaru... Vše má své načasování a vše je v danou chvíli tím, co nás posouvá.
V mnoha věcech jsem s autorkou knihy v souladu.
I já se připojuji k velmi kladnému hodnocení. Četla jsem všechny knihy od autorky a tato se mi líbí úplně nejvíc. Člověk ji musí brát s nadhledem a taky uznat, že ve spoustě situacích vidí sám sebe. Knihu vřele doporučuji :-)
Naprosto nádherná knížka, zaujala mě svým barevným obalem a názvem. To jsem ještě netušila, jak moc mne zasáhne a pohladí po duši. Božidaru jsem si ihned zamilovala a s každou kapitolou jako bych se k ní víc a víc přibližovala. Velmi inspirující a moudrá žena a zároveň tak nenormálně obyčejná. Myslím si, že v dnešním uspěchané době by každý potřeboval jednu Božidaru domů, nebo líp objevit ji v sobě a prostě jenom být a těšit se z dalšího prožitého dne. Děkuji autorce za tento skvost, ještě dlouho z něj budu čerpat a hýčkat si ten krásný pocit a poselství, které ke mě skrz něj proniklo. Děkuji a budu se těšit na další příběhy...
Z knihy jsem si odnesla spoustu porozumění, uzdravení a pohlazení po duši. Pochopení toho, že žít život podle svých představ není sobeckost, ale jediný možný způsob, jak být doopravdy šťastná a svobodná ve svých rozhodnutích i plánech. Pochopení, že být DOSPĚLÁ neznamená mít v občance napsáno, že je mi 18 a také to že zodpovědnost není jen slovo zasunuté kdesi v naší mysli.
Šiřte dál, protože knih jako Božidara je nemnoho, dospělých naopak zase mnoho.
Z čtení knihy mám velký zážitek, kradla jsem každou chvilku, abych ji mohla číst a poslední stránky dočítala pomalu, nechtěla jsem se s ní rozloučit. Vtipná, volnomyšlenkářská a zároveň romantická a poučná. Způsob myšlení a života tří žen z jedné rodiny. Perfektní.
Každý den jsem se těšila, že si budu moct přečíst dalších pár stránek knížky, která mě bavila. Pokaždé jsem ve vyprávění našla něco co mě zaujalo natolik, že jsem si to musela zapsat, nebo nad tím alespoň chvíli přemýšlet. Kniha je čtivě psaná z pohledu a vyprávění každé postavy a moc mě ty postavy bavily. Skvělé.
Tak tohle byla bomba. Babi Boží je naprosto geniální postava, která mě fakt bavila. Dost mi připomínala moji vlastní babču, až na to hulení
Vykreslení vztahů mezi matkami a dcerami je z mého pohledu naprosto přesné. Děj krásně ubíhá a vůbec vám to nebude připadat, že máte naposloucháno 19 hodin. A přednes V.Zawadské k tomu všemu ladí přesně. Tohle si rozhodně ráda poslechnu ještě jednou. Fakt moc povedené. Vůbec bych se nezlobila za ještě trochu delší vyprávění. Při druhém poslechu si určitě nějaká babčina moudra zapíšu.
Tleskám.
Tři generace žen a jedna cesta. Božidara je babička, ale nejen tak ledajaká, žije si podle svého a na to, co tomu řeknou ostatní moc nehledí. Její dcera Milena byla ráda, když na prahu dospělosti mohla odejít z domu. Vnučka Rosie však z města utíká za babičkou a ráda by u ní zůstala na neurčito. S Božidarou se vydáme na road trip, který bude vše, jen ne normální.
Když jsem knihu poprvé uviděla, byla jsem naprosto okouzlena obálkou a už jen ta mi stačila k tomu, abych věděla, že si knihu potřebuji přečíst. Když mi pak kamarádka popsala, o čem příběh je, nebylo nad čím váhat a já se hned s chutí začetla.
Je to psáno s lehkostí a vtipem, i když se kolikrát jednalo o vážná témata. Psáno odlehčeně, ale ne nijak s posměchem. Jsou tu krásné myšlenky, které Vás třeba pohladí anebo povzbudí k tomu, abyste začali dělat něco jinak. Myslím, že každý si tu najde to své.
Knihu jsem nemohla odložit, chtěla jsem vědět, co bude dál, co ještě Božidara vyvede. Bylo mi v příběhu dobře. Ale později mi přišlo, že se některé věci dost opakují, některé pasáže na mě byly zdlouhavější a něco už bylo tak trochu za hranou. Ale jako celek se mi kniha líbila.
Někdy by se měl každý podívat na svět očima Božidary a já jsem ráda, že kousíček její volnosti v sobě mám.
Ze čtení mám rozporuplné pocity, jak tady již někdo zmínil. Na jednu stranu musím souhlasit s přístupem k životu a životními názory Božidary, na druhou stranu z čeho žila? 30 let jezdila a každého půl roku žila v Portugalku a zbytek roku v Čechách prý investovala do bitconu?! Měla důchod asi nee a v 60 asi už vůbec nee?! Proč se stále u Milady zdůrazňovalo, že je ve 40 stará? Jinak relativně čtivé možná moc uspěchaný konec 3,5*.
K této knize mám dost ambivalentní vztah. Na začátku jsem byla v pokušení knihu odložit, protože mě Božidara - jako postava silně iritovala. Zvlášť poté, co bylo uvedeno, že je jí necelých 60 let. Přišla mi nesympaticky šáhlá, taková pololíná špindíra, co spí až do oběda a občas si dá špeka...Kdyby jí bylo o nějakých 15 let víc, dala by se tato potrhlost omluvit stářím. Ale postupně jsem si zvykla a brala jí i s chlupama. Po nějakých sto stranách jsem se do knihy začetla a i zdárně dočetla. Avšak i tak to bylo chvílemi až zbytečně podrobné, chvílemi moc přechytralé, chvílemi hodně neuvěřitelné (v tom negativním smyslu), chvílemi zas myšlenkově nedotažené. Ani nevím proč, ale nějak zvláštně mě zklamal konec, resp. epilog. Jako by si autorka nevěděla rady a tak to nějak prostě rádoby optimisticky ukončila, že tedy vše dopadlo jak mělo. Špatná kniha to nebyla, ale rozhodně na cenu Magnesia Litera, (o kterou spisovatelka zřejmě velmi stála, když vyzývala čtenáře, aby jí posílali hlasy) nemá.
Rosie zaúpěla. Babička prostě funguje podle své vlastní interní logiky, které krom ní samotné nikdo nerozumí. A protože se Rosie vzdala naděje, že tuhle bláznivou ženu někdy pochopí, nezbylo jí než ji milovat
Poslouchala jsem jako audioknihu, pani Zawadska namluvila knihu moc pekne, doporucuji
Štítky knihy
ženy humor cestování tajemství ze života poutníci kamarádky matky a dcery nový začátek české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
Autorku sleduji už spoustu let a toto byla moc pěkná knížka. Spíše pohádka, ale proč ne?